Školství je rezort, který dlouhodobě stíhá jedna morová rána za druhou. Téměř vše, díky čemu bylo naše školství na špici vzdělávacích systémů, bylo postupně destruováno a nahrazováno rádoby progresivními prvky. Rozbili jsme fungující systém, předimenzovali jej v oblasti středního a vysokého školství, nerespektovali jsme reálné potřeby a možnosti společnosti, nebyli schopni predikovat budoucí vývoj a společenské výzvy. Ze školství se postupně stává jen byznys stejný jako jakákoli jiná oblast podnikání. Nedokázali jsme do vzdělávání efektivně zapojit a využít evropské zdroje. Považovat za jediný problém našeho vysokého školství zavedení či nezavedení školného je dosti chabým výsledkem analýzy problémů tohoto segmentu vzdělávání. Nedoceňujeme význam práce učitelů, nedostatečně je chráníme proti zlovůli a agresivitě ostatních aktérů vzdělávacího procesu. Ministerstvem připravovaný kariérní řád pro učitele by měl určitě význam ve fungujícím systému. V tom našem ale spíše jen dál zvýší chaos a povede k odchodu těch nejschopnějších. Točíme se v bludném kruhu a neustále zas a znovu objevujeme Ameriku. A příslušná pasáž v koaliční smlouvě je bohužel jenom vágní nekonkrétní snůškou frází, přestože všechny politické subjekty definovaly vzdělání jako jednu ze svých priorit.
Kompetenční spory mezi MŠMT a MD ve věci koordinace aktivit v kosmických programech EU výrazně ohrožují postavení ČR v příslušných evropských projektech. Věda, výzkum a inovace je opět řešena zcela vágně a nekonkrétně s opomenutím klíčových oborů potřebných pro další rozvoj (například energetiky). A to i přesto, že máme mít vicepremiéra pro vědu a výzkum. Jak se MŠMT vyrovná s tím, že zčásti ztratí své dominantní postavení v této oblasti? Před tímto rezortem tedy stojí celá řada problémů, jejichž řešení nelze odkládat. Nabízí ale koaliční smlouva nějaká efektivní řešení?
Miroslav Krejča, leden 2014
