Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://vimperk.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal
31.prosince:
Jedině příroda dokáže chystat každodenně změny a přitom se neopakovat.
Potvrdila to i posledního dne, …
… jehož datu ještě na konci náleží právě se na příštích devětadevadesát let loučící třináctka.
30.prosince:
Zatím stále platí, že za sněhem musíme do výšin … a je jisté, že tento rok už uvedenou situaci nezmění. Konečně berme v úvahu, že kalendářní zima se ujala vlády teprve před devíti dny, takže má na své dílo přebohatý dostatek času. A určitě nám nezůstane ničeho dlužna …
29.prosince:
Jediný šumavský den ve třech různých nadmořských výškách … Nejprve vimperských 694 m půl hodinky po východu slunce – ano, dnes se počasí nepředvede obzvláštní krásou, spíše se bude většinou nemastně, neslaně chmuřit.
Boubínských 1362 m to pro změnu půl hodinky před západem slunce věru nevylepšilo … jako na objednávku dle zákona schválnosti právě v ten čas začal ledový jihozápadní vítr halit vrchol, obílený dvoustupňovým mrazíkem spolu s tu a tam zatoulanou sněhovou vločkou, do husté mlhy a dokonale tak vynuloval dosavadní celkem přijatelnou viditelnost.
Co si tedy odnést z poslední nadmořské výšky – 1050 m na Basumských lukách půl hodinky po západu slunce? Přece jasný příslib, že krásné počasí šetří síly do finále roku 2013. Silvestr by se měl přinejmenším z tohoto hlediska dokonale vydařit, a to nikoli jen v uvedených nadmořských výškách … 🙂
28.prosince:
K dokonale svátečním pocitům nejednou postačuje …
… všehovšudy v pravý čas pozorovat, …
… jaké proměny se odehrávají …
… v jediném dni na obloze nad vimperským zámkem. Zatímco fantazie by tu na základě měnících se obrazců sváděla bezmála k spřádání nejrozmanitějších příběhů, meteorologie vše klasifikuje jako pouhá uskupení cirrů, tj. oblaků složených z ledových krystalků a náležejících do tzv. vysokého patra, tedy rozmezí šesti až třinácti kilometrů nad zemí.
27.prosince:
Ani poslední pátek roku 2013 nepřinesl srážky, které by stály za řeč – místy sice v noci mrholilo, ale to bylo vesměs vše. Od západu se ovšem přihnala poměrně bohatá oblačnost, která pokryla noční oblohu nad Vimperkem a vydala i na slušnou čepici, jíž tradičně nepohrdl náš Boubín. Přesto se zdálo, že nastalá situace by tam nemusela nutně mít za následek jednoznačné neprůhledno … chvílemi viditelný měsíční srpek toto zdání časně zrána potvrdil.
Tím však prakticky od samého úsvitu po většinu dopoledne veškerá viditelnost končila, …
… neboť ani čerstvě vyšlé sluníčko nezmohlo s boubínskou čepicí, byť se občas ve výšce trhající, více nežli takovýchto několik náznaků mírného zrůžovění.
Mlha pak ke všemu vlivem jediného naměřeného stupně pod nulou namrzala, a krom toho, že opět vytvářela průsvitné námrazy na rozhledně, …
… zahrozila také nešťastným, dosud v mnoha případech z nedávné pohromy se nevzpamatovavším boubínským smrkům.
Současně však nebylo možno přehlédnout ani její tradiční vysloveně krášlící schopnosti, které se staly v průběhu návratu dolů příjemnou náplastí na nulovou viditelnost. Ještě od Korkusovy Huti bylo zřejmé, že Boubín se své čepice nechce vzdát.
Vývoj počasí ve Vimperku, kterýžto se v průběhu dopoledne postupně dočkal dočista vymetené azurové oblohy, jednoznačně zavelel k druhé cestě vzhůru s jasnou vidinou výrazné změny ranní situace.
Již v lesích dole nad Kubovkou, stále ponořených do lehounkého mlžného dýchnutí, se ukázalo, že ranní námraza zásluhou vyšší teploty opouští v podobě zlátnoucího deště špičky smrků …
… a sluníčko si přebohatě vynahrazuje, oč bylo ráno ošizeno.
Vrchol už nemohl přinést nic jiného nežli další z úžasných zážitků letošního vánočního času, snad též na počest padesátých narozenin, které právě dnes slaví Chráněná krajinná oblast Šumava.
Mlha poklesla a za teploty, jež oproti té ranní vystoupila na rovný bod mrazu, byla silným ledovým jihozápadním větrem (ano, tímtéž, který povětšinou tak úspěšně výrazně zesiluje pocit zimy) rozčesávána o šumavské vrcholy – zde nejvýrazněji o Bobík a Solovec.
Dokonalé viditelnosti Alp by zrána uvěřil asi jen málokdo, v tomto okamžiku však s nemenší intenzitou přitahovalo zrak i vše, co se odehrávalo pod nimi, …
… a to z hlediska tvarů i barevných nádechů, tím působivějších, …
… čím bližších k obzoru se sklánějícímu zářícímu slunečnímu kotouči.
Navzdory větrem hnané inverzní oblačnosti přetrvávala skvostná viditelnost i tam, kde se s ní za jiných okolností nesetkáme, …
… čehož jedinečným příkladem byl tolikrát již zde vzpomínaný daleký Klosterwappen.
Kvapem se blížil okamžik slunečního loučení …
… a člověk jako už tolikrát nevěděl, kam vyslat své tři oči dříve … zda k Luznému a Roklanům, …
… mezi Bobík a Trojmezenskou hornatinu, …
… či do vnitrozemí, kam zjevně mířil onen v neprůhledno vše neúprosně zaklínající bílý plaz.
Alpští velikáni už dávali sluníčku pomalu své sbohem, …
… když se i vítr rozhodl vytáhnout ze svého vlajícího rukávu vzácnou lahůdku a vykouzlil cestou k Luznému charakteristické vlny Kelvin Helmholtzových mraků.
Mlžné ráno bylo zapomenuto … ať žijí všechna příští rána, …
… včetně těch, v nichž se probudíme třeba i do neprůhledna.
Neboť probudit se – to je, oč tu především běží. Za samotné probuzení buďme v prvé řadě vděčni – nepatří totiž k samozřejmostem, zatímco každá mlha se přece jednou musí rozplynout a uvolnit místo sluníčku … 🙂
26.prosince:
Sněhové svatoštěpánské překvapení se nakonec nekonalo – pouze zbytky starých, pozvolna odtávajících zásob dnes zachraňovaly aspoň symbolický náznak zimy, připomínající podobně jako loňského roku spíše předjaří.
Máme však každopádně čas vánoční, k němuž sice v našich zeměpisných polohách sníh tradičně patřívá, …
… ale na druhé straně, byť významně spoluvytváří atmosféru těchto krásných svátků, jistě v jejich rámci nepředstavuje to nejdůležitější. Nikoli poprvé jsme nuceni oželet idylickou ladovskou zimu, ale oko a duši lze potěšit i jinak – třeba tímto takřka dvousetletým betlémovým výjevem v kostele v Srní …
25.prosince:
O tom, že i bez sněhu mohou Vánoce mít své kouzlo, …
… přesvědčil dnešní úsvit.
Podle lidových pranostik červánky znamenají změnu počasí … a dle všeho se jí i dočkáme, …
… možná dokonce v podobě zítřejšího předpovídaného svatoštěpánského sněhu. Nechme se překvapit.
24.prosince:
Po štědré nadílce nejrozmanitějších jevů a bohatých dohledností minulého týdne, zakončeného v poměrně dramatické náladě, by nebylo nic divného na tom, kdyby se letošní Štědrý den na Boubíně odehrával třeba v podobném duchu jako loňský (viz archiv).
Pravdou se však od samého rozbřesku ukázal být naprostý opak – sváteční sluníčko vyšlo na brilantně připravený, dokonale čistý obzor, na němž se po své levici pozdravilo s opět dokonale viditelným nejbližším alpským vrcholem Klosterwappen …
… a na opačném konci velehorského pásu pak i s obrysy známé Zugspitze (věrní a pozorní čtenáři už jistě vědí, že na snímku ji najdou coby první zprava).
Není tedy divu, že se opět dostavila tradiční zmlsanost, velící oku hledat na protilehlém obzoru nad inverzní hladinou obrysy krušnohorského Klínovce … a skutečně tam, byť zatím velmi mlhavé, jsou !
Zde postačí chvilka trpělivosti, vyplněná třeba pohledem k jihu, kde již sluníčko pilně pracuje na sváteční výzdobě všude, kam svými vánočními paprsky dosáhne. Současně není bez zajímavosti uvědomit si i neobvyklou skutečnost, že totiž na vrcholu Boubína momentálně panuje táž teplota jako před započetím cesty ve Vimperku – pět stupňů nad nulou. Jihozápadní vítr pak vykazuje proměnlivou intenzitu a pocitově není ani zdaleka nepříjemným, což rozhodně nelze říci o předcházejících dnech.
Zmíněná trpělivost skutečně, jak praví lidové rčení, přináší své růže, navíc též zkrášlené sluníčkem, jež náhle vyslalo svůj pozdrav Boubínu právě odrazem od Klínovce. Zde jej vidíme jako drobnou světlou tečku v levé třetině obzoru, …
… takže jistě není od věci vše si detailněji přiblížit a moci tak krom slunečního odrazu spatřit již i zřetelnější obrys nejvyššího krušnohorského vrcholu, zpředu jakoby kopírovaného mírným světlým zčeřením inverzní hladiny.
Tváří v tvář svátečnímu rozjímání velebných alpských velikánů tak nezbývá než popřát nejen všem věrným čtenářům fotokroniky, aby letošní Vánoce byly plné ničím nerušeného posvátného klidu, dokonalé vnitřní pohody a radosti 🙂 .
23.prosince:
Navenek nic nenasvědčuje příjemné skutečnosti, že Vánoce nejen klepou na dveře, ale mají už prakticky ruku na klice.
Teprve bližší a soustředěnější pohled přece jen cosi prozradí …
… a noc pak co možná milosrdně zamaskuje v této chvíli již víceméně naplněnou prognózu, že místo sněhu se letos opět dočkáme bláta. Ale kouzlo a hloubka vánočních prožitků přece nestojí ani nepadá počasím …
22.prosince:
Čtvrtá, tedy poslední adventní neděle se nesla v duchu změny počasí, jak ji předznamenal již předchozí večer. I tentokrát panovalo zpočátku slunečno a nezvyklé teplo, způsobující znatelné změknutí, ba až rozbřednutí včera ještě dokonale tvrdého sněhu, ovšem poměrně brzy nastoupil též velmi silný jihozápadní vítr. Těsně pod vrcholem počal prohánět oblohou mraky nejrozmanitějších tvarů, připomínající chvílemi jakési mohutné, zpředu nazad se táhnoucí valy … zkrátka dal jednoznačně najevo, …
… že dnešní soumrak se ponese především v jeho nepřehlédnutelné režii. To však nezabránilo náhle nedobrovolně ukrytému sluníčku, aby se na rozloučenou nepřihlásilo ještě aspoň zajímavým levým parheliem nad alpským pásem, který se též zjevně chystal dát sbohem své viditelnosti.
Ale momentálně to nebylo pociťováno jako zásadní újma – ostatně nikoli poprvé tu velehory byly nuceny i v mnohem zřetelnější podobě ustoupit monumentálnímu divadlu, jež se odehrávalo nad nimi …
A člověk v tom bezmála vichru, který ve chvilkových nárazech i rozechvíval věž, najednou zase nevěděl, kam upírat oko své i fotoaparátu dříve, …
… aby mu, pokud možno, uniklo co nejméně ze všech barevných odstínů, jemností …
… i dramatických proměn oblohy, pozvolna zatahující temnou oblačnou oponu směrem k západu.
Pokořené Alpy se náhle přece jen probarvily k poslednímu pozdravu … a podpořily už tak dost silnou otázku, zda i dnes nabídnou podobně jako včera svůj nejvzdálenější viditelný vrchol.
Ani hučení větru nepřehlušilo pomyšlení na nevděk a snad i nedostatek pokory vůči štědré ruce přírody, …
… jež nakonec projevila svou tradiční velkorysost, když v ohnivě pojatém finále …
… přece jen aspoň obrysy vytoužené Zugspitze i jejích dvou sousedících velikánů ukázala.
21.prosince:
Dnešní soboty, zejména v dopoledních hodinách, zásluhou mimořádné, dokonale neprosincové teploty naprosto nic nenasvědčovalo tomu, že nadešel první zimní den – resp. že dle vědců započne večer v 18:10 astronomická zima. Případnou touhu po sněhu bylo tím pádem možno naplnit jedině ve výškách – třeba boubínských, kam se však, věřte-nevěřte, po dlouhé době dalo stoupat opět všehovšudy v košili.
Teprve ledový vítr na věži navrátil člověka realitě zimní bundy a poctivé čepice, nicméně pohled z Boubína do vnitrozemí necelé tři hodiny před výše vzpomenutou očekávanou událostí každopádně nepřinášel sebemenší stopu zimy.
Také v záři posledního podzimního slunce odpočívající zasněný Dachstein vzbouzel zcela jiné nálady – tedy alespoň opticky, neboť jinak barvy nastupující zimy hájil oproti předcházejícím dnům přece jen pokles teploty, zprvu na jeden stupeň nad nulou, vystřídaný během hodiny samotným bodem mrazu, a již zmíněný ledový vítr. Blížící se zimní slunovrat dokonale oslavilo především samo sluníčko, …
… když záhy vyslalo coby předehru k všemu dalšímu své antikrepuskulární paprsky směrem nad temelínskou elektrárnu …
… a postupně tím směrem protahovalo i stín Boubína, čímž dalo v krajině vzniknout velmi působivé světelné kompozici.
Západní strana pak začala pozvolna zaznamenávat přísun oblačnosti – zprvu sporadicky, jako např. zde nad Jezerní horou a oběma Ostrými, …
… postupně pak ve stále bohatším seskupení i vrstvení, a to přímo do dráhy zapadajícího sluníčka, aby mohlo takto náležitě oslavit svůj významný den.
Celý alpský pás náhle začal tonout ve zlátnoucím oparu, ale to zdaleka nebylo, jak už se zde stává, vše …
Sluníčko se totiž rozhodlo připravit před svým rozloučením opravdovou lahůdku – nejvzdálenější alpský vrchol viditelný z Boubína. Je jím nejvyšší hora Německa a současně hraniční hora mezi ním (konkrétně spolkovou zemí Bavorsko) a Rakouskem (spolkovou zemí Tyrolsko) – Zugspitze – 2962 m, náležící k masivu Wetterstein v Severních vápencových Alpách. Na snímku je vidět nalevo od zapadajícího slunečního kotouče coby první a nejvyšší ze samostatného trojbloku, tvořeného dále vrcholem Innere (Vnitřní) Höllentalspitze – 2741 m a Hochblassen – 2707 m .
Ještě lépe pak vynikla, sotva sluníčko definitivně zmizelo a obrysy alpských velikánů začaly nabývat vůči obloze kontrastnějšího vzhledu. Tentokrát Zugspitze vidíme jako první zprava a současně si nelze nepovšimnout mírné změny jejího tvaru v důsledku jemného náznaku atmosférického zrcadlení, jehož jsme si z rozhledny v uplynulém týdnu užili přebohatě. Pro úplnost dodejme, že vzdušnou čarou je tento velikán vzdálen od Boubína úctyhodných 273 km a jeho vrchol pokrývá jediný ledovec na území Německa – Schneeferner. Za pozornost zde dále stojí blíže k nám uprostřed (vzdušnou čarou pouhých 17 km) též vrch Almberg – 1139 m, na němž nelze přehlédnout sjezdovky lyžařského střediska Mitterdorf, zatímco nad nimi se zrovna přes špičku hory přelévá jihovýchodním větrem hnaná inverzní oblačnost. Letošní zimní slunovrat tak zásluhou všeho došel skutečně velkolepé oslavy.
20.prosince:
I počasí se řídí zásadou, že změna je život, …
… ale z této by asi nikdo nehádal, …
… že nejedno malé dítko již nedočkavě počítá: „Ještě se čtyřikrát vyspinkám a přijde Ježíšek … „
19.prosince:
Byla-li zde po dva předchozí dny řeč o Vánocích v týdenním předstihu, je možno s potěšením dodat, že velký mág Boubín v tomto duchu nezapomněl do třetice ani na Štěpána a uchystal koledu, o jaké se snad ani jeho skalním nejvěrnějším po všechna léta nesnilo. Všemu bezpochyb položila základ dále stoupající teplotní i atmosférická inverze. V prvém případě teplota ve Vimperku poklesla oproti včerejšku na sedm stupňů pod nulou, přičemž boubínská zůstala na svých čtyřech – rozdíl už je tedy jedenáctistupňový. Pohled na „bránu Šumavy“ za úsvitu pak nejlépe vypovídá o narůstajícím oparu, ba místy přímo zamlžení.
Obloha před slunečním východem vábila oči další barevnou nádherou, ale byla tu i lákavá předzvěst příštích velkých kouzel na poli atmosférického zrcadlení – např. opět vykukující alpský novotvar nad Plechým, …
… ale především dění na východní straně, kde opět zrcadlil nejen Klosterwappen a další běžně neviditelné vrcholy za Lysou, Knížecím stolcem a dále směrem k Lipnu. Za pohled ovšem stálo i to, co se odehrávalo v pásu nejnižší oblačnosti nade vším jmenovaným – jako by i zde kdosi v drobných obměnách vymaloval zrcadlící se vrcholy. Tady nicméně na základě celotýdenního pozorování nešlo o nějaká zásadní překvapení, …
… ta měla nakonec přijít zcela odjinud.
Kdo už má alpské panorama napravo od Třístoličníku za léta v oku, nemohl si nepovšimnout např. nápadných tvarových změn v dachsteinském masivu, který se kompletně jevil zaobleněji, naproti tomu hned ze sousedních štítů (na snímku zcela vpravo) pro změnu jako by vyrůstaly jakési nebývalé hroty všech možných velikostí a tvarů, …
… pozorovatelné i dále západním směrem.
Nelze ovšem samozřejmě opomíjet ani výjevy na východní, …
… severovýchodní …
… a severní obloze, …
… jež asi nejvíce předváděla rozpouštění srážkových pruhů.
Ale honem zpět k zrcadlení. Zatímco na východě projevovalo spíše zmírňující tendence, …
… jihozápad rozehrál doslova před očima fantastické představení, které určitě stojí za detailní přiblížení.
V sousedství Dachsteinu, mimochodem pozvolna nabývajícího opět své běžné podoby, se náhle začaly rýsovat charakteristické vodorovné linky …
… a opodál vyrostlo cosi jako kombinace stolových hor a našich Prachovských skal. Opět tak mohlo dojít jen na tichá slova díků za to, že člověku bylo umožněno stát se svědkem toho, jak některé úchvatné přírodní jevy postupně vznikají, kulminují a vzápětí zase mizí v čím dál neprůhlednějším oparu. Potvrdí-li se na zítřejší den předpověď rostoucí oblačnosti, jež možná zase na čas učiní krásným výhledům konec, pak nelze nežli upřímně přát všem, aby se jim letošní skutečné Vánoce vydařily nejméně tak krásně, jako proběhly tyto dneškem končící předčasné na Boubíně … 🙂
18.prosince:
Boubínské předčasné Vánoce pokračují – dnešek se nesl především ve znamení nápadné teplotní inverze, v jejímž rámci časně ranní Vimperk jiskřil pětistupňovým mrazíkem, zatímco teplota na vrcholu Boubína vystoupila na čtyři stupně nad nulou a završila tak celkově devítistupňový rozdíl. To však nebylo zdaleka vše, co zde upoutalo pozornost.
Z vnitrozemského směru se totiž počala navracet inverze i v klasické mlžné podobě, …
… okrášlené shora dalšími variacemi famózní oblohy, …
… tvořící důstojnou kulisu stále dokonale viditelnému alpskému pásu.
Také dnes sem právě za takovýmito pohledy vážila cestu poměrně početná parta návštěvníků, z nichž zejména volarští potvrdili ještě o další čtyři stupně větší rozpětí teplotní inverze, hovoříce o devítistupňovém mrazu v jejich končinách.
Hlavní „bonbónky“ se však přesto ukrývaly poněkud jinde.
K asi nejvzácnějším náležel tento zřetelný, podobu písmene V mající tzv. svrchní dotykový oblouk, skutečně se dotýkající náznaku velkého oblouku, třebaže samo sluníčko je dosud za obzorem.
Ten v dáli nabídl krásně viditelný pás Brd.
První pozdrav slunci se nesl úžasně zabarvenou oblohou, …
… na níž se v protilehém směru chystal pro změnu k svému rozloučení měsíc, …
… jenž se dnes oproti včerejšku mírně zdržel.
Inu, situace, za nichž se společně setkají tito dva spoluhráči, náležejí na Boubíně k nejpůsobivějším.
17.prosince:
Třebaže nás ještě celý týden dělí od Štědrého dne, bez nadsázky je možno prohlásit, že Boubín naděloval již dnes – a skutečně nanejvýš štědře. Vše začalo kouzly měsíčního úplňku, který se v nočních hodinách za přispění rozsáhlého altocumulu obklopil výraznou korónou.
Ta se sice v průběhu postupného rozednívání vytratila, ale současně nebylo pochyb o tom, že pastvě pro oko zdaleka není konec.
Měsíc, hledící z opačné strany na zraněné boubínské lesy, samozřejmě nebyl jediným lákadlem, …
… od včerejška přetrvávala též zvědavost, zda i dnes bude pokračovat atmosférické zrcadlení nad stále úchvatně čistými a dokonale vykreslenými Alpami.
A skutečně pokračovalo, opět v miniaturní podobě, …
… ba tentokrát si dokonce přisadil i stále viditelný Klosterwappen, nemluvě o jeho jižních sousedech – opět netradičně viditelných nad naší Lysou. Není také divu, pokud se i tam v dáli stejně jako zde na Boubíně teplota stále držela na těch samých hodnotách, o čemž by svědčil vlivem pohybu teplejšího vzduchu mírně rozostřený obzor.
Ale, málo platno, oko přitahoval především zapadající úplněk, …
… čím více mířící k obzoru, tím postupně temnější, prokreslenější a ke všemu nabývající oproti původní kruhové podobě spíše tvaru jakési hrdla zbavené amfory.
Stihl se rozloučit ještě před východem sluníčka.
Touha spatřit na vlastní oči mimo jiné krásné alpské panorama dnes přilákala na boubínskou věž hojný počet návštěvníků, a to i z končin poměrně dalekých, jmenovitě z Liberce, odkud bylo nutno vyjet již ve tři hodiny v noci. Z domácích pak nescházeli např. meteorolog Roman Szpuk či fotograf Vláďa Hošek.
Všichni tak společně přihlíželi dalšímu dění na fantastické obloze – třeba tomuto rozpouštění srážkových pruhů, …
… mířícímu pozvolna i nad Vimperk.
Samozřejmě nescházela ani průběžná kontrola proměn atmosférického zrcadlení, …
… a honem zpět potěšit oko třeba kouzly již vyšlého sluníčka, které takto namířilo stín vrchního mraku …
… rovnou na špici dalšího, tentokrát boubínského stínu, promítnutého na daleký obzor.
Rozloučení se zasněnými Alpami však nebylo zdaleka posledním dnešním „bonbónkem“, …
… ten, jak už tomu bývá, si sluníčko ponechalo až na závěr, tedy po našem odchodu z věže, když na volně putujících oblacích stvořilo krásnou irizaci – optický úkaz z rodu ohybových jevů, spočívající v zabarvení připomínajícím zásluhou převládajících odstínů červené a zelené perleť.
Ani to však nebyla tečka za dnešní bohatou nadílkou. Přišla teprve v okamžiku, kdy se k irizaci níže připojilo i levé parherlium, málokdy viděné s prvně jmenovaným jevem takto pospolu, ke všemu pak na mraku tak zajímavého tvaru. Štědrý den se tu zkrátka o týden předběhl 🙂 .
16.prosince:
Čerstvě uplynulý víkend sice na chvilku mírně pokazil do té doby vynikající rozhledové podmínky, ale zdá se, že druhá půle zatím poměrně teplého prosince opět vše napraví. Obloha prakticky bez mráčků – vyjma této labutě, letící nad Trojmezenskou hornatinou směrem k Dachsteinu – slibuje mnohé, …
… výrazně ustoupivší inverze pak po delší době zase jednou krom jiného zcela odkryla celý komplex temelínské elektrárny.
