Nejstarší smrky v Čechách rostou na Šumavě? Jaký příběh vyprávějí…
Nově nalezený rekordman: 623 let (T. Koutecký)
Souš smrku s 623 letokruhy má v současnosti výčetní tloušťku 58 cm a výšku přibližně 20 m. Nachází na bázi strmého balvanitého svahu, přibližně 40 m od jihovýchodního břehu jezera v jeho zadní části. V říjnu roku 2015 z ní byl odebrán klínový výřez, jehož letokruhy nám poodhalily velmi zajímavé osudy stromu. Jednalo se o nebývale pomalu rostoucího jedince, který rozhodně neměl jednoduché živobytí. První měřený letokruh, který vytvořil roku 1372, byl velmi úzký (pouze 0,1 mm) a ani v dalších letech tloušťka jeho kmínku příliš nenarůstala. Velmi pravděpodobně se nacházel v hlubokém zástinu mateřského porostu a tento stav trval po mnoho dalších let. Letokruh s šířkou alespoň 0,5 mm vytvořil až v roce 1415. Nejhorší jej však teprve čekalo: mezi lety 1464 – 1492 totiž přirostl pouze o 2,5 mm, takže ještě v době objevení Ameriky, tedy ve 120 letech věku, jeho průměr nedosahoval ani 10 cm. O něco rychlejší, avšak stále pomalý růst pokračoval až do roku 1596. V uvedený rok, zřejmě vlivem postupného uvolňování zápoje okolního porostu, začal tvořit širší letokruhy. Největší období slávy pro náš smrk nastalo v letech 1689 – 1746, kdy se pravděpodobně plně prosadil do hlavní úrovně porostu a vyprodukoval i letokruhy přesahující 1 mm. Po zbytek života pak již zůstal úrovňovým stromem a odumřel pravděpodobně v důsledku napadení lýkožroutem smrkovým na podzim roku 1994, případně během následující zimy. Za celý svůj dlouhý život vytvořil jen 36 letokruhů širších než 1 mm, v průměru však produkoval jen 0,5 mm dřeva.
Na Šumavě ale není sám, našli jsme řadu stromů starších 500 let v oblasti Plešného, ale i Boubína:
(T. Koutecký, V. Čada, P. Šamonil)
Staré stromy (>200 let) se dají nalézt v horských polohách Šumavy na mnoha místech.
Z celoplošného odečítání stáří stromů na cca 15000 pařezech na celé Šumavě se ukázalo, že stromy starší 200 let tvoří asi 2-3% dospělého lesa. Kdybychom tyhle stromy z lesa národního parku sesadily všechny na jedno místo, vytvořily by les na ploše větší jak 1000 ha. (P. Hubený)
Že je strom starší, než stromy v okolí se dá relativně dobře poznat podle kůry, větví a celkovém vzhledu stromu. Často jsou na koruně stromu patrné životní osudy, kdy část života trpěl zastíněním, část života intenzivně rostl poté, co na rozdíl od svých souputníků přežil vichřici, nebo gradaci lýkožrouta. Takto člověk pozná starý strom, ale jak moc starý se dozví až spočítáním letokruhů. Na ploše na Boubíně jsme našli dva staře vyhlížející stromy, až v laboratoři jsme zjistili, že jeden má 380 letokruhů a druhý 562. (V. Čada)
Na Boubíně – v Boubínském pralese, prováděl výzkum stáří stromů i VÚKOZ
Naše analyzované vzorky všechny pocházejí z oploceného jádra Boubínského pralesa. Naše analýzy vycházejí ze 454 vývrtů stromu (odebráno bylo přes 500 stromů, ale část vyřazena). Z tohoto množství bylo 400 živých stromů, kterých se týkaly i maximální dosažená stáří. U nejstaršího smrku bylo naměřeno 523 let (+dopočet do středu kmene 6 let), nejstarší buk mel 427 let (+ dopočet 5 let) nejstarší jedle mela 451 let (+ dopočet 12 let). Jde o živé zdravé stromy, které ještě nějaký čas vydrží. Některé z těchto stromu jsou i par metru od Lukenské cesty, jiné jsou v porostu. Platí, ze nejtlustší stromy nebývají často nejstarší. Nejtlustší stromy často rostou doslova z vody a mají vek 250-350 let. Osobně se domnívám, že výskyt extrémně starých stromů v Boubíně omezily imise v 70. a 80. letech 20. století. Nemáme pro to ale moc podkladu. Stromy jsme vybírali náhodně, abychom získali reprezentativní vzorek o celém porostu. Kdybychom hledali nejstarší strom, je dost možné, ze bychom z ca 10tis stromu na Boubíně našli ještě starší.(P. Šamonil)
