Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – říjen 2017

1 října, 2017
00:00

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31.října:

Podzimní konfrontace historických období patří k nejpůsobivějším svého druhu.

30.října:

Jistě se nedalo očekávat, že motorové pily se zakousnou do následků zhoubného řádění víkendové vichřice hned v pondělí, …

… neboť prvním úkolem je bezesporu především obhlédnutí a vyčíslení škod, které jen v boubínské oblasti, natož pak v rámci celé Šumavy rozhodně nebudou malé.

A tak se případní zájemci o výstup na Boubín budou muset ještě nějaký čas smířit s překážkovou dráhou postupně vzrůstající náročnosti …

… a náležitě prodlouženým cestovním časem.

Ještě že zítra máme teprve jednatřicátého října, nikoli prosince, neboť tradice silvestrovských výstupů by se mnohým potenciálním účastníkům stala tentokrát nedostupnou.

Koneckonců i ti, kdož, náležitě fyzicky disponováni, sem navzdory popsané situaci risknou zavítat, by měli dávat velký pozor a trasu, jež se neobejde bez mnohých zacházek (většinu polomů totiž nelze jednoduše překročit), velmi obezřetně zkoumat, aby se nestali obětmi zrádných nalomených nebo jen lehce nahoře opřených kmenů, které mohou nečekaně dodatečně padnout.

Nu, přibylo nám tu za jedinou noc a ráno slušně sněhu – najdou se souvislé plochy, v nichž lze naměřit až 7 cm, na druhé straně je však ještě brzo na to, aby uvedená hodnota mohla být považována za obecný průměr.

Kdo si ve zdejších končinách za léta vryl do paměti známé lesní scenérie, bude muset postupně uvyknout často velmi drastickým změnám.

Však ani památnému kameni se nevyhnula nutnost pohlížet na zlomky zkázy bezmála podobné té, která, jak je tradováno, před sto sedmačtyřiceti lety psychicky zdrtila právě pana lesmistra Johna.

Pospěšme však, dá-li se to za daných podmínek, kteréžto rozhodně na zatím těžko odhadnutelnou dobu vylučují obvyklý nanejvýš padesátiminutový lilmit, tak nazvat, na věž, kde už nepanovala mlha. Ostatně celá dnešní cesta vyznívala zásluhou čisté oblohy a především sluníčka o něco optimističtěji. Teprve pohled západním směrem vedle nesporné krásy navrátil do celkové nálady místy i stopu jakési zlověstnosti.

Ještě za soumraku bylo možno vypozorovat, že blíže k hranicím sněžilo zjevně více.

Měsíc zdárně dorůstá, ale úplňková fáze nadejde až v listopadu.

Třeba se nám pak během ní poštěstí spatřit zase Alpy, dnes ukryté i s Trojmezenskou hornatinou pod oním nanejvýš dramaticky se tvářícím oblačným pásem, …

… nad jehož západnější částí se slabě rozeznatelnými krepuskulárními paprsky ještě připomíná dávno zapadlé sluníčko.

Včerejší sněhuláček se zdárné dožil svého prvního dne – však se tu o něj momentálně stará mrazík o síle -3,5°C. Současně nelze přehlédnout, že se mu dostalo i malého sněhového přídavku, z nějž lze navíc vyčíst i skutečnost, že vítr se tentokrát musel točit více směry. Uvidíme tedy, jakou výdrž zaznamenáme v porovnání s loňským rokem.

29.října:

Když v noci, nastavené o navrácenou hodinu, uloupenou nám zjara absurdním vynálezem zvaným letní čas, propukla očekávaná vichřice, zprvu se zdálo, že by aspoň v našich končinách nemusela mít až tak dalece dramatický průběh, jaký zazníval z meteorologických výstrah a varování. Nad ránem však její tón výrazně zesílil a pevně zakotvil v jednočárkované oktávě, provázen navíc spoustou přidružených zvuků, což vylučovalo jakékoli další pochybnosti o mimořádnosti situace. Ranní ocelově šedá obloha nám uchystala celkem vytrvalou kompenzaci ve vztahu ke včerejšímu postesknutí nad neuspokojivým stavem vodních zásob, přičemž bylo s podivem, že nízko letící mračna takto propustila k zvědavému zraku poměrně zřetelnou siluetu Boubína. Po zkušenostech z osmnáctého srpna nedalo žádnou námahu zkusit si představit, co se nahoře asi mohlo odehrávat, když byla vichřice „v nejlepším“, ale představa je jedna věc a osobní zhlédnutí reality druhá. Již cestou na Kubovku se v okolí Arnoštky nedaly přehlédnout zřetelné stopy čerstvě odstraněných stromů, které svým pádem zablokovaly silnici a poškodily svodidla.

S přibývající nadmořskou výškou navíc dešťové přeháňky pozvolna přerůstaly ve sněhové, patrné i ze snímku pořízeného během stoupání k Basumským lukám a nabízejícího „první vlaštovky“ z oblasti tušené sice svou podstatou, zatím však nikoli rozsahem.

