Čas na knihu
Nastaly dlouhé zimní večery. Hodně čtenářů vám řekne, že nejvíce knih přečtou v zimě – brzy se stmívá, počasí neláká ven a k praskajícímu ohni v krbu, sklence vína a náladové hudbě se hodí vážně nejlépe….kniha.
Už jste letos (ano, letos) nějakou otevřeli? Jestli ne, je nejvyšší čas to napravit. Pro náročnějšího čtenáře, by mohla být do jisté míry výzvou třeba tvorba Romana SZPUKA z Vimperka.
Je autorsky podepsán pod tituly např. Otisky dlaní (1990), Ohrožen skřivanem (1994), Bludiště (1994), Hvězda závěť (1994), Vězňova oblaka (1997), Usque ad Finem (1997), Loučení na sever (1998), Pták brunát (pod jménem Zuna Cordatová, 2000), Troucheň (2002), Tancem pádu (2003), Macecha bouře (2003), Rozervy (spolu s Ivou Košatkovou, 2006), Silentio pro smíšený sbor (2009), Kámen v botě (haiku, 2011), nejnovější Chraplavé chorály (lyricko – meteorologické črty, 2013).
Texty v jeho knihách nejsou jednoduché, nejsou pro každého čtenáře, ale rozhodně se staly tím „pravým šálkem kávy“ pro ty, kteří umějí číst mezi řádky, cítit a prožívat.
4 OTÁZKY PRO:
Romana Darmo-šlapa Szpuka
Kde berete inspiraci?
V pozornosti. V práci jsem pozorovatel počasí a v tvůrčí činnosti pozorovatel dění. Čím jsem starší, tím méně se pohybuju ve světě fantazie. Myslím, že snílek nebývá dobrým básníkem. Vše podstatné probíhá tady a teď. Život sám i krása, která jej prostupuje, mě oslovují denně v mnoha podobách a mě baví zachycovat z nich právě ty nejméně okázalé a nenápadné. To, co ostatní přehlížejí, volá po mé pozornosti. Našlapuju obezřetně, nastavuju ucho, nahlížím a čekám odpověď na otázku, kterou se neodvažuju položit.
Chraplavé chorály – kolikátá je to vaše kniha?
Je to moje sedmnáctá kniha. Lyrickou prózu však vydávám poprvé.
Jaké máte na svou tvorbu ohlasy? Myslíte si, že k tomu, aby ji člověk pochopil, měl by být „přírodního, lidsky otevřeného“ naturelu, nebo se snažíte oslovit i vyslovené technokraty ?
Nemám mnoho čtenářů, ale několik jich je věrných. Beru je jako přátele a těch člověk nemusí mít zástupy. Psát bestsellery neumím. Ale tomu, co napíšu, musím věřit. Když se pak někdo naladí na můj text, objeví třeba sám sebe nově a jinak. Nejde o to, zda je člověk technokrat nebo humanitně zaměřený, jen by si měl udělat čas, zpomalit, učit se vnímavosti. Kolikrát nás může obohatit člověk, který je zaměřen opačně, než my. Kéž bychom dokázali být otevření druhým a nechali se jimi obdarovat.
Na čem pracujete teď?
Píšu textovou koláž z přírodních dojmů, útržků zdánlivě banálních dialogů a vlastních duchovních prožitků třeba při modlitbě v lese nebo před svatostánkem. Má pracovní název Hlaholice hájů. Nemám určen závěr, cíl, kniha je otevřená a dokud mám o čem psát, dokud knížka kvete, dívám se a žasnu, jak se rozvíjí. Časem se květ vyčerpá, povadne, to bude chvíle, kdy psát přestanu. Sám se nechám překvapit, kdy přijde čas jejích plodů.
Děkuji za odpovědi a přeji užitečné chvíle a nové pohledy.
A. Staňková
