Psal se rok 1990 a Československem cloumala radost ze svobody po dramatických událostech sametové revoluce. Po dvaceti letech, kdy byl skauting v roce 1970 zakázán, se mnoho skautů rozhodlo pro obnovu tohoto hnutí. Stejně tak tomu bylo v Hartmanicích. Václav a Majka Divišovi byli u zrodu myšlenky založit skautský oddíl i v tomto horském městečku.
První schůzku po sametové revoluci naplánovali na den výročí narození Tomáše Garrigue Masaryka, na 7. března. V tento den se k oddílové schůzce sešli zvlášť děvčata a kluci. Kluci vyběhli nad Hartmanice na kopec Ulm pod vrcholem Hamižné a děvčata měla schůzku v improvizované klubovně na poště.
Od první schůzky uplynulo už 25 let a toto výročí jsme spolu s dalšími členy skautského oddílu Gabrety Hartmanice oslavili v sobotu 7. března 2015. Na oslavu dorazilo i pár rodičů a bývalí vedoucí. Po zvolání současného i tehdejšího pokřiku jsem se jako hlavní vedoucí ujala úvodního slova, pak promluvil Balú (Václav Diviš), který dětem přiblížil jednak události, kdy byl skauting zakazován, a také to, jak se skauting vzkřísil v roce 1990. Pro účastníky oslavy pak bylo připraveno promítání videí z táborů, fotek z výprav, tříkrálových sbírek a táboření. Došlo i na hry, jedna byla známé „krmení Balúa“ avšak pojatá trochu jinak. Po hraní her v klubovně jsme vyrazili na kopec Ulm, abychom si užili zbytky sobotního slunečního odpoledne.
Na závěr bych ráda uvedla oslavnou ódu na téma skauting, kterou jsem sepsala ku příležitosti naší oslavy. Je to taková rarita, neboť je sepsaná jen jednoslabičných slov. Našemu oddílu i všem ostatním skautským oddílům v republice přeji „Ať živ a zdráv je skaut!“. (Malá nápověda: zkratka A. B. S. je pro Antonína Benjamína Svojsíka zakladatele českého skautingu).
Ať živ a zdráv je skaut!
Kdys žil ten muž – dnes byl by stár, spíš kmet či děd. Však kdys byl mlád. Když řku jen A.B.S., ty měl bys ho znát. Ten muž byl víc kluk. A svět chtěl znát – jak les i strom, tak květ i tvor v něm. A byl tu skaut! V něm jen kluk a kluk…pak i pár žen. A čas šel dál…skaut: hop, skok k nám! (Když zřel náš svět TGM – to byl náš start.) A je tu už pět krát pět let. Nám chuť dal žít, náš um je smích a tak se bav! Snad ten náš skaut tu je i dál, chce to mít čas a chuť a jde to pak raz dva.
To, že jsem skaut, jsem fakt moc rád. Mám rád náš zpěv a též i hry. Mám rád svůj stan a ten les kol. Nad mnou mít jen tmu a v ní sta a sta hvězd. Ó, jak je klid, když skaut už spí a zas si sní, co den nám dá: zub svůj si čisť, než je tu hra, co skaut vše sní?! Hm, dá si buřt! Ve stan svůj hop a oko sklop a teď už PŠT! Je tma a noc, ať slyš pak S.O.S. Když lup je spíž, já dám mu hák, ať zem má blíž. Vše zří i výr, co vzlít na strom a vlk a rys, co žil tu kdys…ok, jen duch těch dvou…jo rys je živ a zdráv?! Tak vlk už ne a rys zas jo…skrz keř svůj zrak teď miř a hle, co zříš: skaut tu teď byl a žil a jde už dom, tak za rok zas – je tu stan a stan….a stan…a tak dál a kol je les a v něm ta zvěř a taky vřes…
Ať živ a zdráv je skaut, co dal nám A.B.S.!!!!!
Petra Divišová, vedoucí oddílu Gabrety Hartmanice
Foto: PíDý
