Ve dnech 24. až 28. července se v brazilském Rio de Janeiro uskutečnily Světové dny mládeže – celosvětové setkání mládeže s papežem. Mezi milionem účastníků nechyběli ani zástupci z naší země. Setkání se účastnilo 150 mladých křesťanů z celé republiky pod vedením kardinála Dominika Duky a českobudějovického biskupa Pavla Posáda .
My vám chceme atmosféru této výjimečné akce aspoň částečně zprostředkovat prostřednictvím zážitků Evy Hlaváčové ze Sušice.
Proč ses rozhodla k účasti na této akci?
Už na předchozím setkání mládeže v Madridu mě popadla touha se vydat do Ria, ale ani jsem nedoufala, že se tak stane. Ale díky člověku, který mi celé setkání zaplatil, jsem se mohla účastnit i dnů mládeže v Brazílii. Zázraky opravdu existují!
Jak byla zorganizována cesta českých poutníků?
Čeští poutníci měli dvě možnosti, jak se zúčastnit. Buď zvolili variantu, kdy let a cestu zorganizovala sekce pro mládež nebo si naplánovali cestu do Brazílie po vlastní ose. Já si zvolila první variantu.
Jaký na vás čekal v Brazílii program?
K našemu překvapení musím říci, že se na nás Brazilci velmi dobře připravili. Ani jeden den jsem se nenudila. Opravdu si dali hodně záležet, aby nás dobře přivítali a aby nám nic nechybělo, a když už, tak se ze všech sil snažili jakékoli problémy vyřešit. Jinak každé světové setkání mládeže má dvě části. První týden se program koná v jedné z diecézí naší hostitelské země. Aktivity zde jsou vždy zaměřeny spíše na poznání života místních lidí, tradic, kultury a také jídla. Město, kam jsme byli přiděleni a které nás české poutníky velmi srdečně přijalo, bylo Barra do Piraí v diecézi Volta Redonda. Druhá část se odehrává přímo ve městě, kde se spolu s námi účastní i papež. Letos to bylo právě brazilské Rio de Janeiro. Tady bývá program už více masovější, ale zato s papežem. Ve čtvrtek přijel papež František, v pátek se konala křížová cesta, v sobotu večer byla vigilie, po které jsme měli možnost přespat přímo na pláži Copacabana (což byl opravdu úchvatný zážitek! ), kde se ráno konala závěrečná mše svatá se Svatým Otcem. Další týden už je dle individuální domluvy a plánů. S naší českou skupinou jsme byli napřílad na hoře Corcovado, kde je umístěn jeden ze sedmi divů světa – socha Krista.
Brazílie je známa jako rozvíjející se země, ale s velkými sociálními rozdíly, vnímali jste to nějak?
Asi úplně na vlastní kůži jsem to nepocítila, protože jsme se vždy pohybovali spíše v těch novějších částech města, kde byl program nebo památky. V Riu je hodně chudinských čtvrtí nazývaných favely a vypravit se do těchto oblastí bývá zejména pro cizince velmi nebezpečné. Já jsem je mohla zahlédnout jen z autobusu hromadné dopravy a zrovna nejhezčí pohled to nebyl. Ale zajímavé je, jak si tam můžou chudí lidé trošku přivydělat. V autobusu chodí chlápci a nabízejí chipsy, žvýkačky,.. všechno možné. Takže když máte dlouhou cestu do centra, můžete se klidně občerstvit a není to ani tak předražené jako u nás, když jedete vlakem do Prahy.
Jaká byla atmosféra, případně jak probíhaly kontakty mezi jednotlivými národními skupinami?
Atmosféra byla naprosto skvělá! Národy se navzájem zdravily, zpívali jsme naše typické písně, fotili jsme se společně a přátelsky si povídali. Opravdu radostná atmosféra. I přes všechny nepřízně, které občas nastaly, jsem nepostřehla, že by byl někdo hrubý. A jako katolička mohu říci, že mne tato akce zase povzbudila a „nakopla“ v tom smyslu, že tolik mladých věřících v Čechách asi jen těžko uvidím.
Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek z celé akce?
Pro mne byl asi nejsilnější pocit setkání s místními lidmi, kteří nás přijali do rodin jako své vlastní a kde jsme s nimi týden žili. Takovou vřelost, srdečnost a pohostinost jsem v životě nikde jinde nezažila jako právě tady. Na to nikdy nezapomenu. Taky je opravdu milé, když přijdete do kostela a lidé se na vás smějí a pozdraví. A takhle se chovali i k sobě navzájem. Žádná katolická přetvářka. Bylo na nich opravdu vidět, že se spolu rádi setkávají. Další silný moment pro mne byla večerní vigilie na Copacabaně, kde bylo tento večer přes 3 miliony mladých lidí. Normálně by se dalo říci celkem rušné místo. Ale ten klid a ticho, když nás papež vybídl ke společné modlitbě, bylo nepopsatelné. Slyšela jsem jen jemný vánek, vlny oceánu… a občas helikoptéru.
Účastnila ses už podobné akce a pokud ano, jak bys tyto akce srovnala?
Ano, již jsem se účastnila setkání v Austrálii 2008 a ve Španělsku 2011. Z organizačního hlediska bylo asi nejlépe připravené setkání v Sydney. Ve Španělsku byla organizace trošku složitější. Což je ale pochopitelné, protože v Austrálii nebylo zdaleka tolik lidí jako v Madridu a v Riu. Letošní setkání bylo jiné třeba i v tom, že jsme vítali nového papeže Františka. Na předchozích dvou byl Benedikt XIV..
Jaké poselství světu poslali poutníci z Ria?
Asi to, abychom se tolik nebáli. Sám František nás vybízel k tomu, že je dobře sledovat zprávy a vše co se kolem nás děje a neměli strach vyjádřit svůj postoj. Abychom neztratili touhu po lepším a spravedlivějším světě a stále za něj bojovali (i když to někdy vypadá opravdu hodně beznědějně). Abychom na život nehleděli jen shůry, ale opravdu se do něho zapojili. A konečně, abychom si přiznali, že pokud chci změnit svět, musím začít u sebe.
Děkuji za zprostředkování Tvých zážitků a přeji hodně úspěchů v pracovním i osobním životě.
Také děkuji.
PS: Tady přikládám odkaz na ten úchvatný okamžik na Copacabaně, bylo to nádherný, přála bych to každému zažít…
https://www.youtube.com/watch?v=Ky0g_9dyhbU
Pro sumava.eu zpracoval Petr Matějka
Foto: archiv Evy Hlaváčové
