Příběh královny marmelád pokračuje – na cestě kolem světa –
vaří marmeládu na ostrovech a obědvá bodláky
„Marmošky“ vařené s láskou v knižní podobě …. Světový úspěch 2013
Ne-obyčejná marmeláda doslova vystřelila „holku ze Šumavy do světa“. A rovnou na královský dvůr. A rovnou na pomyslný trůn, kde byla korunovaná světovou královnou marmelád. Takovou sílu má poctivá šumavská marmeláda a poctivá práce „holky ze Šumavy – té co vaří marmeládu“ Blanky Milfaitové. Její příběh obletěl svět. A má pokračování…
Světový úspěch v roce 2013, zlatá medaile a dvojitá zlatá medaile za absolutní světové vítězství roku 2013 – citrónová marmeláda, v roce 2014 dalších pět zlatých z World Marmelade Awards, zlato přibylo i v roce 2015. Zlatý hattrick.
Světová královna marmelád dobyĺa svět šumavskými dobrotami, šíří slávu a kvalitu české značky Minimanufaktura Blanky Milfaitové, a od doby královského úspěchu se zapsala do srdcí lidí na celém světě. Svou skromností, pracovitostí, nadšením, optimismem a zejména úžasnými voňavými dobrotami, které se narodily na Šumavě a mají příbuzenstvo po celém světě – téměř doslova (chybí snad jen póly…).
První kniha „Příběh opravdové vášně“ se stala okamžitě bestsellerem
Vzácné chvíle klidu doma, na Šumavě, v Novohradských horách…
Blanka Milfaitová i přes světový úspěch zůstala nohama na zemi a ví, že nic není zadarmo a ví, že svět přeje těm co se z toho nepo…. Za jejím úspěchem je poctivá práce, která leckdy vhání slzy do očí, občas je „odměněna“ nezdarem, lidskou záští a zlobou, ale nakonec, nakonec to prostě stojí za to! Co se za uplynulý rok v království Blanky změnilo? Je toho dost, i když v podání Blanky „celkem nic moc“… posuďte sami.
Rozmlouvaly jsme v průběhu další, ostrovní, marmeládové expedice, na kolečkách a mezi hrnci zhruba na cestě ze Sicílie, přes Andoru do Španělska. Probíhaly pozdravy mezi zasněženou Šumavou a poměrně divokým počasím na Eolských ostrovech a španělským sluncem.
V zajetí novinářů před odjezdem na „ostrovní“ expedici
Blanko, nejdříve předávám pozdravy ze stále ještě zasněžené (místy) a jarní (většinou) Šumavy a rovnou se ptám – kde teď jste a co je cílem této expedice?
„Děkuji za pozdravy a samozřejmě i já zdravím moji milovanou Šumavu a všechny dobré lidi v ní!
Cílem je opět vařit na všech místech marmeládu z místních plodů, hledat zajímavé hospody a recepty, příběhy lidí… a v říjnu vydat Příběh psaný do vody. Vlastně oproti minulé expedici nic moc nového, jen nejedu karavanem, máme v plánu místa, kam by nevyjel, ale terénním Volvem. Od předchozí se liší v tom, že vymetám jen ostrovy, cestou jsem porodila, jsme 4 a přípravujeme každý měsíc expediční videa.“
Bestseller „Příběh opravdové vášně“, kniha o putování za snem, bude mít pokračování v „Příběhu psaném do vody“. O čem bude? Jak Blanka říká:
…“je to povídání stále ještě cestopisně recepisné, kterému vévodí moře marmeládování, postřehů z hospod co mají jméno, sbírkou receptů s původem na jednotlivých ostrovech druhé expedice. Bude to ale také kniha nutící k zamyšlení, k rozčílení, k úsměvu i k zavření očí s hlavou lehce zakloněnou, ano, ke snění.
