4. Jaký bývalý starosta Vám osobně připadal sympatický a posunul Vimperk co nejdále?
Já pocházím ze Zdíkova a občanem Vimperka jsem se stal v roce 1971, kdy mi bylo 24 let. Od r. 1970 jsem pracoval v městských podnicích (Technické služby a Domovní správa), nebo ve firmách sídlících ve Vimperku (OSP a Šumavan). O politiku jsem se aktivním způsobem až do r. 1989, nikdy moc nezajímal. Vzhledem k těmto skutečnostem mohu osobně jen těžko seriózně posuzovat činnost představitelů města v uplynulých obdobích.
Já sám jsem nepátral v historických dokumentech. A staří vimperáci, v době mého mládí, chválili občas jednoho, jindy zase jiného. Mohl bych asi říci, že se některým představitelům Města, v době jejich působení, povedlo uvést do života, u někoho méně, u někoho více prospěšných změn. A zcela určitě by se našli i tací (i po roce 1990), kteří nepřinesli vůbec nic.
Když jsem přišel do Vimperka, byl předsedou MěstNV p. Jindřich Hájek. Pan Hájek na mne, a dle pamětníků i na spoluobčany, působil dojmem velice slušného člověka. Dle starousedlíků se zasloužil např.o výstavbu nového pavilónu nemocnice (budova se zastřešením prostoru i nad příjezdovou komunikací před hlavním vchodem do budovy – je v ní také umístěn rentgen), ale i o řadu obytných domů na starém sídlišti.
Také byla zahájena panelová výstavba v našem městě. Byly to 3 velké paneláky ve čtvrti Karla Weise včetně kotelny a občanské vybavenosti. Za jeho předsedování byla vybudována i Mateřská školka v Klostermanově ulici, a další prospěšné práce.
Od roku 1991 mě zatím zaujal svou pracovitostí a zarputilostí ve výkonu své funkce pouze jeden radní a tím byl místostarosta Jaroslav Zámečník. I když mne nakonec lidsky velice zklamal, což mu nebudu moci do konce svého života odpustit, nemohu mu upřít, že pro naše město udělal ve své době hodně prospěšného a potřebného.
Dovoluji si tvrdit, že rozhodně nejvíce ze všech polistopadových radních. O tomto radním uvedu více v odpovědi č. 11 a v oddíle č. 12.- Pojednání o politikaření profesora Jirky Horáka a vedení Radnice po r. 1990
Než začnu popisovat chování a činnost předsedy MěstNV, který mě zaujal nejvíce, tak bych chtěl uvést, že s touto i s některými dalšími odpověďmi bych si určitě neporadil tak pravdivým a vyčerpávajícím způsobem bez impulsů vzešlých s diskusí s našimi spoluobčany či kamarády.
Výrazným a nezapomenutelným představitelem Města podle mne byl a trvale zůstane p. Jan Tejml (1971 – 1984), i přes celou řadu jeho chyb a charakterových vad.
Myslím, že se musím trochu více rozepsat o této osobnosti našeho města i proto, že celá řada informací spojená s tímto jménem není veřejnosti tak známa, nebo že o něm velká část našich spoluobčanů z pohledu, který zde popisuji, asi nikdy neuvažovala.
Před několika lety jsem takto neuvažoval ani já. Z důvodu objektivity bych zde měl uvést, že jsem nikdy
nebyl členem jakékoli politické strany.
Je pravdou, že p. Tejml nebyl u převážné části našich spoluobčanů oblíben pro nadmíru své politické okázalosti či politické pře-angažovanosti. Velkou jeho vadou byl někdy i ne zrovna vhodný způsob jednání se svými spoluobčany, kdy dokonale využíval, a dle některých našich spoluobčanů, zneužíval svoji politickou moc a uplatňoval v hojné míře i přezíravý přístup ke spoluobčanům.
Také se dá říci, že nebyl oblíben pro možná až sobecké či bezohledné prosazování svého koníčka, kterým byl bezesporu lední hokej. Ale hokej u něho nebyl vždy na prvním místě. Když přišel do Vimperka, tak u něho býval na prvním místě fotbal. A až když se nepohodl s tehdejšími fotbalovými funkcionáři (ještě neměl takovou politickou moc – asi okolo let 1955 až 1960), tak se vrhnul na hokej.
Možná, že by se mohlo říci, že se podobné vady v charakteru vyskytují více právě u lidí, určitě svým způsobem vyjímečných, kteří mají své vysoké cíle, mají i dostatek vůle k jejich splnění, umějí si vybudovat velice dobré kontakty podporující tuto jejich vůli naplnit a každého, kdo by jim v tom nějak překážel, tak lidově řečeno, „převálcují“. Tito lidé se vyskytují v jakémkoli politickém systému! To znamená i dnes!
Takže určitě citelně ublížil i některým našim spoluobčanům. Dle pamětníků se p. Teiml postaral i o předčasné odvolání p. Jindřicha Hájka z funkce předsedy MěstNV, i když měl krátce před důchodem, kde jej nahradil.
