BOURÁME KVALITU, STAVÍME KVANTITU (II)
„VIMPERSKÝ PLAVEČÁK“
Opera v Sydney, Národní divadlo v Praze či vysílač na Ještědu jsou bezesporu stavby kvalitní, promyšlené a dávající pozitivní stimul veřejnosti. Jsou to stavby vzešlé z veřejných architektonických soutěží. Jedná se o model výběru projektanta používaný přes 160 let ve většině zemí. Pro srovnání: během roku 2012 bylo na území Francie vypsáno kolem 2000 architektonických soutěží, kdežto v ČR pouhých 27. To může být i jakýsi ukazatel kvality realizací veřejných staveb u nás…
Ve Vimperku se už dlouho mluví o výstavbě krytého plaveckého bazénu. Čili o stavbě pro veřejnost, která by měla poskytovat příjemné prostory pro relaxaci a plavání. Stavbě, která bude natolik finančně náročná co se týče vstupních a provozních nákladů na udržení tepelně vlhkostního mikroklimatu. Bohužel jde o typickou ukázku, jak se staví za veřejné peníze v ČR. Města mechanicky nahlížejí na nejnižší cenu při dobré vůli ušetřit, ale hlavním kritériem by měl být určující poměr mezi cenou a kvalitou. Nižší vstupní náklady mohou znamenat vyšší budoucí investice vlivem nepromyšleného návrhu. V zájmu každého investora (města) by mělo být včasné seznámení se s návrhem (dispoziční uspořádání, objemové řešení – vizualizace – zákres do fotky, …), nicméně toto jiný druh výběrového řízení, než je architektonická soutěž, neposkytuje, nebo se tak děje protizákonně (viz zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách). Vzhledem k faktu, že EU „slyší“ na tento druh kvalitního a transparentního výběrového řízení (a současné neschopnosti ČR čerpat dotace z evropských fondů – loni ČR ztratila tímto způsobem 10 miliard korun), je zarážející, že se na tento model výběru stále zapomíná.
Dle názoru mého, ale i specialistek na sportovní stavby Ing. Arch. Jitky Paroubkové a Ing. Arch. Ireny Pátkové, tímto trpí náš stávající projekt. Samotné uspořádání bazénu se třemi plaveckými drahami spojenými vodní hladinou s relaxační částí při teplotě 30° není zdařilé, jelikož tak budeme mít „plavecký bazén“, ve kterém není možné plavat při odpovídající teplotě vody a regulérnosti plaveckých drah. Děti budou nejspíše stále dojíždět za plaváním do Prachatic či Volar, poněvadž si lze těžko představit organizaci společného plavání v takovém prostoru. Nehledě na to, že stávající projektová dokumentace obsahuje provozně-dispoziční chyby gastroprovozu – chybějícími sklady odpadků či průchozí kuchyni pro přístup zaměstnanců do zázemí, což je těžko přijatelné u rekonstrukcí, natož u novostavby. Vstupní prostory nejsou dimenzované pro reprezentativní a účelovou rozptylovou plochu. Ekonomika stávajícího návrhu postrádá logiku, jelikož by bylo vhodné využít svažitého terénu směrem od obchodu Tesco. Zakomponováním celého objemu do svahu by se redukovaly tepelné ztráty celého objektu (landscape architecture).
Podmínkou vzniku dobré novostavby je promyšlený záměr již ve fázi studie a transparentního výběrového řízení na architekta, nejlépe v podobě architektonické soutěže, která by měla vést k dobrému výsledku vlivem rivality, soutěživosti a motivace účinkujících (pokud jsou dobře zpracována vstupní data, zadání). Odborná porota následně vybere nejlepší návrhy, které pak mohou být prezentovány formou výstavy či katalogu. Město tak nabídne obyvatelstvu přehledné a plnohodnotné informace o budoucí investici.
Výkopové práce už začaly, dotace jsou přiděleny, nezbývá, než jen přihlížet, jak se bude vyvíjet utopistická myšlenka „etapovosti.“ Ovšem pokud bude i nadále o architektonických návrzích rozhodovat laická správa nezohledňující arch. kvality, velmi často alibisticky zastíněna názory lidu (anketa, na kterou odpovědělo 200 obyvatel z 8000), nebudou města obsahovat arch. kvalitu, ale brakový prostor, ve kterém budeme pouze přežívat, místo toho, abychom jej plnohodnotně prožívali.
Na závěr uvádím příklad novostavby plaveckého bazénu, která je promyšlená, dobře fungující, provozně zvládnutelná a usazená na parcele s návazností širších vztahů.
Jedná se o komplex plaveckého bazénu v Litomyšli (oceněn titulem Stavba roku 2011), který nádherně kopíruje stávající terén, a je zasazen tak, aby minimalizoval provozně energetické náklady, které jsou u stavby tohoto typu značné. Jednoduchý čistý půdorys obsahuje 5 plaveckých drah a dětský bazének, nechybí zde ani relaxační část obsahující páru či Whirlpool. Šatny jsou řešeny jako převlékací kabinky, čímž je ušetřeno jedno podlaží oproti zastaralé klasice M a Ž separovaně dle podlaží. Dojezdový bazének tobogánu je oddělený od ostatní vodní plochy oproti např. bazénu v Horažďovicích, kde je dojezd řešen nebezpečně přímo do hlavního bazénu (mimochodem projekt vytvořil stejný architekt, který navrhl náš budoucí bazén ve Vimperku, což je mimo jiné patrné z podobného řešení půdorysu).
Litomyšl v číslech (z oficiálních stránek města) :
Vývoj celkových nákladů na výstavbu bazénu:
Přípravné práce na výstavbu byly zahájeny již v roce 2006. Tehdy Rada města Litomyšl stanovila maximální náklady na výstavbu bazénu ve výši 70 milionů Kč. Po předložení prvních skic a projednání daného tématu RaM přehodnotila svoje stanovisko a zvýšila limit na 100 milionů Kč. V průběhu zpracování jednotlivých stupňů projektové dokumentace byl na základě požadavků RaM navyšován stavební program (např. přidáním rozsáhlého wellness) na konečnou cenu 240 milionů Kč. Také s ohledem na možnosti čerpání evropských dotací byl stavební program zkorigován na odhadovanou částku 183 milionů Kč s tím, že soutěž na dodavatele stavby tuto částku srazila na výslednou konečnou cenu 116 milionů Kč. Předpokládáme, že přibližně 50% z této částky získalo Město Litomyšl z Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod.
Výše vidíme konečnou částku 116 milionů Kč, což je podobná suma, pokud se nepletu, za kterou by měl být vyhotoven vimperský areál vodních sportů. Ovšem z hlediska vizuálního, provozního, materiálového a kontextuálního se jedná o diametrálně jiný návrh.
Karel Harazim, Vimperk
(autor je studentem oboru architektura a stavitelství ČVUT Praha)
{gallery}vimperk/2014/04_duben/bourame_kvalitu_2/{/gallery}