V Příběhu psaném do vody se o holce ze Šumavy, té co vaří marmeládu, dozvíme víc… o tom, proč vyměnila „pobyt na vrcholu“ za další cestování, proč s malými dcerami obráží nejzastrčenější kouty,
proč místo pohodlí nablýskané kuchyně provozuje marmeládování na kolečkách (ze všeho a všude) a jak moc ji chytilo psaní knih. Pokračuje příběh „holky ze Šumavy“, která v jednom roce vyhrála více než deset prestižních národních a mezinárodních cen, certifikací a ocenění. A pak odjela rodit pod sopku…“
Cestou jste porodila – jen tak jste si odskočila pro nový život pod sopku. Nádherná událost, která do života přivítala Miu Ronju, vám proměnila svět. Ale přece jen – neměla jste ani trochu obavy, že by se mohlo přihodit něco…
„Obavy z porodu? Asi byly na místě, jenže to jsem já – těšila jsem se na prcka a pak, dřív se rodilo na louce a druhý den se šlo na pole makat. I my jsme den před porodem byli fotit pro knihu na Etně a… mám přeci jen pořádný kořínek 🙂 Porodila jsem v malé klinice na Sicílii a co chybělo na komfortu v nemocnici, to vynahradili místní lidé. Našla jsem tu druhý domov.“
Dceru jste pojmenovali Mia Ronja Milfait. Proč?
„Jak jsem napsala v blogu, dcerka je původem ze Sicílie, krve šumavské a s římským bydlištěm a pasem po tatínkovi. Eliška říká, že Mia (protože je Moje), Ronja (protože je dcerou loupežníka, zrozenou za hromů a blesků), Milfait (protože je od maminky).“
Mia se narodila ve starobylém přístavu Messina, vstupní bráně do Sicílie, za nemálo čoudivé asistence sopečného trojúhelníku Etna, Stromboli a Vulcano.
Samozřejmě další a další gratulace k početnější krásné rodině a hodně štěstí pro všechny!
„Děda Antonino to řekl za všechny: „Mio, vítej v tomto světě plném utrpení, vítej ve světě, kde si své budeš muset tvrdě vybojovat, ale věz, že od teď máš svůj velký domov tady u nás. Na Sicílii. Jsi jedna z nás.“ Brečela jsem. Nonno Antonino také. Jsou moje rodina, je to můj druhý domov. Já už si více nepřeju…“
Sicilský děda Antonio je do Mii Ronji doslova zamilovaný…
Změnil se nějak po narození Mii cestovní plán celé expedice?
„Jen se na jeden – dva dny zastavil 🙂 Momentálně jsme (začátek března) v království vichrů, v Andoře, kde se pokouším fotit a natáčet podklady pro další film na můj youtube kanál. Pak do Barcelony, přístav, a lodí na Baleáry, další kapitola knihy, další zastávka na marmeládování.
Vydali jsme se na cestu v září 2015 – Zanzibar, Tanzánie; leden – Malta, únor – Eolské ostrovy; březen – Pitiuské osrovy, Španělsko; duben – Kypr + Kréta; květen – ostrov If, Frioulské souostroví, Francie; červen – Cookovy ostrovy, Polynésie; červenec – Island, pak Ovčí ostrovy (Faerské) a ostrov Man; srpen – vnitřní Hebridy, vnější Hebridy, Orkneje, Shetlandy, září – Vesterály a Alandy“.
Chystáte se ještě někdy vůbec domů, tedy myslím na Šumavu? Nebo ji za druhý domov vyměníte na déle? Našla jste milé lidi, novou rodinu (děda Antonio, babička Maria a spousta přátel…) – čím vás lidé na Sicílii nejvíc překvapili?
„Domů? Já jsem doma… všude, kde je moje rodina. Je mi jedno, kde to je, důležité je, s kým tam jsem. Ano, Šumavu a především Pohoří na Šumavě jako domov vnímám, ale doma říkáme i karavanu, se kterým máme za sebou přes padesát zemí.
