Milan Sečanský
Zpěvák, který s operou procestoval svět.
Pochází z Loun, nyní žije ve Vimperku a tvrdí, že Šumava je již jeho domovem.
Jak jste se z Loun dostal právě sem do Vimperka?
Není na tom nic složitého, poznal jsem Jihočešku na severu Čech, takže za tím vězela láska. Po svatbě jsme se s manželkou přestěhovali do Radošovic u Strakonic a před dvěma lety jsem se už sám přestěhoval do Vimperka.
Vystudoval jste vysokou školu HAMU v Praze. Jaký studijní obor konkrétně?
HAMU je hudební fakulta AMU, je to hudební fakulta, kde jsem vystudoval operní režii. Již jako student jsem režíroval operu Bohuslava Martinů Veselohra na mostě; režíroval jsem operu Stařec a moře Michaela Keprta, což byla tehdy světová premiéra v rámci hudebního festivalu „Rakovník bratří Burianů“, kde hlavní roli vytvořil sólista Státní opery Praha barytonista Richard Haan. Richard Haan, jen tak pro zajímavost, přeplaval v roce 2005 jako devátý Čech kanál La Manche a dokázal také přeplavat Gibraltarskou úžinu.
Cítíte se být již vimperákem, ale jako operní zpěvák, které divadlo je pro Vás tím domovským?
Moje domovské divadlo je rozhodně ústecká opera, tam se cítím být nejvíce doma, určitě proto, že jsem tam začínal zpívat v operním sboru a ztvárnil jsem pár menších rolí a mám tam spoustu přátel. Pak následovalo Jihočeské divadlo a po Jihočeském vystupování v Národním divadle v Praze. A určitě mezi má oblíbená místa, kde vystupuji rád, jsou představení na otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Je to úžasná atmosféra, nádherné prostředí. Měl jsem tu čest v Krumlově zpívat v představeních Síla osudu, Komedianti, Divotvorný hrnec a neposledně Carmen, která bude premiérována v tomto červenci.
Mluvíme o Vašich vystoupeních v Čechách, ale Vy máte za sebou i řadu vystoupení v zahraniční. Která města a představení ve Vás zanechala krásné vzpomínky?
Byla jich spousta, budu jmenovat jen pár z nich. V roce 2002 Janov – Teatro Carlo Felice, R.Wagner – Parsifal – produkce Staatsoper Berlin, dirigent Michail Jurowski (tehdejší šéf Berlína), režie světoznámý Harry Kupfer; v roce 2005 Rossini opera festival Pesaro – G. Rossini La Gazetta v režii nositele Nobelovy ceny za literaturu Daria Fo, kde jsem zpíval v Pražském komorním sboru; 2006 – G. Rossini Adelaide di Borgogna, v hlavní roli mj. Daniela Barcelona, dirigent Ricardo Frizza, opět s Pražský komorní sborem; následovalo turné s Komorní operou Praha po Japonsku (Kouzelná flétna, Figarova svatba) – sbor, asistent režie (režie a produkce Martin Otava, současný šéf Divadla J.K. Tyla v Plzni) a v roce 2009 – D. Šostakovič – Symfonie č.13 Babi Jar – v Pražském filharmonickém sboru, Berliner Philharmoniker, dir. Daniel Baremboim (v současnosti nejlepší dirigent na světě).
To je úžasný výčet. Jak se na vystoupení, která Vás čekají, připravujete?
Na každé vystoupení se musí pěvec připravit a samozřejmě trénovat. U mě na to padne vždy skoro celá dovolená. Ale pro mě je zkouška spojení příjemného s užitečným, mám možnost se setkat opět se svými kamarády a užít si to. Většinou se teď jedná o zkoušky buď v Praze v Národním divadle, nebo v Českých Budějovicích. Pokud mi to časově vyjde, vystupuji i nadále občas v Ústí nad Labem, kde nepravidelně zpívám ve sboru v opeře Aida.
Opera je tedy pro Vás číslem jedna. Zazpíváte si i lidové písničky, nebo „táborákové písně“?
Máte pravdu, opera je pro mě jednička. Jsem klasický operák – baryton. Občas mám možnost zazpívat si i v muzikálech. Když se sejdu s přáteli, dojde i na písničky s elektrickými klávesy, nebo harmonikou. Většinou zpíváme, na co máme zrovna náladu. Mám rád české písničky.
Vystupoval jste často v zahraničí, jak jste na tom s cizími jazyky?
Zpíval jsem anglicky, německy, italsky, rusky, francouzsky, španělsky a domluvím se anglicky, italsky a trochu německy.
Máte hudbu v genech? Pocházíte z muzikální rodiny?