P. Tejml byl rozhodně velice kontroverzní osobností. Na jednu stranu, když někoho potřeboval k uskutečnění svých plánů, tak se k němu celkem hlásil, avšak jakmile již tuto pomoc nepotřeboval dovedl takového spoluobčana s klidem úplně i přehlížet, ignorovat nebo se k němu dokonce chovat i arogantně, pokud mu kdykoli v budoucnu nesplnil jakékoli jeho další i drobné požadavky nebo se mu i jinak znelíbil. Toto jsou osobní zkušenosti našich spoluobčanů a o některých i vím, že se skutečně staly.
Já jsem s ním ale takovouto zápornou osobní zkušenost nikdy nepoznal, přestože jsem s ním byl v mnoha pracovních střetech při řešení odborných problémů. Zaznamenal jsem sice to přehlížení, ale přímo např. šikanování jsem nezažil.
Možná také proto, že z mé strany se nikdy nejednalo ani o takzvané politické hašteření nebo, lépe řečeno, o politické provokování, ani jsem od něho neočekával pozornost ke své osobě. A svoji práci jsem se snažil vždy vykonávat jak nejlépe jsem uměl, aniž bych očekával nějaké mimořádné uznání !!! Mohl bych říci asi tolik, že jsem si byl velice dobře vědom, že jsem nestraník a tedy pouhý obyčejný, a v některých situacích i naprosto bezvýznamný, „pěšák“.
Vzpomínám na svůj otevřený a velice ostrý střet s místopředsedou ONV (Okresní národní výbor) p. Hrbkem, ohledně nutných strojních investic na budovanou kotelnu u Jitony. V této době jsem pracoval jako tepelný technik u Domovní správy Města.
Jakmile jsem opustil kancelář p. Hrbka, okamžitě telefonoval p. Tejmlovi a důrazně si stěžoval, jakého drzého a nevycválaného člověka to tam má.
Pan Tejml ani nepokládal za nutné mě jakkoli vyčinit, pokárat, domlouvat či vůbec jenom o tomto informovat. Pan Tejml se nadále choval jakoby se vůbec nic nestalo. Pravdou ale je, že to moje jakoby „drzé a nevycválané jednání“ mělo u p. Hrbka úspěch a dostali jsme potřebné investice.
Já jsem se o tomto extempore p. Hrbka dozvěděl o něco později od pí. Marie Hrubcové, která byla v době telefonického hovoru přítomna u p. Tejmla. A takových podobných událostí jsem za svůj život s p. Tejmlem i ostatními funkcionáři KSČ zažil rozhodně více.
Pravdou ovšem je, že naši spoluobčané, kteří aktivně a dlouhodobě pracovali, ve svém volnu, pro veřejnost v jakékoli prospěšné činnosti (např. kultura, sport, brigádnická činnost), asi mnohdy těžce nesli to přezírání své osoby od člověka ve funkci představitele Města. Protože veřejně prospěšnou práci, kterou tito přezíraní spoluobčané poctivě a se zájmem odváděli, bral p. Tejml jako naprostou samozřejmost, dalo by se říci, že on tuto bral, přímo jako povinnost těch jím přezíraných! Což byla velká charakterová vada u člověka v takovéto funkci!
U p. Tejmla jsem ale také pozoroval, že měl i určité pochopení pro spoluobčany, „jakési rebely“! Když byl přesvědčen o tom, že takovémuto „rebelovi“, šlo vždy v minulosti o dobrou věc, tak přehlížel i nějaké ty slušně nebo přijatelně podané výstřelky v jeho jednání, které by normálně mohly být brány jako útok proti KSČ, nebo proti jeho osobě.
Pravdou také je, že jeho protivník musel umět předložit takové argumenty, že jej alespoň z větší části přesvědčily o prospěšnosti pro město či tělovýchovu.
Jestliže někdo pouze nemístně kritizoval bez toho, aby přišel s nápadem na lepší řešení, nebo obecně kritizoval jenom komunisty, tak si u p. Tejmla začal budovat pověst neomaleného a neobjektivního kritika, tedy jenom kritika komunistů za každou cenu. A tato nálepka se sním již vezla v celém jeho dalším životě! Toto lidské poznání se ale také vyskytuje i v dnešní době, respektive, v jakémkoli politickém systému! Takže nic vyjímečného z pohledu komunisty!, nebo i nekomunisty!
Jeho negativní počin také vidím ve výstavbě Památníku osvobození, podle mne nevkusného mramorového monstra, postaveného na místě dříve využívaného dřevěného altánku v městském parku.
Altánek byl postaven na betonové desce, což byl v podstatě také letní parket, na kterém se dříve o letních
nedělích tancovávalo nebo zde hrála dechová hudba pouze k poslechu. Toto si pamatují jenom hodně staří vimperáci. Tento altánek byl pro špatný technický stav odstraněn již o nějaký rok dříve, když jsem přišel do Vimperka, někdy v první polovině 70. let.
Hlavní a nosnou činností tohoto Památníku osvobození byla propagace a názorná agitace komunistických ideálů, mezi které patřily i některé politické výstavy.
Po roce 1991, byla tato mramorová stavba využívána i k různým výstavám. Jeden čas, tento mramorový kvádr, nesl název „Harpuna“ a myslím si, že právě tento provozovatel zohyzdil, a tím i nenávratně zničil obkladové světlé mramorové desky nátěrem na černo-světle mramorovou šachovnici (alespoň na mne to působilo přímo hrozně !).
A naposledy, před zbouráním, byl tento objekt také využíván i jako informační středisko Města. Před několika roky byla budova odstraněna a na jejím místě nyní stojí kašna.
Na jednu stranu byl p. Tejml velice schopný politický vyjednávač, který si vytvořil velké množství kvalitních a dlouhodobých kontaktů (později i za vydatné pomoci svého politicky mocného příbuzného p. Tondra – funkcionáře Krajského výboru KSČ) u funkcionářů většiny rozhodujících organizací, a proto se mu dařilo zajišťovat pro město mnoho, více či méně potřebných investic, a také jejich naplňování.
Tím p. Tejml posunul životní podmínky občanů ve městě zcela přesvědčivě a výrazným způsobem na vyšší či lepší úroveň.
Vezmu-li v úvahu ten nejvíce diskutovaný zimní stadión, a také i Tejmlovo naprosto bezbřehé preferování ledního hokeje, mohly tyto snad, měřeno našim laickým pohledem, ovlivnit i množství či rozsah provedených ostatních prací či oprav ve městě, jako např. školy, chodníky, komunikace, vodovod, kanalizace a další životní potřeby občanů, jak si to myslela velká část našich spoluobčanů.
Ale kdo ví, zda by v případě účasti v nižší hokejové soutěži (méně finančně nákladné) zbývalo více prostředků právě na tyto ostatní potřeby města.
Velice zjednodušeně bych k tomu uvedl, že při sestavování rozpočtu města, okresu i kraje, ale i rozpočtů tělovýchovných jednot, mohly hrát velkou úlohu i jiné mechanizmy či důvody, které by mohly v takovémto případě i výši rozpočtu Města zásadně snížit!
Takže by město nemuselo vůbec nic získat. Tak podrobně seznámeno s touto finanční problematikou bylo asi jen velice málo našich spoluobčanů, velice blízkých p. Tejmlovi. Já jsem mezi ně nepatřil, takže tyto mechanizmy nemohu blíže seriózněji objasnit. Nakonec si myslím, že to dnes ani není podstatné.
V každém případě se život vimperáků podřizoval hokeji a potřebám hokejistů. Např. v přednostním přidělování bytů hokejistům! Kdy trvale žijící občan musel čekat třeba i ve velice nuzných nebo i ve velice obtížných životních podmínkách značně dlouho na byt, který dostávali přednostně nově příchozí hokejisté. Jednalo se např. o nevyhovující technický stav bytu pro matku s miminem, nedostatečná kategorie či velikost bytu apod. A jistěže podobných problémů občanů bylo mnohem více.
První velkou akcí p. Tejmla byla výstavba umělé ledové plochy zimního stadionu, jejíž výstavba byla
provedena již v roce 1971, tedy ještě v době, kdy nebyl předsedou MěstNV. Tím se stal až na podzim 1971, kdy vystřídal ve funkci předsedy MěstNV p. Jindřicha Hájka.
A v tomto roce si myslím, se již na umělé ploše hrálo. Finanční prostředky na tuto akci zajišťoval z titulu všech svých funkcí v TJ i v MěstNV.
Dle pamětníků byl p. Tejml tehdy tajemníkem MěstNV, členem ústředního výboru ČSTV, předsedou Měst výboru Tělovýchovné jednoty a předsedou oddílu Ledního hokeje.
Výstavba umělé ledové plochy se prováděla v „akci Z“ “. Hala okolo umělé plochy byla postavena až po několika letech, asi v r. 1974, – také v „akci Z“.
Za jeho působení ve funkci předsedy MěstNV byl dále vybudován kulturní dům (lidově „Cihelna“), který se stavěl rovněž v „akci Z“. Byla postavena Základní škola ve Smetanově ulici – postavena dodavatelsky.
Změnily se k lepšímu prostory mezi hotelem Vltavou a nynějším hotelem Annou na břehu Volyňky (demolice několika dosloužených objektů a úprava prostranství), a také mezi poštou a obytným domem v ul. 1.máje čp. 315 – kde bylo postaveno na místě po demolici domu, v „akci Z“, Agitační středisko – od r. 1990 Komerční banka.
V „akci Z“ byly ještě vystavěny : Turistická základna na Hajné Hoře, opěrná zeď v ulici Nad Stadionem (pod hřbitovem), autokemp Vodník, rekonstrukce koupaliště Vodník, prodejna v Boubské, Mateřská školka v Boubínské ulici (dnešní knihovna – do r. 2012), vodárna v Brlohu, dosud užívané koupaliště ve městě – 3 nové bazény s filtrací vody z části na místě původní již nevyhovující a nefunkční (netěsnící) požární nádrže sloužící jako koupaliště, tenisové kurty, asfaltové hřiště pro házenou a postupně byl vybudován i areál Technických služeb.
Byly vybudovány i další menší akce jako např. vodojem v Klášterci a ve Výškovicích nebo Hasičská zbrojnice v Bořanovicích a mnoho dalších.
Dále to bylo vybudování ZTV (základní technická vybavenost) pro novou výstavbu rodinných domků (cca 100 domků). Jednalo se o nové komunikace a chodníky včetně vodovodu, kanalizace a jejich přípojek, kabelů rozvodů elektřiny, veřejného osvětlení a telefonů – ulic Na Vyhlídce, Žižkově, Purkátově, Na Stráni a Na Výsluní. Také prodloužení Hraničářské ulice pro řadové domky a části ulice Pod Homolkou.
Byla provedena i výstavba nových budov gymnázia a hudební školy (dnes již také gymnázium) a přístavba „Nové chirurgie“ v nemocnici. Tato nová stavba stojí za budovou původní staré chirurgie, ve které je dnes umístěna chirurgická ambulance.
Podařilo se zajistit větší objem výstavby bytů – dva cihelné domy v Klostermanově ulici a panelové domy, část v Karla Weise (2 malé paneláky), Čelakovského ulice, velká část sídliště Míru a s tím i kompletní tepelné hospodářství a občanská vybavenost.
Také byla provedena zásadní regulace řeky Volyňky téměř v celém úseku vedoucí přes město. Bylo vybudováno autobusové nádraží, které bylo provozováno i na ploše dnešního marketu PENNY (tehdy bylo mnohem více autobusových spojů). Do té doby byly stanice autobusů v Gottwaldově ulici, někde od křižovatky s Boubínskou ulicí (restaurace U Marousků) až po křižovatku u OSP, (Nerudova ulice) a také u vlakového nádraží.
A v neposlední řadě se podařilo prosadit a odstranit, myslím že tehdy nejbolestivější problém našeho města, léta odkládané řešení dopravní situace – výstavba nové části Pražské ulice, lidově tak zvané „vimperské magistrály“, probíhající také v místech části bývalé Gottwaldovy ulice a spojující výpadovku na Prahu s výpadovkou na Strážný, vedenou mimo hustě zastavěnou oblast města.
Tehdejší svízelnou dopravní situaci popisuji velice podrobně již v dříve uveřejněném článku – k demolici Gottwaldovky.
To jsou asi všechny velké akce. Snad jsem na žádnou zásadnější nezapomněl. Je to již přeci jenom 27 až 40 roků zpátky.
Mimo toho se běžně zajišťovaly všechny potřebné, nebo spíše nutné velké rekonstrukce (např. Jeslí proti zimnímu stadiónu, Jeslí proti Poště, obytného domu vedle malého paneláku v Karla Weise a další) i menší rekonstrukce či běžné opravy městského majetku v průběhu každého roku, chodníky, komunikace apod.
Při pohledu na celkový výčet těchto akcí musí každý, i ten nejzarputilejší a nejzarytější osobní odpůrce p. Tejmla uznat, že se jedná o ohromné množství obecně prospěšné práce !!!, tedy nikoliv pouze o politickou agitaci či pouze o zviditelňování své osoby!
I když politikou v tom zdravém a pravém smyslu slova je hlavně takováto činnost, takováto výstavba, ve prospěch města a veřejnosti.
Také se za jeho působení ve funkci předsedy MěstNV dostalo naše město do širokého povědomí v celé naší
republice. Způsobila to určitě z jedné strany ta jeho ctižádost, nezdolná vůle či posedlost, být také co nejlépe hodnocen svými nejen politickými nadřízenými, t.j. Okresním, Krajským i Ústředním výborem KSČ, ale i Okresním i Krajským NV a i Okr. i Kraj. výbory tělovýchovy.
Dobré politické i pracovní hodnocení předsedy NV a tím i Města totiž znamenalo, a vždy bude znamenat lepší přístup ke všemu. Např. k investicím ze státního rozpočtu či k jiným dotačním titulům nebo jen ke snadnějšímu jednání s nadřízenými orgány.
Platí to i v současnosti, i když tato výhoda se více a více smazává z důvodů velké a absolutní účinnosti „MOCI PENĚZ“ a z toho plynoucích gigantických úplatků!!!
Nebylo to tedy jen o jeho osobním politickém profitu, jak jsme si my občané v určité své zaslepenosti
a neznalosti namlouvali, a což vyvěralo zcela jistě z té přemíry politizace našeho života.
A tak jsme byli my, občané Vimperka, opravdu zahlceni množstvím např. tzv. názorné agitace, jako byly třeba svítící pěticípé hvězdy na každém sloupu veřejného osvětlení, nebo velké množství kamenných poutačů vystavěných velice hustě po celém městě, rozsáhlá propagace politiky KSČ ve všech veřejných budovách a další a další.
Tato názorná agitace v podstatě jednostranně propagovala ideu socialismu, socialistického člověka. Což drtivá většina nás, občanů, tenkrát pokládala za velice nesprávné, možno říci, že nepravdivé a ryze účelové. Tyto naše závěry v hodnocení naší reálné situace silnou měrou podporovala, respektive nás k tomuto vědomě, cíleně, účelově a velice účinně naváděla, takzvaná „pátá kolona“ vlády peněz ze Západu, která nás svojí lživou či nepravdivou propagandou „svobody a demokracie“, umně a vytrvale přetahovala na jejich stranu!, na stranu nositelů vlády peněz a jejich poskoků !!!
Avšak dnes, s velkým odstupem času, kdy jsme již nashromáždili dostatečné množství velice tvrdých životních zkušeností s realitou „svobody a demokracie“ si musíme přiznat, že i když byla tato agitace komunistů ve své podstatě velice politicky přehnaná a jednostranná, tak se zde nacházelo mnoho pravdy a mnoho prospěšného pro život většinového, tedy obyčejného člověka !!! A tato pravda byla komunisty z velké části i realizována do života obyčejných lidí, a také do života slušných lidí z ostatních vrstev naší společnosti!
Takže v socialismu jsme zažívali velké a naprosto nezpochybnitelné plus pro život obyčejného, většinového člověka a všechny slušné občany z ostatních společenských vrstev.
„Svobodu a demokracii“, život většinového člověka a jakéhokoli slušného člověka vůbec nezajímá!!! Zde je na prvním místě jen a pouze „vláda peněz“ a jenom její potřeby !!! To znamená zisky a zase jen zisky bohatých anebo zlodějů a podvodníků!!! Více v dosud rozpracovaném textu „O socialismu a o demokracii“.
Ta vysoká názorná agitace se např. projevovala i tak, že když jsem v době socializmu přijel např. na nějaké odborné školení či za nákupem náhradních dílů apod., zkrátka kamkoli v republice (např. Karlovy Vary, Hradec Králové, ale i jinam), že se moji kolegové při našem vzájemném představování šibalsky usmívali a neopomněli si vždy do mne různě rýpnout, jako např. „Jó Vimperk, to je naše světoznámé hvězdné městečko, že.“, nebo „Jó, Ty jsi z Tejmlova? No jóóó.“ apod.
Ale také musím uvést, že se Vimperk dostal do všeobecného a širokého povědomí hlavně díky hokeji, kdy p. Tejml opět svou vysokou ctižádostí a zarputilostí pro věc dokázal, že se v našem městě hrála krajská a poté divizní soutěž a následně i značně dlouho I. ČNHL.
Pro p. Tejmla a všechny hokejové fanoušky to byl doslova balzám na jejich duši. Ale Město to asi citelně finančně i jinak vyčerpávalo i přesto, jak uvádím výše, že to tak nemuselo být. Také měl hokej nepříznivý vliv na život obyčejných občanů v uspokojování jejich životních potřeb – jak píši výše – přednost měli hokejisté.
Hokejový stadion v dnešní podobě, byl Vimperku přiklepnut začátkem 70. let minulého století, po vzájemné dohodě okresu. Okresními i krajskými orgány bylo rozhodnuto, že ve Vimperku se bude hrát hokej co nejvyšší úrovně, v Prachaticích fotbal, taktéž co nejvyšší úrovně, a ve Volarech bude krytý plavecký bazén, protože je zde teplé léto dosti krátké, takže si zde lidé koupání moc neužijí.
Toto rozdělení bylo určeno hlavně ekonomickými možnostmi okresu a kraje, ale určitě se zde promítly i osobní zájmy jednotlivých funkcionářů. Jakýkoli občanský odpor proti tomuto rozhodnutí neměl šanci na úspěch ani ne tak zásadně z politických důvodů, o čemž mnozí občané přesvědčovali sami sebe, ale hlavně a jen z důvodu výše popsané zcela objektivní dohody okresu. Tato dohoda měla, ať se nám to líbí nebo nelíbí, silný racionální základ a byl to v podstatě jediný možný seriózní přístup vedení okresu i kraje !
Nebylo by přeci správné, aby jedno město mělo vše a ostatní nic. Pro ty škodolibé uvádím, že občanský odpor se zcela určitě odehrával (i když toto nebudou chtít tehdejší i současní odpůrci možná ani dnes přiznat). A to na jednotlivých úrovních tehdejších struktur občanské angažovanosti, to je na jednání občanských výborů či Plenárních zasedáních MěstNV – dnes zasedání Zastupitelstva.
Já sám jsem byl takovému odporu mnohokrát přítomen z pracovních důvodů, z titulu funkce tepelného technika Domovní správy. I když padala i ostrá slova, neprojevoval se ale tento odpor rozhodně tak otevřeným či výbušným a emotivním projevem jaký je tolerován dnes, a který je, dle mého názoru, v mnoha případech na škodu projednávané věci.
Ti někteří „škodolibí“, měl bych uvést spíše asi v závorce, měli a i dnes budou mít na mysli takový odpor, na jehož konci by bylo zamítnutí hokejového stadiónu a na místo něho postavit krytý plavecký bazén. Ale nikdo ani tehdy neměl jistotu, že těchto občanů bylo mnohem více, drtivá většina. Jen vzpomeňme jaké návštěvy hokejových fandů zde byli, i když nebyli všichni z Vimperka.
A zimní stadion slouží dodnes celému okresu Prachatice, a po určitou dobu sloužil i části strakonicka! To samé mohu říci i o krytém plaveckém bazénu ve Volarech, který byl uveden do provozu v r. 1980, to je o 9 roků později než náš zimní stadión, a také sloužil ve své době pro celý prachatický okres. Dnes slouží hlavně pro spádovou oblast volarska a část vimperska a zřejmě i část prachaticka.
