Když nejprve Výbor pro záležitosti EU (VEU) a následně plénum Senátu přijaly v závěru loňského roku komplexní usnesení k návrhu doporučení Evropské rady o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech, vyvolalo to řadu protichůdných reakcí. Vedle odmítnutí jakýchkoli opatření na základě etnických kritérií ve svém usnesení poukázal VEU i Senát mj. na potřebu úpravy současné praxe vyplácení příspěvku a doplatku na bydlení. V usneseních bylo též zdůrazněno, že součástí řešení otázky sociálního vyloučení musí být i hloubková revize některých dalších zákonů. V atmosféře nečinnosti vlády i poslanecké sněmovny (bez ohledu na momentální vnitropolitickou situaci) se této iniciativy ujala skupina šesti senátorů, kteří připravili a do pléna Senátu předložili tři návrhy novel zákonů. Dvě z těchto novel se týkají zákona o podpoře v hmotné nouzi, jeden pak zákona o odpadech. Každý senátní návrh zákona či novely zákona je určitým aktem zoufalství. Zoufalství pramenícího z nečinnosti (nebo špatné činnosti) exekutivy a z nečinnosti (či špatné činnosti) dolní komory našeho parlamentu. Není tomu jinak ani v tomto případě.
Senátní tisk 194 – senátní návrh novely zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (doplatek na bydlení).
Současná právní praxe vyplácení doplatků na bydlení umožňuje tento institut zneužívat, a to oběma stranami smluvních vztahů – nájemci i nájemníky. Takto dochází k nepřiměřenému poskytování veřejných státních prostředků a přeplácení nákladů na bydlení, neboť do jednoho bytu či do jedné obytné místnosti v ubytovacím zařízení lze „nasměrovat“ více jednotlivých doplatků. Senátní návrh tento hojně zneužívaný právní nedostatek odstraňuje a pro jeden byt či obytnou místnost v ubytovacím zařízení bude možné využít pouze jeden doplatek (bude cílen na tuto ubytovací prostoru, nikoli na „neomezený“ počet osob, které fakticky či fiktivně tento ubytovací prostor využívají).
Senátní tisk 195 – senátní návrh novely zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (veřejná služba).
Ústavní soud svým nálezem z listopadu 2012 zkomplikoval dobrovolné vykonávání institutu veřejné služby osobami v hmotné nouzi a osobami vedenými v evidenci uchazečů o zaměstnání. Novela zpravuje výkon veřejné služby v souladu s nálezem ÚS a umožní tak efektivní zapojení těchto skupin osob do alespoň částečného pracovního procesu, přičemž výkon veřejné služby je a bude dobrovolný, zúčastněným osobám zůstane zachováno hmotné zabezpečení a bude i finančně bonifikován. Umožní těm, kteří skutečně chtějí pracovat, aby toto dali jasně najevo právě výkonem veřejné služby v období, kdy nejsou zapojeni z různých důvodů do řádného pracovního procesu.
Senátní tisk 196 – senátní návrh novely zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zkušenosti dokazují, že výkup kovových odpadů je někdy úzce spojen s trestnou činností řady osob, jež se tohoto procesu účastní. Některé osoby, které předávají do výkupen kovové odpady, se uchylují při jejich získávání k trestné činnosti (krádeže, poškozování cizí věci, ohrožení funkčnosti obecně prospěšného zařízení apod.). Na druhé straně, jiné osoby, které od nich tyto kovové předměty vykupují, činí tak leckdy s vědomím, že byly získány trestnou činností. Policejní statistiky zaznamenávají meziroční nárůst těchto aktivit i jejich rostoucí společenskou nebezpečnost. Novela zákona o odpadech posiluje pravomoc obcí, na jejichž území výkupny kovových odpadů existují a umožní jim jejich činnost i existenci efektivně regulovat. Doposud to bylo možné pouze omezeně.
V sociálně vyloučených lokalitách i mimo ně žije nemalý počet sociálně vyloučených spoluobčanů. Ne všichni jsou se svým statutem smíření a nedostali se do něho vlastní nečinností či hloupostí. Prostě měli smůlu a jsou tak i se svými rodinami v tíživé situaci. Těm je zapotřebí pomoci postavit se zase na nohy a žít důstojný a plnohodnotný život. Jsou ale mezi nimi také ti, kteří se naučili statut sociálního vyloučení zneužívat a parazitují na ostatních. Pokud odmítnou a nevyužijí šance ke změně svých postojů a návyků, nezískají patřičný respekt k právnímu pořádku této země, budou v něm i nadále hledat skuliny a tyto zneužívat pro svůj prospěch, nesmíme váhat proti nim použít veškeré zákonné prostředky. Ale i proti těm, kteří jim v tom pomáhají. A k tomu směřují právě tyto naše návrhy novel zákonů. Jsme malou zemí, přesto nepociťujeme tyto problémy všude stejně. Jsou více zřetelné v severních regionech – v Moravskoslezském, Libereckém a Ústeckém kraji. Je to určitý paradox, protože v rámci Evropy je to zcela naopak a tyto problémy se koncentrují v jižních zemích. I proto je nelze bagatelizovat, mávnout nad nimi rukou s tím, ať si je řeší jen ti, kterých se to bezprostředně dotýká. Týká se to totiž nás všech bez rozdílu.
Je to zatím jen začátek složitého a dlouhodobého procesu, hodláme v něm ale pokračovat bez ohledu na to, zda v těchto prvních konkrétních případech uspějeme či nikoli. Nyní posuzují tyto návrhy příslušné senátní výbory v rámci tzv. druhého čtení, během něhož budou především zohledněny připomínky senátní legislativy. Když jsem před šesti lety vstupoval do klání o mandát senátora, šel jsem do toho s mottem „Stejná práva a povinnosti pro všechny“. Nemám důvod na tomto nic měnit. Nově vznikající koalice chce namísto zmocněnce pro lidská (a bůh ví jaká ještě) práva mít přímo ministra (ne-li dokonce vicepremiéra) pověřeného lidskoprávní agendou (možná časem i s vlastním ministerstvem). Jenom doufám, že jeho úloha nebude spočívat v brzdění a potlačování kroků směřujících k vytvoření spravedlivějšího a více motivujícího legislativního prostředí pro nás všechny. Že se nesoustředí na hájení některých vychytralců a obhajobu jejich neoprávněných výhod oproti většinové společnosti, ale naopak napomůže řešení těchto citlivých témat. Že nepodlehne vnějším tlakům ze strany různých zemí či institucí, které zveličováním problémů u jiných zakrývají své vlastní a odvádí tak od nich pozornost. Ale čas ukáže.
Miroslav Krejča
