I když se Šumava stále častěji halí do mlžných podzimních oparů, pod i nad mlhou je nádherně barevná a zářivá. A nejen její rostlinná část, ale jsou k vidění (pro pozorné oči) i barvy živočišného světa, který nám leckdy doslova „leží“ u nohou. Přesvědčí vás o tom fotografie Pavla Jedličky, které zachycují obojí – a docela blízko. Naživo se i vy můžete potěšit krásou podzimu v sušickém Luhu, nebo o kousek výš na Modravě.
Inspirujte se pohledy, které zachytil s definitivním odchodem léta…vždy ke svým fotografiím přidá příběh jejich vzniku:
„Od našich posledních fototoulek uplynul zas nějaký ten čas, léto už nám dalo definitivní sbohem a většina z nás si ho už připomíná jen prohlížením svých fotografií. Po pár dnech, kdy přestala úmorná vedra, se příroda vzpamatovala a ožila a tak jsem zase okamžitě podlehl euforii lovce příběhů a detailů a vydal se s foťákem objevovat a zaznamenat její taje. První cesta opět směřovala do Luhu a hned u vodních nádrží jsem narazil na hlídkujícího samečka naší největší vážky ploské. V blízkém okolí často poletují různé druhy šidélek a kovově zelených šídlatek. Moje oblíbená dravá moucha Roupec loví ostatní různé druhy hmyzu, které propichuje svým velikým bodcem a vysaje. Sameček vážky obecné si mě dost dlouho prohlížel, stejně tak i Zlatěnka. O fotografování motýlů jsme si už říkali, jsou velice líbiví, ale zachytit je v klidu je vždy trochu adrenalinový zážitek! Babočky, drobní motýlci Modráskové, nebo červení samečkové Ohniváčků jsou nádherní k pozorování. Setkání dvou různých druhů mravenců bylo taky velmi zajímavé. Líbivá jsou i různá slunéčka, pěnodějky, pestřenky, ale i kroužilky, tesařík dvoupáskovaný, hrobařík i nosatci.
Méně líbiví jsou pavouci, ale největším adrenalinem je pro mě fotografování hadů, hlavně zmijí. Snažím se k nim dostat co nejblíž, často ležím proti nim v půlmetrové vzdálenosti a mám je některé i nafilmované, ale ta poslední na snímku vyjela nečekaně z trávy na most u modravského pivovaru, ale nechtěla se stát „filmovou hvězdou“! Tak rychle jsem z lehu ještě nevyskakoval! Ale není nádherná?
Ještě přikládám fota malé užovky hladké (má červenooranžové bříško). Každá fotografie má svůj příběh a k jejímu pořízení vede někdy i trochu dlouhá cesta. Je to cesta o odříkávání, troše znalosti a štěstí, náhodě i velké trpělivosti a pokoře. V neposlední řadě je to i tolik potřebné „dobré světlo“, které přeji vám všem a přeji zároveň i krásný jiskřivý podzim, mnoho krásných záběrů a hlavně pevné zdraví!“
{gallery}susice/2015/11_listopad/jedlicka_luh/{/gallery}