A pro doplnění informace, v Prachaticích byl tento krytý plavecký bazén uveden do provozu v říjnu 1988.
Bylo to tedy politické rozhodnutí okresního a krajského orgánu a jsem přesvědčen, že nejenom z tehdejšího, ale i ze současného pohledu, bylo naprosto správné.
Z této dohody okresu také vyplývalo, že pokud to v budoucnu dostupnost finančních prostředků dovolí, bude provedena výstavba krytého plaveckého bazénu i v Prachaticích a i ve Vimperku.
V Prachaticích se jej podařilo postavit, bylo to přeci jenom okresní město, tak bylo první na řadě a u nás se to již za socializmu nestihlo.
Po p. Tejmlovi určitě chyběla osobnost s obdobnými „buldočími“ vlastnostmi potřebnými pro prosazování potřeb Města u nadřízených orgánů. Možná ale, že to bylo u nadřízených orgánů silně ovlivněno i tou tzv. „únavou z Tejmla“ a tím pádem i z Vimperka.
Do roku 1989 to bylo přeci jenom pouhých necelých 6 roků po odstoupení p. Tejmla z funkce, ze zdravotních důvodů. A plavečák v Prachaticích byl zprovozněn až na podzim r. 1988, jak uvádím výše. Takže se to ani časově nemohlo za socialismu stihnout.
Ale když se podíváme do současnosti, od revoluce uběhlo více jak 20 roků a krytý plavečák chybí dodnes! Za socialismu by již zcela určitě byl tento krytý bazén dávno v provozu – minimálně 10 či 15 let. Viz. otázka č. 7
A právě rozdělení sfér sportů (sportovních zařízení) v okrese a bezbřehé financování hokeje I. ČNHL bylo i v pozdějších letech solí v očích mnoha vimperákům i přespolním. Značná část vimperáků by bývala chtěla raději krytý plavecký bazén než zimní stadión a hokej vysoké třídy.
A protože s tím nešlo nic dělat, tak s ubíhajícím časem nabývala tato velká část občanů na přesvědčení, že hokej, a samozřejmě i vysoká aktivita v oblasti názorné politické agitace, jsou jedinou příčinou toho, že se pro trvale žijící občany Vimperka dělá velice málo, že občané jsou se svými životními problémy až někde tam vzadu, jako nějací druhořadí, či nepodstatní! A v tom, z tehdejšího pohledu, měla jejich nemalá část zcela určitě pravdu.
Avšak zase s přihlédnutím k současnosti, kdy se pro občany dělá určitě ještě mnohem méně, tak to tak zle již asi nevypadá.
Když se ale zamyslíme nad tím vším, co pro město p. Tejml vykonal, musíme si přiznat, že kdyby se nechoval tak jak se choval (mám na mysli politicky), tak by toho ve Vimperku moc neprosadil, nedokázal. Asi by dopadl úplně stejně jako většina ostatních starostů a předsedů před ním a zřejmě i po něm.
My, občané, bychom sice nebyli obtěžováni politickou agitací, pracemi na „akcích Z“, ale zase bychom byli velice nespokojeni neutěšeným technickým i kulturním stavem našeho města tak, jak to velice silně pociťujeme dnes, po listopadu 1989, i když asi v trochu jiné formě.
Co bylo asi lepší ?, při našem dnešním pohledu zpět a s velkým časovým odstupem ?! Kdyby nebylo období p. Tejmla, s přihlédnutím k současnosti (po roce 1990), kdy se ve městě provádí jen mizivé procento potřebných prací, kromě období místostarosty Zámečníka (2002 – 2006), bylo by na tom dnes naše město asi velice a velice špatně!
Chybělo by toho zkrátka moc a moc! I když v případě někoho jiného na místě p. Tejmla, by se snad něco málo ! z Tejmlových akcí podařilo uskutečnit.
To zanícení, ta angažovanost pro věc, v našem případě pro Město a hokej, byla jeho velkým hnacím motorem. Bez těchto a podobných osobních vlastností je každý funkcionář jen pouhým odvarem, který toho nikdy moc nedokáže ! Kdyby tyto vlastnosti neměl, tak by mu výrazněji nepomohl ani ten jeho politicky mocnější příbuzný.
Mimochodem toto platí v plné míře i dnes a platilo to vždy a za každého režimu. Platí to i u každé jiné lidské činnosti, nejenom u špičkových sportovců, a i jiných neproduktivních, pro život ne až tak důležitých, ale pouze doplňkových profesí, jako jsou ještě např. i herci, zpěváci apod.!
V současnosti je toto neustále naprosto účelově, a řekl bych i docela hloupě a naprosto nespravedlivě či lživě prezentováno ve sdělovacích prostředcích asi v tom smyslu, že jedině lidé těchto neproduktivních profesí !!! na sobě musí tvrdě a bez ustání pracovat, aby dosáhli výborných výsledků!
Důvodem je, aby obyčejní lidé měli ke komu „vzhlížet“, respektive, aby museli vzhlížet k účelově vytvořenému idolu nositeli vlády peněz! , který má za úkol zásadním způsobem ovlivňovat myšlení lidí ve smyslu, upínat se v životě na nepodstatné !!!
