„Titul Mistra světa? Prostě jsem si pro něj dojel,“ říká Martin Jakš
Druhým hostem čtvrtého dílu Škrtněte si, prosím, který se odehrál v květnu v kavárně sušického kina, byl bronzový medailista ze ZOH ve Vancouveru a mistr světa v běhu na lyžích v kategorii do 23 let v roce 2008, Martin Jakš.
Sedmadvacetiletého rodáka z Plzně, který s rodinou žil od šesti let v Železné Rudě, se na jeho sportovní kariéru ptal moderátor pořadu Radek Nakládal.
„Já jsem vlastně nastoupil do klubu kde se běhalo a nevěděl jsem, že se zaměřuje na běžky. V zimě jsem pak byl trochu překvapený, ale běžky už mi zůstaly,“ říká Martin Jakš o svých začátcích.
To bylo v roce 1996. TJ Tatran Železná Ruda, to je vlastně tvůj mateřský klub. Jaké byly tvoje první úspěchy?
„Tak ono to nebylo až tak raketové – já byl dobrý v létě, na suchu a běžky jsou hodně spojené s technikou, takže s tím jsem se musel určitou dobu sžívat, tam trochu problémy byly. Ale pomohla mi dobrá parta a trenéři, kteří v Tatranu působili a jim vlastně díky za to, že jsem u lyžování zůstal a dosáhl některých úspěchů.“
A jaké byly tedy tvoje první úspěchy na Šumavě?
„Tady v té župě už jsem, poté co jsem zvládl techniku lyžování, začal vítězit, ale když jsme přijeli jinam, tak to pořád bylo takové rozpačité a když jsem byl třeba třináctý, tak jsem byl spokojený. Trochu se to zlomilo někdy tak v 6.-7. třídě. To se původní skupina rozpadla, starší kluci odcházeli na střední školy a já vlastně na Rudě zůstal skoro sám. Měl jsem štěstí, že rodiče pracovali v Německu a přes jejich kontakty se mi podařilo se na dva roky dostat tam, takže jsem dva roky trénoval a jezdil v Německu za sportovní klub Zwiesel. Tam trénink opravdu dostával smysl, do té doby jsem měl pocit, že je to spíš hraní. Ve Zwieselu došlo na pověstný dril a najednou moje výkonnost výrazně stoupla, začalo se mi dařit, dostal jsem se hned do olympijských nadějí a od té doby jsem se vlastně už pohyboval v reprezentačních družstvech.“
Mistr světa do 23 let. To je úspěch, který potěšil nejen sportovní českou veřejnost. Jak jsi svůj úspěch vnímal ty? Jak jsi se připravoval? A co samotný závod?
„No samozřejmě, bylo to docela snadné dostat mistra světa. Vážně – ta sezóna 2007/2008 byla skutečně povedená, dařilo se mi ‚na co jsem sáhnul‘. Všechno mi hrálo do noty – byla dobrá příprava, zdraví nezklamalo… prostě všechno bylo v té době, kdy jsem vlastně naskočil do světového poháru mužů, v pohodě. Na světovém poháru jsem nahlédl do ‚opravdu velkých závodů‘ , takže když jsem pak přijel na závody juniorů, byl to velký rozdíl. No a na mistrovství juniorů jsem jel od začátku na pohodu, věděl jsem že je všechno dobře, tak jsem prostě jel až jsem se stal mistrem světa,“ rozesmál přítomné skromným vyprávěním Martin.
„Ne, v žádném případě nechci aby to vypadalo, že si toho snad nevážím, nebo že to bylo jednoduché, ale prostě všechno nasvědčovalo úspěchu a povedlo se to. Ve sportu to tak je – jeden rok je to všechno dobře a druhý rok nepochopitelně všechno špatně.“
Pociťuješ, nebo jsi pocítil nějaký tlak ohledně očekávání toho, že svoje úspěchy zopakuješ? Až tak, že by tě to svazovalo?
„To asi ne, ale ten tlak je kolikrát dost vysoký. Příkladem je MS v Liberci 2009, kdy to bylo právě po té výborné sezóně, nastupovali jsme mezi největšími favority ve štafetě a já jsem hned na prvním úseku tu štafetu zazdil. Tam tenkrát asi ten tlak okolí z očekávání toho, že budeme nejlepší, zapůsobil.“
A srazilo tě to až tak, že sis třeba pak říkal, jestli vůbec má cenu se takhle dřív, že jsi toho chtěl nechat?
„Hledal jsem chyby, hledal jsem co jsem mohl udělat líp jestli byl dobrý trénink, příprava vůbec, co lyže a snažil jsem se to vyhodnotit. Vlastně jsem tuhle sezónu Libercem skončil, protože jsem pak měl nějaké zdravotní problémy které se přehouply do letní přípravy, takže až pak jsem začal naplno trénovat a snažil se tohle vytěsnit a soustředit se na nový trénink. Ale že bych toho chtěl úplně nechat, to ne.“
Martin s sebou přinesl ukázat i velmi cenný kov – bronzovou medaili z olympiády ve Vancouveru. Byla pořádně velká, pořádně těžká a je stále pořádně cenná. Pro Martina určitě. Olympijskou medaili se nepodaří obdivovat denně, takže si ji přítomní rádi prohlédli i potěžkali a znovu za ni Martinovi poděkovali potleskem.
