Medailon : Egon Urmann deutsche version
Egon Urmannn není muž prázdných slov. Když vyslovuje svůj názor, nekouká na to, jestli se líbí jiným. Je to 72-letý pán s velmi silným charakterem, někdo, kdo si během svého života vytvořil přesnou představu o světě. Základem jeho slov a skutků není tvrdohlavost, touha mít za každou cenu pravdu, nýbrž zocelenost překážkami, které mu život přináší. Egon Urmann je rozený Němec, který byl ze Šumavy odvlečen po druhé světové válce. Vrátil se do své rodné Lenory, stal se českým občanem a prosazuje mezinárodní porozumění. Egon Urmann je skutečný „stavitel mostů“, kterého hranice neomezují.
„Odpustit, ale nezapomenout“- toto rčení není pro důchodce Urmanna otřepaná fráze, ale životní postoj. Navzdory vyhnání jeho rodiny „slepou nenávistí“ z milované Šumavy bezprostředně po druhé světové válce se Egon Urmann vrátil zpět do Lenory (německy Elenorenhaim). Tam se narodil a tam se cítí doma. Domov je široký pojem. Není to nějaké přesné konkrétní místo na mapě, ale je to země spojená se známými obličeji, domy. Přesně toto má Egon na mysli, když vysloví slovo Šumava.
Přesto, že je Egon německého původu a přijal státní občanství České republiky, sám se cítí být „Bém“ – tedy „Šumavák“. Snad právě pro svoji minulost, která se vyznačuje vyhnáním, strachem, ztrátou domova a návratem na místo, kde prožil i mnoho bolestného, se naučil jinak přistupovat k lidem, kteří jej před desetiletími brali jako politického nepřítele. Egon Urmann se neustále pokouší zprostředkovat mezi Němci a Čechy, v minulosti často hořkými nepřáteli, dialog, kooperaci. Urmann se snaží vystupovat v roli diplomata, spojovat dva národy, které se zásadně liší jen při povrchním pohledu. „Nejsem Čech a nejsem Němec – Jsem Bém, Šumavák“, jak znovu zdůrazňuje.
Mnohem důležitější než jeho biografie, kterou vypsal Elfriede Fink v knize „Tady jsem doma“, je jeho vnitřní přesvědčení, které se vyvíjelo v průběhu let. Vyhánění Čechy, pochody smrti uprchlíků, transporty v dobytčácích, ve kterých ztrácel člověk svoji lidskou tvář, aby vystupoval jen jako částečka „množství“, jako číslo, všechny tyto dojmy už nemůže Egon Urmann vytěsnit ze své paměti.
„Měli jsme stejnou kulturu a stejný jazyk jako Němci. Nicméně, vždy jsme byli nežádoucí uprchlíci – a to jak v Bavorsku, tak zde v České republice. Nikde nás nechtěli.“ Egonu Urmannovi se podařilo na základě zkušeností pochopit, jak důležité je naučit se odpouštět. Stal se důležitým zprostředkovatelem mezi Němci a Čechy po pádu železné opony.
Má generace musí vymřít a pak bude klid.
Vyškolený automechanik pracoval na pozici personálního náboráře u výrobců karavanů značky Knaus a považoval hranice za pouhý geografický jev. Egon Urmann vždy věděl, že musí pochopit druhou stranu, aby ji mohl respektovat. Přátelství německých a českých včelařských sdružení a četné procházky a přednášky jsou jen některé příklady toho, jak se dokázali spojit někdejší nepřátelé. Uvědomují si, že to není otázka měsíců či let, ale proces, který bude trvat desítky let. „Moje generace musí zemřít – pak bude klid,“ přiznává Egon Urmann a jeho šumavský přízvuk lze jen těžce přeslechnout. Ví, že usmíření nějakou dobu trvá.