Od nich se pak další cesta začala spolehlivě měnit v překážkovou dráhu, …

… jejíž proměnlivou náročnost se sice na chvilku snažilo zpestřit překvapivě se objevivší sluníčko, …

… ale jeho příjemný vstup byl pro dnešek současně posledním, takže víceméně nerozptýlil zákonitě převažující živé vzpomínky na dávný vojenský výcvik .

Nejednou se pak v mysli vynořilo i známé sokolské heslo pana prof. Tyrše „Přeskoč, přelez, ale nepodlez!“, přičemž jeho poctivé naplnění si často vyžádalo natáhnout trasu okolními lesy, pozvolna si zvykajícími na první rozsáhlejší bílou nadílku.

Těsně pod vrcholem opět zhoustla mlha a především výrazně zesílil vítr. Třebaže již neměl onu prvotní ničivou razanci, zavdal podnět k nejedné úvaze, např. o tom, kolik stromů tu k dnešní záhubě připravila vichřice z právě již vzpomenutého osmnáctého srpna, která však v porovnání s momentálně viděným stavem věci rázem vyznívá jako bezmála neškodný vánek. Do této chvíle na úseku cesty napočítaných třiašedesát padlých – vyvrácených či zlomených – kmenů totiž samozřejmě představovalo pouhý zlomek celkově bezpochyb mnohem vyššího počtu a další, dosud zatím stojící, s nemalou pravděpodobností čekají na svůj osud v podobě případných obvyklých těžkých námraz. Těžko se divit, že první věta, jež se zcela spontánně samomluvně drala na jazyk, zněla: „To je masakr!“

V řádu vteřin doběhnutý sluneční západ nebyl na rozhledně z pochopitelných důvodů k zahlédnutí. Skutečnost, že zábradlí vyhlídkové plošiny se jeví na rozdíl od zde neviděných spodních partií jako zcela prosto sněhu, je dílem přetrvávajícího silného nárazového větru, nemajícího však tentokrát šanci cokoli svést s houževnatou mlhou. Jinak by se tady bez problémů bohatě nasbíral materiál na podstatně většího sněhuláka, přinejmenším srovnatelného s loňským, oproti němuž se letošní „mrňous“ sice opozdil o přesně dvacet dní (viz 9. října: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/11128), ale na zdejším prvenství tím ničeho netratí. Pojetí vyšších rozměrů a rozšafného posezu na zábradlí však nebylo z výše jmenovaného důvodu realizovatelné, byť zde vládl dvoustupňový mrazík. Nu a zbývá vyslovit velmi podstatný závěr: dokud se nedají do nutného, byť současně smutného díla motorové pily, je zapotřebí vyhradit si na každý prozatímní výstup na Boubín větší časové rezervy a počítat i se špetkou adrenalinu.

28.října:

Navzdory sílícím podzimním srážkovým aktivitám nelze říci, …

… že stav vody na nejen šumavských tocích by byl z hlediska potřebného množství kdovíjak uspokojivý.

27.října:

Jak jinak nazvat náš známý jestřábník, …

… nežli obdivuhodně odolným nezmarem, vezmeme-li v úvahu, že ještě v tento čas rozkvétá ve stále nových exemplářích, zatímco nemá jistotu, že doznívající pozdní babí léto vbrzku nevystřídají první příznaky zimy.

26.října:

Každoročně býváme svědky nejrozmanitějších úvah a spekulací o vývoji počasí, jimiž nás v čele všech médií poctivě krmí především internet, přičemž se nejednou, aby všemu dodal náležité důvěryhodnosti, odkazuje na „vědce“, kteří očekávají dlouhou a tuhou zimu, případně její brzký a rychlý nástup. Takové a podobné víceméně vesměs úsměvné článečky bylo možno objevit i letos a dle nich už bychom se měli leckde nacházet bezmála hnedle v podobných situacích jako nebohé děti z Klostermannovy dramatické povídky Bílý samum – mimochodem rovněž smyšlené, či v nejlepším případě spisovatelem obsahově převzaté ze zcela jiných, Šumavě vzdálených lokalit. Realitou jsou naopak – možná poslední – záchvěvy babího léta, které se dnes ve Vimperku projevily devatenáctistupňovou teplotou. V odpoledních hodinách nás sluníčko obdařilo další sérií nádherných parhelií …

… a výstup na Boubín se dal podobně jako minulého pátku realizovat jen v košili.

Oproti včerejšku se tu zmírnil vítr, ovšem teploměr už o jediný stupeň nedosáhl na tutéž hodnotu – zastavil se na +6°C . Rozdíl mezi Vimperkem a nejvyšším možným místem české Šumavy se tedy prohloubil a současně se ukázalo, že od jižního obzoru nastupuje souvislá inverzní hladina, pro niž by v příštích dnech teoreticky nemuselo být problémem dorazit až k Boubínu.

