Lubomír Brabec otevírá vzpomínky:
„Z dětství mám na Kašperky ty nejhorší vzpomínky; když mi bylo deset, Kašperky jsem nenáviděl!“
Že vám tahle slova k milovníkovi Šumavy moc nejdou? Dnešnímu kytarovému virtuosovi Lubomírovi Brabcovi bychom je zcela jistě nepřisoudili, ale…
Požádala jsem Lubomíra Brabce, aby z paměti vylovil nějaké „pestré“ vzpomínky na Šumavu a místa, která dnes miluje a bez nichž by, podle svých slov, už nedokázal být. A tak dnes vzpomíná Lubomír na to, jak viděl Šumavu svýma očima tehdy desetiletý kluk, jemuž ale zcela evidentně křížila plány…Kašperské Hory zejména 🙂
Šumava šla „přežít“
Tak jak je to s těmi pestřejšími vzpomínkami malého Lubomíra? Šumava ho zklamala?
„Vlastně jsou to dnes vzpomínky krásné, rozhodně už první pobyt v Kašperských Horách ve mně zanechal hluboký dojem, pamatuji si ty okamžiky dost „barevně“, směje se Lubomír Brabec.
„Nejprve to byl pionýrský tábor, dnes bych řekl v nejkrásnějším místě, u Vydry. Těsně před odjezdem na něj jsem se ale dozvěděl, že jsem nominován na Mistrovství ČSSR v plavání.
Jenže u Vydry nebyl žádný bazén! Jen plot kolem tábora a nástupy v pionýrských krojích. Ach jo, taková křivda nadějnému sportovci! Chci pryč!
Po obědě odpolední klid…. no to víte, kluk…. Hned druhý den mě při odpoledňáku nachytali ve stanu u holek. Bylo z toho disciplinární řízení a chtěli mě poslat domů, a i já psal rodičům, aby si mě odvezli. Naštěstí jeden z vedoucích mě vzal druhý den, místo poobědového spaní, na skákání po balvanech Vydry. Pak ta Šumava šla trochu přežít.
O rok později to byl druhý tábor. V Kašperských Horách. Tady jsou ty vzpomínky trochu méně „ukřivděné“, protože jsou okořeněné dívčím půvabem.
Bydleli jsme, táborníci, přímo na náměstí v bývalém dětském domově, ale jinak vše vypadalo slibně. Blízko byl k dispozici plavecký bazén a já měl přislíbenu možnost tréninků. Náš vedoucí byl trenér plavání, což mě, jako závodního plavce, naplňovalo optimismem. Měl s sebou dvě dcery. Dospívající a půvabné! Kdykoliv je nachytal s nějakým klukem, naštval se, a za trest museli všichni kluci na pochoďák. A protože obě jeho dcery byly opravdu krásné a žádoucí, chodili jsme na pochoďák každý den. Na bazén a na plavání zase nedošlo. A to už jsem bral jako osobní újmu a pochopitelně to můj vztah k táborům, a k táborům na Kašperkách zvlášť, nijak nezlepšilo!“
Až časem…
„Šumavu jsem vlastně začal pořádně poznávat na lyžích. Bylo nám patnáct a byli jsme dobrá parta kluků a holek z Plzně, kde jsem tehdy bydlel. Na Šumavu to bylo nejblíže. Když tak o tom přemýšlím, o Šumavu nám tehdy ani tak moc nešlo. V patnácti vás zajímají úplně jiný krásy přírody.
Opravdu jsem si Šumavu zamiloval asi až když jsem začal jezdit na vodu. Vydra! Křemelná! a Otava! Nejkrásnější české řeky.
A ještě o ‚kousek‘ později jsem vlastně zjistil, že je mi tu tak dobře, že tu chci žít a tak se mi šumavské předhůří stalo domovem,“ vzdává hold Šumavě dnes světoznámý virtuos.
Ke Kašperským Horám dnes máte už jiný vztah, předpokládám…
„No jistě! Dnes už jsou ty dětské vzpomínky krásně úsměvné, stejně jako ty ‚dospívající‘; později v dospělém a moudrém věku už jsem si tu tvořil i vzpomínky profesní. Jednak jsou Kašperské Hory krásné svou polohou a majestátem, půvabné v každé roční době, a pak – mám na ně i skvělé vzpomínky muzikantské.
Živě si pamatuji na krásné koncerty ve zdejších kostelích. Jeden byl s Lucií Bílou (na foto), v poutním kostele Panny Marie Sněžné, kam se tehdy lidé ani nevešli a museli pak stát a poslouchat z reproduktorů před kostelem, a nemohli tak sledovat popovou divu na pódiu. Náhradou a možná i odměnou jim byl krásný výhled na šumavskou krajinu.
Hrál jsem ale třeba i v jeskyni místního parkhotelu, kde je nádherná akustika.
S Danem Hůlkou jsem koncertoval nedávno v kostele svaté Markéty – je nádherný a vévodí kašperskohorskému náměstí. Hned vedle stojí socha sv. Jana Nepomuckého, což má pro mne, pochopitelně i další symboliku.“
Takže Kašperské Hory si Vás časem podmanily a poopravily, ty, z pohledu desetiletého kluka, „velké křivdy“?
„Určitě ano a nebylo to tak těžké. Rád se do Kašperských Hor vracím a tak jsem letos připravil právě pro ně, jejich obyvatele a návštěvníky další hudební lahůdku. V rámci Svatojánského festivalu zde vystoupím 18. června se s skvělou zpěvačkou a moderátorkou mezzosopranistkou Martinou Kociánovou. A už se na všechny moc těším, stejně jako na překrásnou atmosféru místa samotného.“
Děkuji za rozhovor a přeji Vám, abyste si i z letošního koncertu odvezl jen ty nejkrásnější zážitky.
Andrea Staňková
Pozvání na svatojánský koncert 18. června určitě využijte i vy a přijďte – třeba se dozvíte pokračování toho, jaké další krás(k)y ještě ovlivnily pohled Lubomíra Brabce na Kašperské Hory…
___________________________________________________________________________________
nebo
>>>www.plzenskavstupenka.cz<<<
{jcomments off}
