Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – červen 2016

1 června, 2016
00:00

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

30.června:

Konečně nadešel vytoužený poslední školní den, jenž poté, co byla vydána vysvědčení, otevírá žákům zítřkem počínající dvouměsíční přestávku od povinné školní docházky, do níž je již roku 1774 „uvrtala“ osvícená císařovna Marie Terezie. Pro nás je však v daném okamžiku zajímavější tento portrét z jejího mládí a především pak informace, že jej najdeme v muzeu v Horažďovicích, …

… které nám vedle jiných nabídne též nejednu expozici ze života staré Šumavy.

Nu a když už se vydáme do Horažďovic, jistě nesmíme opomenout, že roku 1852 se tu narodil Otakar Ševčík, houslový virtuos a především slavný pedagog, jehož věhlas ve své době pronikl krom prakticky celé Evropy i do dalekého zámoří.

29.června:

Čeňkova pila, která v rámci celé řady rozmanitých zajímavostí nabídne našim očím k potěšení třeba i tento známý umělý vodopád, je současně též typickým příkladem síly setrvačnosti nevěrohodných informací, prezentovaných však nejednou jako historická fakta. Je známo, že v létě roku 1867 sem zavítal slavný hudební skladatel Bedřich Smetana a mimo jiné tu navštívil soutok Vydry a Křemelné, pokračující dále jako nová řeka – Otava. Ještě dnes se v leckterém turistickém průvodci dočteme, že zmíněné místo mistra inspirovalo k symfonické básni Vltava z cyklu Má vlast. V takovém textu však často schází nejdůležitější slůvko – „prý“.

Vltava byla totiž zkomponována až o sedm let později, což je od údajné inspirace poměrně značný odstup. V onom mezidobí navíc Smetana navštívil Šumavu ještě dvakrát a je potvrzeno, že se tehdy mimo jiné vypravil k Teplé i Studené Vltavě. Nu a konečně dvojice příčných fléten, která známou symfonickou báseň zahajuje, rozhodně zvukomalebně neztvárňuje mohutný soutok na Čeňkově pile, nýbrž skutečně dva útlé, autorovi rovněž dobře známé potůčky. Spolu s historicky prokazatelnými údaji o časové posloupnosti okolností jejího vzniku tak i hudba sama vyvrací falešné mýty a podává nejzářnější důkaz, odkud se doopravdy vzala skladatelova inspirace.

28.června:

Prázdninové cesty zajisté nemusejí nutně vést jen Šumavou, třeba i v daleké Praze se můžeme vydat po stopách našich regionálních dějin. Navštívíme-li například Svatováclavskou kapli v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, dostane se nám příležitosti takto pohlédnout prostřednictvím nástěnné malby do tváře Vladislava Jagellonského, českého krále, který roku 1479 povýšil Vimperk na město.

27.června:

Dnešní přechodné deštivo náramně prospělo krásným květinám …

26.června:

Uprostřed nejrozmanitějších tipů na místa hodná prázdninového navštívení nesmíme zapomenout ani na vimperský zámek. Ten dosud skrývá mnohá tajemství, a to mimo jiné zejména v bývalém velkém renesančním sále.

Odkryté sondy jednotlivých vrstev …

… přes sebe postupně nakladených staletých maleb dávají už dnes tušit, …

… že za příznivé souhry všech okolností (především z hlediska tolik potřebných financí) se tu jednoho dne bezesporu můžeme dočkat velkých senzací, a to zcela bez přehánění na světové úrovni.

25.června:

Časné odpoledne poslední červnové soboty bylo poměrně bouřlivé, třebaže hlavní dějiště začínalo až kdesi na Strakonicku a táhlo se dále k severu. Večer se ovšem i nad Vimperk takhle nasunula od jihozápadu frontální změna v podobě temných mračen, …

… z nichž se po chvilce mocně rozpršelo a začalo se i blýskat.

Bouřky se ale tentokrát odehrávaly vesměs vysoko v mracích a poměrně brzy odcestovaly směrem, odkud je bylo slyšet právě již i odpoledne.

24.června:

Sluníčko, samo ukryté za mračny, nás v podvečer zase jednou potěšilo aspoň pěkným pravým parheliem.

23.června:

Během prázdninového šumavského putování určitě nevynechejme zaniklou obec Polku, výchozí místo k mnoha dalším zajímavým lokalitám.

22.června:

Vimperáka vede do nedalekých Prachatic zpravidla nejčastěji nějaké to jednání na okresní úrovni. Ale ruku na srdce, …

… kdo se tam někdy vypravil s jediným cílem, …

… totiž plně a dokonale si vychutnat krásnou historickou, ponejvíce renesanční výzdobu, …

… za jakou jsou mnozí často nuceni jezdit mnohem dále, zatímco my ji máme doslova za humny?