Soudě podle bohatých červánků, …

… ba podívané čím dál více přímo ohnivé, …

… v každém případě nás nemine změna počasí, a to deštivého provedení.

Spíše nežli pohledů na úchvatný inverzní oceán se tak můžeme na Boubíně dočkat dalších mlžných čepic … však uvidíme.

25.října:

Zatímco Vimperk si po včerejšku užíval znatelného zlepšení počasí, o vrchol Boubína stále škrtala orografická oblačnost.

Neměla však už naštěstí sílu ani dostatek soudržnosti k tvorbě dalších čepic, takže se jen zasloužila o báječné zážitky, a to zejména ve spolupráci se zapadajícím sluníčkem …

… a samozřejmě především silnějším západním větrem, který ji pod přihlížejícími osamělými altocumuly lenticularis trhal na cáry, …

… čímž umožnil vidět vše, co nabízejí tyto a další snímky.

Bobík se slušivé čepice hned tak nezbaví.

Komupak je asi určeno tohle nepřehlédnutelné oblačné „N“ ? Možná je odpovědí na nevyřčenou otázku, má-li pás příhraničních vrcholů lepší vyhlídky nežli výše vzpomenutý Bobík.

Pozápadový soumrak se nakonec takto zcela projasnil, a vizuálně tak umocnil skutečnost, že dnes velmi slušně povyskočila i teplotní křivka – hodnoty +15°C ve Vimperku, jakož i přetrvávajících +7°C na Boubíně rozhodně patřily k příjemným, ba na danou roční dobu přímo luxusním.

24.října:

Týden před koncem října a současně dva měsíce před Štědrým dnem se situace na Boubíně jen dvoudenním rozdílem předběhla oproti loňské, navlas stejné včetně teploty pouhých +2°C .

Po jejím nedělním poklesu k nule by tu v těchto dnech nepřekvapil náznak prvního sněhu, jehož představa byla ostatně hlavním důvodem dnešního výstupu. Namísto tohoto zatím stále nenaplněného očekávání tu však vládly mocné příděly husté mokré mlhy, svírající horu poutem různorodých nálad, mezi nimiž krom fotograficky pozitivních …

… našly své místo i silně nelibé, vedoucí např. i k otázce, kteréže dvounohé, inteligence prosté hovádko odtud poté, co si pochutnalo na pivu, nedokázalo odnést nejen tyto dvě láhve, aby „nekrášlily“ zdejší lesy.

Ještě že barvy podzimu spolehlivě pohladí duši za každého počasí …

23.října:

Není ničím neobvyklým, že noční můry přilétají do lidských obydlí za světlem, a mají-li k tomu příležitost, procházejí se nám třeba po osvětleném zrcadle 🙂 .

Tento půvabný plavokřídlec bělotečný (Mythimna albipuncta) však dozajista měl k své návštěvě o pádný důvod více – bezesporu mu začíná být venku pořádná zima.

22.října:

Po celkem přijatelné sobotě, jež dokázala rozpačité dopoledne ještě vyvážit slunečným odpolednem, nasadila předposlední říjnová neděle od samého jitra nekompromisně zataženou a deštivou tvář. Odpolední chvilkové protržení té mokré šedi sice vpustilo na scénu i sluneční paprsky, ale bylo zřejmé, že v kontextu celého dne jde jen o zcela symbolický jev. Na Boubíně se za takových podmínek dala očekávat tradiční neprůhledná čepice, …

… ale situace nakonec nebyla tak nepříznivá, ba konala se hned dvě překvapení. Prvé můžeme sledovat krok za krokem v dnešní fotoreportáži – je jím samotný vývoj všeho, co bylo možno z rozhledny spatřit, druhé bude prozrazeno pod závěrečným snímkem.

Slibované druhé překvapení se týkalo teploty, která tu zase jednou poměrně prudce poklesla, a to z počátečních tří stupňů (v okamžiku pořízení prvního snímku) na rovnou nulu.

21.října:

S podobnými výjevy se ve Vimperku na nějaký čas rozloučíme …

20.října:

Jestliže ranní vimperská teplota poklesne v rámci celkové týdenní skluzavky již na pouhé +3°C a denní pak pro změnu nadále atakuje, ba kolem poledne i lehce překročí dvacetistupňovou hranici, není od věci prozkoumat, jak právě v časném odpoledni vypadá vzájemný poměr mezi zmíněným městem a Boubínem. Že tu už dozajista nepůjde o teplotní inverzi, je celkem jasné i bez výstupu vzhůru, ale konkrétní rozdíl mezi oběma lokalitami i tak stojí za změření.

Dalo se předpokládat, že už na Kubovce se lze dočkat mírného poklesu – a teploměr skutečně zahlásil +17,5°C . Boubín s nezbytným časovým odstupem danou hodnotu ponížil o další dva stupně, …

… ale naměřit tu koncem druhé říjnové dekády +15,5°C je zejména v porovnání s tímtéž časem roku 2015 (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/8901), …

… kdy boubínskou rozhlednu, ozdobenou souvislými námrazami, střežil sněhulák, poměrně výjimečnou záležitostí.