Nejdříve to byla Afrika, nyní Sicílie je mi zimním domovem, trávíme tam několik měsíců, sbíráme ovoce, vaříme marmeládu, házíme kamínky do moře, což je E-lišky oblíbený sport a letos se tam za velké bouřky narodila Mia Ronja, nejde k tomu místu necítit lásku 🙂
Sicilané mě překvapují dnes a denně, třeba tím, jak mrhají vlastním potenciálem, dary přírody, svojí nepořádností, menší spolehlivostí a… jinak jsou to bodří kousci, je s nimi psina, když je nebudete zatěžovat přemírou povinností, vlastní potřebou přesnosti a dochvilnosti, chytnou vás za srdce. Moje děti tam mají adoptovaného dědu a ten je prostě zamilovaný…“
Kolik členů týmu tedy má nyní vaše expedice a v jakých „funkcích“ ?
„Útočná jednotka má čtyři členy, maminka se stará o vaření snídaní, obědů a večeří, sbírá ovoce na marmošky a ty zavařuje, kde všude se dá, pere, žehlí, nakupuje, umývá děti a někdy i postaršího partnera, řídí expediční speciál, píše knížku, píše si s novináři a fanoušky, uklízí pořád a všechno, směje se i usmívá, je stále milá, pozorná a neusíná během čištění zubů, holí si nohy poctivě a dbá, aby nevypadala strhaně, ošuntěle a unaveně. Dětská práce je u nás upřednostňována, ale ty naše cácorky jsou ještě moc malé. Batole toho moc prostě neudělá. Tedy, pouze se ptají, kde je maminka. A tatínek jejich? Jeho role je, aby pořád, za všech okolností věděl, kde je maminka, která zařídí vše další a potřebné. Prostě sehraný tým na cestách.“
Eliška je prima parťák – na ostrovní expedici si osobuje funkci vrchní ochutnavačky
Jaké máte zatím poznatky, co se týká marmeládování? Kde jste měli největší úspěch?
„Vařím na tajňáka, aby nám něco zbylo domů, lidé jsou děsně vynalézaví, hladoví a pídiví. Neptejte se mě na úspěch s marmeládami, už přes rok ho neměřím, nezapisuji a nevyhledávám. Vařím marmelády, protože mě to baví. Ty expediční ani neprodávám, nedá se jim ani určit cena, jaké je doprovází náklady.“
Když se podívám trochu zpět – co jste za uplynulý rok, před tím, než jste se vydali na další sladkou expedici, všechno stihla?
„Já mezi Africko Evropskou expedicí a současnou Ostrovní nestihla vlastně nic moc. Dvě roadshow po Čechách a Moravě s Příběhem opravdové vášně, několik desítek besed a diskuzí, a pak půlroční účast na Všeobecné světové výstavě EXPO v Miláně, čehož si vážím nejvíce. A otěhotnět :-)“
A tomu říkáte „nic moc“. No dobře. Tak se vraťme k marmeládám. Určitě vnímáte různé nálady a chuti, podle jednotlivých zemí. Je rozdíl mezi českým, německým, francouzským, anglickým a třeba nějakým exoticko-ostrovním strávníkem?
„Ač si můžeme přečíst v různých českých gastročasopisech, že se tu zvedá kultura stravování, jsou to jen kecy. Zbožná přání. 90 % konzumentů upřednostňuje cenu a je jedno jaký sajrajt za ni dostanou. Jedno, zda mluvíme o marmeládách, pečivu v mikrotéňáku (za což by se měly ruce sekat), nebo jídlech v restauracích.
Venku lidé dbají na kvalitu jídla stejně intenzivně, jako na kvalitu jiných věcí. Když mám na poslední model telefonu, na drahé auto, hadry, alkohol, cigarety a milence, musím mít zákonitě na velmi kvalitní jídlo pro rodinu. U nás tento poměr není. Na ostrovech, nebo pevnině, jsou lidé sebejistější bez arogance a sebestřednosti, a tedy, pokud je něco nejedlé, nekoupí, či vrátí. A příště jdou jinam. Přirozená selekce. U nás se mnozí lidé dívají do regálů s hnijícím ovocem… za dobrý peníz a hledají, které je prohnilé nejméně.
