| Fotokronika Jana Tláskala – květen 2012 |
|
Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … 31.května:
Blíží se termín, v němž by mělo být rozhodnuto o dalším osudu hlavní dominanty mezi vimperskými památkami … ale zatím se zdá, že jediným faktorem, na nějž se tu můžeme stoprocentně spolehnout, je k tragické smůle zámku všehovšudy zub času 🙁 30.května:
Po roce je opět za dveřmi vimperská pouť …
… a na základě dosavadního i předpovídaného vývoje počasí je možno doslova zopakovat vše, co tu bylo v dané souvislosti řečeno loni – konkrétně 25. května. 29.května:
Kdyby se do písmene naplnily předpovědi, mohl dnešek vypadat zcela jinak – nakonec jsme dopadli i přes nějakou tu pršku navýsost dobře 🙂 28.května:
Na obzoru je další změna počasí k horšímu, která se už dnes přihlásila sérií dešťů, …
… ale současně si, jak už to bývá, zakouzlila na obloze. 27.května:
I ve Vimperku se najdou místa, jejichž zásluhou by se, podobně jako třeba Mariánské Lázně, dal nazvat městem v lese i lesem ve městě … 26.května:
Chladno, větrno, ale jako vždy krásně – takový byl Boubín v poslední květnové sobotě …
Vimperk pak okolo půl desáté večer zhlédl malou repliku novoročních ohňostrojů … 🙂 25.května:
Skromná kráska – tak by bylo možno charakterizovat pomněnku lesní, kterou najdeme v nejrůznějších nadmořských výškách, tedy stejně u nás na Šumavě, …
… jako třeba ve švýcarských Alpách, zde konkrétně před třemi roky pod vrcholem Stockhornu. 24.května:
Kohopak by napadlo hledat v tomto do očí bijícím výkřiku moderní doby v řepkovém lánu Šumavu? A je tam, ba i s Boubínem uprostřed. 23.května:
Má-li člověk občas pocit, že své město dokonale zná, stojí za vyzkoušení malá hra: vsugerovat si představu, že se procházíme docela jiným, cizím městem, v němž jsme navíc poprvé. Někdy se skutečně mohou dostavit zajímavé výsledky – hlava přijme k nemalému údivu danou sugesci jako realitu. 22.května:
Tato netradiční kombinace nabízí představu, jak by bylo krásné v horkém a slunečném dni vyplout kamsi na širou vodní hladinu, a současně otázku, zda se nám dnešní odpoledne nepostará pro změnu o nějaký ten vodní příděl z nebe. Slibovány jsou ostatně znovu i bouřky a meteorologický radar už skutečně nepatrné aktivity v tom směru zaznamenává – zatím jen na rakouské straně poblíž našich jižních hranic. 21.května:
Pozvolna začíná rozkvétat zvěšinec zední, který možná hned na první pohled neprozrazuje plnou krásu svých ve skutečnosti drobných kvítků (zde se nabízí ve zvětšené podobě). Traduje se o něm, že v našich končinách je znám už od středověku a zdržuje se stále na stejných místech, velmi často mimo jiné ve starých hradních zdech. Z toho by mohla plynout fantastická představa, že ten, který kvete ve skalním podloží vimperského zámku, je potomkem toho, kterým se před dávnými časy tamtéž mohli těšit naši středověcí předkové. 20.května:
Začíná to napohled nevinně – a může skončit i bouřkou. Na dnešek ostatně byla i slibována.
Když pak vidím, že stoupenci „lidové tvořivosti“ už si nosí na boubínskou věž i barevné křídy, rozpoutal bych, mít tu moc, pořádnou bouři přímo nad jejich zjevně inteligencí nezasaženými hlavami … 🙁 19.května:
Nebýt charakteristického vysílače, z určitých míst bychom jinak známý Mářský vrch identifikovali jen těžko. Ale důležitější je skutečnost, že počasí vykazuje všechny známky stálého zlepšování, včetně znatelného oteplování … 🙂 18.května:
Zdá se, že by se mohly (a jistě si spíše řekneme, že rovnou měly) vrátit slunečné dny. Ten dnešní je zatím sice ještě z chladnějších, ale buďme rádi, že aspoň ne deštivých. Každopádně nám vedle pohledu na Vimperk v jeho dávných historických hranicích (samozřejmě bez budovy někdejšího slavného Šumavanu v popředí) nabízí také z opačné strany onu sólovou májku vysoko nad městem, která tu byla připomenuta 6. května. Bystré oko divákovo ji dozajista dávno objevilo … 🙂 17.května:
Mnohé ze včerejších kaluží dnes vyschly – a v těch zbylých si sluníčko spolu s větrem takhle pohrávalo s naprášenými vrstvami žlutobílého pylu. 16.května:
Tak jako život neskýtá vždy jen samé pozitivní situace, nemůže ani fotokronika přinášet stále pohodově či rovnou optimisticky laděné obrázky – výsledky působení letošních ledových mužů na slibně se rozvíjející úrodu třešní k takovým skutečně bohužel nepatří.
Příští měsíce pak ukáží, jestli jabloně něco získaly svým jako vždy pozdějším odkvětem …
V každém případě je jasné, že dosavadní průběh letošního května se svými prudkými teplotními i srážkovými výkyvy citelně vymyká tomu, nač jsme bývali v daném měsíci zvyklí.