Podle těchto účelových propagátorů jsou ostatní pracující pro život ve „svobodě a demokracii a v tržním hospodářství“ jenom takový nedůležitý nic neříkající, naprosto zbytečný, mohu říci „lidský póvl“ , u kterého není třeba vůbec dosahovat srovnatelných výborných pracovních výsledků, kteří se naopak mohou zřejmě jen tak „lemplovat !“ ke stravě a nikomu to nebude scházet !!!
Společnost se, podle těchto účelových chytráků a manipulátorů, bez velice dobrých pracovních výsledků dělníků nebo techniků, lékařů, vědců a učitelů a všech ostatních pracujících, zřejmě velice snadno obejde!!! Ty k životu vlastně ani nepotřebuje !!!
Protože živit se, podle nich, člověk může sportem – např. zakousne k obědu jednu třetinu hokejového či fotbalového zápasu, nebo kulturou – kdy se člověk např. zasytí tím, že pozře jeden film, jednu divadelní hru či dvě nebo 10 písniček a obyčejný člověk může bydlet např. i „pod širákem“, že!!!
A proto se život člověka zřejmě vůbec neobejde bez sportovců, herců, zpěváků a podobných neproduktivních profesí!, které musí vlastně chudí lidé přeplácet! Bez těchto by člověk asi musel zemřít !!! na nedostatek sportu či kultury apod.!
Tímto nepřiměřeným zveličováním důležitosti sice velice líbivých, ale až tak nedůležitých lidských činností pro život člověka, zcela bez uzardění, celá smečka těchto účelových propagátorů svými absolutními lži o životě člověka, znehodnocuje, ponižuje či přímo neuctivě opovrhuje nezastupitelnou důležitostí všech ostatních profesí, např. technických, dělnických, lékařů, vědců a učitelů a celé řady dalších, které jsou naprosto nezbytné pro život člověka, bez nichž nemůže fungovat žádná lidská společnost!!!
Samozřejmě, že pro život a rozvoj člověka je potřebná i kultura, i sport a ostatní doplňkové činnosti. Nejsou ale rázu „život ohrožující“! Aby museli být takto přepláceny!
A tento zcela účelově řízený trend informování svých spoluobčanů jenom nepravdivými, klamavými a zcela účelovými informacemi, zásadním a negativním způsobem ovlivňuje mladé generace. Co z nich asi vyroste?! Jaká asi bude lidská společnost za 20 či za 30 nebo za 50 let?! Tento velice negativní trend ve vývoji lidské společnosti je přesvědčivě vidět až po r. 1989.
A abych se ale vrátil zpět k pracovnímu nasazení člověka : Zkrátka, nezvratnou pravdou je, že ten kdo chce něco dokázat, musí napnout síly na maximum a nepočítat čas, ať se zabývá čímkoli, jakoukoli profesí !!! Taková je skutečná a naprosto neotřelá životní pravda! A tak to platí v plné míře i dnes, pro volené zastupitele Města.
Myslím si, že tuto svoji zarputilost nakonec p. Tejml zhodnotil i do politické slávy své osoby. Také ale vím, že se ke konci jeho úřadování již mluvilo mezi obecními, okresními i krajskými funkcionáři o tzv. „únavě z Tejmla“ – zmiňuji výše.
Také bych měl pro úplnost uvést, že se tolik práce povedlo uskutečnit především z důvodu velkého využívání takzvaných „akcí Z“, které umožnily za menší investiční náklady získat pro město potřebné objekty. A tyto snížené investiční náklady okresní orgány akceptovaly.
Kdybych šel ještě dále, tak Vimperk získával investice na „akce Z“ i na úkor obcí, které nebyly schopny tyto „akce Z“ zorganizovat a okresu tak z tohoto důvodu některý rok zůstávaly volné investiční prostředky, které poté ONV přerozdělil tam, kde je byli schopni včas proinvestovat.
„Akce Z“ – pro mladší spoluobčany uvádím, že její význam spočíval v tom, že se na výstavbě podílelo mnoho občanů ve svém volném čase, ať již za odměnu či zdarma a určitě i téměř všechny místní firmy a odborná učiliště a Lesnická mistrovská škola.
Bylo to ale velice náročné na organizátorskou a vůbec pracovní činnost pracovníka MěstNV, majícího výstavbu na starosti, který musel zajistit velice často práci a materiál i pro 100 nebo i 300 pracovníků najednou. A také přesvědčování občanů, aby zase přišli. Zase si na to velice dobře vzpomínám.
V případě staveb „takzvaně na klíč“ (dodavatelsky), by vedení Města mělo docela nádherné leháro a občané
svůj klid!
Neustálé přesvědčování občanů k účasti na jednotlivých stavbách nebo jiných pracích bylo za určitý čas vnímáno většinou nás, občanů města, přímo jako otravování! Takový vývoj byl ale zcela přirozený. Takto se jeví vždy vše, co svým způsobem omezuje život a hlavně, trvá to hodně dlouho!
Byla to ta druhá strana mince, jež by se dala nazvat velkou občanskou daní za tak rozsáhlou výstavbu města.
