Za každé koalice, za každé vlády bylo jedním z nejvíce diskutovaných témat zdravotnictví. Vždy byly vznášeny různé požadavky na navyšování mezd zdravotníků a bylo varováno před omezováním zdravotní péče, pokud nebudou splněny. Jak se nová reprezentace vyrovná s propadem financování způsobeným výpadkem poplatků za pobyt v nemocnici? Je pořádání různých sbírek na léčbu a operace, které nedokáží nebo nechtějí hradit zdravotní pojišťovny výrazem solidarity? Určitě ano, ale já se domnívám, že to je především výrazem selhávání systému, jestliže nedokáže efektivně léčit a uzdravovat potřebné. Počínaje politikou zdravotních pojišťoven, které místo záchrany zdraví a životů hrazením nezbytné léčby rozdávají přilby na kola, chodecké hole, vitamínové doplňky – prostě vše, co by si každý mohl a měl pořizovat ze svého. Konče exekutivou a rezortním ministerstvem, které v tom nedokáže udělat pořádek. Nabízí kolační smlouva nějaká řešení? Je myslitelné, aby společnost, která se tváří vyspěle, nebyla schopna pro své občany zajistit v každém okamžiku dostatek potřebných léků? V předvolebních slibech toho bylo podstatně více než je v koaliční smlouvě, navíc strana, která by měla mít zodpovědnost za tento rezort, se dlouhodobě profiluje právě na kritice dosavadního fungování zdravotnictví a její představitelé nikterak nešetřili radami a recepty. Vzpomene si nyní na ně příslušný ministr a jeho nový tým? A kam se poděl dosavadní stínový ministr, že byl nahrazen zcela novou tváří? Přestože je této oblasti věnován v koaliční smlouvě relativně dostatečný prostor, nenarazil jsem nikde třeba na zmínku o právech pacientů. Hrají v našem pojetí zdravotnictví vůbec nějakou úlohu?
Miroslav Krejča
