Začátkem července se zúčastnila Bára Havlíčková ME ve slovinském Kamniku v běhu do vrchu a získala fantastické čtvrté místo. Po delším odstupu jsme se zeptali na pocity a hodnocení mistrovství Evropy.
Kdy jsi se dozvěděla, že se zúčastníš ME ve Slovinsku?
Věděla jsem to už od května, kdy jsem se zúčastnila nominačních závodů v Jeseníku, které se mi sice vůbec nepovedly a byly to pro mne asi nejhorší závody letošní sezóny, ale i tak jsem se zvládla nominovat. A od té doby jsem věděla, co mě čeká a mohla jsem se na to začít nějak připravovat.
Jak jsi cestovala na ME a jaká byla cesta?
Cestovala jsem letecky, což bylo poměrně vtipné, protože do Kamniku je to z Vimperka necelých 500km, ale já jela do Prahy na letiště, pak jsme letěli do Mnichova, pak do Lublaně a pak autobusem ještě půl hodiny do Kamniku, takže autem bych byla za stejnou dobu asi tam a zpátky.. 🙂 Cesta zpět byla dokonce s přestupem ve Frankfurtu, ale tak co, byl to hezký výlet, na těchto letištích jsem ještě nebyla a tak je budu aspoň znát… a pohled na svět z letadla je prostě nádhera 🙂
Byla jsi už někdy ve Slovinsku a jak by jsi hodnotila tu to zemi?
Ano, byla jsem tam letos v zimě na závodech v Planici a už tam mě tahle země naprosto uchvátila, ale teď mě doslova okouzlila. Nikdy jsem si nedovedla představit, že bych jela na dovolenou do hor, protože v nich jsem téměř furt, ale sem bych si to dovedla představit, je to prostě nádhera. Mám pocit, že Slovinsko jsou takové české Alpy, protože hory jsou tam stejně krásné, jako třeba v Itálii, ale s tím rozdílem, že kultura a lidi tam jsou slovanského původu, takže to na mě dýchá takovou víc domáckou atmosférou. Je to opravdu nádherná země a určitě bych se tam někdy chtěla vydat na delší dobu právě třeba na dovolenou 🙂
Co trať, jak hodně náročná byla?
Byla hodně náročná. Start byl v 1200m nad mořem a cíl okolo 1650m nad mořem, takže vzduch tam byl poněkud řidší 😀 Hned po startu bylo prudké stoupání a asi po kilometru se vyběhlo na Planiny, a tam sluníčko doslova pálilo, potom nás čekala dlouhá kilometrová rovina, kde bylo důležité to natáhnout, ale zas to nepřehnat, tam jsem asi možná běžela až moc rychle, protože poté přišel prudký kopec, který měl v posledních 500metrech asi tak 20%, nikdy jem neviděla nic tak prudkého a i muži tam šli. Tam mi už docházely síly, ale i tak si myslím, že jsem se s tím relativně dobře popasovala.
Jsi spokojená se čtvrtým místem na ME?
Jsem s tím moc spokojená, nevěděla jsem, co můžu čekat, neměla jsem nějaké pevně stanovené cíle, byl to jeden z nejtěžších závodů, který jsem kdy absolvovala. V této kategorii budu ještě další 2 roky, přede mnou byly samé starší holky a ztráta na 3. místo nebyla zas tak velká. Vím, že jsem tam nechala v tu dobu všechno a to je pro mě hlavní. Bylo to náročné a o to víc si toho vážím.
Co tě teď čeká ještě běhání po kopcích nebo už příprava na novou sezonu 2017/2018 na lyžích?
Teď už je to příprava na novou lyžařskou sezónu, která se blíží opravdu rychle. Myslím, že zatím probíhá podle plánu, teď byla ovlivněna právě přípravou na tyto běžecké akce, ale řekla bych, že mi to jedině prospěje. Bylo to takové příjemné oživení a myslím, že každý lyžar by měl umět běhat do kopce co nejrychleji. Před touhle sezónou jsem změnila vše od základu. Trenéra, tréninkovou skupinu, tréninkové prostředí, tréninky, systém. Vše hodnotím jenom pozitivně a věřím tomu, že tohle je ta cesta, která mi dovolí se posouvat dál a dál. Teď jsem v okolí lidí, kterým věřím, rozumím si s nimi a ještě k tomu mě v určitých směrech inspirují. V současné době mě trénuje Standa Frühauf s manželkou a částečně taťka, kteří se do určité míry na plánech radí. Taťkovi chci za to moc poděkovat, protože jinak bych nikdy nebyla tam, kde jsem, bez něj a bez celé mojí rodiny bych asi dost možná nikdy nelyžovala. Pro mě je moc důležité vstupovat do závodů a do sezóny s tím, že vím, že jsem proto udělala maximum a to díky těmto změnám a novým úžasným lidem v mém životě mám a věřím, že mít budu. Děkuju moc všem, kteří pro mě dělají, to co dělají, aniž by museli, ale chtějí. Moc si toho vážím a ačkoliv jsou běžky sport individuální, tak bez těchto lidí bych nikdy nic nezvládla. Protože jak se někdy říká, individuální sport je ten nejtýmovější.
Co je lepší běhat za teplého počasí nebo lyže a mráz?
Nejsem milovník velkých veder, ale ani velkého mrazu. V létě mám ráda závody, kdy je pod 20 stupňů a pod mrakem. V zimě zase když je tak kolem – 3 a sluníčko, nebo klidně -5 a sluníčko, protože to se pak všechno krásně třpytí, ale třeba na závodech v Planici bylo asi – 17 a to nebylo moc dobré, celý závod jsem v tenké kombinéze necítila pohyb a v cíli jsem o svých prstech na ruce nevěla ještě asi hodinu. Takže mám ráda takové to normální počasí a žádné extrémy.
Báro,přejeme ti, aby tě sportovní štěstí ještě hodně dlouho neopustilo, ale především, aby tě sport bavil. Držíme palce a těšíme se na tvé další úspěchy.
Sumava.eu / Zdeněk Formánek
