David Vinš
Hokejový útočník HC Vimperk s číslem 25 na dresu.
Jaké byly jeho začátky s hokejem a jak hokeji propadl, se dozvíme z dnešního rozhovoru.
Davide, v kolika letech jste začal s hokejem a byl to jediný sport, který jste v mládí provozoval?
S hokejem jsem začínal v pěti letech v Táboře. K hokeji mě přivedl můj otec a dodnes jsem mu za to vděčný a patří mu za to velký dík. Stál vždy za mnou, ať v dobrém či zlém, pomáhal mi a časem mě i trénoval. Tréninky jsme měli každou sobotu a neděli od 6 hodin, často bylo těžké se na trénink „dokopat“, ale touha po sportu byla tak veliká, že jsem vždy dorazil. Ve srovnání s dnešní dobou jsou podmínky pro malé hokejisty na úplně jiné úrovni. Mají možnost dostat výstroj, hokejku, věnují se jim trenéři, existují hokejové kempy, kde má trenér čas věnovat se jednotlivci i celou hodinu. To za nás dříve nebylo. Ale stejně jako v životě se vše sune kupředu, je to tak i ve sportu.
Co se týče dalších sportů, v letních měsících jsem si přidal i fotbal a tenis. Jsou to doplňkové sporty mimo zimní sezonu. Dalším místem, kam rád zajdu, je posilovna, ačkoliv posilovna a hokej k sobě moc nejdou. V létě se posiluje, aby se nabrala svalová hmota na zimu. Já osobně cvičím hodně rád, baví mě to, je to příjemné odreagování se na hodinu zavřít do fitka a dát si do těla. Vím ,že to není ideál k hokeji, ale mně osobně to vyhovuje. Hokej však byl a je moje srdeční záležitost.
Kde všude jste si zahrál hokej a můžete porovnat Vaše působení ve Vimperku i jinde?
Mohu porovnat mé dosavadní působení v Táboře, Veselí, Strakonicích a tady ve Vimperku. Všude je něco… Tábor mě naučil hokej a zahrál jsem si tam 2. ligu. Ve Veselí tenkrát play-off v derby se Soběslaví, kde byla neskutečná atmosféra a Strakonice, kde jsem vyhrál krajského přeborníka a zahrál si baráž. Ale teď jsem ve Vimperku už dlouho a parta se tady utvořila myslím dobrá, je vidět když se daří a táhne se za jeden provaz, že je vše jednodušší. Když se nedaří, není nikomu do smíchu, ale to je všude. Celkově je parta dobrá a já věřím, že letos tahle parta ještě lidem ukáže srdíčko a bojovnost a sezona bude ještě dlouhá.
Nyní jste v týmu HC Vimperk útočník. Bylo tomu tak vždy, nebo jste vyzkoušel i jiný post?
Vždy jsem byl pouze útočník.
Jaké jsou zatím Vaše nejlepší výsledky dosažené s klubem HC Vimperk?
Já osobně jsem zažil 3.místo a vítězství v Penta Cupu.
Nemůžeme zapomenout na vimperské fanoušky. Co pro vás, pro hokejisty, znamenají?
Vimperští fanoušci umějí udělat nádhernou atmosféru a nevynechají ani jeden zápas venku, za což mají můj obdiv. Povzbuzují, i když se nedaří a já věřím, že jim letos ještě uděláme velkou radost. Celkově si myslím, že jsou pravidelně naším šestým hráčem a hrozně nám pomáhají, za což jim patří náš velký dík!
K hokeji patří občas i bitky. Jste tým, který se rád pere?
Myslím si, že nejsme žádný tým bitkařů. Bohužel letos tak vypadáme. Teď poslední 3 zápasy byly hodně tvrdé a vyhecované, ale jinak si myslím, že rádi hrajeme do těla a bojujeme. Je tu pár lidí, co se bitek nebojí a rádi by si to užili, bohužel tresty, které následují, za to nestojí. Takže spíš tvrdá hra do těla, kterou já osobně mám rád, pokud je to vše v rámci fair-play.
Jaké šance má nyní HC Vimperk v play-off a jakého soupeře byste si přál či naopak nepřál?
