Poslední dny nemohly nechat žádného tuláka hor lhostejným.
Slunce mě zvalo na vrchol Boubína večer co večer, a když jsem sloužil na stanici na Churáňově, zajel jsem si na kole alespoň na Zhůří, abych vychutnal večerní atmosféru a poklonil se naší tajuplné dvojhoře Roklanu.
V pátek 30. 10. jsem pozoroval pěknou gloriolu na vrstvě inverzního stratocumulu. Od 31. 10. se vyjasnilo i v údolích a na rovinách. Zvedl se jižní vítr a zvířil trochu kouřmo, přesto se při západu slunce na pozadí žhavé oblohy vykreslily i velmi vzdálené štíty německých Alp. Včera večer moje zážitky na Boubíně korunovalo pěkné zrcadlení 273 km vzdálené hory Zugspitze.
Roman Szpuk
{gallery}vimperk/2015/11_listopad/roman/{/gallery}
