NÁZOR VLADIMÍRA VÁCHY: Kdysi jsem začínal své občasné příspěvky na vimperk.eu článkem o názorech profesora Milana Zeleného na tehdejší hodnocení světové i naší hospodářské situace a předpokladem dalšího vývoje. Po asi třech letech se ukazuje, že měl pravdu – bohužel.
Velice si vážím jeho myšlenek, protože si může dovolit ten přepych, který nemají politici, že může říkat pravdu, bez ohledu na volební výsledek, a proto jsou jeho názory pro mě cenné, protože od našich i jiných politiků se je běžně nedozvíme, oni skutečně vidí jen horizont čtyř let.
Základní tehdejší myšlenkou bylo, že se stále zabýváme“krizí“, což by znamenalo po určitém čase návrat do normálu. Podle jeho názoru je to zcela mylný názor, není zde krize, ale nutná transformace v určité fázi vývoje společnosti. Bohužel, politici s ohledem na předpoklad svého dalšího zvolení nám předkládají falešná řešení a naděje, které se pravděpodobně nepodaří naplnit. Proč je tomu tak?
Díky rychlému zvyšování produktivity práce, novým technologiím, které umožňují lidem obsloužit se sami (nákupy na internetu, el.obsluha svých účtů, různé automaty atd.) se snižuje nabídka práce a extrémně se zvyšuje počet lidí bez práce. Dostáváme údaje o míře nezaměstnanosti, ale ty neodpovídají počtu lidí bez práce. Podle Zeleného je například v USA mimo pracovní sílu již 47% práceschopného obyvatelstva. Kolik je to u nás? Zajímavá je v této zemi i struktura zaměstnanosti v jednotlivých oblastech. Zemědělství 0,5%, průmysl 12%, služby 70%, úředníci a nezaměstnaní 10%. Je to v této zemi dáno samozřejmě vysokou hospodářskou úrovní, ale k této skutečnosti směřujeme. Celosvětový problém tedy je, jak zaměstnat lidi, když se z výše uvedených důvodů počet těch, kteří mají práci, neustále snižuje? Z čeho se postaráme o ty, kteří práci nemají a mít nebudou? A to nikdo neví.
Lidé mohou pouze: 1. produkovat potraviny (zemědělství), 2. produkovat výrobky (průmysl), 3. poskytovat služby, 4. být placeni státem (úředníci,nezaměstnaní,podpora) z daní vybraných v prvních třech sektorech. A vyspělé ekonomiky, na rozdíl od chudých, kde problém produktivity práce a nových technologií zatím zaměstnanost neohrožuje, marně hledají prostor pro uplatnění stále se zvyšujícího počtu lidí bez práce.
Když si uvědomíme, čím se naši politici, pokud se počítáme mezi vyspělé ekonomiky, zabývají, jak funguje třeba ministerstvo práce a sociálních věcí, průmyslu a obchodu, nečeká nás nic hezkého. Zajímavá je přitom také nerovnováha, jak rostou zisky bank a při tom klesá výkonnost ekonomiky, což postrádá logiku a může to být časovaná bomba.
ČR patří spolu se Španělskem a Nizozemskem k nejvíce se propadajícím ekonomikám a ještě s dalšími zeměmi, Itálií,Maltou,Kyprem a Slovinskem chudne. A opět se můžeme zeptat, proč?
Jsme malá ekonomika, ale jiné malé ekonomiky bohatých zemí rostou (Irsko,Rakousko,Švédsko), ale rostou i chudé malé ekonomiky (Estonsko,Slovensko,Bulharsko). Chybí nám vlastní malé a střední podniky, většinou nevyrábíme a nevyvážíme finální výrobky, ale součástky a většina ekonomiky nám nepatří. Vláda vytrvale opakuje stejná opatření a bláhově očekává jiný výsledek, úrokové míry na nule, růst pod nulou, nezaměstnanost na maximu, bez naděje splatit státní dluh.
Nezávislí ekonomové vědí, že největším zlem je zásah politiků do svobodného trhu ,jejich řešení „krize“. A jak je tato ideologie nebezpečná vidíme dnes i u nás, kdy je odsuzován snad jediný politik, který tomu nepodleh, Václav Klaus.
Je zajímavé, že se stále více hovoří o tom, že snad možnou cestou by měl být návrat od globalizace k vlastní ekonomice. Je u nás toto řešení možné, když většina ekonomiky je v zahraničních rukou? A to si vůbec nedovedu představit, že by se cokoli stalo se Škodovkou (že to není možné? viz Volvo,Saab), ČEZ, Kolínem.
Tohle zamyšlení nemá být vůbec pesimistické, má jen zkusit upozornit ty, kteří o to stojí, že je všechno trochu jinak, než nám dávají politici a jim podléhající média. Řeknete si: a co na tom mohu změnit? Obecně, svůj přístup k veřejnému prostoru, přístup k volbám, kdy by nemělo platit: „volím koho znám,ale volím toho,kdo už něco předvedl“. Přispět také něčím svým, namísto nekonečné kritiky, kterou stejně nebere nikdo vážně.
Vladimír VÁCHA
