Opravdu budou ty vraždy jen čtyři ? aneb Zase jde o život!
Začněme ‚zcela netradičně‘: bylo, nebylo… ale je! Už jsme si tak nějak zvykli, že každý rok divadlo Schody uvádí premiéru nové hry. Letošek není výjimkou a tak slavnostní večer den před zahájením Sušických slavností, se v sokolovně odehraje premiéra krimikomedie 4 vraždy stačí, drahoušku! podle stejnojmenného filmu, v režii Zuzany Navrátilové.
Téměř potichu jsem se vplížila na jednu z posledních předpremiérových zkoušek a pozorovala, jak to všechno probíhá, jaká je atmosféra, kde to jiskří, kolik kdo vyžahne HU-HU koktejlu, jak funguje kód „mýdlo – ručník“… O přestávce jsem ještě vytáhla rejžu Zuzanu stranou, abych ji (opět netradičně jako každoročně) trochu vyzpovídala.
Zuzko, tohle je fakt s nasazením vlastních životů! Jak to, že jste si zase vybrali hru, kde se morduje? Je tedy pravda, že zatím ubývají jen padouši nebo duše nezbedné, ale stejně – tohle už je tedy trochu podezřelé… Byla to kolektivní dohoda, nebo bylo námětů na novou hru více a rozhodování bylo těžké?
„Po pravdě jsme si toho v divadle taky všimli. Když jsme odehráli Limonádového Joa, byla to náhoda. Ale po pohádce a Trháku jsem nabyla dojmu, že jsme tak trochu ulítlé divadlo, když pořád střílíme. Ale je to asi tím, že vyhledávám hry, kde jsou divoké akce, živelnost, vtip, humor a děj, který má spád. A dalším důvodem je zřejmá spontánnost a chuť hrát pro lidi. V souboru jsou výrazné osobnosti, které se chtějí vlastním způsobem předvést – v tom dobrém slova smyslu. Protože to je úkol herce – prodat se. A posledním důvodem je počet lidí. Není moc her, kde se může realizovat nad 20 herců. A tak hledám a hledám a většinou mi z toho vyjde taková „kovbojka“. Samozřejmě, že pak teprve zjistím, co mě čeká za práci. Při rozhodování , nebo spíše při hledání mi všichni pomáhají, ale kdybych citovala herce: „Rejžo, stejně to musíš rozhodnout ty.“ Těší mě, že mi tak věří a cením si toho, že je divadlo tak baví, že hrají s láskou to, co jim vyberu… Pro mě je to velká zodpovědnost, abych se nespletla a vybrala správně. Ale je to trochu jako, když si vybíráte oblečení. Už víte, co vám sluší a znáte se. Tak já přistupuji ke svému divadlu. ‚Své‘ ovečky už za těch pár let znám a vím, co dokážou. A pak už jen zkoušíme a zkoušíme a bavíme se při vymyšlení různých divadelních scén. A nakonec, ta třešnička na dortu…to napětí, jestli se to bude líbit divákům. Pokud přijde potlesk, zúročí se hodiny a hodiny na jevišti i víkendy strávené nad výrobou kulis a kostýmů. A bez ostatních spolupracovníků a jejich ochoty bychom to nezvládli. A neodpustím si malou osobní poznámku: jsem velice šťastná, že kromě toho, že hrajeme divadlo, vzniklo mezi námi za ty čtyři roky přátelství, kde není závist ani touha po penězích či osobním úspěchu. Toho si cením ještě víc. Držíme pospolu a bez bázně a nadsázky můžu říct že jedeme ‚jeden za všechny, všichni za jednoho‘!“
To je určitě úžasné a k tomu moc gratuluji. A změnilo se něco od poslední premiéry? Myslím v divadle, v souboru.
„Pořád se něco mění a to je dobře. Letos jsme měli těžší úkol, naši chlapci z kapely totiž museli přerušit své působení v divadle, protože mají studijní povinnosti. Maturita, státnice. A dva herci to samé. To bych si neodpustila, aby si kvůli divadlu šlapali po vzdělání. Ale stále s námi jezdí všichni na zájezdy s Trhákem a slíbili, že se vrátí. Je to přirozené, jsme otevřený spolek. Lidé odchází a přichází, každý má stejnou šanci zkusit si zahrát. Jsem ráda za novou krev. Ale jádro spolku stále zůstává a to už se měnit nebude. Jak jednou začnete hrát, už vás to dostane natolik, že by vám to chybělo. Ale kromě každoročních nových premiér se nic v divadle nezměnilo. Více pracujeme a snažíme se jezdit i mimo Sušici. Máme svá oblíbená „prkna“, na která se vracíme každý rok.“
Počkej, počkej, kapela přerušila působení v divadle? A jak tedy řešíte muziku?
„No, to je tak trochu překvapení… Dva a půl chlapa to nebude, ale přemýšlela jsem a něco jsem vymyslela. Ale to nechci prozrazovat.“
No tak, alespoň naznač…
„Tak já to řeknu šalamounsky: Naučila jsem herce zpívat a tancovat…Naučila jsem je i ….
Zkrátka, jsme všestranní. Uslyšíte sami!“
Dobře – je těsně před předpremiérou nové hry. Jak to bylo tentokrát s výpravou? Kdo má na svědomí kulisy, kostýmy a všechno to kolem? Přibyl někdo nový do osvědčeného týmu?
„S výpravou, kulisami a kostýmy je to tak, že každý přispěl trochou do mlýna. Vznikaly nápady a pak jsme je společně realizovali. Jmenovat je to těžké, každý z divadla se nějak podílel a já pak dohlížela. Už jsme sehraný tým a děláme to všichni pro divadlo. Ale tentokrát nám moc pomohli lidi, které jsem oslovila a kteří nám darovali kostýmy. Všem MOC (opravdu důraz) děkujeme! Vše jsme využili.
No a pak jsou tu hodiny a hodiny strávené v bazarech, sekáčích a jiných obchodech. Ale už máme všechno pod střechou. A pak také nám pomohli spolupracovníci, kteří jsou uvedeni v programu a nejsou z divadla. Pomáhali šít, dělat účesy a další nezbytnosti, bez nichž bychom se neobešli.“
Takže přibude čtvrtý zářez do … no dobře, vzhledem k vašim vražedným sklonům vyberu jiné přirovnání. Co rok to premiéra. Co je s původními hrami? Leží v šuplíku, nebo si ještě občas střihnete Joa, pohádku, nebo Trhák? Máš někde spočítané, kolikrát jste jednotlivé kousky hráli?
„Nejsou u ledu! Pořád je hrajeme. Dva dny po premiéře ‚drahouška‘ jedeme hrát Trhák do Horšovského Týna, v srpnu do Nýrska a pohádku oprášíme 25. srpna v zámeckém parku v Hrádku u Sušice. Pořád se snažíme jezdit na zájezdy. Tmelí to kolektiv. Strávíme nad novou hrou tolik práce, že by byla škoda nechat kulisy stárnout na půdě. Ale po pravdě pro mě je citová záležitost Joe a chystáme velkou reprízu. To se ještě všechno diváci dozví. Počet představení celkem spočítaný nemám, ale až spolu budeme dělat další rozhovor o divadle, mrknu se předtím do kroniky a spočítám – to jsem sama zvědavá.“
To určitě spočítej, trocha statistiky neškodí a když si uvědomím, kolikrát jste například museli stěhovat kulisy na Joa… Tak už nebudu zdržovat, zkoušejte, zkoušejte, ať z toho George vyvázne (nebo nevyvázne?) živý, Sabrina může chystat sólokapra a fek fe doftane na fprávné mífto…
„Neboj se, všichni přežijou až na mafiány (ale ti jsou stejně zlí) a Sabrina se zamiluje do Camela….“
Zuzko, díky za čas a jako vždycky „ZLOMTE VAZ!“
Andrea Staňková
Fotografie ze zkoušky, inspirující k návštěvě tohoto představení, najdete ZDE.
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko
