Rozhovor s Karlem Hudečkem, předsedou Ski klubu Šumava.
Tento rozhovor vznikl před komunálními volbami. Nyní je Karel Hudeček kromě předsedy Ski klubu i zastupitelem. Jak se mu bude dařit a jaké to pro něho jsou nové pocity, to se zeptáme příště. Dnes tedy pouze o sportu. A jelikož se s Karlem znám, dovolila jsem si v rozhovoru tykat.
Jaké byly tvoje první začátky se sportem? Tatínek je vášnivým sportovcem, takže rodinné předpoklady tady určitě byly.
Samozřejmě. Taťka vždy žil sportem. Mnozí ho znají a ví, že nejen lyžování, ale třeba i tenis začal s ním. Takže jsme od malička byli na sněhu, na vodě, jezdili po soustředěních. V té době vznikly i sportovní třídy na 1. ZŠ kde taťka i mamka učili, takže my doma opravdu moc nebyli…
Pocházíš z Vimperka, města kde dominují sporty jako cyklistika a lyžování. Nezajímal tě jako malého třeba i hokej nebo fotbal?
Hokej mě trochu minul, ale fotbálek jsme hráli. S klukama jsme si chodili zakopat na Homolku, nebo na hřiště, za branku samozřejmě. Už tehdy nás správce vyháněl. Dnešní kluci to mají bohužel ještě těžší. Nesmyslný plot na hřišti nechápu.
Předpokládám, že jsi studoval na sportovním gymnáziu. Pokračoval jsi i dále po střední škole studiem na nějaké tělovýchovné fakultě či vysoké škole?
Ano, ale již v tom nebyl sport. Byla jiná doba. Kádrový profil rodičů zrovna neodpovídal představě o socialistickém vysokoškolákovi. Maturovali jsme se sestrou ve stejném ročníku a oba bychom se na Fakultu tělesné výchovy a sportu nedostali. Ona zvolila sport, já raději technický obor. Vystudoval jsem mikroelektroniku na ČVUT v Praze.
Jak se může člověk stát ředitelem Ski klubu? Nejdříve asi začátkem od píky. Mladý sportovec, trenér, ředitel?
Fischer Ski klub Šumava Vimperk (tak zní správně název našeho sdružení) nemá ředitele. Máme předsedu, výbor a skoro 180 členů. Práce ve vedení je dobrovolná řehole, o kterou není zrovna rvačka. Obdivuji své kolegy a kolegyně, se kterými to tak dlouho táhneme. Snažíme se přivést děti ke sportu a udržet je u něho. Myslím, že se nám to daří. Trochu neskromně musím říci, že jsme mezi nejlepšími v republice, máme reprezentanty. Ale hlavně máme spokojené členy, děti, co nemají čas se někde poflakovat.
Často tě vidíme se motat kolem sportu. Kde tě můžeme potkat i jinde? Divadlo, kino, bazén, v lese na houbách, na procházce?
Málokdy. Času na rodinu, manželku a děti mi moc nezbývá. Ale snažím se J
Máš dvě dcery (snad jsem se nespletla). Zdědily sportovní vlohy po tatínkovi?
To si netroufám hodnotit. Jsou šikovné a jsem na ně pyšný.
Je těžké přimět dnes malé a mladé děti ke sportu? Zabavit je?
Začíná to v rodině. Zcela zásadní je vliv a vůle rodičů. Když se pak děti dostanou k nám, už je chytne ta správná parta a je vyhráno. Těžko si vybavuji někoho, kdo nám v minulosti odpadl někam „na dno“. Většina dětí u nás ty telecí leta překoná ani neví jak.
Poslední dobou se mi zdá, že dětí chodících na tréninky a závody přibývá. Je tomu tak?
Dětí je opravdu dost. U nás pravidelně trénuje 5 skupin. Pro nás to znamená zabezpečit lyže, hole, vosky, auta, peníze… Je toho dost.
Jaké druhy sportů trénujete ve Ski klubu? Cyklistika, lyžování, běh?
Začínáme a dlouho držíme všestrannost. Běh, kolo, plavání, brusle, ale třeba i lezení. Tréninky jsou pestré, děti to baví. Žáci ještě zvládají na vysoké úrovni třeba kolo i lyže. Později již vše směřuje k lyžování.
Který sport ty sám osobně preferuješ a děláš nejraději?
Jakýkoli. Záleží na partě, počasí, náladě…
Máš nějaký svůj sportovní vzor?
Jako malý kluk jsem dokola četl takovou malou knížečku o Zátopkovi. To byl vzor. Obdivuji třeba atletické vícebojaře. Ale vzor? Úplně vyhraněný vzor nemám. Líbí se mi, když borec zůstane skromný, chodí třeba mezi děti a nejsou u toho média. Pak je to opravdové.
Co bys chtěl vzkázat rodičům a dětem, které by třeba chtěli začít se sportem, ale neví jak a kde?
Nehledejte výmluvy, proč to nejde. Nepočítejte, co to stojí. Věřte, vyplatí se to.
A kde? Kdekoli. Ve Vimperku s dětmi pracuje mnoho šikovných trenérů.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně zdaru.
Lenka Doubková
(foto facebook,snked)