Na druhé straně však přináší aspoň malou kompenzaci v podobě doslova výtvarných zážitků – teď se např. na Vimperk řítí od severu další silná přeháňka, která v několika vteřinách ukryje fantasticky vše barvící slunce …
… a Boubín zasype čerstvým sněhem. Nacházíme se v půli května … 15.května:
Slunce posledních dnů má sotva zlomek síly, kterou nám předvádělo ještě před týdnem, což však jistě není překážkou tomu, aby působivě vytáhlo geometrii vimperských historických fasád. 14.května:
Bonifác se letos ze všech tří ledových mužů činil nejvíce – teplota poklesla na bezmála čtyři stupně pod nulou, takže ráno nabídlo záběr, na kterém si v poněkud netradiční kombinaci čerstvá noční námraza podává na okně ruce s nánosy březového pylu. Loňský rok nabídl podobý snímek již o deset dní dříve. 13.května:
Servác sice v časných ranních hodinách ještě uronil nějakou tu slzu a rtuť teploměru přidržel blíže k nule, …
… ale vzápětí nadělil ke Dni matek, který se s ním letos kryje, přece jen sluníčko.
Také vimperk.eu se rád připojuje k druhému ledovému muži se svým blahopřáním všem matkám k jejich dnešnímu svátku … 🙂 12.května:
A máme tu očekávanou změnu počasí s ochlazením a deštěm – inu, přesně načasovaný Pankrác, …
… i když pozornější pohled na oblohu dává naději, …
… že celý den by nutně nemusel být soustavně zakaboněn.
Ranním úvahám však dal zapravdu …
… teprve večer, který by však současně mohl být příslibem toho, že další z ledových mužů možná nebude až tak mokrý. 11.května:
Ještě okolo desáté je venku příjemné teplo a ohlašované bouřky, které podle meteorologického radaru řádí od Šumavy nejblíže nad Krušnými Horami, o sobě dávají vědět všehovšudy občasným téměř neznatelným zesvětláním severozápadní oblohy. 10.května:
Cesta k slibovanému výraznému ochlazení je zatím každodenně lemována krásnými útvary na obloze … 9.května:
V silném pozdně odpoledním protislunci, které vytáhne hrany a obrysy až na samou hranici přirozenosti, vzbouzí zámek dojem, jako by byl součástí jakési prazvláštní světelné koláže. Tu navíc člověk nevydrží delší dobu pozorovat pouhým okem – fotoaparát však v tom směru nemá nejmenší problémy. 8.května:
Srovnání dnešní situace s týden starým, prvomájovým snímkem navzdory kompletnímu vysvobození schodů stále svědčí ve prospěch posledních zbytků sněhu na Boubíně.
Vývoj počasí posledních dnů pak vytrvale nahrává nejen skvělému rozhledu, ale rovněž úžasným oblačným seskupením – zde si ovšem pozorným okem povšimněme zejména práce slunečních paprsků (slunce máme za zády) mezi mračny a jimi vrženými stíny na lesích.
Ačkoli dnešní ráno patřilo k nejchladnějším z dosavadních květnových, na věži bylo v odpoledních hodinách více než příjemné teplo.
Celkem zákonitě se budeme na delší čas muset obejít bez alpských panoramat, třebaže se stále ještě dají v oparu na obzoru v letmých náznacích tušit.
Svazek paprsků, momentálně soustředěných nalevo od Kleti, dokáže jindy za podobných situací vytvářet i mnohem působivější optické jevy. 7.května:
Jabloně jako vždy mírně vyčkaly s rozkvětem, jako by se chtěly přesvědčit, že skutečně nastal ten pravý čas … asi dobře vědí, že jim do toho ještě promluví ledoví muži. 6.května:
Nestává se často, abychom zahlédli osamělou májku uprostřed přírody, kde nenajdeme nablízku živé duše ani obydlí. Na jedné z pastvin vysoko nad Vimperkem se však s právě takovou můžeme setkat, …
… ba dobrým dalekohledem by měla být k spatření i z Boubína. 5.května:
Dnešního dopoledne jsme se sice dočkali několikerého drobného zahřmění, ba i pár kapek k tomu spadlo, ale o pravé bouřce se stále ani s největší fantazií mluvit nedalo …
Pozdní odpoledne ovšem přineslo výraznou změnu – silnější, tentokrát už skutečnou bouřku provázel krátký vydatný lijavec, obohacený dokonce kroupami. 4.května:
Největší vedra skutečně polevila, ale slibované bouřky zatím nad Šumavou mlčí ….
Na podvečerní obloze prvního májového pátku se po původním oblačném dramatu rozhostil klid … 3.května:
A máme za sebou první noční májový deštík, rannímu slunci se postavila do cesty hradba dalších mračen – zdá se, že tropickým dnům je načas konec. 2.května:
Nejen pampeliškám, ale místy též blatouchům náleží jarní úloha potěšit naše oči výraznými žlutými koberci … 🙂 1.května:
Oproti loňskému vysloveně chladnému a víceméně zachmuřenému prvnímu máji se letos příroda od samého rána dokonale vyznamenala, …
… takže lehký odpolední přísun mračen na do té doby absolutně čistou oblohu jen posílil touhu podívat se na to vše shůry.
Kdyby se býval pan Mácha inspiroval k svému slavnému Máji Boubínem, není vyloučeno, že bychom se dočetli třeba i verše: … večerní máj – byl sněhu čas … Nejde tu ovšem ani tak o parafrázi díla našeho romantického básníka, jako především o fakt, že sníh na Boubíně je stále ještě i prvomájovou realitou, třebaže už jde jen o poslední zbytky.
Pohled z věže nabídl do širé dáli oblačnou podívanou, za povšimnutí však stojí zejména též výrazný stín vlevo na lesích.
Způsobila jej tahle paráda, která byla v tentýž okamžik k vidění na opačné straně. Snad se všem ten dnešní sváteční den vydařil nejméně tak, že jej stejně silně jako oko vnímalo i srdce … 🙂 |
