Je to neuvěřitelné, ale loutkové divadlo baví malé i velké diváky v Sušici už 95 let!
Nejdéle hrající loutkové divadlo na západě Čech píše svou historii od 1. února 1920:
Po skončení první světové války se v nové Československé republiceJan Sedlecký (1893-1951) dralo mládí vpřed. Také Jan Sedlecký se ihned po návratu z války zapojil do práce v Tělocvičné jednotě SOKOL. S hrstkou nadšenců založili 1.února 1920 loutkářský odbor. Bratři Karel Cipl, František Fořt, Josef Langhamer a Jan Sedlecký si vzali nelehký úkol. Každý z nich vložil stejný finanční díl k zakoupení Alšova loutkového divadla od firmy Münzberger, Praha – Žižkov. A 5. října uzavřeli smlouvu s T.J. SOKOL v Sušici…
…. „o svolení provozovati v příhodných dnech představení v Sokolovně v Sušici a vybírati mohli pro sebe vstupné až do té doby, do které vybraným vstupným kryto bude veškeré jejich vydání, jež jim s pořízením tohoto loutkového divadla vzešlo. Jmenovaní bratří v loutkářský odbor vstoupivší povinni budou veškeré výlohy s otopem, osvětlováním a nutnou režií vzešlé sami krýti“……
4. 12.1920 sehráli své první veřejné představení a do konce roku jich napočítali 21.. (www.loutkyunas.cz)
Do Sokolovny „na Kašpárka“ přišlo za tu dobu už pěkných pár generací diváků. A když odrostli, vrátili se sem se svými dětmi.
Z dětských vzpomínek si vybavuji potemnělý sál, z pohledu dítěte až strašidelnou atmosféru, když Kašpárek dováděl s čerty v pekle, dokonalé efekty pro „zlobivce“ a princezny živé a krásné….
A je to stejné i dnes – v očích dětí loutky, díky svým šikovným vodičům, ožívají, vodí je do lesa i do bitev, nebo ke královské tabuli a do komnat princezen.
Letošní loutková sezóna startuje právě dnes, v pátek 16. října, pohádkou Kašpárkovy čertoviny. Jsou zvány všechny děti a všichni ti, kteří si v koutku duše kousek dítěte uchovali.
***
Dovolím si na úvod sezóny poděkování a přání. Poděkování sušickým loutkařům, kteří mají můj obdiv a smekám před nimi, před jejich rytířskou statečností s níž pravidelně předstupují před své diváky – protože dětské publikum je velmi náročné. Dokážou prostřednictvím svých „kamarádů na niti“, hlasů a fantazie vybudovat říši kouzel a zázraků, dokážou zaujmout, rozdávat úsměv a vracet čas…
A také přání: přeji jim, aby hlediště bylo stále plné, Kašpárek mohl provádět své čertoviny ještě dlouhá léta a opona se zavírala vždycky jen na chvilku. Přeji jim, aby určitě našli své pokračovatele a jejich tradice byla stejně živá, jako jsou jejich příběhy.
Dětem a rodičům, kteří jsou pravidelnými i novými návštěvníky, přeji, aby je nadšení z klasických, laskavých, pohádek neopouštělo a aby to krásné, co si z jeviště odnesou, předali dalším generacím.
A vám všem, kteří do Sokolovny v pátek přijdete, přeji krásný podvečer plný čertovin 🙂
Nezapomeňte, že zvonek ohlašující začátek představení uslyšíte těsně před pátou!
Andrea Staňková
