Vimperští potápěči opět navštívili severojižní safari v Rudém moři.
Posádka ve složení Karolína Předotová, Veronika Hudečková, Pavla Novotná, Míla Uhříček, Honza Viener, Pavel Kříž a Míra Kantor, strávila na lodi Diamond Safaga týden od 12.9. do 19.9.
Po nalodění vimperští potápěči uvázali na zádi vlajku města Vimperka která tam vlála po celou dobu naší plavby.
Náš první ponor začíná na lokalitě Tabia Arba, jsou zde úžasné korálové homole kterými proplouváme a kocháme se tou podvodní nádherou. Nejvíce nadšeni jsou Pavla s Honzou, kteří mají svoji premiéru v Rudém moři.Další dva ponory a to včetně nočního uskutečňujeme na lokalitě Gota Abu Ramanda. Následující den máme ranní ponor na Small Gitun, poté plujeme na Umm Gammer obě lokality nám nabízí korálové zahrady a hojnost podmořského života, murény, čtverzubci, trnuchy. Na odpolední ponor přeplouváme na lokalitu Shaab Abu Nuhas kde na severní straně útesu jsou vraky Carnatic, Ghiannis D, Marcus, Dunraven a Kimon M.
Ghiannis D
Vrak nákladní lodi cargo. 19. dubna 1983 plula loď s nákladem dřeva z chorvatského přístavu Rijeka do saudskoarabského přístavu Jeddah a jemenského Hodeidu. Po náročné plavbě Suezským průplavem předal kapitán řízení prvnímu důstojníkovi. Ten udělal drobnou navigační chybu a nákladní loď narazila přídí, v plné rychlosti, do severozápadního výběžku útesu Shaab Abu Nuhas. Po šesti týdnech se loď rozlomila a sklouzla do hloubky. Celá posádka byla zachráněna.
Vrak leží na písčitém dně v hloubce 27 m. Příď má opřenou o útes, záď lodi je ve větší hloubce. Celá střední část lodi se rozsypala, zůstaly pouze části trupu nákladových prostorů, pacholata, víka nákladových šachet, jeřábový stěžeň spadlý na levobok. Zachovalá je zadní část vraku.
Náš ponor začíná ze člunu, skupina padá ke dnu a během okamžiku k nám připlouvá na kontakt pět delfínů, kteří nás provází po celé zanoření až k vraku. Je to obrovský zážitek pro celou skupinu.
Marcus
Vrak nákladní lodi cargo, vyrobené v Německu v roce 1956. Potopila se v květnu roku 1978 v Rudém moři, Abu Nuhas reef, když došlo k poruše řízení a loď narazila do útesu. Celý vrak lodi leží v hloubce 27 m, má kompletní kormidlo a čtyřlistou vrtuli. Poslední plavba byla s nákladem dlaždic (viz foto dlaždice porostlé koráli) z Itálie do Sadské Arábie
Dunraven
Nákladní loď cargo vyrobená ve Velké Británii.Tato britská nákladní loň odpočívá na dně Rudého moře už 123 let. Tato loď převážela v roce 1876 z Bombaje do Newcastlu náklad vlny a bavlny. Po nárazu do korálového útesu začala hořet, celý náklad shořel a loď se po několika hodinách převrátila a potopila. Tento starý vrak, ležící v hloubce 28 m, již splynul s přírodou. Kýl je obrostlý mnoha druhy korálů, kolem lodi i uvnitř ní je bohatý podmořský život. Přední půlka vraku je zborcená a špatně přístupná. Zadní polovina vraku se dá dobře penetrovat. Na tomto vraku jde o klidný nenáročný ponor u útesu.
Kimon M
Nákladní loď louhá 105 metrů, vyrobená v Německu v roce 1952. V roce 1978 na své pouti z Turecka do Bombaje, kdy převážela náklad čočky, ztroskotala. I zde je na vině důstojník, přebírající službu po kapitánovi lodi. Loď v plné rychlosti narazila na útes Abu Nuhas. Celá posádka se zachránila díky nedaleko plující lodi. Loď zůstala uvízlá na útesu, což umožnilo zachrnit část nákladu. Za několik dní při vlnobití sklouzla pod hladinu. Nyní leží na písečném dně na pravém boku.
Po tomto vrakovém potápění přeplouváme do rezervace Ras Muhammad na Shark Reef Rolanda Reef. Ponory zde uskutečňujeme formou driftového potápění, což znamená rychlý výsadek celé posádky z lodi do proudu, okamžité zanoření a profil ponoru v proudu podél útesu , nad námi jsou čluny a na signál ukončení ponoru potápěči nafukují dekobójky a po bezpečnostní zastávce a vynoření na hladinu nasedají na člun, který je dopraví na loď. Ponory na této lokalitě jsou úchvatné, pod námi temná modrá hlubina, okolo nás plno života, překrásné gorgónie začínají již v hloubce kolem 20 m.
Thistlegorm
Další lokalitou na kterou přeplouváme je vrak z druhé světové války Thistlegorm. Uskutečňujeme zde celkem tři ponory, z toho jeden noční. Na vodícím laně od vraku k naší lodi nám slouží jako maják malá vlaječka města Vimperk
Thistlegorm, bývalá obchodní loď o výtlaku 4.898 tun byla vyrobena v roce 1940.Pod vedením kapitána Whiffilda na ní sloužilo 49 námořníků. Dne 9. dubna 1940 byla vyslána do války. Od počátku ji pronásledovala smůla, již při druhé plavbě, na řece Plata, se stala nehoda s protiletadlovým 4,7palcovým dělem. Při zkoušce se v něm zasekl náboj a museli ho improvizovaně odpálit. Náboj dopadl jen kousek od lodi. Třetí plavba vedla do západní Indie s nákladem cukru a rumu, po cestě nastal problém s parním kotlem. Oprava v Glasgow trvala dva měsíce.
Čtvrtá plavba měla být zároveň poslední ve službách armády. V květnu 1941 Thistlegorm s 39 muži pod vedením kapitána Williama Elvise vyplul ze skotského Glasgow do Alexandrie. Loď byla naložena municí, granáty, vozidly, motorkami, tanky, vlakovou soupravou a dalším vojenským materiálem pro spojenecké vojsko v severní Africe, ale cesta do Středozemního moře byla pro spojenecké lodě uzavřená, a proto trasa vedla kolem celého afrického kontinentu a Rudým mořem. Thistlegorm právě kotvil v oblasti Sha´ ab Ali v Rudém moři a čekal na povolení k proplutí Suezským průplavem. Ve stejnou chvíli z Kréty odstartovaly dva německé bombardéry typu Heinkel He 111 letky Kampfg, eschwader KG 26, které měly potopit Queen Marry, nacházející se právě v Rudém moři s 12 000 australskými vojáky na palubě a směřující na severoafrickou frontu. Kvůli nepřízni počasí a špatnému spojení piloti svůj cíl nenašli, a tak se vraceli zpátky. Když přelétávali nad Suezem, spatřili kotvící loď a rozhodli se, že na ni svrhnou bomby původně určené pro Queen Marry. Kotvící lodí byl Thistlegorm, který stále čekal na povolení k proplutí.
Ve 12.35 a.m., ráno 6. října 1941, den před svým vyložením, byl Thistlegorm zasažen dvěma bombami. Jedna dopadla do muničního skladu a výbuch roztrhl trup na dvě části. Ihned se začal potápět, ani ne za deset minut ho mořská hlubina sevřela do své náruče. Jeho posádku zachránila nedaleko kotvící HMS Carlisle, nepřežilo 9 lidí. Dokonce ani němečtí piloti nezůstali za svůj čin nepotrestáni, nad Středozemním mořem je sestřelili spojenci a do konce války zůstali v zajetí. Když se Thistlegorm potápěl, jeden z členů posádky, Angus McLeay, hrdinně obětoval svůj život pro záchranu námořníka, který ležel v bezvědomí v plamenech pod navijákem na kotvu. Za tento čin byl posmrtně vyznamenán Georgovou a Lloydovou válečnou medailí za statečnost na moři. Tento statečný člověk zemřel v roce 1991.
Několik měsíců po svém potopení o Thistlegormu už nikdo nevěděl. Až 17. března 1955 se opět dostal na světlo světa. Objevil ho Jacques Cousteau na své výpravě v Indickém oceánu a Rudém moři na své lodi Calypso. První potápěč, který spatřil Thistlegorm v jeho posledním kotvišti – na mořském dně – byl Alberto Falco, hlavní potápěč a pozdější kapitán legendární lodi Calypso. První fotografie z vraku byli publikovány v časopice National Geographic Magazine v únoru roku 1956. Jacques Cousteau se obával o budoucnost lodi s ohledem na dobrodruhy a vykradače, úmyslně proto uvedl špatné informac o jeho posledním odpočinku. Vrak tak opět upadl v zapomnění. Nikdo o něm neměl ani tušení až do roku 1992, kdy byl znovu objeven amatérskými potápě Calypso. První fotografie z vraku byli publikovány v časopice National Geographic Magazine v únoru roku 1956. Jacques Cousteau se obával o budoucnost lodi s ohledem na dobrodruhy a vykradače, úmyslně proto uvedl špatné informac o jeho posledním odpočinku. Vrak tak opět upadl v zapomnění. Nikdo o něm neměl ani tušení až do roku 1992, kdy byl znovu objeven amatérskými potápěči. V roce 1994 televizní stanice BBC produkovala pod vedením Karolin Hawkins první dokumentární film Last Voyage of the Thistlegorm.
Od té doby je vrak hlavní atrakcí potápěčských výprav po celém světě. Mnoho potápěčů z celého světa se sem sjíždí, aby se seznámili s historií a kouzlem tohoto vraku. Vrak se nachází 38 mil od přístavu Hurghada či 31 mil z Sharm El Sheikhu. Thistlegorm je dlouhý 126,5 m a široký 17,5 m. Paluba se nachází v hloubce 17 metrů a kýl ve 30 metrech, proto je dostupný pro rekreační, avšak zkušené potápěče. Kvůli často se vyskytujícím mořským proudům musejí potápěči sestupovat pomocí lan, jež jsou uvázaná k vraku lodi do hloubek 20 – 30m. Stačí malá nepozornost a silné proudy vás odnesou daleko od vraku i vaší potápěčské lodi.
Absolvujeme ještě několik ponorů na lokalitách Gobal Island, Carless Reef, Shaab Gabry a Siyul Kabir.
Blíží se nám konec našeho safárka a přeplouváme směrem na jih k Safáze kde leží vrak Salem Express
Salem Express
Egyptský trajekt, 100 m dlouhý, vyrobený v roce 1965 ve Francii, se vydal na svoji poslední plavbu 15.12.1991 z Jeddahu v Saudské Arábii do Port Safagy v Egyptě. Na palubě bylo tehdy oficiálně 690 pasažérů (v potápěčských příručkách jsou čísla kolem 1200 poutníků), převážně poutníci, kteří se vraceli z Mekky domů. Bohužel chybělo 11 kilometrů do cíle, trajekt narazil do korálového útesu, na lodi byl způsoben desetimetrový kráter a do lodi se začala hrnout voda. Vše proběhlo nečekaně a rychle, nepodařilo se spustit žádný ze záchranných člunů, které až dosud leží na mořském dně. Zachránit se podařilo 180 pasažérů. Vrak trajektu leží na pravoboku na písčitém dně v hloubce od 10 do 30 metrů a je vhodný i pro začínající potápěče. Chodby vraku jsou plné zavazadel pasažérů, je zde i několik osobních automobilů a nákladní tahač. Zkušení potápěči se dostanou, s velkou opatrností, i do kajut a strojovny. Tento vrak je považován za hromadný námořní hrob. Je snad poviností každého potápěče, chovat se zde s úctou.
Tento ponor patří mezi ty smutné, na pořízených fotografiích jsou patrné stopy po vandalství některých rádoby potápěčů, kteří neváhají rozřezat batohy, kufry apd. jenom proto, aby si odnesli něco jako suvenýr.
Návrat k hladině je velice náročný, jsme v proudu držíme se vodícího lana ( označeno vlaječkou Vimperka) vlajeme jak prapory a musíme vydržet pět minut v hloubce pěti metrů než nás počítač pustí z vody.
Nezbývá nyní než bilancovat
Velmi dobře si vedli nováčkové potápění v moři Pavla Novotná a Honza Viener.
Zkoušku na profesionální kvalifikaci DIVEMASTER P*** úspěšně složila Karolína Předotová
Zkoušku na kvalifikaci AOWD P** ( samostatný potápěč) úspěšně složili: Pavla Novotná a Pavel Kříž
Mohu zodpovědně napsat, že vimperští potápěči,jsou skvělá zodpovědná parta, v moři na pokyny instruktora, či vedoucího ponoru reagují přesně a spolehlivě. S partou takovýchto potáčů je radost být pod vodou a po vynoření probírat zážitky.
Míra Kantor instruktor potápění I**
{gallery}vimperk/2015/10_rijen/egypt/{/gallery}