Nicméně dnům, v nichž je možno zdolat celou cestu sem pouze v košili, patrně brzy odzvoní. Již na závěr víkendu nám meteorologové slibují změny, které dosavadní průběh babího léta patrně poněkud nabourají. Ale sliby jsou jedna věc, zatímco vůle přírody druhá … zkrátka uvidíme 🙂 .

19.října:

Krásné dny pokračují, leč teplota s každým dalším stále klesá – Vimperk o páté ranní nedosáhl výše než na +4°C . Již na Kubovce však přišlo znatelné oteplení, které během výstupu pod bezvadně ostrou hvězdnou oblohou na Boubín pozvolna sílilo. Teprve cestou po vrcholu k rozhledně se ukázalo, že noc tu musela přinést naopak přímo mrazík, neboť úsek okolním lesem nekrytého dřevěného chodníku byl pokryt jinovatkou. Rozhledna nicméně potvrdila ve výsledku opět teplotní inverzi, neboť teploměr se ustálil na hodnotě +10°C , z níž už ani jedním z možných směrů neustoupil. Za situace, jakou nabídl pohled do krajiny, …

… se ukázal nejlákavějším a současně nejplodnějším lov zelených záblesků, …

… i když vycházející sluníčko bylo zase nuceno stoupat za lehkou oblačnou clonou.

Znovu se tak potvrdilo, že do určité hustoty nemusí být mlžný opar …

… zachycení daného jevu vůbec na překážku, ba naopak právě skýtá možnosti vytvářet prostor k zrcadlení, jehož prostřednictvím se sluníčko hlásí vždy o potřebný – náležitě obarvený – krůček napřed.

Dachstein se ani tentokrát nezpronevěřil úternímu konstatování jisté zpozdilosti oproti ostatním alpským velikánům, avšak ani ti mu momentálně neměli co vyčítat. Alpy, ač viditelné, dnes zkrátka oko netáhly.

Mnohem zajímavější bylo pozorovat podobně jako včera opět sluneční parhelia, a to pro změnu zejména levé, jež předvádělo vedle víceméně nevýrazného pravého dokonalé barevné kreace.

Ze závěrečného pohledu do vnitrozemí pak vyplynulo, že noční přízemní mrazíky rozhodně nebyly jen boubínskou záležitostí. Zatímco blíže k obzoru hledíme na nefalšovanou inverzi, bělostné plochy na lukách v popředí představují sluníčkem dosud nedostižené pozůstatky jistě původně rozsáhlejší jinovatky. Říjen se zkrátka začíná rozpomínat na vše, co je mu oproti zážitkům z počátku týdne přirozenější. Tím ovšem není vyloučeno, že nám v průběhu dne uchystá další čistý blankyt babího léta, byť zase o „chloupek“ chladnějšího.

18.října:

Předposlední říjnová středa nejen pokračovala v pozvolném ochlazování – ještě v 7:00 činila vimperská venkovní teplota jen +6°C, nýbrž také ukončila slibně přetrvávající blankyt na obloze. V průběhu dne výrazně přibylo oblačnosti, jež se však ukázala být ideální plochou k přehlídce halových jevů. Slunečního hala jsme se sice v plné kráse nedočkali, ale po poledni bylo aspoň symbolicky k zahlédnutí torzo jeho vrcholu s náznakem svrchního dotykového oblouku.

Podvečer pak přinesl nádherné předzápadové pravé parhelium, …

… jehož postupný vývoj určitě stál za zdokumentování, …

… při němž budiž fotografovi prominut anténní stožár, …

… jemuž se nemohl vyhnout, …

… nemaje k dispozici jiného stanoviště.

Sluníčko skvostně čarovalo do posledních chvil dnešního pobytu nad námi, …

… ba ještě v okamžiku, kdy parhelia již nebyla možná a ono samo téměř mizelo za obzorem, vepsalo svůj poslední pozdrav do cirrů vysoko nad sebou, tedy přesně tam, kde by se teoreticky mohl nacházet vrchol halového oblouku.

17.října:

Teplotní inverze pokračuje i dnes, ovšem za současného naplnění včerejšího očekávání. Řečeno konkrétními čísly: Vimperk 5:00 +7,8°C, Boubín 6:40 +13°C . Výchozí teplota na rozhledně tedy druhým dnem ztrácí jeden stupeň. Obzor si zachoval svůj opar, místy dokonce o něco silnější, …

… avšak po atmosférickém zrcadlení tentokrát nenajdeme ani stopy. Překvapivě brilantně zřetelné alpské obrysy nebyla vinou vzpomenutého oparu šance spatřit současně v náležitém plastickém prokreslení, …

… ale ani tentokrát nescházel v celkovém výčtu ani daleký Klosterwappen.