Alpské panorama se skví naprostou čistotou a brilancí – však tomu v třístupňové teplotě vydatně napomáhá silný jihovýchodní vítr, dokonale vymetající odevšad až na ojedinělé výjimky každý náznak mlhy … ale něco se tu přece děje. Zaostříme-li zrak výrazně doprava, …
… resp. přesuneme-li se raději na detailní zvětšení, nemůže nám uniknout zcela miniaturní atmosférické zrcadlení (fata morgána), a to napravo v sousedství dvou dominantních štítů: Hochtoru – 2369 m a Grosser Ödsteinu – 2335 m. Oba velikáni, náležející do Ennstalských Alp, se nacházejí od Boubína cca 170 km vzdušnou čarou, ovšem zrcadlení se svými charakteristickými novotvary probíhá v ještě vzdálenějším pásmu Seckauských Taur, konkrétně nad masivem Hochreichhartu – 2416 m, vzdáleným 192 km. Je tedy zajímavé, jak v této dálce i pouhých 22 km hraje do té míry významnou roli v zemském zakřivení, že štíty s větší nadmořskou výškou se pohledem z Boubína jeví jako menší. Opět se zde potkávají dvě pásma rozdílně teplého vzduchu, jejichž rozhraní se tentokrát nachází opticky poměrně nízko, třebaže prakticky v téže výši, jaké dosahují i dvě prvně jmenované bližší hory, nad nimiž ovšem zrcadlení neprobíhá.
I náš skoro již možno říci starý známý Klosterwappen zůstal zrcadlení ušetřen, zato jsou k vidění, byť nepatrně, další alpské hřebeny za Lysou.
Dokonalé čisto je i na opačné straně, jíž dominuje Watzmann.
Sluníčko je dnes na všechnu práci na obloze i pod ní samo – snad jedině temelínské páry se mu skromně nabízejí k vyzdobení …
Inverze sice ze Šumavy téměř zmizela, ale daleký obzor se nachází v oparu, takže Krušné hory dnes nehledejme, páteční výjimečná situace se neopakuje.
Těžko asi odhadnout, kolik lidí už si položilo otázku, proč není spodní plošina vysílače na Mářském vrchu zprovozněna k vyhlídkovým účelům, pakliže sousední rozhlednu přerostly ze tří směrů tamní lesy …
15.prosince:
Třetí adventní neděle se sice neponese celá v této krásně slunečné podobě, ale na sváteční atmosféře jí to dozajista neubere nikde tam, kde je k ní opravdová chuť a vnitřní schopnost … 🙂
14.prosince:
Čas od času se přihodí i věci nepředvídané … člověk pospíchá ze světa všedních starostí do úlevné náruče šumavských lesů, …
… aby se tu zaposlouchal do jejich tajemných a současně léčivých tónů, …
… unášejících ho, podobně jako i slunečními paprsky zalitá cesta, vzhůru.
A vrchol náhle přináší zvrat, …
… ještě včera, ba i před pouhou hodinou tu bylo vše jinak.
Slunce se na odchodu opět znesvářilo s mraky, přinuceno k pouhému přihlížení, kterak koketují s vrcholky hor, načas vládnoucích znenadání nezvykle blízkému obzoru.
Ty skutečně nejvyšší pak nedostávají pražádnou šanci – touha malých po moci dnes má zelenou, na rozdíl od světa lidí tu však nehrozí sebemenší škody, tady nepanuje přebujelé sebevědomí, nadutá samolibost ani chorobně nabubřelý, na špičku nosu si ve své zoufalé nevědomosti nevidící bezbřehý kariérismus, …
… jako leckde tam dole …
Když už se zdá, že zvítězí šedé neprůhledno, oblíbený a vyhledávaný pomocník nestoudných šašků, …
… přichází náhle na pomoc mocný čerstvý vichr …
… s tolik potřebnou výzvou k neklesání na mysli …
Není nakonec matka Příroda …
… největším z Mistrů alegorie? … A homo „sapiens“ jí, po uši zavrtán do svých směšných malicherných nicotností, ke své škodě tak často neumí naslouchat …
13.prosince:
Boubín opět dokonale vyvrátil vžitou lidovou pověru, že pátek třináctého je smolným či nešťastným dnem. Ba ani ve zvolna končícím třináctkovém roce, který pátky s tímto číslem v datu přinesl všehovšudy dva (druhý zářijový a dnešní – druhý prosincový), se aspoň tady nahoře nenaplnily pražádné černé obavy, …
… pokud bychom ovšem, a to plným právem, nepovažovali za velkou smůlu zmeškání naprosto ideálního výhledu na krásně ostré a brilantně prokreslené Alpy.
Kdo si dnes nepřivstal, aby se již před úsvitem mohl opájet vším, co nabízel pohled z věže, přišel o hodně, ale nemusí přespříliš zoufat, …
… neboť příležitost k úžasným výhledům ještě potrvá. Těžko však odhadnout, zda v plném dnešním mimořádném rozsahu, zahrnujícím krom jiného i poměrně vzácně viditelný Klosterwappen, připomenutý zde již 4. prosince, kdy se nad ním objevilo atmosférické zrcadlení, …
… případně v dáli na obzoru nad Vimperkem (přesně řečeno nad jeho navzdory barevným úpravám nemalebnou panelovou částí zvanou „Sojčák“) sice slabě, ale přece zřetelný pás Krušných hor s jejich nejvyšším vrcholem Klínovcem – 1244 m, vzbouzejícím lákavou představu výpravy na něj za účelem spatření Boubína 🙂 .
Inverze mírně poklesla, leckde navíc docela zmizela a teplota stoupla o jeden stupeň na celkových pět. Připočteme-li k tomu téměř bezvětří, dostáváme zcela ideální počasí k výšlapům na šumavské vrchy, odměněným působivými rozhledy.
Ty boubínské pak, bohužel, jak tu bylo zmíněno již dříve, nabízejí mimo jiné i smutnou přehlídku zraněných smrků, které přišly následkem vývoje počasí uplynulých tří týdnů o své špičky. Není jich málo.
Vedle bolavých ran, jaké se nevyhnou v přírodě nikomu, je tu však na druhé straně neselhávající působivost Alp, …
… třebaže momentálně pozvolna mizejících v prosluněném oparu.
I ti nejsilnější musí občas sklonit hlavu pod tíhou vyšší moci … a nebývá vždy lehké opět ji narovnat …
Za takových okolností se může stát jakousi útěchou vědomí skutečnosti, že vlastně není tak zle – spousta jiných svůj boj prohrála …
Všem nám pak stále svítí sluníčko, jež navíc dokáže blahodárně proniknout leckdy i tam, kde bychom je ani nečekali.
