Asi vám bude dost divný tento nadpis, ale věřte, je velmi pravdivý. K tomuto středověkému mlýnu jsem se dostala asi před osmi lety, když na něm probíhala velká rekonstrukce, protože byl takřka na spadnutí. Díky tomu, že jej odkoupilo Strakonické muzeum a rozhodlo se udělat z něho skanzen v původním stavu, je takový, jaký je.
Prostě krásný, máte pocit, že jdete k babičce na vesnici, dýchne na vás láska, s jakou jej původní majitelé stavěli a opečovávali. Vejdete do světnice a máte chuť pozdravit hospodáře.
Nebudu popisovat jak je mlýn starý a co se na něm vše opravovalo, ani kdy byl postaven, to si můžete přečíst, nebo poslechnout přímo na místě. Jen doplním, že zde žila rodina Harantova, pak zbyli dva bratři a sestra. Anna, jak se jmenovala, byla vdaná a chodila jim pomáhat s úklidem a věcmi, se kterými si oba bratři nevěděli rady. Když zemřela, Karel a František zde zůstali sami, ale mlýn občas spouštěli, potřebovali si umlít vlastní obilí.
V roce 1986 ještě dávali na mlýnské kolo obrovskou hřídel, která slouží dodnes. Je dělaná z jednoho kmene stromu a veškerou práci na ní dělali jen oni dva. Lidi z okolí se jich nevšímali, s nikým se totiž nebavili, nikomu nevěřili. S jejich myšlením nehnuli ani nacisté, ani komunisté a ti je později prohlásili za nesvéprávné a raději nechali být. Když zemřel František, Karel zůstal na mlýně sám, občas za ním zašla sousedka a přinesla teplé jídlo, vyprala mu. Pak jej jednoho dne našla na posteli, svátečně oblečeného a mrtvého. Toť pohnutý příběh krásného místa nedaleko Volenic u Strakonic.
Když mlýn začala opravovat jihočeská firma, kde pracoval můj muž, často vyprávěl o kráse prostředí i samotného domu. Protože jsem zvědavá, nedalo mi to a se svolením oné firmy, jsem fotila, jak stavba pokračuje, jak se navazují došky. Na stodole jsou slámové, ale protože tímto se zabývá jen jediná firma v ČR a tehdejší rok se sláma neurodila, bylo nutno obytnou část pokrýt došky z rákosu. Je to trochu jiné, ale pozorovat práci, kterou dělali pokrývači po vzoru našich předků, byla pohádka. Bylo nutno také opravit hráz u rybníčku, jehož voda pohání mlýnské kolo, napustit jej.
Nyní je mlýn již několik let hojně navštěvován nejen rodinami s dětmi, několikrát do roka se zde pro návštěvníky předvádějí původní řemesla, bývají dny s pečením chleba, s mlékem, nebo s výrobou ze dřeva.
V sobotu 25. října tu byly k mání zabijačkové pochoutky se staročeským trhem a domácím chlebem. Od samého rána se trousili mlsní návštěvníci, těšili se na jitrnice, jelita i zabijačkovou polévku, kterou si mohli dochutit podle své chuti a zvyku. Průvodci vyprávěli historii mlýna, vyhrávala k tomu všemu muzika a správce mlýna, pan Janout, pouštěl velké kolo, aby všichni viděli, že je stále provozuschopné a jaký dělá hluk. Je slyšet až do kilometr vzdálené vsi. Pro děti je velkým lákadlem i koza a pár oveček či králíků, kterým mohou podstrčit kousek trávy.
Od doby zahájení provozu jsem zde byla již mockrát, vždy je mi tam moc příjemně a věřím, že ještě nakouknu do světnice a zase nahlas pronesu “ Pozdrav Pánbů, hospodáři“.
Marie Bubeníková
OPRAVY Hoslovického mlýny
{gallery}susice/2014/10_rijen/hoslovice/hoslovice_opravy/{/gallery}
OPRAVENÝ hoslovický mlýn vítá nadšené návštěvníky
{gallery}susice/2014/10_rijen/hoslovice/hoslovice_otevreni_prvnilidi/{/gallery}