Dachstein si v posledních dnech oproti svým rakouským sourozencům co do viditelnosti již téměř tradičně dává načas.

Také sluníčko tentokrát mělo co do činění s lehkou oblačnou clonou, která mu však nejen nezabránila v tvorbě zelených záblesků, ba zdá se, že tento působivý jev naopak umocnila do ještě bohatší podoby, než jakou nabídlo v uplynulých dnech – zejména pak včera.

Kdo očekával, že Dachstein dožene v celkové zřetelnosti ostatní velehorské štíty, bude asi zklamán. Naproti tomu je však nutno konstatovat, že navzdory silnému oparu, jenž monumentálnímu masivu dodával téměř přízračné podoby, tento pro změnu předvedl onu jinde postrádanou plastickou prokreslenost skalních stěn a ledovců.

Výsledkem všeho ranního dění však v každém případě bude další krásný, slunečný a na danou roční dobu nezvykle teplý den.

16.října:

Definitivně se potvrzuje, že letošní babí léto připadlo na polovinu října. Ještě před týdnem boubínská teplota poklesla lehce pod nulu a Vimperk také zrovna nelákal vyjít ven jenom v tričku. Dnešního jitra – konkrétně v 5:00 – před cestou na Boubín naměřil vimperský teploměr +8,5°C … a nahoře panovala zásluhou hodnoty +14°C teplotní inverze. S ohledem na zcela jasnou hvězdnou oblohu a čistý, ničím nezastřený obzor bylo možno očekávat velmi dobrou dohlednost k Alpám, vylepšenou navíc o atmosférické zrcadlení. První z rozhledny spatřenou lokalitou, která obojí potvrdila, se stal v rámci tohoto podzimu dnes poprvé viditelný Klosterwappen, …

… za nímž v daném ohledu pranic nezaostával ani pás rakouských Alp, …

… pozorovatelný východně od Smrčiny.

Dachsteinský masiv, zahalený v této chvíli ještě celkem slabým oparem, připomínal spíše situaci sobotního večera, dosud však nenasvícen sluníčkem, …

… které o chvilku později doprovodilo svůj příchod – jak jinak – doslova sérií zelených záblesků.

Pak už se zcela logicky začala postupně měnit barevnost celé krajiny …

… a bylo docela s podivem, že ve stoupajícím oparu se dal ještě poměrně dlouho stále zahlédnout zrcadlící Klosterwappen.

Již výše pozorovaný pás rakouských Alp se naopak svého zrcadlení pozvolna zbavil …

… a Dachstein ani nestihl předvést v plné kráse a náležitém kontrastu své nasvícené ledovce. Tak rychle jej dokázal zahalit stoupající sílící opar.

Podobně dopadl i známý alpský pás mezi Smrčinou a Plechým.

Zatímco vimperský dolík si ještě nějakou chvilku počká na plné oslunění, …

… výše položené končiny si blahodárných paprsků již užívají zcela naplno.

Původní teplota však navzdory tomu poklesla o půl stupně a lze očekávat, že zítřejší tu už téže překvapivé výše nedosáhne. Ale o tom se společně přesvědčíme na místě samém 🙂 .

15.října:

Nebýt charakteristicky podzimně zbarveného a částečně opadaného listí, klidně bychom mohli třetí říjnovou neděli považovat za srpnovou.

14.října:

Další z báječně teplých dnů, které by hravě mohly vzbouzet pochybnosti, zda se skutečně blížíme k půli října, naznačil již dole ve Vimperku, že dnes se na Boubíně bude jako nejlákavější téma nabízet srovnání s tímtéž dnem loňského roku – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/11128 . Možnost stavět zde sněhuláky nebo pozorovat kouzelné námrazy by určitě nikdo neočekával, ale jedenáctistupňovou teplotu po celkovém průběhu končícího týdne patrně také ne. A tak jediný styčný bod představovala viditelnost Alp, byť dnes zprvu zahalených jemným oparem.

Se čtrnáctidenním předstihem nad rozhlednou podobně jako loňského 28. října zakroužil plně obsazený dvoumístný motorový kluzák „L-13 SE Vivat“ s imatrikulačním označením OK-0113, který odstartoval z letiště ve Strunkovicích nad Blanicí. Dlužno ovšem dodat, že tu měl již dávno velmi početnou konkurenci v podobě bohatého roje blíže neidentifikovatelného hmyzu, držícího se v mírné vzdálenosti od věže. Opět je nutno jedině konstatovat, že loňského roku by podobný úkaz byl prakticky kdekoli, tedy nikoli jen na Boubíně, nemyslitelným.

S blížícím se slunečním západem stále přibývaly další viditelné alpské vrcholy, jako např. Watzmann či Hochkalter, …

… kontrastnějšího zobrazení se dočkal také známý pás rakouských Alp mezi Plechým a Smrčinou.