V nanejvýš vydařený den, jakým byl i dnešní pátek třináctého, pak jistě stojí za to vyzkoušet si i poněkud netradiční pohledy na jinak známá místa – zde konkrétně na alpské vrcholy z Basumského hřebene.
12.prosince:
Není tomu zdaleka poprvé, kdy tu zaznívá stará pravda, že mlha je fotografovi věrným spojencem … ať už časně nad ránem, …
… v pozvolna lehce mrazivém, a přece hřejícím podvečeru, …
… či za soumraku, též plného dávných ozvěn … advent přece není jen časem očekávání, ale též vzpomínání …
11.prosince:
Po vichrné, sněhové a zejména další mlhavě mrazivé víkendové epizodě (byť tentokrát v podstatně slabším provedení) se Boubín opět probudil volný a s plným rozhledem na ostré, ničím necloněné Alpy.
A znovu to byly ze všech možných typů oblaků především cirry, které vládly nejvyššímu patru oblohy, …
… plné barevných proměn …
… v závislosti na momentálním postavení ještě za obzorem ukrytého sluníčka.
Jeho cesta k nám opět nepatřila k snadným, ale odměnou tu byly neustále se střídající úchvatné okamžiky, …
… a to opět, jako už nesčíslněkrát, na všech viditelných směrech.
Sluneční paprsky zatím ještě nepromluvily do nezvyklého čtyřstupňového tepla …
… a tělesný pocit téměř dokonalého bezvětří mohl být vyváděn z omylu jedině pohledem vysoko vzhůru, …
… kde byly pro změnu směry a tahy ne zrovna slabých vzdušných proudů dokonale čitelné.
Sluníčko se pustilo do nelehkého díla s opravdovou vervou – i v oblačné hradbě si našlo aspoň nejnutnější skuliny k tomu, aby mohlo u nás dole pozlatit, co se dalo, nejpůsobivěji pak osamělé inverzní cáry, …
… ale ještě se při tom všem dokázalo antikrepuskulárně podepsat na západní stranu, skýtající mimo jiné i smutný pohled na nejeden smrk, jenž vinou nedávné mrazivé zátěže přišel o svou špičku, případně i podstatnější část kmene.
Dění v pásmu cirrů vysoko nad Temelínem pak náleželo k nefalšovaným výtvarným skvostům, …
… umocněným zlatnickou prací na protější straně dole.
Ostatně ani sama elektrárna tentokrát nijak nezaostávala v tvorbě bezmála přízračných výjevů – zásluhou svých par v jednom okamžiku stvořila v mlhavé dáli cosi jako prazvláštního bájného tvora, plujícího po bělostné hladině poté, co se vynořil z tajemných hlubin.
Vimperk postupně, jak se zdálo, setřásl svou mlžnou atmosféru, ale vše současně nasvědčovalo tomu, že se do ní ještě dnes chvílemi ponoří znovu.
V nezvykle opět kompletně zelených lesích (nahlíženo kontrastem vůči třiceticentimetrové sněhové pokrývce) nebylo často možno přehlédnout zhoubné následky nedávné dinosauří podoby některých z nejvyšších smrků. Bez obalu je zde možno říci, že v nejednom případě šlo doslova o krk, …
… zatímco v jiných i o mnohem větší partie.
A tak nakonec nezbývalo …
… než opět pozdvihnout zrak do nebeských výšin, jejichž zásluhou bylo možno dnešní den vnímat …
… především ve znamení vlády fantastických cirrů a slunečních kouzel.
10.prosince:
Přesně před rokem byl desátý prosinec přelomovým dnem, v němž dosavadní silné mrazy vystřídalo sněžení. Ten letošní pak připomíná spíše loňského Štěpána – scházejí jen kvetoucí sedmikrásky, ačkoli možná stačí jen chvilku vydržet …
9.prosince:
Nežli přihlížet tomu, jak ve vytrvalém mrholení odtává bílá adventní idyla, navraťme se raději k ní samé …
8.prosince:
Rozsvícení vánočního stromu na školním dvoře ZŠ TGM, provázené bohatým kulturním programem, …
… je již neodmyslitelnou vimperskou tradicí, …
… vážící se k druhé adventní neděli …
… a vrcholící pompézním ohňostrojem.
Letošní slavnost pak byla mimo jiné věnována i novému vimperskému zvonu Inocencovi, v jehož prospěch poputuje výtěžek z prodeje malých zvonečků vyrobených žáky pořádající školy.
7.prosince:
Odbíjela pátá, když Šumavou, chystající se pozvolna k procitnutí, zaburácel poslední nápor vichru a na rozloučenou si bohatýrsky zamuzicíroval v lesích, ale i na střechách a v komínech. V patách se mu hnala miliony drobných ledových odlesků vířící bílá tma … Ještě dopolední Vimperk takhle sklízel její pobledlé, v některých očích nemilosrdné, v jiných naopak i malebně krášlící dovětky.
Obloha však měla chvílemi připravenu i přívětivější tvář, …
… dokonce též s náznaky milého úsměvu. Kolik takových asi viděly tyto prastaré středověké, podle některých domněnek možná dokonce samotné templáře pamatujcí zdi ve Smrčné?
A ledový vítr si dál prozpěvoval … a kreslil … snad pro potěšení všech, kdož pro krásu nevnímali mráz, a určitě pak pro své vlastní, čitelné na každém kroku.
6.prosince:
Přesně podle očekávání se dostavila další sněhová nadílka, ve Vimperku pak v porovnání s nejrozmanitějšími letitými zkušenostmi zatím v celkem rozumné míře.
Paní Zima však, zdá se, bude tlouci na vrata stále nedočkavěji, …
… ale jako vždy jí nelze upřít nezaměnitelný smysl pro krásu, …
… s nímž našim očím mlčky vytáhne třeba půvab staletého dřeva …
… nebo tiše povypráví příběh zákoutí se zdánlivě na první pohled obyčejnou lavičkou, …
… nežli celé město na delší čas ukryje pod bohatý bělostný příkrov.
5.prosince:
Nejen na základě navrátivší se mlhy, ale i s ohledem na dnešní datum byla ráno na Boubíně příhodnou otázka, co nám to sem čerti nesou …
Na druhé straně ovšem něco nadělil i Mikuláš – například po dlouhé době zase čitelné, jen dvoustupňovým mrazíkem lehce přizdobené informační tabule na rozhledně … momentálně tu obraz toho, co je odtud možno vidět, podávají právě jen ony.
