Těmito slovy začíná modlitba hasičova:
Nechť kdekoliv oheň vzplane, já splním svou povinnost.
Pro záchranu životů, Pane, dodej mi síly dost.
V náručí vynést dítě, když ještě nevypršel čas,
ale i starce, matku, která má šedý vlas.
Stále na stráži stojím, protože povolaný jsem,
před ohněm blízké chráním a pomoci chci všem.
Když z Tvé vůle se má stát, že život při tom ztratím,
požehnej, Pane, mé rodině, a laskavou rukou vrať jim,
co při plnění poslání jsem jiným lidem dal.
Amen
Denně zachraňují, denně riskují, jsou tu vždy když je potřeba. Hasiči, ať už dobrovolní nebo profesionální, jsou nedílnou složkou Integrovaného záchranného systému. O profesionálech slýcháme (i píšeme) poměrně často, dnes se pojďme věnovat těm prvně jmenovaným – dobrovolným hasičům. Jejich práce, kterou ve sboru odvádějí, je neméně důležitá a k „hasičině“ se tu přidružuje i spousta dalších čiností. Od odborných, přes práci s dětmi a výchovu mladé generace hasičů, po sportovní.
Za jejich práci i obětavost, za vše jim náleží většinou nejprve jen prosté slovo – DÍKY. Oni sami vám ale potvrdí, jak velku cenu pro ně tohle slovo může mít právě ve chvíli, kdy jde o život.
Historie sušických hasičů už si odškrtla čtrnáctou desítku, tedy letos slaví 140. výročí svého trvání.
První dochovaná písemná zmínka o požáru v královském městě Sušici pochází z roku 1646 z cechovní knihy sušických sladovníků. Muselo se jednat o velký oheň s obrovskými škodami, neboť město se obrátilo s prosbou o pomoc na okolní vsi a samoty. Tak přispěli dobršínští, chmelenští z Chmelné Malé i Velké, bohdašičtí, tuškovští, vrabčovští, kadešičtí, opolenečtí, podmokelští a volšovští, stejně jako pomoc přišla z Platoře i z míst v zápise uvedených jako kavaličtí, štěchovští, slepodvorští a Paul u Svatého Mikuláše.
Podnět k „řízeným“ protipožárním opatřením se ale datuje dříve, do roku 1592, kdy dokonce 9. července uhořel městský písař a 8. června 1596, kdy znovu město lehlo popelem.
Sušice vůbec měla na podobné pohromy smůlu, přišlo ještě několik ničivých požárů, k největším se počítá třeba ten z roku 1839, který vypukl v Dlouhé ulici u lázní Hejdy (dnes Havlíčkova ). Zničil 67 domů.
Po 35 letech od tohoto požáru, v roce 1874, vznikl dobrovolný hasičský městský sbor.
První dochovanou ryze hasičskou písemnou zprávou jsou instrukce z 26. ledna 1874. Pod heslem „Tužme se“ a názvem „Tělocvično-hasičská jednota Sokol v královském městě Sušici“ se určují jako dva základní body činnosti:
– pěstování tělcviku, uspořádání společných výletů a her, cvičení v šermu, hudbě a střelbě do terče.
– všemožné hájení a ochránění při požárech životů oyvatelstva městského i okolního, stejně jako majetku městského a majetku obyvatel.
Za dobu svého trvání urazil Sbor dobrovolných hasičů královského města Sušice velký kus cesty. Přibylo nejen zápisů v kronikách, ale do současnosti hlavně práce, zodpovědnosti i starostí. Ani tak ale dnešní hasiči nezapomínají na své předchůdce, kteří základy jejich existence položili a věrni jejich odkazu jsou denně připraveni…
Pojďme si společně s nimi při sobotních oslavách připomenout oněch 140 let, v nichž takovou proměnou prošli.
(as, Pokorný M., 130 let městského dobrovolného hasičského sboru v Sušici, Typos,2004 )