A když pak loučící se sluníčko nezapomnělo na zelený záblesk, …

… bylo zřejmé, že dnešní boubínský večer se po všech stránkách zařadí k mimořádně vydařeným, …

… v nichž není nouze o četná překvapení. Nutno nicméně dodat, že v daném směru nenáležela první příčka jen zákonitě stále dokonaleji vykresleným Alpám, …

… nýbrž tyto se o ni musely za soumraku podělit s působivou světelnou výzdobou pomníku kardinála Schwarzenberga. O tu se v podvečerních hodinách postarala početná parta návštěvníků, jejíž dokonalý a krásný trojhlasý zpěv, dobře slyšitelný až na rozhlednu, prozrazoval, že se tu dle všeho jednalo o jakousi osobní vzpomínkovou akci.

13.října:

Druhý (po lednu) a současně poslední letošní pátek třináctého se přinejmenším z hlediska počasí dokonale zpronevěřil své mezi pověrčivými lidmi tradované neblahé pověsti nešťastného dne. Navázal totiž na včerejší slunečno a navíc přinesl až překvapivě citelné oteplení, jež se krátce po poledni ve Vimperku promítlo do hodnoty +17°C (pomineme-li pravděpodobnost, že v bohatěji osluněných lokalitách, nežli je Husova čtvrť, možná téhož času teploměry ukázaly i více). Večerní Boubín pak postupně rozehrál další ze svých nevyčerpatelných barevných koncertů, …

… k jehož průběhu jistě postačí pouhá fotodokumentace …

… bez zbytečných dalších slov.

Závěrem se snad jen sluší dodat, že i tady bylo možno zaznamenat oteplení, byť oproti včerejšku víceméně jen symbolické, neboť všehovšudy jednostupňové – tedy na +6,5°C .

12.října:

Teprve do příslovečné třetice nadešel obrat v dosavadním boubínském stavu, byť se zprvu zdálo, že konečně opět velmi slibně jasný, ničím netísněný úsvit bude i tentokrát pokažen náhle od západu zákeřně přitékající mlhou.

Ta se měla najednou velmi čile k dílu se stále přibývající silou, …

… nanejvýš přesvědčivě houstla celou krajinou, …

… jenomže s nemenší intenzitou sílil i západní vítr, …

… v němž šedobílá masa vbrzku ztratila spojence, …

… a našla naopak nepřítele.

Jako vždy ovšem kladla houževnatý odpor, …

… rvala se o každý centimetr prostoru, jako by si nechtěla připustit, že dnes ji nemine porážka. A bylo to tak vlastně dobře, …

… neboť sotva se objevilo sluníčko, …

… nadešla okamžitě etapa úchvatných korón, …

… s větší či menší intenzitou krášlících východní obzor.

Těžko už dnes spočítat, …

… pokolikáté všechna ta krása …

… okamžitě zavelela k obratu přes jižní úsek obzoru …

… k protější straně.

A tam se skutečně začaly při prvních náznacích sílící sluneční záře zvolna nořit očekávané jemné kružnice charakteristických barev, …

… jimž ovšem dnes nebylo přáno dozrát do plně sytých gloriol.

Však konečně i bez nich bylo kam přebohatě mířit objektivem …

… a ulovit, co se dalo vytěžit z mlžného Waterloo.

Mimo jiné vyšlo najevo, že Boubín se znovu těší oproti známým příhraničním vrcholům výsadě plné volnosti, …

… jaké nebylo po dosti dlouhou dobu popřáno kupříkladu ani Trojmezenské hornatině.

Když se nakonec dočkal svobodného nádechu také Plechý, sluneční paprsky pečetily své vítězství nad prchajícími cáry nízké oblačnosti a slibovaly přinejmenším vydařené dopoledne, podmíněné navíc i pokračováním znatelného oteplení. Však i zde navzdory stále se činícímu mrazivému větru, vzbouzejícímu spíše opačné pocity, teploměr ve skutečnosti po celou tuto fotograficky zdokumentovanou dobu neslevil ze včerejší hodnoty +5,5°C .

11.října:

Nejednomu čtenáři teď jistě bleskne hlavou myšlenka, že tohle už tu přece bylo včera … inu, z hlediska obecného principu, který bychom si mohli pojmenovat třeba „Boubín v čepici“, zcela jistě ano, …

… avšak dnešní praxe byla ještě doslova hustší. Mlha hned od samého rána sahala spodním okrajem do půlky boubínského úbočí a její svrchní strana pak nepřipouštěla možnost, že o něco mírnější západní vítr by tu snad mohl vytvořit trhlinu, jíž by třeba jen na okamžik prosvitla modrá obloha. Vše ostatně následně zdokumentuje malá retrospekce, neboť tyto první dva snímky jsou jen dokladem nejlepší finální dohlednosti, a to za teploty +5.5°C .