Současně je možno zaznamenat, že dalším z okolních smrků se podařilo úspěšné napřímení, byť mnohé jiné zůstávají i nadále ve fázi úporné snahy.
Ke všemu se zdá, že celý námrazový kolotoč se začíná zase opakovat.
Velmi podobnými obrázky, sice příjemnými pro oko, ale méně již ve výsledku pro samotné stromy, totiž začínalo minulého měsíce i předcházející kolo.
Také dnes jsou výtvarné projevy mrazíku poutavějšími náměty k fotografování nežli okolní mlha, nemající se k ústupu, ba ani k zásadním barevným změnám, které by svědčily ve prospěch dávno stoupajícího sluníčka, jež si tu člověk musí momentálně jen domýšlet podle hodin.
Nabízí se však řešení podívat se na to vše z opačné strany mlžné clony, …
… tedy seběhnout z Boubína a přihlížet tomu, co se odehrává kolem jeho špičky, zatímco okolní krajina si již poměrně bohatě užívá sluníčka.
Hora se právě osvobodila, ale zjevně jen na chvilku … málo platno, ve vzduchu je sníh … a čerti ostatně zdaleka neřekli své poslední slovo – patří jim přece především dnešní večer 🙂 .
Ten ovšem přinesl i bez čertů krátce po západu Slunce velmi zajímavou podívanou, když zprvu jednotvárná, chtělo by se říci přímo temně šedá sněhová oblačnost, nasouvající se nemalou rychlostí po celé obloze ze západního směru, …
… počala právě vlivem posledních slunečních paprsků, které dokázaly prozářit vyšší vrstvu atmosféry, postupně stále více fialovět a obarvila tím netradičním odstínem i celou krajinu pod sebou. Výsledný, bezmála tajuplně působící efekt, kulminující cca v 16:15, jakož i moment překvapení byl dokonalý. Možná šlo přece jen o předehru k nějaké očekávané noční čertovské svatbě … šumavské lesy už se hodnou chvíli vlní pod nápory sílícího vichru a zejména boubínské smrky s velkou pravděpodobností očekává další vydatná zatěžkávací zkouška, tentokrát jiného druhu …
4.prosince:
O svaté Barboře se teplota na Boubíně opět přestěhovala pod nulu, sice jediným stupněm, zato však poctivě znásobeným ledovým jihozápadním větrem.
Podobně jako včera, také dnešního rána byla obloha protkána sítí cirrů, tentokrát i v ohnivé podobě na východní straně, takže bylo možno očekávat výskyt halových jevů.
Ještě dříve se však zrovna v uvedeném směru ukázalo, že pokračuje atmosférické zrcadlení, dnes nejvýrazněji viditelné pro změnu nad Schneebergem, zvaným též Klosterwappen – 2076 m, nejvyšším alpským vrcholem v celém Dolním Rakousku, a od něho dále doprava směrem nad Knížecí stolec.
Nebývalé novotvary způsobené zmíněným jevem se objevily také nad vrcholem Teufelsmauer (neboli Čertova stěna, ovšem nikoli ta, podle níž nazval Bedřich Smetana svou stejnojmennou operu) – 2185 m – v těsném sousedství Plechého (možno srovnat se včerejším záběrem téže lokality), …
… jakož i nad dalšími alpskými vrcholy vpravo, za normálních okolností zcela ukrytými našemu zraku za nejvyšší horou české Šumavy.
Jestliže se včerejší halový sloup jevil poměrně slabým až nezřetelným, dnešního dne sluníčko nejen vše bohatě napravilo, …
… ale ještě nakonec vytáhlo z bohatého oparu na jihozápadním obzoru další zrcadlení nad Alpami, tedy přesně tam, kde, jak zde bylo konstatováno včera, nebývá onen jev tak často viditelným.
Za takovýchto barevných podmínek se nejednou objevují parhelia, někdy dokonce s celým halovým obloukem, ..
… dnešek však byl na halové jevy poměrně skoupý – slabounký náznak pravého parhelia nad Alpami vpravo od Bobíku zřejmě neměl dostatečné podmínky k výraznějšímu vyniknutí, a tak představoval jen jakýsi symbolický čestný úspěch.
Nesplnila-li očekávání obloha, bylo možno obrátit pozornost ke skutečnosti, že rozhledna se stále více zbavuje svého křehkého bílého krunýře. Rubem této mince však jsou momentálně poměrně nebezpečně obalené schody, vyžadující zejména při sestupu krajní opatrnost, neboť nepozorné šlápnutí na směrem dolů zkosený led může velmi snadno vyústit i v úraz.
Také mnohé smrky už narovnaly své špičky, dalším v tomtéž brání ještě přetrvávající zbytky námrazy.
Celkový obraz krajiny se tu každopádně doslova den ode dne stále mění …
… a sem tam zkouší, jak bystrý mají návštěvníci Boubína zrak. V této chvíli by si například měli povšimnout, že podobně náznakovým způsobem jako pravé parhelium se na chvilku ohlásilo i levé. Co nevidět po něm nebude ani památky – inu, vše se chystá především na předpovídaný sníh.
3.prosince:
Dnešní boubínský výstup byl už od půli cesty provázen zvláštními zvuky, jako kdyby kdosi neviditelný všude okolo jemně cinkal kovovými řetízky. Jelikož současně s tím citelně stoupala teplota (myšlena samozřejmě venkovní, nikoli tělesná, která nicméně s přibývající výškou zákonitě stoupala též 🙂 ) – oproti pěti stupňům vimperského mrazíku se tady zjevně přibližovala nule, nebylo těžké odhadnout, že tu jejím vlivem opadává z okolních smrků krystalická námraza, zmrzlá vlastně nadvakrát, neboť stihla v mezičase i lehce povolit a zesklovatět blahodárným vlivem slunečních paprsků. Nahoře pak opět čekal příslib báječných zážitků, …
… neboť dnes si jednoznačně zajistilo vládu na obloze sluníčko, když se takto, třebaže dosud ještě nevyšlé, již podepisovalo do obtěžkaných, ale jistě v těch okamžicích už zase v předtuše alespoň částečné úlevy blažených korun stromů. Po včerejší mlze nebylo ani památky, …
… takže od samého úsvitu mohla započít velká hra barev, …
… a to mimo jiné třeba zrovna v povolujících námrazách na rozhledně, opět otevírající svá zábradlí světlu i větru.
