Sousedka
Moje sousedka, která bydlí přes ulici, je zajímavá osobnost. Známe se již od roku 1978, v tomto roce se do Stupkovy ulice v Sušici přestěhovala s rodinou. Je to na pohled obyčejná žena, ale v nitru má srdce na pravém místě. Jistě si řeknete: „Co na tom? Takových lidí je, kteří by se dali pochválit.“ Moje sousedka je pracovitá, milá, vždy ochotná pomoci, soucitná, dokonce i spravedlivá ke svým blízkým i lidem okolo. Vzorně pečuje o rodinu a své okolí. Co je výjimečné, je taková stále.
Tak například již 36 let uklízí a pečuje o záhon před domem, o veřejné záhony! Nikdo jiný z jejich domu jí nepomůže, ale hezké je to, že si nikdy nestěžovala, ale stále pleje, kypří záhony, zametá. Jen ona sama. Dělá tu práci s radostí téměř každý den, i půl silnice zamete. A nečeká, až přijede úklidová služba, která by to udělala.
Spřátelily jsme se, mnohokrát mi pomohla i s dětmi, když byly malé, prostě pomůže se vším.
O půlnoci by vstala a pomohla. „Vždy, každému“, ne jen jednou, ale stále. Když na mě zavolá, abych přišla na návštěvu, jdu ráda, dáme si spolu kávu a bezvadně si popovídáme o dětech, o radostech, o starostech atd. Chápavější a empatičtější přítelkyni jsem ještě nepotkala.
A to vše si uvědomuji zpětně, až nyní; když jsem byla mladší, přišlo mi to jako samozřejmost. Paní Hana se také věnuje kultuře, zpívá ve sboru Svatobor, s nímž už sjezdila téměř všechny státy kolem nás. Zpívá krásně, s láskou, radostí a užívá si to. Žije plnohodnotný život v rodině, v práci, i ve svém okolí.
Ráda ji vidím a slyším, když se směje, je to smích upřímný. A co více – nikdy nikoho nepomlouvala, mluví o lidech jen dobré.
Své děti dobře s mužem vychovali, dnes jsou již velké a mají své rodiny. Poslední je Lukáš, který ještě studuje. Musím vám také napsat, že v jejich rodině jsem nikdy neslyšela žádná sprostá slova, nadávky, nikdy nic takového. I když neměli vždy náladu, nebyli na sebe sprostí.
Jsem moc ráda, že mám tak výbornou sousedku, i když přes ulici. Mám paní Hanu Maříkovou, rozenou Löffelmanovou, velmi ráda a vážím si jí pro její povahu, dobré a upřímné srdce.
Při úklidu před domem byla 23. července nepozorovaně okradena. A to je mi nejvíc líto. Byla bych ráda, kdyby ten někdo byl tak dobrý a vrátil mobil na lavičku, kde ho vzal.
Musela jsem to všem napsat, neboť paní Hana Maříková si zaslouží pochvalu, úctu i obdiv. Tak to je asi vše, já potřebuji na sobě pracovat, abych alespoň z poloviny byla taková, jako paní Hanka.
Srdečný pozdrav Vám všem čtenářům, hodně zdraví a lásky přeje Soňa.