Však už samotná cesta vzhůru přinesla nápadné oteplení, na úpatí hory navíc podtržené naprostým bezvětřím. A právě mlha mezi stromy potvrdila správnost rozhodnutí nepodnikat dnešní výstup s obvyklým cílem přivítat se nahoře se sluníčkem, nýbrž si v poklidu přispat. Tady skutečně tentokrát nebylo co zmeškat, …

… neboť takovéto a podobné výjevy tu stran světla a barevnosti byly zaručeny prakticky po celé dopoledne. Rozhodnout o definitivním vývoji počasí totiž mohla nejdříve ona příslovečná jedenáctá hodina.

Tím pádem nebylo kam spěchat, a tím více času se nabízelo třeba u Johnova kamene – resp. přímo na něm – k malému popovídání s pavoukem, který všemi znaky připomínal sekáče obecného /Oligolophus tridens/, ale současně tu byla poněkud matoucí rekvizitou pavučina, na níž se nacházel. Je totiž známo, že sekáči nemají vyvinuté snovací žlázy, takže pavučiny netkají.

Náš boubínský exemplář tedy podle všeho byl jen na návštěvě, a to dosti daleké, neboť nejčastěji se obvykle zdržuje poblíže lidských příbytků a přidružených staveb (např. hospodářských, apod.). Uvažovaná návštěva je tím podivuhodnější, že ještě nedávno se tu teplota pohybovala v blízkosti bodu mrazu, což by pro podobné živočichy mělo být jasnou výzvou k vyhledání úkrytu. A tak lze jedině předpokládat, že milého pavouka lehce zmátlo nečekané oteplení.

10.října:

Včerejší červánky se nemohly mýlit – dnes je nám souzena zatažená obloha, jejíž oblačnost navíc opět od samého rána přetékala přes boubínský vrchol, …

… takže jediným, co se tu vzácnými chvílemi zásluhou silného západního větru dalo spatřit, byly letmo poodkryté průhledy do krajiny směrem k Buku. Celý zbytek obzoru nic podobného nenabídl. Sluníčko zjevně nemělo sil proniknout hustou clonou, za níž vycházelo, ba ani aspoň lehce obarvit zdejší mlžnou čepici. Být pak o něco nižší teplota nežli stávající +2,5°C , občasné jemné mrholení by se lehce mohlo proměnit v sněžení.

Co však Boubín upře nahoře na rozhledně, často bohatě vynahradí dole v lesích. A právě zde prozradil, …

… že mlha se namísto očekávaného ústupu naopak rozlévá směrem dolů, …

… čímž ale vytváří jako vždy velmi působivé scenérie. Sluneční spolupráce by tu přinesla ještě dokonalejší výjevy, leč té si dnes s nemalou pravděpodobností mnoho neužijeme. Však zítra je také den – a každý je tu jiný.

9.října:

Hvězdná noc, blankytem obdařené jitro … lákavé přísliby krásného dne. Dopoledne však podobné představy začalo rázně měnit, …

… byť barvám podzimu …

… zatím neublížilo.

Den ale dosud není u konce … a právě večer bude z hlediska vývoje počasí s nemalou pravděpodobností zásadně jiného charakteru, …

… ačkoli vlastně ani on nám nezůstane dlužen své přísliby.

Se sedmihodinovým odstupem lze výše vyslovený předpoklad jedině potvrdit – večer postupně nabídl slabé pravé parhelium, …

… irizaci téže intenzity …

… a konečně ohnivé finále coby hádanku na téma zítřejšího počasí, jež společně uvítáme opět z Boubína.

8.října:

Za námi je sotva první týden října, ale dění v přírodě nejednou připomíná již listopad …

7.října:

Dalo by se namítnout, že první říjnová sobota se od pátku nijak zásadně nelišila.

Mnohé situace se na Boubíně skutečně zdály téměř doslova opsanými z předchozího dne, …

… tedy především spousty těžce působících mračen, …

… hnaných opět velmi silným větrem od západu kamsi daleko přes Bobík, to vše za absence zapadajícího sluníčka, nanejvýš jen barvícího chvilkově odkryté kousky oblohy.

Ale něco se přece změnilo – oproti včerejšku se nám tu oteplilo … 😀 . Není tím pádem bez zajímavosti připomenout si, že téhož data loni měl Boubín za sebou již druhým dnem první sníh a dvoustupňový mrazík – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/11128 .

6.října:

Zatímco v nižších polohách – vimperský dolík nevyjímaje – se během prvního říjnového pátku zdálo, že včerejší vichr se dosyta vyřádil v noci, …

… boubínský večer ukázal pravý opak. Tady opět fučelo s takřka toutéž silou, jen Alpy se stihly opět ukrýt. Ke všemu pak několikrát lehce zamrholilo, což ale z hlediska srážkové činnosti téměř nestálo za řeč.

Totéž ovšem určitě nebylo možno říci o končinách ležících západním směrem, a to blíže i dále. Tam leckde zajisté pršelo mnohem vydatněji. Ostatně i nad Boubínem střídala jedna oblačná scenérie druhou s rychlostí, …

… jež nutila fotoaparát k neustálé pohotovosti.

