Vandrovní knížka Vojtěcha Scheinosta
1833
Titulní list vandrovní knížky
Nejnovějším přírůstkem muzejních sbírek je útlá knížečka osmerkového formátu v papírových deskách. Na titulním listu je nejprve popis osoby, které je vystavena: tehdy devatenáctiletý Vojtěch Scheinost se tu popisuje jako osoba malé postavy, podlouhlého obličeje, hnědých vlasů a očí, malých úst a dlouhého a trochu širokého nosu. Důležitější jsou však následující stránky, kde je podrobně sledován jeho pohyb po habsburské monarchii – předchází jim zápis, že se Scheinost u truhlářského mistra Thomase Philippi na panství Braunhirschengrund (dnes součást Vídně) vyučil truhlářem a že je mu sušickým magistrátem povolen roční vandr po dědičných rakouských zemích. Z Braunhirschengrund Scheinost odešel do Vídně (pobýval tu do 25. listopadu 1833), Svatého Hypolita a konečně do Sušice, kde s rodinou strávil Vánoce. Své přítomnosti v rodném městě využil k tomu, aby získal další roční povolení vandrovat. Hned po Novém roce 1834 pobýval v Linci, odkud cestoval do Vídně. Tento druhý, vandrovní knížkou zachytitelný vídeňský pobyt trval až do května 1839, přičemž nejpodstatnější je informace, že od března 1837 do dubna 1839 pracoval v sirkárně Stephana Rómera v Schaumburger Hof (dnes součást Vídně) jako truhlářský tovaryš. V květnu 1839 vykonal Scheinost cestu do Prahy a ještě téhož měsíce úřadům oznámil odjezd do Braunhirschengrund. Rychlý návrat do Rakous nakonec patrně odložil, protože 6. srpna 1839 v Českých Budějovicích dostal potvrzení, že pocestuje do Olomouce. Odtud následně zamířil do Brna a teprve potom do Vídně. Poslední zápis ve vandrovní knížce je z 2. září 1839, kdy se potvrzuje přesun z Brna do Olomouce. Jak víme, již v listopadu 1839 byl Scheinost v Sušici, kde se poté již usadil natrvalo.
Jan Lhoták
