Svátek svatého Valentýna (zkráceně také Valentýn) se slaví v anglosaských zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tematikou stylizovaného srdce, jako symbolu lásky. V poslední době se tento svátek šíří i v kontinentální Evropě, do určité míry z komerčních důvodů.
Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v následujícím roce.
Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven.
(zdroj: wikimediafoundation.org)
Tradice svátku Svatého Valentýna byla poté obnovena v Americe na počátku 20. století, kdy se jeden výrobce vánočních přáníček ocitl na pokraji bankrotu. A tak si vzpomněl na svátek svatého Valentýna, který se tam od roku 1907 slaví.
Zajímavosti o sv. Valentýnovi
Co říkají legendy
V šestém nebo sedmém století byla sepsána Acta sv. Valentina. Tuto legendu znal v 8. století anglosaský benediktinský mnich, sv. Béda Ctihodný, a zahrnul ji spolu s legendou o mučedníkovi Valentinovi z Terni a jeho kouzelném vyléčení zmrzačeného dítěte, do svého martyrologia (životopisů svatých). Obě legendy přiřadil k datu 14. února.
Kolem roku 1260 sepsal italský dominikánský mnich, pozdější janovský arcibiskup Jakub de Voragine, jednu z nejčtenějších knih středověku – Zlatou legendu (Legenda Aurea). Ta obsahovala i velmi stručný životopis sv. Valentina, podle nějž měl tento mučedník v roce 280 odmítnout před císařem Claudiem popřít Krista, a byl proto odsouzen k trestu smrti. Ještě předtím, než byl setnut, měl dceři svého žalářníka navrátit zrak i sluch. Není zde však ani zmínka o tom, že by se do dívky zamiloval, natož aby jí cokoli psal.
Chaucerovi zamilovaní opeřenci a česká princezna
Historicky poprvé je 14. únor a Valentinův svátek spojován s romantickou láskou až ve 14. století – konkrétně v díle Geoffreye Chaucera – Ptačí sněm (o tom, jak si ptáci vybírají své partnerky). Tato báseň byla napsána jako pocta k zasnoubení patnáctiletého anglického krále Richarda II. s o osm měsíců starší princeznou Annou Českou, dcerou Karla IV. (sňatek byl uzavřen 22. ledna 1383, tedy za vlády jejího nevlastního bratra Václava IV.). Chaucer působil u dvora Richarda II. jako diplomat. V této souvislosti je zajímavé, že ačkoliv byl sňatek anglického krále s českou šlechtičnou uzavřen z politických důvodů, vzplanula prý mezi manželi velká láska. Nicméně faktem zůstává, že to byl právě Geoffrey Chaucer, kdo učinil ze sv. Valentina patrona zamilovaných.
Vznikl tak mylný dojem, že sv. Valentin, jako příznivec romantické lásky, „funguje“ už odnepaměti a Chaucer jen navázal na mnohem starší tradici. Tento omyl pak pomohli šířit angličtí historici v 18. století, zejména Alban Butler, autor knihy Životy svatých.
Smyšlená a nepravděpodobná je prý podle moderních historiků i Butlerova teorie, podle níž svátek sv. Valentina navázal na římské Lupercalie, slavené 15. února. Jednalo se o starodávný rituál ovčáků, doprovázený zvířecími oběťmi a tancem. Během tohoto svátku údajně v ulicích Říma běhali nazí muži a mrskaly ženy důtkami, aby jim přinesli plodnost. Papež Gelasius I. (492-496) Lupercalie zrušil.
První valentinské vyznání…
Už ve středověku ale získala postava sv. Valentina jako patrona zamilovaných popularitu. První historicky doloženou Valentinku poslal své ženě v roce 1415 mladý francouzský vévoda Karel Orleánský, který byl zajat v bitvě u Agincourtu a vězněn po mnoho let v londýnském Toweru. Odsud posílal manželce milostné básně (psané formou rondelu), z nichž se přibližně šedesát zachovalo a dodnes jsou k vidění mezi královskými listinami v Britském muzeu. Psal jí mimo jiné…
Je suis desja d’amour tanné
Ma tres doulce Valentinée…
(zdroj: www.e-stredovek.cz)
-red-
{jcomments off}