V této chvíli se zabýváme i dalšími pralesovitými zbytky v CHKO Šumava, zejména v okolí Boubínského pralesa, zatím ale nemáme žádná naměřená data. Očekáváme i tam velmi staré stromy. Není důvod, aby tam nebyly stromy přes 400 let staré. (P. Šamonil)
Mendelova univerzita provádí výzkum na jiných místech, v karu Plešného jezera nebo i blízko hranice s NP BW za Březníkem:
Výzkum věkové struktury odumřelé hlavní úrovně šumavských horských smrčin probíhá od roku 2013. Zahájen byl v prostoru karu Plešného jezera a v dalších letech došlo k jeho rozšíření o dendrochronologicky dosud nestudované části hlavního šumavského hřebene v oblasti Březníku. Celkem bylo na sledovaných lokalitách založeno 11 výzkumných ploch (každá o velikosti 1 hektar), z nichž se podařilo odebrat téměř 500 vzorků dřeva pro dendrochronologickou analýzu. (T. Koutecký)
V karu Plešného jezera jste našli zatím nejstarší doložený strom, ale jak to bylo v jiných oblastech, kolik stromů se tomu nejstaršímu blížilo?
I v oblasti Březníku se vyskytovaly smrky, které dosáhly požehnaného věku. Nejstarší z nich vytvořil více než 450 letokruhů, několik dalších pak okolo 400. Koncentrace prastarých stromů V karu Plešného jezera je však naprosto unikátní, a to i v širším středoevropském kontextu. Během výzkumu zde bylo zaznamenáno celkem sedm vzorníků, jejichž celkový věk přesahoval 500 let. Vedle šestisetletého smrku jsme u jiného stromu napočítali také úctyhodných 570 letokruhů a u dalšího pak 540. Navíc nesmíme zapomenout na známý Švejdův smrk s 559 letokruhy, který se nachází u turistické značky vedoucí na Plechý. (T. Koutecký)
Jaké jsou výsledky, tedy jaké věkové rozpětí jste zaznamenali?
Jak už bylo v posledních letech prokázáno, a to zdaleka nejen na Šumavě, horský smrkový les se obvykle neobnovuje kontinuálně, ale v populačních vlnách, jejichž vznik je podmíněn narušením hlavní úrovně porostu v důsledku působení vnějších činitelů, jako jsou vichřice a gradace podkorního hmyzu. Naše výsledky výše uvedené plně potvrzují. Věková struktura porostů na jednotlivých výzkumných plochách odrážela jejich minulost. Například na Blatném vrchu v oblasti Březníku jsme zaznamenali věkově poměrně homogenní les se stromy s převážně 150 až 200 letokruhy, které navíc z velké části odrůstaly na volné ploše. Pokud bychom si chtěli představit, jak takový porost vznikal, nemusíme vlastně nikam chodit. Současná podoba výzkumné plochy s kompletně odumřelou hlavní úrovní a odrůstajícím výškově diferencovaným zmlazením je zcela přesnou analogií. Naproti tomu na výzkumných plochách v karu Plešného jezera činily rozdíly mezi nejstaršími a nejmladšími měřenými stromy stovky let (v jednom případě dokonce více než 500). Události, které v minulosti porosty ovlivnily, působily s menší intenzitou a nezapříčinily komplexní rozpad stromového patra. Přesto však i zde lze ve věkové struktuře zřetelně detekovat populační vlny. (T. Koutecký)
Jak náročná je tento výzkum v terénu a pak v laboratoři?
Jako u většiny výzkumů v horském terénu je odběr vzorků poměrně fyzicky náročný. Zvláště strmé balvanité svahy karu Plešného jezera, nyní navíc pokryté velkým množstvím popadaného mrtvého dřeva, nejsou úplně ideálním prostředím pro transport přibližně 100 kg materiálu. Nicméně každý badatel je mnohonásobně odměněn krásami přírody, která ho obklopuje. Laboratorní práce a následné zpracování výsledků samozřejmě již tolik prožitků neskýtají, a navíc zaberou mnohonásobně více času. Na druhou stranu, analyzovat např. výřez smrku s více jak pěti sty letokruhy je také velmi silný zážitek. (T. Koutecký)
Zatím ale všechny tyto staré stromy jste objevily jako odumřelé. Mohou být na Šumavě ještě nějaké živé? Máme tu i živé „staré kmety“, kde se vyskytují?