21.června:

Již osmého června jsme si tu v souvislosti se zničeným barokním zámkem v Týnci připomněli také hrad a zámek Klenová. Dnes je k tomu důvod ještě pádnější, neboť přesně před třemi sty devadesáti pěti lety byl na Staroměstském náměstí v Praze jako jeden z vůdců protihabsburského stavovského povstání popraven pan Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, šumavský rodák právě z Klenové. Na jeho rodný hrad se stále můžeme podívat prostřednictvím archivu ze dne 1. června 2014, proto se dnes pro změnu porozhlédněme též po tamním malebném podhradí.

20.června:

Jedna z tradičně drsných šumavských pověstí – konkrétně „Krvavá zpověď“ – nás zavádí do slavného poutního místa Kájova. Snad právě k těmto kostelním dveřím se podle ní dokutálela zkrvavená uťatá hlava v noci v hlubokém lese přepadeného a lupiči zabitého českokrumlovského mnicha, který sem putoval s těžkým hříchem k zpovědi.

Knězem vyzpovídaná hlava i z lesa přinesené mnichovo tělo jsou prý pohřbeny kdesi na kájovském hřbitově, ale romantická pověst jistě není jediným lákadlem, pro něž stojí za to uvedené místo v podhůří Šumavy navštívit.

19.června:

Obraz podalpské krajiny, jejíž spodní partie by ovšem byly klidně zaměnitelné i s dávnou Šumavou, zde plní roli prázdninové pozvánky do Muzea Šumavy v Kašperských Horách. Milovníci historie těchto našich krásných končin si tu přijdou jistě v mnoha ohledech na své. Zbývá dodat, že autorem obrazu je s největší pravděpodobností slavný český romantický krajinář Bedřich Havránek, mimo jiné žák Antonína Mánesa.

18.června:

Mnohé z těchto stromů se ze svého mládí dnes spíše rozpomenou na ostnaté dráty železné opony nežli na to, že ještě před ní zde stávala řada domů, …

… z jejichž oken bylo vidět až do nedalekého Rakouska. Při hranici klepával hamr a skutečnost, že jedni nazývali zaniklou obec Jasánky, kdežto druzí Asang, nebyla překážkou dobrým mezilidským vztahům.

17.června:

K místům hodným navštívení jistě náleží Rejštejn, na jehož hřbitůvku přímo u kostelní zdi najdeme malý skromný pomníček.

Vedle svého nejmladšího syna Jakoba, který coby místní farář zemřel roku 1901 v pouhých osmatřiceti letech, tu odpočívá paní Karoline Klostermann ze sklářského rodu Abelů, matka slavného spisovatele Karla Klostermanna. Dodejme, že její manžel MUDr. Josef Klostermann, spisovatelův otec, z hlediska věčného odpočinku takové štěstí neměl. Pohřben roku 1875 do rodové hrobky Abelů a Hafenbrädlů v obci Hůrka, dočkal se v roce 1952 spolu se všemi dalšími pohřbenými zneuctění tělesných pozůstatků a zničení hrobky opilými příslušníky tehdejší Československé armády, která ostatně mimo jiné srovnala se zemí i celou obec.

16.června:

Tento velmi efektní večerní zdánlivý náběh na bouřku Vimperku nepřinesl nic, zato jinde si užili své.

15.června:

Počasí se nám zase lehce houpá – téměř celé dopoledne třeba trvalo jen osvobození Výškovic z husté mlhy.

14.června:

Za ničím nerušené slušné dohlednosti je možno z Boubína lipenským směrem spatřit mimo jiné želnavský kostelík (např. 7. května zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/10273), avšak dá chvilku práci coby vzdálenou maličkou stavbu jej identifikovat. Opačná situace je pochopitelně mnohem snazší – od kostelíka se Boubín prozradí hned 🙂 .

13.června:

Občas se zdá být velkou záhadou, jakými cestami si sluníčko skrze hustá a temná mračna dokáže sáhnout na jeden vyvolený oblak, …

… aby na něm vykouzlilo zcela nečekaný ohybový jev.

12.června:

Zásluhou Střední školy Vimperk se postupně dostává historické kapličce v ulici Karoliny Světlé kompletní inovace.

11.června:

Monumentální litinový alianční erb rodů Schwarzenbergů a Lichtensteinů se až do padesátých let minulého století nacházel nad vchodem tehdy ještě stojícího kostela zaniklé osady Knížecí Pláně.

Dnes nás v zrestaurované podobě vítá coby jedna ze smutných připomínek pohnuté šumavské pohraniční historie před schodištěm vedoucícm k dřevěnému kříži na ploše kostelních základů.

10.června:

Na zcela samostatnou disciplínu by během cestování vydalo sledování nejrozmanitějších šlechtických znaků a jejich umístění – někdy okázale honosného, jindy spíše nenápadného, ale vždy s cílem něco následným generacím sdělit, na něco upomenout. Tento například najdeme zakomponován ve zdi zámeckého parku ve Štěkni, kde mimo jiné strávil poslední léta svého života spisovatel Karel Klostermann, jenž přímo v zámku i zemřel.

9.června:

Nezadržitelně se blíží čas prázdninových putování, takže je ideální právě teď si připomenout některé zajímavé pošumavské lokality, které stojí za vidění. Jednou z nich je bezesporu starý židovský hřbitov, o jehož návštěvu je možno obohatit cestu na hrad Rabí. Nachází se totiž přímo pod ním, ale ze strany, již patrně turista běžně nezvolí. Tím působivějších zážitků se tu však právě lze dočkat.

8.června:

Velmi smutným býval v drtivé většině osud šlechtických sídel, která v minulém století padla do spárů socialistickému zemědělství či armádě – a takových nebylo málo, ba často nešlo jen o drobné venkovské zámečky relativně menšího významu (což samozřejmě ani tak není polehčující okolností). Jak vidno, lidský primitivismus dostal zelenou i v případě kdysi krásného barokního zámku v Týnci na Klatovsku. Projektoval jej slavný Giovanni Battista Alliprandi, který by bezpochyb i s původními vlastníky hořce zaplakal, vidět dnešní neutěšený stav svého díla, nad nímž ostatně dozajista není do smíchu ani novému majiteli. Dodejme tedy jen, že před dvěma lety byl zámek Týnec prohlášen národní kulturní památkou, jejíž další vývoj můžeme sledovat, kdykoli se vypravíme třeba na hrad a zámek Klenová (viz 1. červen zde: http://vimperk.eu/index.php/5384 ), k němuž jedna z cest může vést právě tudy.

7.června:

Kvetoucí jestřábník je prostě věčně podmanivým námětem …

6.června:

Přes všechny slibné úkazy …

… se zdá, …

… že nad Vimperkem je na nějaký čas dobouřkováno.

5.června:

Málo platno, tématem číslo jedna jsou i s ohledem na bezmála celoevropský vývoj počasí stále bouřky. Však je koneckonců nač se přebohatě dívat už jen v okamžiku, kdy se na nás chystají. A první červnové neděle si jejich příznivci hned od samého rána rozhodně nemohli stěžovat na nedostatek vyžití.

Ve Vimperku už se sice nezopakovaly tři dny staré zážitky, večerní bouřka byla daleko a ke všemu se odehrávala především nahoře v oblacích, ale nějaký ten blesk co pravidlo potvrzující výjimka se na obzoru přece jen také pozdravil se zemí.

Nakonec se tedy o hlavní podívanou postarala samotná obloha – zde za blížící se dešťové přeháňky …

… téměř tři čtvrtě hodiny před slunečním západem, jejž by možná mnozí v takových kulisách považovali za dávno odbytý.

4.června:

Po celý den internet varuje před blížícími se silnými bouřkami, …

… ty však zatím podle záznamu z radarů řádí jen v sousedním Německu. Všehovšudy dvě zaznamenané drobné aktivity na našem území se jeví zanedbatelnými a nezdá se, že by tu noc něco výrazně změnila.

Výstraha ČHMÚ platila do 22:00. A právě v tento čas se kdesi dále za zámkem rozezněl a rozzářil ohňostroj. Nehřmí-li shůry, je tu symbolická náhrada zdola 🙂 .

3.června:

Večerní vývoj nad Boubínem může vyústit do dvou možností, možná i vzájemně prolnutých: lehké čepice nahoře a pořádné bělostné peřiny dole …

2.června:

Ani červen se zjevně nehodlá dát zahanbit z hlediska bouřek – tato, provázena slušným lijákem, …

… si posvítila i vydatně zaburácela na Vimperk okolo poledního.

Vezmeme-li v úvahu, že zvuk potřebuje zhruba tři vteřiny k tomu, aby urazil vzdálenost jednoho kilometru, nebylo ani na základě skutečně nepatrných časových prodlev mezi blesky a hromy pochyb o tom, že centrum bouřky se nacházelo takřka nad námi.

Z prvních dvou snímků by bylo možno usuzovat, že blesk poškodil (pokud přímo nezapálil) osamělý strom napravo od Haselburgu. Ukazuje se však, že jej pouze silně ozářil do navenek ohnivé podoby, neboť podle snímku pořízeného po bouřce se strom zdá být sám o sobě zdráv, byť se oproti dalšímu porostu na první pohled méně zelená.

1.června: