Večer 21. 7. jsem pozoroval z Boubína postupně západ slunce, Venuše a měsíce. Venuše zapadala vlevo od Poledníku.
Když jsem se na ni díval dalekohledem, rozpoznal jsem její srpeček. Ovšem i pouhých pět sekund expozice jej proměnilo v zářivou drobnou krůpějku. Po jedenácté už jsem se těšil na západ měsíce. A to jsem netušil, že se jeho srpek schová za obzor přesně v místě vrcholku Velkého Roklanu.
Fotky nejsou dokonalé. Kdybych je fotil na nízkou citlivost, během dlouhé expozice by se měsíc rozmázl, s velkou citlivostí je zase fotka zrnitá. Berte je jako zajímavý dokument, kterak se Roklan může změnit v horu s rohem na svém temeni. Po celý zbytek noci bylo jasno a teplo. Nechtělo se mi spát. Jen jsem se díval a v tričku jsem se cítil tak akorát. Údolím a rovinám v dálce vládla světla Písku, Strakonic a Českých Budějovic. Souhvězdí Štíra a Střelce se třpytila na jihu a Mléčná dráha byla zřetelná i pro mé slabé oči. Vítr se točil, zprvu foukal od západu, pak se otočil trochu k severu, k ránu pak zadul z opačné strany, od jihovýchodu. Na Churáňově se 25. 7. večer vytvořila bohatá oblačnost ve střední vrstvě (různé druhy altocumulů v několika vrstvách s mamma i virga). Zapadající slunce ji rozehřálo a prokrvilo. V kontrastu s temnějšími útržky nižších stratocumulů tak vznikly abstraktní obrazy jak stvořené pro klenbu kostela.
Zdraví Roman Szpuk
{gallery}vimperk/2015/cervenec/boubin/{/gallery}