Jistě národní chutě existují… z mojí expedice zatím mohu zmínit grepovo-kumkvatovou chuť Eolských ostrovů, sangria chuť Pitiuských ostrovů, tedy marmeláda z lokálních přesladkých pomerančů s červeným vínem… prostě, těším se na každou lokalitu a její dary!“
Co jste zatím na cestách ochutnali a jaká nejexotičtější… nej… prostě zatím „NEJ“ marmoška přibyla do spížky?
„Stravu máme vážně pestrou 🙂 Ale v poměru chudou/chutnou! Třeba uvařený bodlák. Jen tak. S citronem a stroužkem česneku. Děda Antonino s pomocí marmeládových čarodějek připravil na padesát “hlav“ velikosti mužské pěsti. Také nás je 
jako psů, a budeme jednotlivé lístky – jejich konečky, kterými přiléhají k srdíčku – svlékat vkládáním mezi přední zuby, a tahem ven. Srdíčka poté baštíme celá. Opět nám stačí pro uvaření olivový olej. Nic víc. Trocha soli, ale ne koření, ani bylinky, ani „kouzla“ slavných kuchařů. Dnes večeříme chudou sicilskou
kuchyni.
Expedice je v počátcích, máme za sebou teprve tři destinace ze sedmnácti, ale „nej“ jsou jistojistě marmelády z Tanzánie, které jsem vařila na Zanzibaru. Myslím, že se trochu v ovoci vyznám, ale tam jsem pochopila že ne. Tolik druhů ovoce a ve formě, zralosti a plnosti, o které se nám v Evropě ani nezdá… V marmeládě mám jackfruit ze stromů chlebovníku, prostě… „tos nežral“, jak by řekl klasik.“
Je něco, co vám ze Šumavy citelně schází?
„Ze Šumavy nám pořád, den co den, chyběla a chybí… Šumava! Moc! Mám na Sicílii dům, trávím tam dlouhé měsíce každý rok, pobýváme v mnoha zemích, kde je krásně, ale… Šumavu mám zapsanou v srdci!“
Královna Blanka ve svém království – Eliška samozřejmě nechybí!
Nedá mi ještě, abych se nezeptala – poznala jste na cestách spoustu lidí – obyčejných i neobyčejných. Měla jste možnost poznat kultury i nátury. Když se podíváte na skok domů – tedy do Evropy, do Čech – vnímáte nějak situaci týkající se imigrantů – jak ?
„Víte, viděla jsem jejich tábory na jihu Evropy i v Calais, viděla jich tisíce migrovat Evropou, viděla spoušť, temno i dětský strach. Ale… Nechci to téma otevírat, trápí mě. Hodně. Mám z něj strach. Ale něco vám povím, byla jsem v jiných kulturách i náboženstvích, nikde jsem si nic nevykřičela a nenárokovala, a vždy jsem se držela antického pravidla ‚v Římě Římanem‘. Kdybych si na senegalské hranici dovolila zařvat, že si přeju prostor i klid na zvonění zvonů, jistě víte, jak by to tam dopadlo…“
***
Blanko, děkuji za milé popovídání a spolu se šumaváky přeji celé expedici štěstí a šťastné a bezpečné návraty odkudkoliv kamkoliv. Hodně zajímavých zážitků a zkušeností, pochopitelně nových možností a receptů a Šumavu stále v srdci.
Andrea Staňková
foto: bm, www.nase-dobroty.cz
Čerstvé novinky z expedice můžete průběžně sledovat na http://www.nase-dobroty.cz/index.php/novinky
Videa jsou ke zhlédnutí : https://www.youtube.com/channel/UCU-jD6wLADORxmd8qFP4ieg
{jcomments off}
