Táta
Přecházím v přízemí nemocnice čerstvě vytřenou chodbu. Cítím na sobě pohled mladé uklízečky. Teplo mnou prochvěje. U dveří se otočím, zase se dívá, je něčím fascinovaná. Třeba na ni působím nějakým skrytým kouzlem?
„Promiňte,“ koktá uklízečka. „Připomínáte mi tátu, co před rokem zemřel. Jste mu tak podobný, ta holá hlava, vousy.“
O pár dní později potkávám uklízečku na patře u maminky. Když mě spatří, strne. Chytá se za čelo.
„Úplně mi přebíhá mráz po zádech,“ vrtí hlavou. „Je to možné? Ta podoba. Sedával v kotelně, nohu přes nohu, měl kostěné brýle, jejich tvar se podobal těm vašim, držel si je, protože mu chyběla jedna stranice, mžoural do knihy, takhle…“
Uklízečka si nahlíží do dlaně a tváří se, jako by louskala nějaký text.
Text: Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
6. Otto Hrdina
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifixy
20. Koza v kapli
22. Boubínská noc
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi
25. Domov
{jcomments on}
