Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – duben 2016

1 dubna, 2016
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

30.dubna:

Po zdárně přečkané několikadenní hibernaci je konečné vysvobození kvetoucích bylinek – zde konkrétně mokrýše střídavolistého – už nanejvýš otázkou hodin, neboť duben po neuvěřitelně pestrém průběhu, v němž nescházela bouřka ani mráz, za jaký by se nemusel stydět leden, vytáhl do finále z rukávu výrazné oteplení a krásné slunečno.

29.dubna:

Noc na poslední aprílový pátek se stala bezesporu nejmrazivější součástí pozdního zimního finále, jež nastoupilo uplynulé neděle. Neklamně to prozradila i vimperská okna, …

… na nichž si mrazík snad naposledy tohoto jara takhle zakouzlil. Teploměr mu o šesté hodině ranní přisoudil třístupňovou hodnotu, která však, jak se dalo očekávat, vzápětí začala již jen šplhat vzhůru.

Ještě včera mocně zasněžené cesty na Boubín povětšinou zase zhnědly a zblátivěly, sníh pozbyl své kyprosti, slehl se, ba místy přímo rozbředl a učinil tak chůzi zdejšími lesy načas o něco nepříjemnější. Nu a pohled k sněhoměrné tyči opět stačí bez dalších slov porovnat s předešlým.

V průběhu stoupání k vrcholu se zdálo, že by mohla zase jednou nastat výjimečná dohlednost (nescházelo ani pomyšlení na možná viditelný Klínovec a další podobně vzdálené body), ale pohled z věže odhalil, že daleký obzor se nakonec přece jen noří do lehkého oparu.

I tak toho ovšem bylo k vidění bohatě více nežli v předešlých dnech, ať už se člověk zahleděl směrem k Libínu, …

… nebo dokonale napnul zrak k odhalení skutečně jen nepatrně prosvítajících alpských štítů nalevo od Plechého …

… i na protější straně Trojmezenské hornatiny, tedy za Třístoličníkem.

Zřetelně viditelnou byla i hladina lipenské nádrže s želnavským kostelíkem o něco níže.

Zapadající sluníčko pak celou atmosféru zpestřilo pravým parheliem …

… a den, jímž, jak se zdá, započal pozvolný návrat jara na jeho právoplatný trůn, se začal za teploty, jež se na boubínské rozhledně ustálila na třech stupních nad nulou, v poklidu ukládat ke spánku.

28.dubna:

Okolo čtvrté hodiny ranní se nad Vimperkem klenula čistá hvězdná, měsíčními paprsky prozářená obloha a teploměr ukazoval jeden stupeń pod nulou. Od Korkusovky se ovšem otevřel pohled na úzký pás orografické oblačnosti, natahující se od západu po celém boubínském hřbetu až k vrcholu hory. Nebylo tedy radno otálet s fotografováním, neboť cíl cesty se mohl s nemalou pravděpodobností ukrývat v mlze, jež by jakýkoli úlovek spolehlivě znemožnila. Vyhlídka v půli úbočí ještě nabízela rudnoucí pás východního obzoru, přes nějž však chvílemi již proplouvaly temné mlžné cáry.

V nepatrně světlejší podobě se pak přihlásily i ve výši vyhlídkové plošiny rozhledny, ale výrazný jihozápadní vítr je dokázal trhat do té míry, že v pravý okamžik (přesně v 5:42) propustily vycházející sluníčko. Následující snímky tak přinášejí vše, co se dále dělo během příští necelé půlhodinky, …

… nesoucí se v duchu zápasu o to, kdo se stane vládcem oblohy.

Navzdory velmi slibným okamžikům, v nichž se zdálo být na dosah sluneční vítězství, …

… se nakonec přece jen ručička pomyslných vah ….

… přiklonila na delší dobu k mlze. Nikterak to však neubralo na náladě ptáčkům, …

… kteří i přes šestistupňový mrazík švitořili ze všech stran ostošest.

Chtělo by se napsat, že ve chvíli, kdy na dveře klepe lásky čas, není tohle zrovna typické vzezření rozhledny, ale nezapomínejme, že se nacházíme na Šumavě 🙂 .

Ani sněhoměrná tyč, v minulém týdnu již zcela uprostřed čerstvě rašící trávy, určitě po zkušenostech z mnoha uplynulých let nepomýšlela na odpočinek, takže nebyla překvapena, když ji odspodu polechtalo nových dvacet centimetrů sněhu.

Máme to už zkrátka v tom našem koutě světa takový obyčej, že pro atmosféru, jakou zpravidla zoufale postrádáme o vánočních svátcích, si chodíváme pár dní před prvním májem, …

… ba občas i přímo v onom již vzpomenutém lásky čase 🙂 .

27.dubna:

Sněhové přeháňky postupně ubraly na intenzitě i četnosti …

… a oproti včerejšku tak uvolnily mnohem více prostoru sluníčku. Směrem k víkendu by se tato tendence měla ještě dále zlepšovat, byť není vyloučeno, že se po letech můžeme dočkat třeba jen symbolického prvomájového sněhu.

26.dubna:

Poslední dubnové úterý a středa se mají stát z hlediska počasí nejnepříznivějšími dny, v nichž budou kulminovat srážkové aktivity. Prognóza, že na Šumavě v tom čase připadne až čtvrt metru nového sněhu, se nicméně dozajista může týkat jen vrcholů typu Boubína, Plechého, Luzného , Roklanů a dalších podobných lokalit, v nižších polohách (počínaje Vimperkem) se dočkáme spíše sněhu mokrého, takřka ihned tajícího, či ještě pravděpodobněji povětšinou prostého deště. Nic z toho nás však jistě nemusí odradit od výletů, obzvláště chceme-li zažít nefalšovanou „klostermannovskou“ atmosféru. A není k tomu ani nutno prchat do odlehlých samot daleko od civilizace. Úžasné konfrontace legitimního jara s vetřelkyní zimou se dočkáme třeba na Pustém hrádku, plnícím ve svých dobách podobnou úlohu ve prospěch hradu Kašperku, jakou plnil ve Vimperku Haselburg – totiž střežit co předsunutá bašta zranitelné, neboť výše nežli samotný hrad položené terénní místo. Scenérií, jaká se tu nabídla dnešního zataženého rána, by bezpochyb nepohrdl žádný z romantických krajinářů 19. století.

Do mokrého chumelení se tu a tam dokázalo prosadit i sluníčko, …

… takže pohled z Pustého hrádku na samotný Kašperk se střídavě proměňoval …

… v závislosti na velikosti oblačných trhlin a síle větru, který je tvořil.

Náležitá trpělivost pak byla odměněna i občasným protržením mlhy nad krajinou v dáli za hradem. Tohle místo zkrátka nezklame ani za sebehoršího počasí, vždy má v zásobě zajímavé zážitky 🙂 .

25.dubna:

Ve svém závěru se tedy apríl skutečně rozhodl poskytnout jakýsi pozdní nastavený čas zimě, …

… což je ovšem nejmarkantnější jedině ve vyšších polohách, kde se teplota ještě udrží na hranici zaručující čerstvému sněhu, jemuž počínaje druhou třetinou právě dohasínajícího měsíce již i tyto partie téměř odvykly, potřebnou trvanlivost.

Ani Johnův kámen už možná nečekal, že v průběhu jara ještě takhle zbělá.

Dnešní podvečerní cesta na Boubín však měla vedle průzkumu zdejší sněhové situace (pro puntičkáře charakterizované v průměru třemi naměřenými centimetry nové vrstvy) přinést především zajímavý náhled do nitra sněhové přeháňky, jakých za poslední dva dny nižší polohy zažily bezpočet. Již kousek pod vrcholem bylo dobře pozorovatelné, jaká změna se tu od západu chystá.

Na věži pak stačilo zahledět se kamkoli v úseku od jihu k západu – třeba k Trojmezenské hornatině … a za chvilku člověk musel mhouřit oči před stále sílícím přívalem sněhových vloček, …

… jichž se ostatně co nevidět zjevně dočká i Vimperk.

Ušetřeno nezůstane ani zatím stále čisté, jen bohatou oblačností shůry střežené vnitrozemí, neboť právě ono je cílovým směrem, jímž se vše, co bude vzápětí následovat, valí.

A tak už jen pro úplnost dodejme, že teplota tu sestoupila na pět stupňů pod nulou a vítr jí dodával pocitově větší říz. Z tohoto hlediska by popsaná situace určitě více nežli konci dubna slušela třeba lednu.

Celá sněhová přeháňka, jak ji zachycují snímky, trvala zhruba dvanáct minut, …

… zahrnujících samozřejmě i pozvolné modrání oblohy …

… v závislosti na posouvání hlavního dění do již vzpomenutého vnitrozemí.

Jen patřičná atmosférická vlhkost scházela jinak ideálním podmínkám pro vytvoření sluneční glorioly. Vše ostatní – tj. potřebná promítací plocha a zcela volné, náležitě silné sluneční paprsky – se dostavilo.

Za chvilku se vynoří dosud zakrytá Trojmezenská hornatina, …

… stejně jako Bobík a Solovec nabydou opět svých obvykle ostrých obrysů.

Sněhu je pochopitelně více na zemi nežli ve větvích okolních smrčin, kde jej může sluníčko snáze redukovat.

V této chvíli už vše jen doznívá …

… a celková situace zase jednou spěje k vydařeným západovým scenériím.

Jen na východní straně je právě zcela zřetelně vidět, kde všude ještě obstojně chumelí, …

… což už jen pro vychutnání úžasné hry tvarů a barev stojí za přiblížení.

Nadcházející noc má ještě dostatek zásob k dalšímu sněžení, ale zítřejší ráno možná nevylučuje kouzelné sluneční hry.

24.dubna:

Bylo předem očekáváno, že letos si svatý Jiří prohodí službu s Martinem, …

… a tak člověka tohoto rána, …

… přesně týden před prvomájovou nedělí, …

… napadne jedině tolik, …

… že by rád viděl hada či štíra, …

… kterému by se dnes chtělo vylézat.

23.dubna:

Čtvrtá aprílová sobotní noc patrně nechá měřící přístroje meteorologů zase jednou řádně proběhnout … 🙂

22.dubna:

Pokud dnešního večera na Boubíně něco svědčilo pro nadcházejcí srážkové aktivity s avizovaným ochlazením, nebyla to jistě stávající pětistupňová teplota, nýbrž jen houstnoucí temná oblačnost na západě …

… a zastřený zbytek celého obzoru.

Kontrast barevných odstínů tu byl zprvu skutečně značný, …

… ale sotva zapadlo sluníčko, celá obloha se náhle vyvážila …

… do jednotného ladění. Jen zatažení obzoru nepovolilo …

… a mračna všehovšudy mírně pozměnila své tvary. Víkend nás asi skutečně nepotěší pěkným počasím.

21.dubna:

Podle předpovědí dnes mělo být na Boubíně chladněji nežli v nižších partiích, tedy např. i ve Vimperku. Měsíc, který už zítřejšího rána vstoupí do fáze úplňku, byl však za úsvitu svědkem poněkud jiné reality: teploty v obou jmenovaných lokalitách se vzácně shodovaly, a to (z boubínského pohledu opět) na rovné nule.

Nežli téměř dokonalý měsíční kotouč zapadl (mimochodem skoro v půli vzdálenosti mezi Luzným a Roklany), …

… stihl se ještě pozdravit s vycházejícím sluníčkem.

Z oparu, jenž s největší intenzitou pokrýval severní obzor, ale rozprostíral se prakticky v plném rozsahu celého horizontu, náhle začaly vystupovat alpské siluety – napřed ve známém údolí mezi Smrčinou a Plechým …

… a vzápětí i za Třístoličníkem, kde navíc sluníčko neprodleně započalo s barvením ledovců a zasněžených vysokohorských ploch.

Je-li však řeč o sněhu, zdá se, že i na šumavských příhraničních vrcholech mu zvolna začíná odzvánět. Třeba zrovna Luzný sice na dálku ještě působí dojmem přežívající zimy, ale sotva si jej trochu přitáhneme, hravě zjistíme, že v už jen domněle celistvých bílých plochách naopak nabývají vrchu stále větší tmavé trhliny.

Totéž je možno říci o Roklanech …

… a stejně tak o Velkém Javoru, který už – snad jen vyjma ohlašované studené vlny koncem nadcházejícího víkendu – také zjevně dlouho neodolá vítěznému nástupu jara.

Alpy dnes víceméně nebyly za dané situace čekány, opět jsou překvapením, …

… a proto i hlavním fotografickým magnetem. Přinejmenším jejich barevné proměny slibují mnohé, …

… neboť stále více prosluněnou krajinu …

… přece jen ještě nějakou chvíli neopustí tu hustší, tu jemnější opar.

Navíc je pak nutno plně si užít dohlednosti, jaká se vbrzku na delší čas stane vzácností.

20.dubna:

Chladno, ale slunečno – tedy počasí jistě přijatelnější nežli zataženo a deštivo.

19.dubna:

Nejradostnějším zážitkem dnešního výstupu na Boubín se stalo setkání s prvními statečnými dřípatkami. Ještě v sobotu tady po nich totiž nebylo ani vidu, …

… takže zjevně vykvetly navzdory ochlazení, obnášejícímu stále ještě i slušné mrazíky.

Však ani zapadající sluníčko toho příliš nenamluvilo – tento výjev je vším, co mu bylo v uvedeném čase dáno předvést.

Ano … a samozřejmě lehké barvení oblačnosti, …

… která jako by slibovala zatáhnout celou oblohu.

Teplota tu zase jednou stála na rovné nule a pohledy směrem k Luznému …

… či Roklanům, tedy v obou a mnoha dalších případech na přetrvávající sněhovou pokrývku, opravňovaly k domněnce, že právě tam je s nemalou pravděpodobností ještě chladněji. Čím dál více však půjde už jen o záležitost jiter a večerů – přes den zkrátka se stále větší silou kraluje sluníčko 🙂 .

18.dubna:

Sotva trochu z nejhoršího oschly chodníky, …

… mladá pěnkavka ve chvilce mezi ustavičným prozpěvováním hledá něco na zub.

17.dubna:

Jako první zasvítily v čerstvém jarním trávníku … a teď je řádně popotáhl ke sluníčku vleklý déšť.

16.dubna:

Oproti Vimperku, kde na počátku druhé půle dubna teplota vystoupila na necelých osmnáct stupňů, nabídl Boubín …

… jen třetinu, tedy šest stupňů.

Se sněhem se až na drobné výjimky rozloučil, …

… ale potřebnou vláhou bude, jak se zdá, obdarováván i nadále, s nemalou pravděpodobností hned zítra.

Zapadající sluníčko se opět postaralo o překvapení, když nečekaně povytáhlo z poctivého oparu jinak neviditelné siluety Alp.

Být o něco tepleji, nikoho by asi neudivila další případná bouřka, ale v nejbližších dnech se jí dle všeho nedočkáme.

15.dubna:

Ještě v okamžiku svého západu krájelo sluníčko temná mračna nad zámkem ohnivým nožem …

14.dubna:

V tradičním čase svého rozkvětu nás zlatý déšť mimo jiné přesvědčuje, že i jemu byla dána úžasná sebezáchovná schopnost uchytit se prakticky všude.

13.dubna:

Již odpolední obloha, třebaže nebylo nijak přílišné horko, opravňovala charakterem své oblačnosti k úvahám o možné první dubnové bouřce. Ta si pak jen počkala na večerní hodiny …

… a skutečně se poměrně slušnou silou přihlásila.

12.dubna:

Počasí opět usedá na houpačku, dnes z té příjemnější, neboť slunečné strany.

11.dubna:

Ranní zima mu dozajista nevadila, ostatně už nepotrvá dlouho – začíná se oteplovat.

10.dubna:

Dalo se předpokládat, že co dole ve Vimperku nazýváme dešťovými kapkami, mělo tady v posledních dnech prakticky stále podobu sněhových vloček. Opět lze vyzvat k srovnání – tentokráte se snímkem z pátého dubna, jehož prostřednictvím zjistíme, že bílá pokrývka se sice načas znovu rozprostřela po místech, která již dříve opustila, ale tyč přesto vykazuje další pokles původní slehlé bílé vrstvy.

Ještě před hodinou tu panovalo krásné slunečno, teď ovšem přišla na řadu čerstvá hustá čepice, …

… okořeněná rovným bodem mrazu. V porovnání s Vimperkem představuje Boubín v daném ohledu citelný kontrast, avšak každopádně již se současným příslibem celkového zlepšování počasí.

9.dubna:

Ke slovu se opět hlásí sluníčko, ale v takovéto podobě zatím jedině ve vyšších polohách, kde se navíc můžeme setkat se zajímavou konfrontací pozůstatků zimy s čerstvou květenou, již každý jistě na první pohled hravě identifikuje.

8.dubna:

Zrána mlžno a celodenní deštivo – tak zní stručná charakteristika druhého dubnového pátku.

7.dubna:

Skutečně se ochlazuje, zjevně nám bude popřáno další vláhy, ale jistě už nikoli v bílém provedení …

6.dubna:

Letos odolal touze rozkvést jako jindy co nejdříve, často ještě do sněhu – snad chtěl, aby každá z jeho devíti sil byla co nejmocnější …

5.dubna:

O tom, co znamenají pouhé dva příjemně teplé dny pro poslední zbytky sněhu, nejlépe vypovídá porovnání dnešního snímku sněhoměrné tyče s podobným z uplynulé neděle. Internetové zvěsti však hovoří o následném ochlazení, ba dalším sněžení.

Nacházíme se sice v měsíci „aprílového počasí“, v jehož rámci je možné všechno, ale i tak jistě nebude od věci brát výše zmíněné prognózy a zejména pak doprovodné ilustrační snímky sněhových metelic s rezervou. Podvečerní boubínský vzduch ovšem byl skutečně provoněn příští vláhou, …

… teplota se držela podobně jako předevčírem na třinácti stupních, z nichž v okamžiku neviditelného slunečního západu o jeden slevila.

Zadumanost krajiny je nicméně jen optického charakteru – snímek nepřenese soustavné bohaté štěbetání nejrozmanitějšího ptactva ani čilý rej drobných mušek kolem rozhledny.

Nějaká změna se tu jistě chystá, …

…. ale zda půjde přímo o předpovídaný teplotní šok (z dnešních dvaadvaceti stupňů kamsi blíže k nule by to byl pořádný sešup), uvidíme až zítřejšího rána.

4.dubna:

První dubnové pondělí přineslo vedle ještě výraznějšího oteplení též oblaka, …

… za jaká by se nemusely stydět ani letní měsíce.

3.dubna:

Až na takovéto a podobné bělající se ostrůvky jsou již boubínské cesty zcela prosté sněhu, což prakticky platí i o samotném vrcholu hory.

Tím pádem je také právě teď nejmarkantněji vidět, jak byly průběžné údaje sněhoměrné tyče (nacházející se poblíže cesty od Johnova kamene směrem k vrcholu) ve skutečnosti zkreslené a zavádějící – dvaceticentimetrová hloubka je tu již dávno vyjma zobrazené zlomkové lokality minulostí.

Krajina v jemném pastelovém oparu naplno dýchá jarem a zdá se, …

… že jí zbývá všehovšudy jediné: rozkvést.

Vnitrozemí se na zastřeném obzoru modrá, …

… což sice nelze říci o protilehlém směru, ale právě ten pro změnu přináší za dané situace nečekané překvapení – viditelné, zdola i shora do mlhy ponořené torzo důvěrně známého alpského pásu.

Zapadající sluníčko vstupuje do hry i svébytně tvarovaným pravým parheliem …

… a vše, o čem tu dosud byla řeč, se děje za velmi příjemné třináctistupňové teploty.

Když už se zdá, že sluníčko se opět jednou rozloučí jen změnou večerních barev oblohy, …

… přichází další náhlé, tím však příjemnější překvapení. První dubnová neděle se nakonec přece jen neuloží ke spánku, aniž by spatřila alespoň zlomek sluneční pouti za obzor.

2.dubna:

Pokud by aprílové počasí pokračovalo i nadále ve stejném duchu jako dnes, …

… kdy teplota opět slibně přeskočila desetistupňovou hranici, nikdo by se jistě nezlobil 🙂 .

1.dubna:

Duben se přihlásil výrazným ochlazením spolu s hustou ranní a o něco řidší celodenní mlhou, což ovšem nikterak nebránilo jaru, aby se podle chuti rozvíjelo.