Zajímavá otázka… Na začátku sezony byl vyhlášen cíl semifinále. Začátek byl hodně špatnej, fakt hodně. Nepamatuji si nikdy, že by jsme někdy měli za 7 kol 1 bod. Opravdu to byla bída. Potom se vrátil kapitán Martin Janda a s ním se zvedlo celé mužstvo a začalo se vyhrávat. Bylo vidět, co dokáže jeden hráč. V dnešní době jsme na 6. místě s minimální ztrátou na 5. Strakonice. Máme do konce ještě 3 kola a zkusíme se o to porvat. Myslím si, že jsme se přesvědčili, že můžeme hrát opravdu s každým, pokud jsme kompletní a poslední zápasy předvádíme bojovné hokeje. I já osobně bych se chtěl na závěr kariéry rozloučit pěkným výsledkem. Zároveň bych chtěl pozvat všechny fanoušky HC Vimperk na play-off, aby nám pomohli tak jak doposud. Play-off je jiná soutěž, hraje se na dva zápasy a jde se na krev. Možné je cokoliv. Jako soupeře bych určitě hodně nerad Veselí a Písek.
Aktuálním tématem je nyní olympiáda v Soči. Jaké šance dáváte naší reprezentaci?
Jako správný Čech budu držet palce našim, i když Nagano to asi nebude, ale určitě budu fandit a těšit se na úspěch.
V jedné z Vašich odpovědí zaznělo, že se chystáte letos uzavřít Vaši hokejovou kariéru. Není to brzy? Budete se i nadále věnovat hokeji, například v pozici trenéra?
Je a není. Je pravda, že mi hodně lidí říká, ať dál hraji a jsem vzorem pro své kluky, kteří se na mě budou chodit dívat. Věřím, že bych se i dokázal připravit a ještě to ubruslil. Vím, že i ta parta v šatně bude chybět, ale takový je život a vše krásné jednou končí a něco nového začne. Chci si udělat trenérskou třídu a věnovat se trénování a trénovat dětičky, které teď mám na školičce bruslení. Ale občas se sklouznu s klukama.
Školička bruslení je ve Vimperku zavedený termín. Jak je to se zájmem dětí o bruslení?
Zájem o tento kroužek je velký. Každý rok přibudou nové děti a práce s nimi nás baví. Vedení udělalo reklamu a snaží se přilákat nové děti. Do školičky se mohou přihlásit jak chlapci, tak děvčata.
Od kolika let mohou děti školičku navštěvovat a mohou do budoucna děvčata hrát například i hokej?
Za mě se začínalo s bruslením v pěti letech. Dneska to tak pozoruji, že děti začínají ve 4 letech, ale je to individuální. Holky co chodí na školičku jsou šikovné, některé se zapojují i do mládežnických kategorií a jsou i případy, že holka je lepší než kluk. Myslím si zároveň, že jsou i takovým oživením pro kluky.
Spousta kluků by chtěla být jako Jaromír Jágr. Stačí jim pouze píle a snaha?
Jaromír Jágr je pouze jeden a dlouho bude. Jeho talent a píle je něco neskutečného. Podřídil hokeji celý život, je to legenda. Každý táta, který dá své děti na hokej, vidí ve svých dětech Jágra. Přeji každému, kdo začíná, ať se mu podaří se mu alespoň přiblížit 🙂 Každý trenér má ve svém týmu hvězdičku, která buď vylétne nebo vyhasne, tak uvidíme jestli se ve Vimperku nějaká z budoucích nadějí ukáže.
Jaký hokejový vzor máte Vy sám?
U mě jednoznačně plzeňák Martin Straka. Jeho bruslení a bojovnost v jeho letech je něco neskutečného. Kdejaký mlaďas by mu mohl závidět jeho styl bruslení.
Vy sám máte dva kluky. Půjdou ve šlépějích svého otce?
Davídkovi je 5 let a už druhým rokem absolvuje Školičku bruslení. Je to šikula. Dominikovi je rok, ale hokejku má v ruce každý den. V každém případě si vyberou sami, nebudu ten táta, co je bude tlačit. Chci, aby něco dělali, aby neseděli u počítače a neměli roupy.
Zatím jim a manželce chci poděkovat, že mají se mnou takovou trpělivost.
Děkuji Vám za rozhovor, přeji do budoucna jen samou radost nejen ze svých ratolestí, ale i z těch ve školičce.
Lenka Doubková