Za dané situace pak, upřímně řečeno, nebyly brilantně viditelné Alpy víceméně žádným překvapením, …
… to by se konalo spíše v případě, že by k spatření nebyly.
Východní obloha nabídla uprostřed nejrozmanitější oblačné barevné parády také sluneční sloup, byť docela slabý a pro necvičené oko možná i nezřetelný. S trochou potřebného soustředění si jej však jistě povšimneme nad Chlumem, výrazným vrchem napravo od Kleti.
Ba i sluníčko samo dnes svůj východ doprovodilo zajímavými úkazy, plynoucími z již vzpomenuté teploty. Uvážíme-li totiž, že se tu jednalo o celkem šestistupňový rozdíl, na jehož konci stál boubínský vrcholový jeden stupeň nad nulou, můžeme bez obav hovořit o teplotní inverzi.
Ta přinesla krom jiného též další atmosférické zrcadlení nad Alpami, tentokrát všehovšudy poblíže Knížecího stolce, neboť rozhraní teplého a studeného vzduchu se nacházelo poměrně nízko. I tak ovšem byly nezvyklé novotvary v podobě jakýchsi stolových hor i pouhým okem dobře objevitelné. Za zvláštní pozornost pak stojí zejména dva úzké odrazy nad jedinou horou v levé části snímku, …
… které se s přibývající intenzitou slunečního svitu a tím pádem i vyšší teplotou postupně výškově roztáhly ve zdánlivě rovněž jediný novotvar. Podrobnějším zkoumáním však zjistíme, že mezi nimi přece jen zůstala miniaturní mezera. Částečné tvarové proměny pak můžeme postřehnout i u dalších horských masivů.
Alpský pás počínající Dachsteinem bývá zpravidla i při mnohem silnějším zrcadlení uvedených jevů ušetřen, …
… což ovšem nevadí, zvláště je-li působením sluníčka dokonale viditelný, jako tomu bylo dnes, kdy krom vlastního prokreslení povrchové struktury horských velikánů bezvadně vynikly i ledovce na špicích a hřebenech.
Nesmíme však pro vzdálené giganty zapomínat ani na Šumavu, zde konkrétně Luzný a Roklany, …
… jakož i výrazný stín samotného Boubína za smrky budícími v jednu chvíli dojem odlitků z ryzího zlata.
Vimperku jistě nebude po celý den souzen stále tentýž mráz, i když nějaké rapidní oteplení se vzhledem k poloze města v dolíku jistě nedá očekávat.
Sluníčko zatím spěchá pochlubit se oběma Roklanům poctivou prací, kterou doposud odvedlo ve prospěch úlevy boubínských smrků …
… a dnes v ní jistě bude pokračovat, co mu síly postačí. Nad Alpami a Trojmezenskou hornatinou se však současně po obloze rozeběhly tyto půvabné cirry, z ledových krystalků upředená jemná oblačná vlákna, jako by chtěla na počest krásného rána nakreslit nad krajinou velkou kytici. V jejich předivu se zpravidla za příznivého postavení vůči sluníčku dařívá halovým jevům.
Smrky jen velmi pozvolna zvedají své utrápené hlavy, …
… což je nejsnáze čitelné na známých dinosaurech, …
… průběžně zde sledovaných od samého počátku jejich mrazivého zakletí.
Rozhledna pak znovu otevírá pole působnosti pro bezbřehou fantazii, …
… k jaké ostatně i všude okolo vybízejí odtávající námrazy. Tady se nám s křehkým půvabem zrovna silně připomíná právě probíhající advent spolu s nejkrásnějšími svátky v roce, k nimž směřuje.
A nakonec pozbyl svého smyslu i včerejší gotický oblouk … podle všeho je teď na tahu další sněhová nadílka. Nechme se překvapit …
2.prosince:
Nejen ve Vimperku, i na Boubíně se nám oteplilo, a sice na příjemný bod mrazu, z něhož, pravda, rtuť lehce pošilhávala níže. Následkem popsané situace tentokrát nebyla jen obvyklá čepice, nýbrž rovnou pořádný mlžný pytel, v němž se milá hora nacházela od samého úpatí. Cestou se sice několikrát zdálo, že ta kaše nebude zdaleka tak hustá – to když skrze ni překvapivě na okamžik probleskl ze svých nebeských výšin Velký vůz … ale nahoře nebylo pochyb o tom, že mlha se tentokrát na svou roli připravila poctivě. V jednu chvíli dokonce s pomocí severozápadního větru otevřela jakési prazvláštní temné oko – snad aby se pořádně podívala, co si kdo o ní myslí na rozhledně … to ovšem měla spíše nastražit ucho …
Vítr ale jako by chvílemi nevěděl, na čí straně zakotvit – zda přifukovat nové porce mlhy, nebo v ní naopak svými zásahy sem tam dávat prostor i sluníčku. Nakonec budil dojem, že tak trochu sedí na dvou židlích, …
… z čehož však, jak už tomu v takových případech bývá, neměl pořádný prospěch nikdo.
Tedy vlastně pardon … fotograf, zmlsán zejména středečními výjevy z minulého týdne, by málem zapomněl na starou známou pravdu, že mlha je nejfotogeničtějším počasím a rozhodně nepostrádá nemalé kouzlo, ke všemu v součinnosti s výtvory poctivého mrazíku … 🙂
Ale každopádně bylo zapotřebí hledat sluníčko o něco níž … a přitom překročit dalšího padlého nešťastníka z řad námrazou deptaných smrků, …
… občas v duchu vzájemné opory vytvářejících i bezmála gotické oblouky.
Cesta na Basumský hřeben se pak již tvářila …
… čím dál slibněji – a naděje, které skýtala, jak se vzápětí ukázalo, nebyly plané.
Zatímco si Boubín stále odpočíval ve svém čerstvém adventním spacím pytli, kousek pod ním už se odehrávaly na obloze zásadní změny. Aby se dokázaly přesunout i výše, muselo by dojít k nemalému poklesu teploty … nu, uvidíme, co v tom směru přinesou dny příští …
1.prosince:
První adventní noc přímo vybízí k tomu, …
… abychom na sebe nechali působit mystérium některých zákoutí vimperského náměstí, …
… svátečně nasvíceného, třebaže současně zatím nezasněženého.
Každé z oken tu vypráví příběh … co na tom, že možná jen stvořený fantazií … ?
ARCHIV FOTOKRONIKY JANA TLÁSKALA
{jcomments on}