Myslím, že jsme taková ta muzikální rodina. Z matčiny linie vše začalo rodinnou firmou Hlaváček, která vznikla ještě před rokem 1900 a na počátku 20 století se stala známá po celém světě. Moje mamka je učitelkou na ZUŠ v Lounech, kde vede flétnové soubory. Můžu tedy říci, že se u nás se zpívalo a hrálo už od mého dětství. Dokonce jsem se svojí rodinou kolem roku 1985, už si to přesně nepamatuji, vyhrál soutěž Zpívá celá rodina, který tehdy pořádal časopis Sluníčko. Tehdy jsem potkal poprvé pana Pavla Jurkoviče, hudebního skladatele, který velmi ovlivnil můj vztah k lidové hudbě.
Posloucháte raději českou nebo zahraniční muziku?
Já moc nerozlišuji na českou a nečeskou, ale dobrou a špatnou. Mým favoritem je jednoznačně Karel Gott, ze zahraničí jsou to Queen.
Proč myslíte, že nikdo nemůže konkurovat Karlu Gottovi?
Karel Gott prostě umí. U něj najdete spojení úžasného hlasu, zjevu, kultury vystupování a zároveň měl štěstí na kolegy a muzikanty, ať už to byl Karel Svoboda či Ladislav Štaidl. Karel Gott je fenomén, který nebude nikdy překonaný.
Máme mezi zpěvačky, také nějakou ikonu, která je pro Vás „Paní zpěvačkou“?
Určitě bych mezi ně rád zařadil Marii Rottrovou a Moniku Absolonovou.
Když byste měl jmenovat někoho ze zahraničí, kdo by to byl?
Ze zahraničních zpěváků je to Dietrich Fischer – Dieskau, což byl německý barytonista a pan zpěvák, který zemřel před třemi roky. Jeho písně, jeho hlas a jeho interpretace, to je skvělý zážitek. Dalším na koho bych nechtěl zapomenout je Jonas Kaufmann, nejlepší zpěvák současnosti, tenorista.
Když už jsme u toho zahraničí, nechtěl jste tam někdy zůstat a zpívat třeba v Itálii?
Ačkoliv jsem hodně vystupoval v zahraniční, zůstat a pracovat jsem chtěl v České republice. A jako správný zrozenec ve střelci nedokážu dělat jen jednu věc. Takže jsem kromě divadla pracoval jako ředitel pobočky společnost Re/max, a měl jsem pod sebou několik kanceláří pod společností SMS finanční poradenství a.s. Po odstěhování na jih jsem vyhrál konkurz do Vimperka a zde jsem již třetím rokem ředitelem Komerční banky.
Zpívá si ředitel i v práci?
Tak to mě zatím nenapadlo, ale myslím, že by to bylo velice zajímavé J
Nedávno jsme měli možnost vidět Vás zpívat na Vimperském vánočním koncertu v Cihelně. Jaký to byl pro Vás zážitek?
Tohoto vánočního koncertu jsem se zúčastnil již podruhé. Měl jsem možnost zazpívat si Už z hor zní zvon, Včelku Máju, Lady Carneval a duet z Veselé vdovy s výbornou zpěvačkou a kamarádkou Katkou Falcníkovou . Byl to nádherný zážitek zpívat před zaplněným vimperským sálem za doprovodu ZUŠ a pana dirigenta Petra Staňka, se kterým velice rád spolupracuji.
Jaké vystoupení Vás čekají v letošním roce a kde Vás například můžeme vidět zpívat?
V letošním roce budu vystupovat v Národním divadle v opeře Pád Arkuna, dále budou zajisté nějaká vystoupení na vimperském zámku, rád si zpívám s Chrámovým sborem Vimperk, pod vedením sbormistra Milana Ernesta, čeká mě Carmen v Českém Krumlově a pak co přijde. Šetřím si na to vždy dovolenou, tak uvidíme, co všechno se mi do ní vejde.
Když zrovna nezpíváte a nejste v práci, co Vás ještě naplňuje?
Rád chodím na houby, mám rád historii, chodím se svým synkem po hradech a zámcích. Šumavu poznávám vlastně již od svého dětství, kdy jsem jezdil na Kvildu se školou v přírodě, jako alergik ze severu, ale podrobněji ji poznávám až poslední dva roky. Snažím se spolu s kamarády a přáteli podnikat výpravy a výlety.
Máte nějaké své oblíbené místo, nebo vždy podniknete výlet do neznáma?
Jestli mám oblíbené místo na Šumavě, to ani ne, spíš je to o tom, s kým na ten výlet vyrazím.
Dal jste si letos nějaké předsevzetí?
Nejsem ten typ, co si dává předsevzetí. Snažím se žít v daném okamžiku tak, jak v tu chvíli umím nejlépe.
Děkuji za krásný rozhovor a přeji Vám, ať se Vám daří.
Lenka Doubková
Děkuji, nápodobně.