Jaký byl závod na olympiádě?
„Olympiáda, samotná účast na olympiádě je asi snem každého sportovce. Je to neporovnatelná atmosféra, obrovský rozdíl od všech ostatních závodů, Obrovský zážitek. Od olympijské vesnice, přes samotné prostředí, zajištění vybavení, po ceremoniály, závody, vyhlášení výsledků… Olympijský závod, to je cela samostatná úroveň, to se asi nedá porovnávat s ničím dalším. Neskutečné zážitky.
Olympijskou štafetu jsem rozjížděl, měl jsem za úkol jet s ostatními, jet co nejdéle vpředu a předávat s první skupinou. Tuším že jsem předával někde kolem šestého místa, Lukáš Bauer za to vzal a ještě asi se dvěma závodníky z dalších štafet se utrhli a ujeli zhruba půl minuty. Jirka Magál překvapil neuvěřitelným výkonem za který získal asi největší obdiv od sportovního světa, protože dokázal udržet krok s mnohem zdatnějšími soupeři a udržel se mezi prvními třemi a Martin Koukal dotáhl závěr a mohli jsme slavit bronz.“
Jak vypadá tvoje současnost? Trápilo tě zranění i nemoci, což jsi těžce nesl s ohledem na Tour de Ski, kdy jsi musel po třech závodech odstoupit.
„Je to prostě všechno o zdraví. O zátěži, přípravě i formě rozhoduje zdraví. Letní přípravu jsem zvládl docela dobře, výsledky byly vidět. Soustředění jsem absolvoval, i za polárním kruhem, kde jsme měli výborné podmínky. Bohužel jsem se musel vrátit asi po deseti dnech, tady lékaři zjistili zlomeninu úponu žebra. Jako náhradu, kdy bych míň zatěžoval žebra, jsem našel rotoped, ale když jsem mohl zase lyžovat tak už jsem naskakoval do posledních světových závodů. Ale na druhou stanu díky přípravě jsem z nich měl dobrý pocit. Jenže opět selhalo zdraví a tak jsme se rozhodli že z Tour de Ski odstoupím. I s ohledem na to, abych se stihl včas připravit na mistrovství světa.“
Martin Jakš teď žije s rodinou a dcerou Šarlotou na Prášilech, což jak Martin přiznává, je poměrně náročné zejména pro manželku, která se stará o patnáctiměsíční dceru i penzion zatímco on je půl léta a půl zimy mimo domov. Ale zatím to zvládají.
Martine, jsi zdatný cyklista. Vyhrál jsi někdy třeba Krále Šumavy?
„Zatím se mi to nepodařilo, samozřejmě když můžu tak se vždycky rád zúčastním ale většinou se mi podaří dojet tak na druhém až čtvrtém místě.“
Co pro tebe znamená Šumava? Je to spíš místo pro odpočinek a rodinný život, nebo místo pro trénink a aktivní sportovní příležitosti?
„I když jsem rodák z Plzně a hodně času jsem strávil mimo Šumavu, tak přesto se považuji za pravého šumaváka. Šumavu mám rád. Nejen přírodu, ale všechno co sem patří. Od dětství. Tohle místo mi naprosto vyhovuje a pokud to půjde, tak bych tu rád vydržel co nejdéle.“
Další olympiáda je takřka za dveřmi. Jak se připravuješ?
„Příprava olympiádou jen vrcholí, jinak musí být systematická a dlouhodobá. Trénujeme vlastně ve čtyřletých cyklech – celé čtyři roky vždycky na olympiádu, kdy by měla být forma nejvyšší. Letní příprava samozřejmě už začala, takže se pomalu dostáváme do běžného režimu včetně soustředění u nás i v zahraničí.“
Martine, díky za příjemné povídání, přeji ti nejen já, ale určitě všichni zde přítomní a všichni kteří ti drží palce průběžně, hodně zdraví, sportovního i rodinného štěstí a budeme se těšit na to, že ti budeme moci pogratulovat k další (olympijské?) medaili. Díky a někdy zase na viděnou.
Hudební tečku za čtvrtým dílem talkshow udělala opět dvojice David Löffelmann a Tomáš Baierl. A které hosty má Radek Nakládal připravené na příště?
„Na další pořad z cyklu Škrtněte si, prosím, vás zvu 18. června. Zatím nezávazně přislíbily účast: kaskadérka, zaříkávačka koní a cvičitelka koní Romana Hájková, druhým hostem by měla být Kateřina Achsová, která jezdí rallye jako spolujezdkyně Emila Trinera. Zatím to vypadá že obě dámy přijdou a já vás ještě jednou na páté pokračování naší talkshow srdečně zvu.“
Rozhovor vedl Radek Nakládal, redakčně upravila Andrea Staňková.
– foto: as-
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko
