Dva, kteří jsou stejně zelení -deutsche Version-
Rozhovor s řediteli národních parků Leiblem a Hubeným (část 1.)
Vimperk. „Když si spolu zajdeme na pivo, rozumíme si moc dobře – i bez tlumočníka“, říká Mgr. Pavel Hubený, ředitel Správy Národního parku Šumava, a srdečně se rozesměje. Dr. Franz Leibl, ředitel Národního parku Bavorský les, mu přisvědčuje. Porozumění mezi oběma nejvyššími z obou stran hranice snad ani nemůže být lepší – a to i přes jazykovou bariéru, kterou se snaží překonávat za pomoci angličtiny. Na první pohled je vidět, že jsou oba na stejné vlnové délce – nejen po lidské stránce, ale také v otázkách směřování politiky parků, a dokládá to i společný rozhovor
pro online magazín da Hog’n a pro jeho českého partnera sumava.eu
Udržují spolu velmi harmonické vztahy: ředitel Správy Národního parku Šumava Mgr. Pavel Hubený (vlevo)
a Dr. Franz Leibl, ředitel Národního parku Bavorský les (vpravo).
V první části rozhovoru si kromě jiného povídáme o hlavních rozdílech mezi oběma parky, o jejich přijetí ze strany obyvatel, o často kritizovaném rozšiřování přírodních zón, o novele zákona o ochraně přírody, který je aktuálně projednáván na české straně, i o plánech do budoucna na vybudování takzvaného „zdravého parku“.
Na jedné straně Národní park Šumava – na druhé straně Národní park Bavorský les. V čem spočívají hlavní rozdíly mezi oběma parky?
Hubený: Hlavní rozdíl: Národní park Bavorský les má jasně definované cíle – což na české straně dodnes neplatí. Další rozdíl spočívá ve financování obou národních parků, resp. správ národních parků: Na bavorské straně je park přímo a ze 100 procent financován ze státního rozpočtu, Šumava naproti tomu pouze z jedné třetiny. Zbylé dvě třetiny jsou na české straně generovány z lesnictví, tedy z těžby dřeva. Třetím rozdílem je poloha obou parků: Zatímco Národní park Bavorský les určují jihovýchodně orientované svahy, zaujímá Šumava opačnou stranu pohoří, což s sebou pochopitelně přináší odlišný přírodní charakter.
Leibl: Rád bych ještě doplnil, že pro Šumavu jsou typické zvláštní náhorní plošiny, které u nás nemáme. Také jsou tu celé komplexy rašelinišť, která se na bavorské straně objevují jen ojediněle. Podstatný rozdíl pochopitelně spočívá ve velikosti obou parků: My máme 24.000 hektarů – Šumava je se svými 68.000 hektary téměř trojnásobně větší. Také historie je odlišná: Národní park Šumava existuje 25 let, Národní park Bavorský les už téměř 50 let. A jak už Pavel naznačil, existují rozdíly i ve vývoji obou parků: My jsme ukotveni v právním systému s jasným zadáním. Šumava nikoli.
Leibl: „Už neslýchám téměř žádné kritické hlasy“
Pane Leible: Po více než 40-ti letech od svého založení se Národní park Bavorský les dodnes setkává s kritikou – proč je tomu tak?
Leibl: Myslím si, že národní park byl obyvateli přijat, ale v různých formách. V okrese Freyung-Grafenau, tedy tam, kde se nachází takzvaný Starý park je přijímán velmi dobře. Tam už neslýchám téměř žádné kritické hlasy. V oblasti rozšířeného parku v okrese Regen, se ještě ozývají kritické hlasy menší části obyvatel, kteří se k národnímu parku už po celá desetiletí staví kriticky. Na tom se nic nezměnilo, ale jak řečeno, jedná se o výraznou menšinu.
„Kritické hlasy existují – jsou však méně důrazné, než tomu bylo před deseti nebo dvaceti lety.“
Skutečnost, že se národní park sžil s regionem a region s národním parkem, je v současnosti zřejmá například v tom, že máme celou řadu partnerů mezi regionálními firmami, uzavíráme partnerství s místními školami a při jednáních komunálních výborů bývají naše záležitosti většinou jednomyslně schváleny. V neposlední řadě je to vidět také na počtu návštěvníků parku: 1,3 milionu návštěvníků ročně mluví jasnou řečí.
Myslíte si, že národní park zvyšuje kvalitu života v regionu? Tak zní jedna z otázek aktuální reprezentativní ankety mezi návštěvníky národního parku, z nichž přibližně jednu třetinu tvoří domácí obyvatelstvo. 81 procent dotázaných domácích návštěvníků uvedlo, že tomu tak je. Takový výsledek nás velmi těší. Stejně tak byla položena další otázka: Mají podle Vás zařízení národního parku smysl? Na tuto otázku odpovědělo 95 procent z přibližně 1.000 dotázaných kladně. Výrazná menšina jednoho procenta dotázaných se domnívá, že zařízení smysl nemají. Závěr: Kritické hlasy existují, jsou však méně důrazné, než tomu bylo před deseti nebo dvaceti lety.
Pane Hubený: Jaký je postoj obyvatel Šumavy k Národnímu parku Šumava?
Hubený: Bohužel to přesně nevíme, protože jsme zatím neprováděli žádný socio-ekonomický průzkum. Právě teď začíná společný monitoring, na kterém se podílejí obě správy národních parku. Aktuálně však nemáme k dispozici žádné přesnější údaje o tom, co si obyvatelé myslí.
Hubený: „Ano, určitou skepsi vnímáme“
Jak je to s „prožívanou existencí“ Národního parku Šumava?
Hubený: Místní obyvatelé, kteří tady žili už před založením národního parku, od nás nedostávají žádné přímé zakázky na práci v lesním hospodářství, protože na ně musíme vypisovat výběrová řízení. Tím vzniká určitá nejistota a strach ze ztráty zaměstnání ve sféře lesnictví. Jedná se často o lidi, kteří nemohou pracovat ve sféře služeb – ti ztrácejí životní jistoty. Netýká se to však jen národního parku, ale také všech státních lesů v regionu.
Znamená to, že se tu objevuje skepse vůči národnímu parku?
„Jedná se často o lidi, kteří nemohou pracovat ve sféře služeb – ti ztrácejí životní jistoty.“
Hubený: Ano, určitou skepsi vnímáme. Nevíme však, jak je silná, protože ji často vyjadřují především někteří starostové, a ti nejsou reprezentativní za všechny obyvatele.
Tito starostové jsou možná ještě o něco více skeptičtí než zbytek obyvatel… Na druhé straně existují lidé, kteří žijí v Národním parku nebo v jeho blízkosti a jsou na něj hrdí. Svou hrdost pak předávají dál návštěvníkům zvenčí.
Pane Leible: Téma přírodní zóny – do roku 2027 má být 75 procent území národního parku proměněno na plochu, kterou člověk žádným způsobem neovlivňuje. Jak lze tohoto cíle dosáhnout?
Leibl: Poté, co jsme v roce 2015 po mohutných diskusích dosáhli rozšíření o 1.900 hektarů, vykazujeme nyní podíl přírodních zón 67 procent. To znamená, že do roku 2027 chybí ještě osm procent. Odpovídá to rozšíření o 170 hektarů ročně – jedná se tedy o plochu, o které není podle mého názoru třeba dále diskutovat. V letošním roce jsme také vykázali téměř 170 hektarů nových přírodních zón – komunální výbor to vzal jednomyslně na vědomí. Tím je toto téma uzavřené.
Zřizování přírodních zón je zákonná povinnost státu. Až bude tohoto cíle dosaženo, bude park oprávněn získat statut IUCN-2. To znamená, že se stane také parkem mezinárodní třídy národního parku. V současnosti už máme něco přes 16.000 hektarů přírodních zón – celkem jich musí být téměř 18.000 hektarů. Zbývá tedy už jen malý krůček. Jak jsem řekl, žádný velký odpor už do roku 2027 neočekáváme.
„Novela zákona o ochraně přírody je skutečný milník“
Pane Hubený: Jak je to na české straně v otázce přírodních zón resp. rozšiřování přírodních zón?
Hubený: V současnosti zaujímají přírodní zóny 23 procent plochy národního parku. Na dvou třetinách této plochy je však ještě povolena honitba, což už v Bavorském lese povoleno není. Momentálně se projednává plán národního parku a pravděpodobně bude ještě v tomto roce ministerstvem životního prostředí ČR schválen. Podle tohoto plánu je Správa Národního parku Šumava povinna připravit do roku 2030 až 51 procent ploch národního parku na přeměnu v přírodní zóny. Teprve pak bude ale definitivně rozhodnuto, jestli k rozšíření přírodních zón skutečně dojde.
Hubený: “ Máme přibližně 10.000 hektarů mladého porostu, u kterého by neměla v následujících 40-ti až 50-ti letech nastat žádná kůrovcová kalamita.“
Ilustrační foto: Jens Schlüter
Kdyby šlo jen o přírodu samotnou, nebyl by problém tento úkol okamžitě zrealizovat. Máme přibližně 10.000 hektarů mladého porostu, u kterého by neměla v následujících 40-ti až 50-ti letech nastat žádná kůrovcová kalamita. K tomu máme dalších 1.000 hektarů smíšeného porostu, u kterého rovněž nehrozí větší množení kůrovce. Rozšíření přírodních zón tedy není problém z hlediska přírody – problematické je spíše to, jak tady na místě přesvědčit veřejnost, že je takové rozšíření možné.
Objevují se již protesty?
Hubený: Ano, protesty se objevují. Někteří regionální a lokální politici se k tomu vyjadřují tak, že rozšíření lze tolerovat jen v malé míře nebo vůbec – a to i v případě, že půjde jen o pár metrů lesa. Jsou principiálně proti tomu.
V prosinci se uskutečnilo důležité hlasování v české Poslanecké sněmovně, kterým byla schválena novela zákona o ochraně přírody a krajiny. Je to skutečný milník: Poprvé máme díky tomu zákon o ochraně přírody, který říká, že většina ploch v národních parcích má být ponechána přírodním procesům. Novelu ještě musí schválit Senát a prezident. Senát bohužel před nedávnem navrhl změny zákona, které by v České republice nepovolovaly vznik žádného mezinárodně uznávaného národního parku. Poslanecká sněmovna nyní musí rozhodnout (předběžně na konci února – pozn. redakce), jestli tyto pozměňovací návrhy schválí nebo nikoli.
„To je hlavní motivace pro 1,3 milionu návštěvníků ročně“
Na Šumavě existují různé zájmové skupiny. Které to jsou a jaké cíle sledují?
Hubený: Jaké cíle sledují přesně nevíme. Existuje skupina, která nechce mít v národním parku vůbec žádné přírodní zóny, jen určitý druh chráněné krajinné oblasti. Dál existují skupiny, které by uvítaly, kdyby se některé části pozemků v národním parku daly k dispozici obyvatelům – například jako stavební pozemky. A konečně existuje skupina, která si přeje zřídit co možná nejvíce přírodních zón.
Leibl: „95 procent dotázaných uvedlo, že sem jezdí za mimořádnými přírodními zážitky.“
Jak vyhrocené jsou konflikty těchto různých zájmů?
Hubený: Konflikty jsou vážné. Na Šumavě jsou však – v porovnání všech čtyř českých národních parků – nejintenzivněji prezentovány na veřejnosti. Pro další vývoj je zásadní novela zákona o ochraně přírody, protože zákon některé z těchto konfliktů vyřeší. Kromě jiného stanoví, že státní pozemky už nesmí být prodávány soukromým osobám. Kromě toho, že na většině území národního parku mají být chráněny přírodní procesy. Jak jsem už zmínil, není momentálně jasné, jestli nakonec zákon skončí pro ochranu přírody pozitivně nebo negativně.
Zdravý životní styl v souladu s přírodou si získává stále větší oblibu na obou stranách hranice. V Japonsku a Koreji již existují plány, podle se mají v budoucnu supermarkety a silnice stavět pod zemí, aby mohli na povrchu lidé bydlet obklopeni volnou přírodou a v přirozeném prostředí. Jaké plány mají oba národní parky do budoucna ohledně „zdravého vývoje“?
Leibl: Vrátím se znovu k výsledkům nejnovější ankety. Našich návštěvníků jsme se zeptali: Proč navštěvujete národní park? 95 procent dotázaných odpovědělo, že do národního parku jezdí za klidem a odpočinkem. Rovněž 95 procent uvedlo, že sem jezdí za mimořádnými přírodními zážitky. To vše jednoznačně odkazuje směrem ke zdravému životnímu stylu. Je to hlavní motivace pro 1,3 milionu návštěvníků ročně.
Pozorní diskutující: MUDr. Marek Matoušek tvůrce sumava.eu (vlevo) a ředitel Národního parku Šumava Pavel Hubený.
Pochopitelně se snažíme pozitivně ovlivňovat také regionální rozvoj. Naše partnerské firmy v národním parku v oblasti gastronomie a hoteliérství dospěly k tomu, že využívají regionální produkty. Není třeba odebírat jelení maso dovážené z Nového Zélandu, když se u nás v parku a v jeho okolí nabízejí stejné produkty. Regionální produkty mají řadu výhod: krátké transporty, snižování zátěže pro životní prostředí a zdravý přístup k životu. Stejně tak intenzivně podporujeme veřejnou hromadnou dopravu pod heslem: ekologicky orientovaná mobilita. Pro životní prostředí je důležité i to, že přemýšlíme v širších souvislostech a s přesahem přes hranice národního parku. Podle mého názoru jsme ocenění Fahrtziel-Natur-Award nedostali jen tak pro nic za nic – na poli budování sítě veřejné hromadné dopravy a citlivé ekologické mobility jsme příkladem pro celou spolkovou zemi.
Přál bych si, aby se to v okolí národního parku hemžilo bio-producenty – což bohužel v současnosti neplatí, a v tom vidíme velký deficit v rozvoji regionu národního parku.
„Cílem je, aby se v národním parku co nejméně stavělo“
Nejdůležitější muž zdvojeného interview: překladatel Pavel Bečka.
Hubený: Na české straně se toho zatím mnoho neplánuje. Snažíme se například nahrazovat auta veřejnými dopravními prostředky, využíváme také elektromobily.
Vznikla dvě nová návštěvnická centra, která byla vybudována jako pasivní stavby v tradičním šumavském stylu. Naším hlavním cílem ale je, aby se v národním parku stavělo co nejméně. Pokud jde o partnery národního parku, učíme se momentálně nejvíce v Bavorském lese a snažíme se to u nás dělat podobně.
Ve druhé části Dr. Franz Leibl a Mgr. Pavel Hubený hovoří mimo jiné o roli sociálních sítí, popisují aktuální „kůrovcovou“ situaci a ukazují reálné dopady globálních změn klimatu na Šumavu/Bavorský les.
Rozhovor: Stephan Hörhammer & Marek Matoušek
Překlad: Pavel Bečka