Nejstarší žijící smrk na Boubíně – jak byl vytipován, jak jste jej „měřili“.
Nejstarší žijící smrky se vyskytují v oblasti Boubína (>562 let) a v oblasti Jezerní hory (>322 let). Stromy rostou na studijních plochách, které jsme si relativně náhodně zvolili pro sledování růstu stromů ve starých porostech horských smrčin. (V. Čada)
Pravděpodobnost, že na Šumavě rostou tisíce stromů starších 300 let je tak vysoká, že hraničí s jistotou. Rostou nejen ve známých pralesovitých zbytcích, ale najdete je – i když poněkud více rozptýleně, i v hospodářských lesích. Takové stromy rostou na královském hvozdu kolem Jezerní hory a Ostrého, v okolí slatí na Volarsku nebo kolem Modravy, Filipovy Hutě nebo na Povydří. Často nejsou svými dimenzemi nijak nápadné, protože celý život rostou velmi pomalu. A právě různá rychlost růstu stojí za příběhy každého jednoho stromu…(P. Hubený.)
V karu Plešného jezera jste našli zatím nejstarší doložený strom, ale jak to bylo v jiných oblastech, kolik stromů se tomu nejstaršímu blížilo?
Viz dokument s věkovou strukturou. Stromy starší 200 let rostly v podstatě po celé Šumavě (v horských smrčinách). Podobně i stromy starší více než 300 let jsme našli na Jezerní hoře, Polomu a kolem jezera Laka, na Pramenech Vltavy, Boubíně, Trojmezné, Hraničníku. Stromy více než 300 let staré se už však vyskytovaly spíše výjimečně, 99% stromů bylo mladších 300 let. (V. Čada)
A jak je to s nejstaršími smrky na světě?
Prestoze byly ve Svedsku opublikovany i vice nez 9000 let stare smrky, tyto práce byly nedavno napadeny jinými autory a lze je povazovat za sporne. Z toho co ja vim by smrky Tomase Kouteckého stare přes 600 let mohly byt nejstaršími nespornými jedinci smrku (i Zelnavsky smrk povazuji za poněkud sporny, kazdopadne i ten pochazi ze Sumavy). (P. Šamonil)
Co lze vyčíst z letokruhů starých stromů?
Z letokruhu lze vyčíst zejména:
Jakou věkovou strukturu má les.
Jakými narušeními les i jednotlivé stromy minulosti ca 300 let prošly.
Zda se male stromky obnovovaly pod ochranou dospělého porostu nebo v na hole ploše.
Jak jednotlivé stromy a dřeviny trpěly imisním zatížením ve 20. století.
Jak se po svazích pohybuje půda a kameny.
Jak je lokálně vyvíjelo šumavské klima. (P. Šamonil)
Jak se vůbec čte historie, která sahá třeba až do doby vlády Karla IV?
V letokruzích stromů je zaznamenáno, jak se stromům v konkrétním roce dařilo. Proto letokruhové série používáme ke dvěma hlavním účelům. Jednak zjišťujeme, co stromy během jejich života ovlivňuje a jak. Jak je ovlivňuje teplota, srážky, znečištění ovzduší atd. Druhým způsobem se letokruhové série využívají jako záznam historie. Podle letokruhů se dá rekonstruovat historický vývoj porostu, kdy a v jakém množství stromy v porostu odumíraly, neboť to se odráží v šířce letokruhů. Podle letokruhů se také dají rekonstruovat např. teploty hluboko do minulosti, kdy ještě neexistovaly klimatické stanice…
Jako by to někdo naplánoval
1620, 1690, 1720, 1780, 1820, 1870, 1920, 1990 – to jsou období, kdy v horských smrčinách na Šumavě odumřelo nejvíce dospělých smrků. Smrky často vyvracel silný vítr, nebo zahubil lýkožrout smrkový.
Minimálně třetina horského smrkového lesa na Šumavě (nad 1150 m n. m.) vznikala v období před systematickým lesním hospodařením a nebyla nikdy ovlivněna rozsáhlejší těžbou, nebo výsadbou stromů, protože tyto porosty vznikaly v podstatě přirozeně po vichřicích a gradacích lýkožrouta.
Někdy během posledních třech staletí došlo na každé naší ploše ve vrcholových partiích Šumavy k odumření většina stromů v porostu.