Jenže p.Tejml, když chtěl dostat do Vimperka potřebné objekty – stavby, byl v podstatě donucen vedením okresu k vysokému využívání výstavby právě pomocí „akcí Z“. Zcela určitě na toto chování okresu mělo vliv právě i to, že p. Tejml se s tímto problémem uměl či dokázal velice úspěšně vypořádat na rozdíl od některých obcí, které takovou možnost buďto neměli, nebo ji neuměly zorganizovat. Takže by se mohlo i říci, že jeho enormní nasazení mělo i své stinné stránky pro oblast angažovanosti nás občanů.
Tato pro Vimperk nepříjemná skutečnost byla dána ale hlavně tím, že Prachatice byly okresním městem, kde sídlily všechny okresní orgány a úřady, což samozřejmě muselo mít za následek mnohem větší příliv financí do Prachatic. Nelze ani pominout tehdejší zanedbaný stavební stav města Prachatice. Kdy došlo k demolici podstatné části starého města.
Alespoň já jsem to tak vnímal, když jsem v první polovině 60. let pracoval jako učedník na začínající panelové výstavbě v centru města. I z tohoto důvodu se v Prachaticích budovalo mnohem více než ve Vimperku. Ale hlavně, vše se budovalo téměř v celém rozsahu dodavatelsky a nikoli pomocí „akcí Z“, jako u nás!
Zde ještě musím zdůraznit skutečnost, že MěstNV měl v tuto dobu (80. léta min. století) celkem 17 zaměstnanců včetně uklízečky! plus 2 volené funkcionáře A nebyly počítače, nebyly mobilní telefony, nebylo k dispozici tolik služebních aut! K počítání nám sloužily ruční a později elektrické mechanické stolní kalkulačky. Jak bychom se s tím vypořádali asi dnes?
Závěrem k p. Tejmlovi musím ještě uvést, že byl ve funkci více jak 3 volební období (1971-1984). Já jsem osobně přesvědčen, že se nikomu před ním nepovedlo a zcela určitě se ani nikomu po něm, a i do budoucna, nepovede uvést do života města tolik změn, tolik práce, jako právě p. Janu Tejmlovi, i s přihlédnutím k délce jeho volebního období.
S pracovními výsledky p. Tejmla by se daly srovnávat pouze pracovní výsledky místostarosty Jardy Zámečníka, v letech 2002 až 2006.
A s přihlédnutím k uplynulým, zcela zbytečně promarněným, minimálně snad více jak 15 rokům (od r. 1990) si dovolím tvrdit, že Jan Tejml i přes jeho některé velké chyby, které někdy způsobovaly značnou nespokojenost či roztrpčenost občanů, nebo dokonce způsobovaly i určité trvalé příkoří některým občanům, byl pro naše město obrovským, naprosto nezapomenutelným a troufám si tvrdit i nepřekonatelným přínosem.
A toto bychom si měli my, občané Vimperka, uvědomit vždy při vyslovování jednoduchých,
bezmyšlenkovitých a populistických soudů či odsudků ! Když nebude dělat příkoří Tejml, najde se určitě někdo jiný, zvláště v současném režimu.
A proto, abych uvedl běh života do reality, za socializmu znepříjemňovala některým spoluobčanům život politika KSČ. Spíše bych asi mohl říci, že se ve většině případů jednalo o osobní šikanu nebo mstu z důvodu např. osobní ješitnosti funkcionáře KSČ či o osobní zájmy některých komunistických funkcionářů.
Ale nemohu opomenout, že se tak dělo dost často i v důsledku neuváženého, agresivního, naivního a nesprávného či namyšleného nebo spíše nepravdivého a doslova hloupého chování jednotlivců, kteří prosazovali nesprávné či neobjektivní názory, za které pak byli následně šikanováni a byli označeni za neseriózní kritiky! To znamená, že si za způsobenou jakoukoli újmu od komunistů, vlastně mohla jejich velká část sama svým neuváženým jednáním a chováním.
Samozřejmě, že je velice trpkou pravdou, že byli určití spoluobčané, zvláště v 50. létech minulého století, ale i později, kteří byli doslova terorizováni z důvodu např. svého buržoazního původu a někteří také i z důvodu svého zásadového přesvědčení! , kteří si chtěli stůj co stůj na těchto svých zásadách setrvat, ať to stojí, co to stojí a bez ohledu na zcela zásadní skutečnost, zda mají objektivní pravdu či nikoli !!! a zcela bez ohledu na následky!
Ale porovnáme-li dobu od konce období politických čistek 50. let do konce socialismu, tak musíme ať chceme nebo ne přiznat, že v době „tzv. svobody a demokracie“ , od r. 1990, toto samé, i když v jiné podobě, a jsem přesvědčen, že v daleko větší míře, způsobuje nám, většinové společnosti tzv. „bezohledná a bezcitná vláda peněz !“, v podání nositelů této vlády peněz (převážně zbohatlíci, zloději, podvodníci apod.) a jejich poskoků – hlavně některých politiků !!! “. Člověk od těchto nemůže dopředu vůbec nic seriózního předpokládat! S čímž se setkáváme dnes a denně!
Více v pojednání „Co je to socialismus a co je to svoboda a demokracie“, které v současné době sepisuji.