Předsudky, třebaže historicky oprávněné, jsou zároveň zastaralé, musí být demontovány. Egon Urmann říká, že se nachází na jedné straně pod vlivem Německa, které požadovalo, aby jeho krev byla čistá, a chtělo to i od jiných národů. Výsledkem byly četné války a zvěrstva, jaká se projevila v minulosti. Na druhé straně stojí český národ, který má pouze otevřenou pusu, a je přesvědčen, že mu někdo do ní něco přinese. Je to národ, který je zřejmě zvyklý být potlačován. „Sametová revoluce byla typickým projevem naší národnosti,“ je přesvědčen Egon Uhrmann. K témuž závěru vede i mnoho historických dokumentů a výzkumů v nejrůznějších archivech.
Jsou hranice stále nepřekonatelná překážka?
Za svůj 72-letý život se Egon Urmann nechal ovlivnit mnoha zájmy. Samozřejmě se nadchl i pro turistiku. Je vášnivým hledačem zlata, zúčastnil se i mezinárodních soutěží v Kanadě. Otevírá svůj domov výzkumným pracovníkům. Egon Urmann se proto často zabývá otázkou, proč německo-česká hranice, která je nyní volně průchozí, zůstává nepřekonatelnou překážkou v mysli některých lidí. „To prostě nevím, je to tu vše trochu jiné. A příčinou není jen jazyková bariéra,“ říká sebevědomě šedovlasý muž s laskavýma očima. „Na mnoha místech charakterizují Čechy bordely, vietnamské trhy a fasády některých zchátralých domů. To je pravda. V německých médiích se však občas objeví zpráva, že východní sousedé jen obchodují s drogami, zbraněmi a prostitutkami. A to zase pravda není,“ odsuzuje média Egon Urmann.
Důchodce vysvětluje předsudky, které jsou zaryty do myslí Němců. Jsou to představy, které zobecňují, předjímají, a jako takové jsou špatné. I západní svět je částečně zodpovědný za oživení prostituce, drog, obchodu se zbraněmi a trestné činnosti v bývalých komunistických státech. „Bezohlední kapitalisté vycítili velké peníze“. Jde o záležitost, která volá po objektivnějším zpracování z pozice naší vlády.“ Vietnamci, kteří se usadili po otočení režimu v příhraničním regionu, jsou problém jen na první pohled.
Jako příklad „pilných lidí“ uvádí Egon Urmann právě Jihoasijce, kteří by nikomu neublížili, ale často jsou uváděni jako příčina určitých současných problémů. „Vietnamci jsou Židé moderní doby. Jsou to lidé, kteří hodně pracují a proto mají hodně peněz. Kromě toho rodina u nich hraje hlavní roli. Drží pohromadě, žádné KDYBY nebo ALE,“ vysvětluje Egon Urmann svůj názor na mnohé kultury a mentality, které ovlivňují život v České republice. Dotýká se i jednoho z největších problémů své domovské země: „Existovali jsme v rámci Rakousko-Uherské monarchie, později za vlády nacistů, pak Sovětského svazu. Češi se stali lidmi, kteří jako by nevěděli, kam patří.“
„Behm“ – „Šumavák“ byl dříve vážený člověk, pilný a pracovitý. Naše kultura a vzdělání byly příkladné. To dokazují města jako Český Krumlov,“ říká Egon, který hovoří plynule česky i německy. Označení „Behm“ se ale po válce stalo sprostým slovem. „Díky Bohu se všechno již mění. Za základě společné práce se budeme mít lépe“… Tento důraz nese i práce Egona Urmanna, a to je zásluha, kterou by si mohl připnutout na klopu kabátu.
Přes mozaiku mnoha malých úspěchů nechce Egon Urmann usnout na vavřínech, nebo dokonce jít do důchodu. Ani zdaleka není spokojen se současnými česko-německými vztahy. „Tohle je a zůstane věčným tématem,“ říká a směje se. A opět, nejde jen o prázdná slova. Skrývá se za nimi síla, program na mnoho dalších let, během nich budou mizet další hranice v lidských myslích.
text a foto : Helmut Weigerstorfer hogn.de
TEXT
Egon Urmannn není mužem prázdných slov. Když říká svůj názor, nekouká na to , jestli se líbí jiným. Je to 72- letý pán s vemi silným charakterem. Někdo, kdo si během své existence vytvořil přesnou představu o světě. Základem jeho slov a skutků není tvrdohlavost, mít za každou cenu pravdu, nýbrž je zocelený překážkami, které život přináší. Egon Urmann je rozený Němec, kteý byl po druhé světové válce ze Šumavy vyhnán Vrátil se ale do své rodné Lenory zpět, stal se českým občanem a prosazoval mezinároní porozumění. Egon Urmann je skutečný „stavitel mostů“, který nemá hranice
„Odpustit, ale nezapomenout“, toto rčení není pro důchodce Urmanna ptřepanou frází, ale životním postojem.Přes vyhnání jeho rodiny / „slepou nenávistí“ / z milované Šumavy bezprostředně po druhé světové válce se Egon Urmann vratil do nejhorších dětských vzpomínek zpět, Lenora / též nazývaná Elenorenhaim/ je jeho místo narození a jeho domovem. Domov – je široký pojem – není to nejaké přesné konkrétní místo na mapě, ale je to země spojená se snámymi obličejí, domy. Přesně tento stav mysli má Egon , když myslí na Šumavu
Přesto, že je německého původu a má státní občanství České republiky, sám sebe popisuje jako „Bémm“ – tedy „Šumavák“. Přes jeho ne úplně jednoduchou minulostí, která se vyznačuje vyhnáním, strachem, sbohem a nashledanou, co se naučil jinak přistupovat k lidem. K lidem, kteří Egona před desetiletími brali jako politického protivníka,nepřátele . Ale nejen to: Egon Urmann se neustále pokouší mezi Němci a Čechy – vždy – zprostředkovat – dialog, kooperaci. Seč v historii často hořkých nepřátel.Snaží se být „Bém“ v roli diplomata.Spojovat dva národy, které se liší pouze na první pohled. „Nejsem Čech a nejsem Němec – Jsem Bém, Šumavák“, jak znovu zdůrazňuje.
Mnohem důležitější než jeho biografie která má Elfriede Fink napsanou v knize „tady jsem doma“ je to jeho vnitřní přesvědčení, který se vyvíjelo v průběhu let. Vyhánění od Čechů, pochody smrti uprchlíků, kteří transporty v dobytčácích , u kterých nebyl člověk jako člověk, ale jako množství , jako čísla Všechny tyto dojmy Egon Urmann nemůže vyhnat ze své paměti.
„Naštěstí jsme měli stejnou kulturu a stejný jazyk jako Němci. Nicméně, vždy jsme byli uprchlíci – a to jak v Bavorsku a zde v České republice. Byli jsme zpočátku nežádoucí. Nikde nás nechtěli. „Egonu Urmannovi se podařilo zařadit tyto zkušenosti, takže ty pravé pro něj, že jsou konzistentní. A ještě důležitější: Naučil se odpouštět – a stal se důležitou spojnicí pro Němce a Čechy po pádu železné opony.
Má generace musí vymřít a pak bude klid
Vyškolený automechanik to nejen díky své pozici personálního náboráře u výrobců karavanu značky Knaus jeden z prvních v České republice, kdo považolav hranice jako čistě geografický jev. Egon Urmann vždycky věděl, že budete muset natáhnout na ně (lepší) vědět – a aby bylo možné respektovat soupeře. Přátelství německých a českých včelařských sdružení a četné procházky a přednášky (Drent a Herent) jsou jen některé příklady toho, jak se dokázali spojit někdejší nepřátelé. Uvědomuje si, že to není otázka měsíců či let, ale proces, který bude trvat desítky let. „Moje generace musí zemřít – pak je klid. Je to moc nestalo, „říká důrazně, jeho šumavský přízvuk lze těžce přehlédnout. Ví, že usmíření nějakou dobu trvá.
Předsudky, které jsou historicky oprávněné, jsou ale dlouho zastaralé, musí být demontovány v . Jak Egon Urmann říká, že se nachází na jedné straně zadních silných vnějších německého jazyka, který chtěl, aby jeho krev byla čistá a chtělito od jiných národů . Výsledek: četný války a zvěrstva, jak ukázala minulost. Na druhé straně stojí český národ , kteří má pouze otevřenou pusu,a jež je přesvědčen, že mu něco přinese. Národ, který je zřejmě zvyklý být potlačován. „JSametová revoluce je tedy typické pro tuto nasi národnost „, je přesvědčen Egon Uhrmann. Čtení mnoha historických dokumentů a výzkumu v nejrůznějších archivech nechť přijde též k tomuto závěru.
Hranice – stále nepřekonatelnou překážkou?
72 a-letý měl za svůj život mnoho zájmů: je pochopitelně nadšený turistikou. Je vášnivým hledačem zlata, který se již zúčastnil mezinárodních soutěží v Kanadě. Je domovem pro výzkumné pracovníky z přesvědčení. Egon Urmann proto často zabývá otázkou, proč německo-české hranici – jež je nyní volně průchozí – zůstává zdánlivě nepřekonatelnou překážkou v myslích lidí. „Ty prostě nevíme, je tam vše jinak. A to není jen kvůli jazykové bariéře, „říká šedovlasý muž s laskavými oči sebevědomě. Je fakt že z Čech jdou bordely, Vietnamské trhy a fasády některých zchátralých domů – to je pravda. V médiích je ale poté psáno, že východní sousedé jsou především drogy, zbraně a prostitutky, a to nejsou“ , odsuzuje média Egon Urmann.
Po pádu železné opony z 72-letý byl činný jako personální náborář pro výrobce karavan Knaus v České republice – a zprostředkoval Jandelsbrunner firem stovky pracovních míst.
Snímky, které byly vyleptané do myslí Němců důchodce vysvětluje. Snímky, které lze zobecnit, že předjímat, že jsou špatné. Vzhledem k tomu: Za prvé, západní svět je částečně zodpovědný za oživení prostituce, drog a zbraní a trestné činnosti v bývalých komunistických státech – „bezohlední kapitalisté vycítili velké peníze“. Podle Egona Urmann za jinou, ne Češi zúčastněné strany v této zločinec, zatímco lukrativních oborů podnikání. „Crystal meth, například – nikoli lokální jsou odpovědné ale Ukrajinci a Rusové, kteří stále věří, Česká republika byla jejich protektorátem. Záležitost, která bude muset být zpracována lépe z pozice naší vlády. „Vietnamci, kteří se usadili po otočení v příhraničním regionu, jsou jen na první pohled problém.
Jako „pilné lidi“ uvádí Egon Urmann Jihoasijce, který by nikomu neublížili, ale často jsou používání jako omluva pro určité současné problémy. „Vietnamci jsou Židé moderní doby. Jsou to lidé, kteří pracují hodně a proto mají hodně peněz. Kromě toho rodina u nich hraje hraje hlavní roli. Drží pohromadě, žádné KDYBY nebo ALE „Mluví Egon Urmann o mnohých kulturách a mentalitách , které se odrážejí v České republice. Zabývá se jedním z největších problémů své domovské země. ZByli jsme v rámci Rakousko-Uherské monarchie, později za vlády nacistů, pak Sovětského svazu- Češi se stali lidé, kteří opravdu neví, kam patří“ myslí si Urmann.
„Behm“ – „Šumavák“ byl dříve vážený člověk- pulný a pracovitý. Naše kultura a vzdělání byli příkladné – města jako Český Krumlov to ukazují, říká Egon – který hovoří plynule česky i německy. Označení „Behm“ se ale po válce stalo sprostým slovem. „Díky Bohu se již ale všechno změnilo. Společnou prací se budeme mít lépe“… Zásluha, která jse připnout na klopu.
Ale i přes tuto mozaiku malých úspěchů nechce usnout na vavřínech, nebo dokonce jít do důchodu. Egon Urmann zdaleka není spokojen se současnými česko-německými vztahy. „Tohle je a zůstane věčným tématem,“ říká a jen směje. A opět, nejsou to jen tak řečená slova, alle je to síla pro snahy do let příštích,které mohou přijít a nadále bourat hranice v lidských myslích.