Zachycený vývoj už nepotřebuje dalších komentářů, …

… snad jen vyjma teploty, která v okamžiku příchodu na rozhlednu představovala podobně jako středečního jitra +1,5°C .

V této výši však neměla být konečným stavem, který v rámci dnešní fotoreportáže ponechme skutečně až na samotný konec.

Ano, je to tak – večerní boubínská teplota sestoupila k bodu mrazu, čímž mimo jiné posílila domněnku, že třeba na momentálně neviditelném Velkém Javoru mohlo namísto deště klidně již sněžit. Zatím se ale jistě nemusíme obávat nějakého razantního nástupu zimy, byť nás nejspíš nemine ochlazení. Basumské louky pro zajímavost krátce po půl osmé držely svůj teplotní stav na šesti stupních, o padesát nadmořských metrů níže položená Kubovka vykázala +5,5°C, což je oproti boubínskému vrcholu nezanedbatelný rozdíl. Ale s podobnými jevy musíme na Šumavě počítat.

5.října:

Pouhý den postačil k změně počasí, jejímž vlivem už neměla orografická oblačnost šanci podržet se boubínského či kteréhokoli dalšího vrcholu a vytvářet známé neprůhledné čepice, …

… neboť se stala hříčkou silného vichru, mocně otřásajícího rozhlednou …

… a svádějícího mimo jiné k úsměvné vzpomínce na dávno čtenou dětskou knihu Malý Bobeš.

V té hlavnímu hrdinovi hoši půjčili draka, a ten chudáka Bobše odsmýkal až kamsi do potoka.

Něco podobného by dnes rozhodně nepřekvapilo, neboť jen hrubým odhadem tu síla větru mohla činit okolo 40 – 50 km/h, v častých nárazech pak i více.

Vichr však především svědomitě prováděl též úklid okolo Alp, …

… takže se konečně staly viditelnými, …

… jak se na říjen sluší.

Po delší době navíc byla k zahlédnutí též lipenská hladina.

Sluníčko pak dostalo šanci řádně se opřít do Hallstattského ledovce pod Dachsteinem, čímž dokonale korunovalo téměř nečekaně odkrytý pohled na celý monumentální masiv.

Ani ve Vimperku si v těch okamžicích dozajista nikdo nestěžoval, že by pohled na oblohu byl nezajímavým nebo snad nudným.

Zejména východní směr tu dokonale exceloval, neboť nabízel přímo přehlídku nejrozmanitějších tvarů, jakými může vichr dnešní síly obdařit jinak celkem běžná mračna.

Alpské panoráma se postupně vyčistilo oběma směry – tedy západně …

… i východně od Trojmezenské hornatiny.

Vichr dnes, jak se zdálo, vládl s neubývající energií, …

… ale určitě tentokrát překvapivě nepřispíval k pocitu chladu, …

… třebaže teploměr stále ukazoval pouze +3°C . Koneckonců šlo o přesný dvojnásobek včerejší teploty, což samo o sobě zahřeje 🙂 .

V každém případě je velmi pravděpodobné, že zdokumentovaný boubínský vichr dnes nebude poslední kapitolou svého druhu, neboť je pouhým zlomkem středoevropského stavu vycházejícího z frontální zóny mezi tlakovou níží z Norska a tlakovou výší jižně od Anglie.

4.října:

Pouhý jeden a půl stupně nad nulou, tedy značný teplotní propad, …

… ovšem pod vydatnou orografickou čepicí, takže dnešní ranní Boubín krom toho, co je tu k vidění, nic dalšího nenabídl.

3.října:

Od samého rána vytrvalé deštivo, …

… v podvečer krásně. Zkrátka říjnové podzimní rozmary.

2.října:

Druhé říjnové ráno zprvu vzbouzelo dojem, že hned začne naplňovat včera zde zmíněnou předpověď počasí … jenomže do zatažené oblohy takřka hned po svém východu promluvilo sluníčko …

… a zakrátko nekompromisně převzalo iniciativu. Těsně před polednem dokonce využilo nabídnuté oblačnosti k půvabnému kouzlení …

… a dalo tak jasně najevo, že se vynasnaží vládnout co nejdéle. Daný záměr mu skutečně vyšel – první kapky nastupujícího deštiva spadly až ve večerních hodinách.

1.října:

Říjen by se měl podle meteorologů uvést změnou počasí do chladna a deštiva. Nálada na časně ranním Boubíně té vizi neodporovala, …

… naopak prozrazovala i opticky prostřednictvím oblačnosti nemalé větrno, jež se od západu postaralo o dokonalé zamaskování jindy bez problémů viditelného obzoru. Hledat tedy například Luzný, Roklany nebo Velký Javor bylo zhola zbytečné. Spatřit se dala jen Trojmezenská hornatina, …