Jaká bude letošní zima?
„Kdyby nešlechtili cibule bez slupek, mohli jsme se na to zeptat starých moudrostí“ – asi tak nějak kulantně odpověděl na otázku moderátora talkshow Škrtněte si, prosím Radka Nakládala jeho první host v listopadovém pokračování – Ján Zákopčaník.
„Můžeme se domnívat, jak bude pozítří, ale jaká bude letošní zima, na to stoprocentně nikdo odpovědět nedokáže,“ potvrdil druhý host, šumavský lovec mrazů Antonín Vojvodík.
Dva meteorologové se na výsledku nikdy neshodnou, na tomhle se ale shodli oba – prostě si musíme počkat. Neexistuje žádná stoprocentní předpověď, výhled na několik dní předem je jen orientační, nejpřesněji lze odhadnout vývoj počasí maximálně na hodiny dopředu.
Ján Zákopčaník dlouhá léta provázel diváky programu OK3 a později ČT večerním zpravodajstvím o počasí – o televizi a svém působení v ní vyprávěl spíše jen ty zábavné příhody a také to, jakým způsobem vlastně televizní počasí vznikalo.
„Bylo to všechno na nás, na jednom člověku – napsali jsme si předpověď, nakreslili obrázky a pak jen sledovali stopky, protože každá relace měla jen určitý čas a ten se měnil i v průběhu vysílání s ohledem na to, jaké další programy následovaly, nebo které před námi byly delší. Takže když jsme se zpočátku mohli ‚rozjet‘, najednou zmizelo 15 vteřin a divák už se jen dozvěděl, že více si povíme příště, protože už za posledním mráčkem číhala reklama a další pořad. Naopak se ale také stávalo, že jsme měli mluvit o desítky vteřin déle a pak vznikaly třeba i takové příspěvky, v nichž jsem mračna připodobňoval – třeba té dlouhé nudli,“ vzpomíná s úsměvem Jan Zákopčaník na své televizní počasí.
Slunce v duši
Jeho „Slunce v duši“, pozdrav který nikdy nezapomněl divákům poslat, je dnes už legendární. Ale on sám možná občas slunce v duši neměl, zvlášť po odchodu z České televize, na který ale vzpomíná bez hořkosti. Je to už více než deset let, kdy se divákům ztratil z obrazovek. Jak dnes žije? Je podle svých slov spokojený, pracuje jako letecký meteorolog (na letiště, kde začínal, se vlastně vrátil, i když jak sám říká, se v životě nikdy nikam nevracel) a kromě toho, že je tahle práce, „bodová meteorologie“ – pro jedno konkrétní místo v jednom okamžiku – obtížnější a zodpovědnější než si kdo z nás asi dovede představit, je také časově náročná.
„Občas si ani netroufnu dát svačinu a sleduju mlhu, kdy už konečně pustí jedno nebo deset letadel na zem. Je to pořádný adrenalin,“ potvrdil.
Nechtěl být meteorologem od mládí, jeho snem bylo stát se pilotem nebo archeologem. Tak se mu alespoň prací na letišti přiblížil.
Za to, že šel studovat a je z něho meteorolog, může jeho strýc.
O tom, že by se vrátil na obrazovky televize už neuvažuje i když přiznává, že občas se mu po prostředí televize a bývalých „spolurosničkách“ zasteskne.
Je naplněný svou současnou prací a nejšťastnější je se svou rodinou: “Mám báječnou rodinu a ta mi dává přesně ten pocit štěstí, který bych si přál. Jsem šťastný a jsem na ni pyšný,“ dodal.
„Děkuji za pozvání a vám všem přeji Slunce v duši. Každý z nás ho má tolik, kolik unese,“ rozloučil se s diváky v sušickém kině Ján Zákopčaník.
Druhým hostem listopadového Škrtněte si, prosím, byl šumavský lovec mrazů Antonín Vojvodík. Označení ‚amatérský‘ si ke své meteorologické minulosti, současnosti a budoucnosti snad ani nezaslouží. Své meteorologické lásce je věrný od mládí, zabývá se jí více než čtyřicet let.
Jeho snem je na Šumavě, a v ČR vůbec, naměřit rekordně nízkou teplotu – tedy něco kolem mínus 50 °C. Tou dosud nejvyšší bylo -42,2 °C naměřených na stanici u Českých Budějovic. Přiblížila se jí pouze teplota naměřená v roce 1987 pod Jezerní slatí, kde teploměr ukázal -41,6°C.
Odborníci ho začali brát vážně až v době, kdy v roce 1983 potvrdil, že na Šumavě bylo v létě více mrazových dní než na Lomnickém štítě. Od té doby je uznávaným zdrojem zaručených informací o počasí ze Šumavy.
Dnes data ze šumavských meteostanic přebírá ČHMÚ, záběry, grafy, fotografie často vidíme v televizi. Některé ze svých meteostanic provozuje ve spolupráci s naším serverem www.sumava.eu a protože už má Šumavu „docela pokrytou“, stanice má i v Orlických a Krušných Horách, uvažuje o tom, že se vydá do dalších částí země. Se „svým“ spolkem při www.sumava.eu společně v posledních létech rozšířil mrazovou síť stanic i do Novohradských Hor, spolu s kolegou Josefem pomohl vyzkoumat a najít mrazovou lokalitu libereckému kolegovi v Jizerských horách, který potom zafinancoval stanici Jizerka Rašeliniště – tu společně instalovali a spustili v září 2011.
