PETR STEINBACH
Celý jeho život je spjatý se sportem. Nyní se stal trenérem ženské reprezentace.
Byl jste překvapený z angažování k ženské reprezentaci?
Nabídka mě příjemně potěšila. Osobně to beru tak, že jsem součástí změny, nové koncepce, která byla představena na jaře a která, pevně věřím, změní klima v českém běhu. Samozřejmě to nebude ze dne na den, ale chce to určitě chvíli času, stability. Potom je potřeba vyhodnotit co je dobré a kde je potřeba jít jiným směrem.
Trenér reprezentace je výzva, berete to tak?
Určitě je to výzva, zodpovědnost, ale i radost v kterou pevně věřím. Beru to tak, že to je i ocenění a určitá prestiž pro vimperské lyžování, kterému jsme v posledních letech s kolegy ze Ski klubu věnovali nemalé úsilí.
Byl jste někým vybrán, nebo jste se na tuto pozici přihlásil sám ?
Nabídku jsem dostal standardně od sportovního ředitele úseku Ing. Aleše Másla. Měl jsem týden na rozmyšlenou, respektive jsem o ten týden požádal. Vše bylo potřeba prohovořit s rodinou, klubem a samozřejmě jsem nevynechal ani ředitele SG Vimperk J. Heřtu.
Na jakou dobu jste v této pozici ?
Nabídka trvá do OH v Koreji, tedy na tři roky, nicméně jistotu dnes nikdo nemá víc než na rok. Situace v ženském běhu není růžová. Máme dvě závodnice na úrovni širší světové špičky. Mladé závodnice výkonnostně zatím zaostávají a není jich navíc mnoho. Přesto tam určitá jména s potenciálem jsou, zatím se s nimi nepracovalo dle mých představ. Cílem pro letošní sezónu jsou kromě Tour de ski a domácího SP v Novém Městě i soutěže kontinentálního poháru, kde by právě měly sbírat zkušenosti nové závodnice.
Má Vimperk velkou budoucnost v lyžích?
Lyžování je krásný čistý sport. Vimperk má v lyžování dlouholetou tradici, kterou se navíc dobrou systematickou a mnohdy velmi dobrovolnou prací s mládeží daří zachovávat. Nevím jestli má velkou budoucnost ve smyslu účasti vimperského lyžaře na OH, ale rozhodně již má ‚velkou současnost‘ v podobě bezmála 100 mládežníků, kteří se ve Vimperku běhu věnují. Záleží na pohledu co je víc, jestli jeden reprezentant nebo hromada dětí, které naučíte nejen lyžovat, ale i chovat se v kolektivu, samostatnosti a celoživotním sportovním návykům.
Jaká bylo loučení s vašimi svěřenci a co na to říkali?
Zatím nebylo žádné. Měli jsme klubové vyhodnocení sezóny, kde jsme se sešli v širším kolektivu. V této sezóně jsem vedl juniorskou partu a byl to vlastně takový roční model juniorského – dospělého lyžování ve Ski klubu. Něco se povedlo, s něčím vyloženě nejsem spokojen, ale to už je sportovní život. Já osobně rozhodně ve Vimperku nekončím úplně. Povedu dál jako osobní trenér A. Klementovou, která dostala šanci u mančaftu žen a několik dalších závodníků.
Plánujete s reprezentačním týmem žen nějaké soustředění ve vašem domácím prostředí ? ( na Šumavě)
Šumava bude v nadcházejícím období hojně navštěvovaným místem reprezentačního družstva žen. První akce proběhne v červnu, kdy se seznámíme s možnostmi Šumavy v rámci puťáku na kolech.
Co na to říkala rodina?
Moc nadšená nebyla, ale ve finální fázi jsem vybojoval podporu.. 🙂
Vy sám jste lyžoval… napadlo vás někdy, že by jste se mohl stát trenérem ? A to dokonce trenérem reprezentace žen ?
Lyžoval jsem v juniorech na úrovni Lukáše Bauera, Jirky Magála a Martina Koukala. To byla parádní generace českého běhu. S těmi jsme se honili, kdo vyhraje a mě se dařilo. Potom přišel zásadní moment, kdy jsem prodělal onemocnění, které mi nedovolilo dál lyžovat. Věnoval jsem se ještě několik let cyklistice s Jirkou Lutovským, ale moje výkonnost již nebyla taková. Trénování byla příležitost jak zůstat u sportu a navíc mě vždy bavilo psát si plány, trénovat se sám nad rámec soustředění. Vždycky jsem si na sebe napsal plán, který jsem potom horko těžko plnil. Ambice stát se reprezentačním trenérem jsem nikdy neměl, spíš vychovat někoho k reprezentaci.
Dá se i tak říci, že jste si tím splnil sen? Nebo to chcete dotáhnout ještě někam dal ? (Pokud to tedy v roli trenéra vůbec ještě jde…).
Nepřeceňuji to. Beru to tak, že trenéři, servismani, fyzioterapeuti apod. jsou lidé, kteří pomáhají sportovci ve výkonnostním růstu. Vždycky platí, že bez dobrého sportovce není dobrý trenér a naopak. Je třeba se soustředit na splnění snu závodníka. Pokud najdete takového, který vůbec o něčem sní a jde si za tím sám i v realitě běžného života, tak je z velké části vyhráno. Většina mladých lidí ve věku 15-20 let vůbec neví, co v životě chtějí dělat a to je problém. Sport dělají proto, že tam chodí kámoši a občas je tam legrace. To je super, ale to je kroužek. Vrcholový sport je o něčem jiném. Profesně bych chtěl být dobrým trenérem a soukromě je pro mě důležité, abych vše zvládl v osobním životě. Rodina, děti, to je nejvíc.
Bude se vracet na Šumavské tratě i v novém působišti?
Samozřejmě. Nepředpokládám ale, že budu v zimě často na Šumavě. Naopak rád uvidím všechny šumaváky na světovém poháru v Novém Městě.. 🙂
Myslíte, že na Šumavě roste nová Kateřina Neumanová?
Toto je těžké vyhodnotit. Je tady dobré podhoubí, základ. Vždy je šance, že se někdo povede. Je to souhra několika aspektů, které se sejdou – velký talent, totální nasazení sportovce, vůle a pokora, až někde dál, přesto důležité, jsou podmínky, zázemí apod. Bohužel hodně se přeceňují právě podmínky a zázemí a ubývá opravdových srdcařů. Lyžování je těžkým, silově vytrvalostním, sportem, který je potřeba ‚odpracovat‘. Přesto věřím, že na Šumavě srdcaři nevymřeli a že se někdo časem tzv.“povede“.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně sportovních úspěchů.
Zdeněk Formánek
