Thistlegorm, bývalá obchodní loď o výtlaku 4.898 tun byla vyrobena v roce 1940.Pod vedením kapitána Whiffilda na ní sloužilo 49 námořníků. Dne 9. dubna 1940 byla vyslána do války. Od počátku ji pronásledovala smůla, již při druhé plavbě, na řece Plata, se stala nehoda s protiletadlovým 4,7palcovým dělem. Při zkoušce se v něm zasekl náboj a museli ho improvizovaně odpálit. Náboj dopadl jen kousek od lodi. Třetí plavba vedla do západní Indie s nákladem cukru a rumu, po cestě nastal problém s parním kotlem. Oprava v Glasgow trvala dva měsíce. Čtvrtá plavba měla být zároveň poslední ve službách armády. V květnu 1941 Thistlegorm s 39 muži pod vedením kapitána Williama Elvise vyplul ze skotského Glasgow do Alexandrie. Loď byla naložena municí, granáty, vozidly, motorkami, tanky, vlakovou soupravou a dalším vojenským materiálem pro spojenecké vojsko v severní Africe, ale cesta do Středozemního moře byla pro spojenecké lodě uzavřená, a proto trasa vedla kolem celého afrického kontinentu a Rudým mořem. Thistlegorm právě kotvil v oblasti Sha´ ab Ali v Rudém moři a čekal na povolení k proplutí Suezským průplavem. Ve stejnou chvíli z Kréty odstartovaly dva německé bombardéry typu Heinkel He 111 letky Kampfg, eschwader KG 26, které měly potopit Queen Marry, nacházející se právě v Rudém moři s 12 000 australskými vojáky na palubě a směřující na severoafrickou frontu. Kvůli nepřízni počasí a špatnému spojení piloti svůj cíl nenašli, a tak se vraceli zpátky. Když přelétávali nad Suezem, spatřili kotvící loď a rozhodli se, že na ni svrhnou bomby původně určené pro Queen Marry. Kotvící lodí byl Thistlegorm, který stále čekal na povolení k proplutí.
Ve 12.35 a.m., ráno 6. října 1941, den před svým vyložením, byl Thistlegorm zasažen dvěma bombami. Jedna dopadla do muničního skladu a výbuch roztrhl trup na dvě části. Ihned se začal potápět, ani ne za deset minut ho mořská hlubina sevřela do své náruče. Jeho posádku zachránila nedaleko kotvící HMS Carlisle, nepřežilo 9 lidí. Dokonce ani němečtí piloti nezůstali za svůj čin nepotrestáni, nad Středozemním mořem je sestřelili spojenci a do konce války zůstali v zajetí. Když se Thistlegorm potápěl, jeden z členů posádky, Angus McLeay, hrdinně obětoval svůj život pro záchranu námořníka, který ležel v bezvědomí v plamenech pod navijákem na kotvu. Za tento čin byl posmrtně vyznamenán Georgovou a Lloydovou válečnou medailí za statečnost na moři. Tento statečný člověk zemřel v roce 1991.
Několik měsíců po svém potopení o Thistlegormu už nikdo nevěděl. Až 17. března 1955 se opět dostal na světlo světa. Objevil ho Jacques Cousteau na své výpravě v Indickém oceánu a Rudém moři na své lodi Calypso. První potápěč, který spatřil Thistlegorm v jeho posledním kotvišti – na mořském dně – byl Alberto Falco, hlavní potápěč a pozdější kapitán legendární lodi Calypso. První fotografie z vraku byli publikovány v časopice National Geographic Magazine v únoru roku 1956. Jacques Cousteau se obával o budoucnost lodi s ohledem na dobrodruhy a vykradače, úmyslně proto uvedl špatné informace o jeho posledním odpočinku. Vrak tak opět upadl v zapomnění. Nikdo o něm neměl ani tušení až do roku 1992, kdy byl znovu objeven amatérskými potápěči Calypso.
V roce 1994 televizní stanice BBC produkovala pod vedením Karolin Hawkins první dokumentární film Last Voyage of the Thistlegorm. Od té doby je vrak hlavní atrakcí potápěčských výprav po celém světě. Mnoho potápěčů z celého světa se sem sjíždí, aby se seznámili s historií a kouzlem tohoto vraku. Vrak se nachází 38 mil od přístavu Hurghada či 31 mil z Sharm El Sheikhu. Thistlegorm je dlouhý 126,5 m a široký 17,5 m. Paluba se nachází v hloubce 17 metrů a kýl ve 30 metrech, proto je dostupný pro rekreační, avšak zkušené potápěče. Kvůli často se vyskytujícím mořským proudům musejí potápěči sestupovat pomocí lan, jež jsou uvázaná k vraku lodi do hloubek 20 – 30m. Stačí malá nepozornost a silné proudy vás odnesou daleko od vraku i vaší potápěčské lodi.
Naposled jsem sem navedl skupinu potápěčů v září 2013 , z vimperského gymnázia to byla Karolína Předotová a Pavel Kříž. Karolína tento vrak pojmenovala ŽIVÉ MUZEUM NA DNĚ RUDÉHO MOŘE.
Zde máte pár fotografií na ukázku.
{gallery}vimperk/2014/12_prosinec/more/{/gallery}
(m.kantor)
