„Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“ Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost. Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“ Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“ A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.“
Evangelium podle Matouše, kapitola 26, verše 37 až 44
Když Ježíš prožívá hrozná vnitřní muka v Getsemanské zahradě, modlí se slovy: „Otče můj, je-li možné, ať Mne mine tento kalich; avšak ne jak Já chci, ale jak Ty chceš.“ Pak svítá den, nastane zatčení na popud Jeho přítele Jidáše, výslechy nejrůznějších žalobců, falešné obviňování a nespravedlivý soud, výměna Ježíše za násilníka Barabáše, útrpná cesta s těžkým křížem až na Golgotu. Na Golgotě vyvrcholí příběh Ježíše, Syna Božího a vrcholí každého, kdo uvěřil, že Ježíš je Pán a Bůh.
Na Golgotě je Mu třikrát řečeno „zachraň sám sebe!“ (srov. Lk 23, 32-39) Ježíš si tuto otázku už vybojoval v Getsemanské zahradě, nemusí Sobě ani Svému okolí nic dokazovat. Jeho životní postoj může pro nás být v této postní době inspirující. Ježíš nečiní, co Ho v dané chvíli napadne nebo co Mu připadá nejlepší. Modlí se, tj. konzultuje s nebeským Otcem…a pak vykročí a přes veškeré pády to nevzdává. Jeho lidská vůle chce zachránit sebe sama, ale On se nevzdává, nýbrž se odevzdává. Chce konat Boží vůli a „vůle mého Otce (je), aby každý, kdo vidí Syna a věří v Něho, měl život věčný; a Já jej vzkřísím v poslední den“ (Jn 6, 40). Všemohoucnost nespočívá v tom, že učiním, co se mi zachce. Boží všemohoucnost se často příčí lidské moudrosti: Ježíš nezachrání sám sebe, ale zemře za všechny lidi, aby všichni byli zachráněni.
Jeho pohnutkou je dokonalá láska, Láska, kterou má Boží Syn k nebeskému Otci a kterou miluje Bůh Otec Syna Božího, v Duchu svatém. Láska může jen zvítězit, pokud je ochotná ztrácet. Pro druhé nemůžeme dosáhnout ničeho dobrého, nejsme-li ochotni ztratit sami sebe.
K tomu Vám žehnám+!
P. TOMAS
