Únos linkového autobusu
Píše se rok 1984, konkrétně datum 9.11. Začíná marný pokus o násilný přechod státní hranice do západního Německa.
Co dohnalo šestadvacetiletého V.B. Ze Slovenska k tomu, aby unesl linkový autobus a cestující použil jako rukojmí?
Páteční ráno, 9.11.1984, mělo být pro několikrát trestaného V.B. „začátkem cesty za svobodou a lepšími zítřky“. V kufru, se kterým vyrazil na autobusovénádraží, neměl sbalené oblečení a hygienické potřeby. Měl sbaleny dvě nálože, každá o hmotnosti 10,2 kilogramů. Obě byly uloženy do svařených forem, vnitřní prostory vyplněny hřebíky, šrouby, kusy železné kulatiny a do středu byly zasazeny čtyři náložky Danubitu s elektrickou rozbuš
Cesta za svobodou vedla ze Slovenska přes Brno až do Českých Budějovic. Odtud chtěl V.B. pokračovat směr Plzeň. Omylem však nastoupil do autobusu, který jel zpět směrem na Brno.
Modrá karosa ČSAD, vyjela z Českých Budějovic v 19.01 a v té době bylo v autobuse 48 cestujících, včetně osmi dětí do patnácti let. Po nějaké chvíli, konkrétně v Lišově, V.B. svůj omyl zjistil a tehdy se rozhodl jednat.
Přistoupil k řidiči autobusu a začal na něj křičet, aby autobus otočil. Poté co řidič odmítl, vytáhl na něj revolver. Začalo drama, které trvalo téměř deset hodin.
Řidič autobusu pochopil, že nemá smysl se bránit, autobus otočil a vracel se zpět do Budějovic. Cestující byli přesunuti do zadní části autobusu. V té době již věděli, že muž, který v současné chvíli ovládá situaci v autobuse je únosce a že má v kufru trhavinu. Vědí, že pokud nebudou poslouchat, únosce vyhodí celý autobus do vzduchu. Pro výstrahu V.B. ještě vystřelil revolverem do stropu, který prostřelil.
Nálože rozmístil mezi sedadlo za řidičem a uprostřed ke dveřím. Když zjistil, že řidič autobusu má sebou i syna, posadil ho vedle druhé nálože. Veškeré kabely vedly do tlačítka, které držel únosce v ruce – vyhrožoval, že se jedná o tlakový spínač.
Řidič autobusu po chvíli zjistil, že se únosce nevyzná v jihočeské krajině a snažil se získat čas. Z Budějovic nevyrazil na západ, ale směrem ke Kaplici. Před Dolním Dvořištěm autobus otočil směrem na Lipno. V té době hodiny ukazovaly 20 hodinu.
Cestující se snažili vyhazovat lístečky z oken se vzkazem o pomoc. Jeden lísteček se dostal k obyvateli Volar, který informoval tehdejší SNB.
Na hraničním přechodu ve Strážným začaly velké přípravy na autobus, který vezl muže schopného čehokoliv.
K Soumarskému mostu autobus dorazil okolo 22 hodiny. V.B. začal rozmisťovat cestující po autobuse tak, aby mu sloužili jako živé štíty. Věděl, že by mohlo dojít i na střelbu. Donutil řidiče zhasnout světla a autobus zamířil k hraniční závoře. Tam dorazil ve 22.30.
Zde pohraničníci dostali od jednoho cestujícího dopis s nákresem rozmístění náloží a požadavky.
Přeloženo do českého jazyka:
„Žádám do 15 minut o povolení pokračovat v jízdě. Dávám záruku, že se nikomu nic nestane. Nedělejte poplach, upozorňuju, že jakmile se mi postaví někdo se zbraní na odpor, bez vyzvání střílím. Když zlikvidujete mě, moje nálože dokončí celé dílo. Ze mě a dalších přítomných nezbyde ani na košili. Nakonec to zasáhne i vás. Nejsem žádný zloděj ani vrah a doufám, že životy těchto lidí nechcete mít na svědomí. Nedělejte hlouposti, při sebemenším leknutí mohu povolit spojovač v ruce, který je strašně citlivý. To bude konec, sám mám strach, vím co v těch náložích je!!! Za pochopení Děkuji. V.B.“
Dále únosce požadoval propustit přes hranice celý autobus i s cestujícími, zhasnutí veřejného osvětlení, plynovou masku a protichemický oblek. V trhavinách měl být údajně kromě trhaviny také sarin a další chemické látky.
Pro pohraničníky začal boj o čas. Snažili se vyjednávání prodlužovat a únosce unavit. Během prvních hodin vyjednávání únosce propustil čtyři rukojmí.
Vyjednávání trvalo 4 hodiny. Mezitím pohraničníci ve spolupráci s německými kolegy vybudovali mezi závorou a hranicí falešný hraniční přechod. Autobus byl propuštěn další kilometr k falešnému přechodu. Příslušníci SNB sdělili únosci, že němečtí kolegové odmítají přijmout autobus, ve kterém jsou nálože, ty musí být zneškodněny na českém území a cestující musí být propuštěni. V.B. propustil polovinu cestujících a po půl hodině propustil několik dalších. Některé si v autobuse zatím ještě ponechal.
Hra na falešné hranice pokračovala. Na hraniční přechod přijel automobil se západoněmeckou značkou, ze kterého vystoupili údajní němečtí kolegové ze státní hranice. Ve skutečnosti to byli čeští pohraničníci, převlečeni do civilu. V.B. byl upozorněn, že před vystoupením z autobusu musí zneškodnit nálože. Ten vytáhl malé nůžky a přestříhl dráty od spínače. Před vystoupením z autobusu si zastrčil revolver za pás a v tom na něj skočil jeden pohraničník. Došlo k zápasu do doby, než se podařilo jeho kolegovi odebrat únosci jeho revolver a tím ho udeřit do hlavy pažbou. Únosce byl zpacifikován.
Noční dobrodružství skončilo šťastně 10. listopadu ve 4 hodiny ráno. Cestující byli převezeni do Volar, kde o ně bylo postaráno co se týče jídla a následné péče a poté odvezeni do Českých Budějovic.
Zatčený V.B. byl přinucen zhotovit stejné nálože k prozkoumání, původní byly zařazeny do průkazního materiálu. Nálože byly otestovány ve vojenském prostoru na vyřazeném autobusu ČSAD. Do autobusu byli rozmístěny figuríny. Při odpalu byl autobus zcela zničen, trosky z něj létaly 200 metrů daleko. Do minuty byl celý interiér v plamenech. Všechny figuríny byly zasaženy nejméně třemi až sedmnácti střepinami. Nikdo by uvnitř autobusu nepřežil…
Vladimír B. byl odsouzen pro trestný čin teroru na 20 let odnětí svobody. Díky amnestii ay milosti si odseděl 11 let ve vězení.
