Elisa Belloti, rodačka z malého města na severu Itálie, přijela na Šumavu před sedmi lety. Tehdy byla studentkou biologie a měla v plánu strávit v Čechách jeden rok, zpracovat diplomovou práci a vrátit se zpět domů. Jak už to ale v životě bývá, ne vše dopadne nakonec tak, jak si člověk myslí. Elisa Belloti se stala součástí týmu Správy Národního parku Šumava, patří zde mezi kmenové zaměstnance. „Přišla jsem v době, kdy se rozvíjel projekt sledování rysa ostrovida na Šumavě a v Bavorském lese, a já po zpracování diplomové práce následně dostala možnost udělat doktorát na univerzitě v Praze. Pobyt v České republice se mi tak začal neplánovaně prodlužovat. Teď tomu bylo přesně sedm let, co jsem přijela do Kašperských Hor,“ říká Elisa Belloti.
Přijela jste tedy výhradně za rysem?
Ano, vždy mě fascinovaly šelmy a kočky především. V Evropě je jedinou velkou kočkovitou šelmou rys ostrovid a náhoda nebo snad osud tomu chtěly, že jsem narazila na Šumavu, Luďka Bufku a na plno báječných lidí tady.
Dnes po sedmi letech strávených v České republice mluvíte plynně česky, bez větších chyb. To už jste měla nějaký základ z dětství?
Vůbec ne. Až když jsem věděla, že sem pojedu, tak jsem poprosila svoji kamarádku, která se z České republiky přestěhovala do Itálie, aby mě naučila alespoň pár českých slovíček. Aprotože jsem sem jela vlakem, uměla jsem takové praktické věci, jako „směnárna“ nebo „vlak do Sušice“. Jinak jsem se zpočátku domlouvala anglicky a postupně se učila vašemu jazyku.
Itálie, to je skvělá pizza, těstoviny neboli pasta, moře a teplo. Nechybí vám právě tyto věci tady u nás?
Co se týká jídla, vaši kuchyni mám ráda. Pizzu si ale dám vždy u nás v Itálii, na tu se pokaždé, když jedu domů, hodně těším. A těstoviny si dělám i doma v Kašperkách. No a moře a teplo? Moře mi nijak nechybí, protože já jsem ze středozemí a ze severu. Ani mi nedělá moc velký problém sníh a zimní období, jen se obléknu trochu víc než vy. Na co si ale nikdy nezvyknu, je to, že například v srpnu jsou dny, kdy je třeba pouze deset stupňů, to bych zmrzla.
Přijela jste původně za rysem. Splnila Šumava vaše očekávání právě s ohledem na tuto šelmu?
Určitě ano. Šumava je v Evropě jedinečným územím, a to jak svojí rozlohou, tak svojí krásou. Opravdu nic podobného nikde jinde není a baví mě to tu pořád. Rys tu má dobré podmínky, ale prostorově omezené, s čímž se ale nic udělat nedá.
Velmi podrobně jste rysa sledovala společně s kolegy z Bavorska. Projekt trval přes tři roky. Bylo něco, co vás na chování rysa ostrovida překvapilo, co se třeba dosud nevědělo nebo se uvádělo jinak?
Zjistili jsme například, že rys se k ulovené kořisti vrací. Pokud není rušen, dokáže ulovenou srnčí zkonzumovat třeba celou. Na záznamech z fotopastí jsme například viděli, že k ulovené kořisti, ze které zbyly vlastně už jen kosti, se vrátila koťata, která je ještě okusovala. Přitom se většinou uvádělo, že rys se k ulovené kořisti nevrací a loví si skoro vždy čerstvou. A také jsme vypozorovali to, že i mimo dobu páření se dva rysí jedinci, kteří nejsou geneticky příbuzní, dokážou dělit o jednu kořist. To je velká zvláštnost, která ještě nikde nebyla popsána.
Jste tu už sedm let, dá se říct, že jste v Česku alespoň trochu zapustila kořeny?
Myslím si, že ano. Mám tu přítele, mnoho přátel a kamarádů. V Itálii mám sice celou svoji rodinu, ale když jsem v Itálii, těším se zase sem do Čech, právě za těmi skvělými lidmi, které jsem měla to štěstí potkat. I proto se jinam nechystám a chci být stále rysovi na stopě tady, na Šumavě.
(tydenikklatovska)