Již přes 30 let nejméně jednou za týden dojíždí do oblasti Kvild na tamní stanice, přitom prvních 20 let neměl auto. Pokud je třeba vyráží i na další, vzdálenější, stanice.
„Je zapotřebí místo vytipovat, projít, proměřit, prozkoumat, vyřídit všechna povolení, potvrzení a pak teprve osadit stanicí a příslušným vybavením,“ doplňuje a dodává: „A ještě se ne vždycky musíte trefit.“
První měřící budku postavil v roce 1979 na Horské Kvildě.
Už déle než čtvrt století tam objíždí pravidelně víkend co víkend všechny měřící budky a mění papírové kotouče. Je jedno, jestli právě prší nebo je mráz, který pěkně štípe. Lásku k „budkám“ mu nevzal ani komunistický režim, který omezoval vstup do míst vhodných k měření.
„Teploměry a budky se mi podařilo dostat i za dráty předsunuté železné oponě, kam byl normálně vstup nemožný. Domluvil jsem se třeba s hajným, který do pásma mohl. Ten mi naměřené hodnoty zapisoval a posílal do Vimperku.“
Jak je možné že v létě na Šumavě mrzne?
„To nastává, když jsou úplně jasné noci, téměř bezvětří a suchý vzduch,“ vysvětluje lovec mrazů.
Pak není divu, že denní rozdíly teplot na Šumavě dosahují téměř čtyřicetistupňových rozdílů.
Teploty mu učarovaly už v mládí: „Od školních let mě zajímaly nízké i vysoké teploty na území ČR (dříve ČSSR) a sněhové poměry. Po přiženění do Vimperku se mým cílem stával vrchol Boubína, hlavně za nepřízně počasí a v zimě, kdy jsem zkoumal sněhové rozdíly vůči Vimperku. A hned na začátku, někdy kolem roku 1974, mi učarovaly v červenci ojíněné louky v oblasti Horské Kvildy.
Snažil jsem se odhalit, jak je to možné, že v létě na Šumavě mrzne. Trvalo to dlouho,než jsem se dokázal dostat k lepším teploměrům a sehnat místního občana B. Předotu k měření na Horské Kvildě. A měl jsem vlastně obrovské štěstí na lidi, kteří mi od začátku pomáhali – těm bych chtěl obzvlášť poděkovat – na Horské Kvildě v minulosti již zmiňovaný pan Předota, na Kvildě v počátcích nějakou dobu pan Tichota,30 let pomáhá na Borových Ladech pan Vávra, v Hliništi stejně dlouho rodina Jírů, ve Strážném to byl pan Bostl a ve Spodní Zátoni pan Domin. Od počátku měření od roku 1986 za dráty na Březníku a v Modravských slatích to byl do důchodu Pan Valečka z Filipovy Hutě a jeho nástupcem je již přes 10 let je Sušický občan Jirka Demeter. Měl jsem prostě štěstí na lidi,kteří mi dokázali opravdu hodně pomoci.
Od 1.ledna 1978 jsem začal dodané údaje zapisovat a archivovat. Za pomocí známých jsem postavil první žaluziovou budku, přes zahrádkářskou organizaci sháněl meteorologické teploměry.
Na základě Článku Malý šumavský zázrak, z měření v roce 1983, se se mnou spojil J. Jindra z Prahy a začala naše velká spolupráce na budování šumavských mrazových stanic, bylo jich až 15, postupem času se nechaly pouze ty nejdůležitější. Pak nás s Josefem začali brát vážně i z ČHMÚ, stanice se zdokonalovaly až do dnešní profi úrovně. Měření zajímavých teplot je mým nej, nej koníčkem, až dá se říci posláním. Příroda nás ale stále překvapuje a ukazuje, co vše dokáže.“
Ve spojení s webkamerami sumava.eu meteostanice poskytují ucelenější obraz o počasí na Šumavě. „Kamery www.sumava.eu přinášejí, mě i jiným častým návštěvníkům webu sumava.eu, radost z krásných pohledů v horské šumavské přírodě, díky nim si mohou prohlédnout místa, kam by se jen stěží dostali. Denní servis počasí zajišťuje na www.sumava.eu kolega Ivo Rolčík a tak mají virtuální návštěvníci kompletní servis o klimatu na Šumavě.
Pro mě samotného jsou „obrazy“ navíc výhodou při monitoringu nástupu sněhových poprašků až po souvislou sněhovou vrstvu,“ usmívá se Antonín Vojvodík, když mluví o své vášni. Tu koneckonců nezanedbává ani o dovolených, při nichž aktivně stále vyhledává lokality se sklonem k nízkým teplotám.
Ne že bychom si přáli na vlastní kůži zažít mínus padesát, ale když vidíte takové neskrývané nadšení, nelze nic jiného než popřát, aby se lovci mrazů jeho sen splnil.
Také prosincové Škrtněte si, prosím, bude velmi zajímavé – láká nejen na hudební zážitky a povídání o kariérním růstu jedné z pěveckých hvězd pocházející ze Sušice, ale voní i vánoční kávou, připravenou mistrem baristou. Těšte se na další setkání, pozvánku na něj najdete také na našich stránkách.
-as-
{gallery}susice/2015/11_listopad/skrt_meteorologove_web/{/gallery}