Z hlediska odumírání horských smrků na Šumavě bylo 20. století nezvykle klidné, o to víc stromů pak bylo na konci století ve stavu, kdy je může zahubit lýkožrout nebo vyvrátit vítr. Díky této prodlevě se lidem vytratily z paměti velké vichřice a gradace lýkožrouta, ke kterým docházelo naposledy v 19. století.
Proto jsou v horských smrčinách stromy starší než 250 let poměrně vzácné, i když se smrky mohou dožívat více než 500 let. Pokud chcete takové stromy hledat, určitě se nevydávejte na horské hřebeny vystavené větru, ale spíše do míst schovaných před silným větrem, kde má strom větší šanci dožít se vysokého věku. (V. Čada)
Přežije jeden z milionů
Většina stromů se nedožívá příliš vysokého věku, odumřou hned v prvních letech života díky nepřízni počasí, nebo konkurenci okolní vegetace. Pokud se jim i přesto podaří upláchnout okolní vegetaci, většina neobstojí v konkurenci s ostatními stromy. A pokud už se konečně dostanou na světlo, kde jim žádný soused nebrání, jsou vystaveny extrémním větrům, suchu, díky kterému můžou podlehnout lýkožroutu smrkovému apod. K takovým extrémním událostem v horských polohách Šumavy dochází velmi často. Silný vítr fouká téměř každých deset let a k opravdu intenzivním vichřicím dochází několikrát za století.
Proto je většina smrků, které se dožijí dospělosti (ca 100 let) po 130 – 250 letech života vyvrácena větrem, nebo odumírá po napadení lýkožroutem.
Jen malá část stromů je díky náhodě, nebo své odolnosti schopna silný vítr přežít. Přežije jednu vichřici, zanedlouho přijde další a další a další… Jen skutečně výjimeční jedinci jsou schopni se dožít svého fyzického věku, nebo toho, co považujeme za fyzický věk. Obvykle také hynou vlivem větru, nebo lýkožrouta.
Za fyzický věk se obvykle považuje věk nejstarších nalezených jedinců. (V. Čada)
Na konci 20. století některé lokální porosty podlehly silným větrů, nebo orkánům. Například na Modravsku na začátku devadesátých let došlo k rozsáhlejším polomům a k následné kůrovcové kalamitě, která gradovala v roce 1996.
„Postupně, jak se po roce 1996 hustota živých smrků snižovala, umíralo po útoku kůrovce méně a méně stromů, až se počet umírajících téměř zastavil a to na průměrné hustotě pěti velkých živých stromů na hektar, které mají průměr kmene 30 centimetrů a více. To je zřejmě jakési dno stability, pod které už velká gradace kůrovce nepronikne,“
„Pět smrků po hektaru věru není mnoho. Ale jde o stromy relativně velkých dimenzí a také vysokého věku, z původní generace lesa. Kůrovcovou gradaci ale přežilo mnohem více smrků menších dimenzí, většinou šlo o podrost původního lesa, tedy smrky utlačované velkými stromy, popřípadě poškozené vrcholovými nebo korunovými zlomy. Těch je tu dnes zhruba 190 kusů na hektar,“
Tyto stromy jsou kostrou budoucího lesa a jsou i zárukou jeho bohaté věkové struktury. Rozpočítá-li se tato hustota podle podílu smrků různého stáří v tloušťkových stupních, je zřejmé, že se tu rýsuje bohatě strukturovaný přírodní les.
„Můžeme odhadovat, že po kůrovcovém žíru přežilo na Modravských slatích 22 smrků na hektar starších 100 let a zhruba 1 smrk starší 200 let na 10 hektarů. Ve zmlazení je pak cca 245 smrků na hektar ve stáří 40-60 let a přes 3000 smrků na hektar ve věku do 40 let. To je opravdu skvělý základ přírodně bohaté a velmi zajímavé horské smrčiny, kterou by lidská ruka jednoznačně nedokázala zajistit.“ (P. Hubený.)
Je dobré se na les dívat vidoucíma očima. Tloušťka a výška stromu vůbec nemusí odpovídat věku. Máme tu mladé stoleté velikány, a zakrslé dvousetleté starce. Například nejstarší smrk s 10 cm průměrem kmene měl 117 let, nejstarší smrk s 60 cm průměrem přes 600 let. Přitom smrky stejných dimenzí mohou být mnohem mladší.
______________________________
Vyhodnocení 15 000 pařezů na celé Šumavě (NP a CHKO Šumava)
Věk (průměrný, maximální a minimální) podle tloušťkových kategorií pařezů
Věk (minimální, průměrný a maximální) podle výškových kategorií přirozené obnovy smrku
-tz-
{jcomments off}
