Své první šaty navrhl v Sušici, v garáži svého otce, dnes se pohybuje na módním Olympu – v Paříži. Reportéři nového společenského měsíčníku Bel Mondo se vydali po stopách nejúspěšnějšího českého módního návrháře JAKUBA POLANKY.
Ve sbírce má cenu za nejlepšího návrháře roku Elle Style Award, ocenění Czech Grand Design – Designér roku i pohár od Huberta de Givenchy. Na poli světové módy se dostal dál než kterýkoli český návrhář: pracoval s Louisem Vuittonem i módním domem Hermès a italský Vogue ho zařadil mezi padesát nadějných designérů. Kdo by však ve třiatřicetiletém Polankovi čekal extrovertního suveréna, hledal by marně.
Menší brunet v ležérním oblečení z H&M působí příjemně neformálně a přítomnost davu novinářů ho i po všech těch letech znervózňuje. Když ale přijde řeč na módu, mění se ve strhujícího vypravěče sršícího sebevědomím. Rodák ze Sušice plní přední stránky časopisů a v rozhovorech byl pasován na nejžádanějšího kritika české módy.
Jeho šaty si oblíbila řada známých tváří – herečky Tereza Voříšková a Aňa Geislerová, zpěvačka Monika Načeva nebo moderátorka Gábina Partyšová. „Volí spíš jednoduché střihy a vrstvení, které doplňuje nějakým výrazným detailem, třeba z kůže nebo kovu,“ shrnuje poznávací znamení jeho oděvů konceptuální návrhářka Lucie Kutálková. „Jestli je nejlepší, se obtížně hodnotí, rozhodně se ale dlouhodobě drží na vysoké úrovni, hodně na sobě pracuje a každý rok v kolekci něčím překvapí,“ dodává na Polankovu adresu Kutálková z návrhářského dua známého pod jménem Leeda.
Cesta nahoru
Jeho současný vkus se do značné míry utvářel ve Francii, zejména na prestižním Francouzském institutu módy. Je jediným Čechem, kterému se podařilo absolvovat přední návrhářskou školu, kam přijímají jen deset studentů ročně.
Konkurence u přijímaček byla značná. Po odeslání přihlášky dostal šest týdnů na vytvoření modelu na téma „Přední a zadní díl – minulost a budoucnost“, musel napsat čtyři eseje, udělat profesionální portfolia a film o modelu a natočit se na video, jak rozbaluje zapečetěnou obálku obsahující otázku „jaká je vaše první vzpomínka na nějaký kus oděvu“ a natočit svoji odpověď. „Řekl jsem, že růžové pyžamo ze školky,“ směje se potutelně. „Hodnotili i způsob, jakým člověk tu obálku otevřel.“
Nápad na výsledný model šatů z hedvábí, kde se jednotlivé kusy látky z předního a zadního dílu prolínaly, stejně jako se v životě promítá minulost do budoucnosti, vznikl doma v Sušici, na břehu Otavy. „Koukal jsem se do stromů nade mnou, právě zapadalo slunce – a najednou přišel absolutní klid a já věděl, že to musím udělat právě takhle. Ten pocit mívám u dobrých návrhů dodnes – že vlastně není jiná volba a já jsem jen přechodný ohřívač nějakých vyšších vizí.“
Když přišlo z Paříže „bereme vás“, rodiče moc nadšení nebyli. „Věděli jsme, že se nám bude hrozně stýskat, jsme na sebe všichni docela dost vázaní. I teď, když žije hlavně v Paříži, se vídáme každé dva měsíce. Ale respektovali jsme to,“ říká jeho matka Iva Polanková. Zásadní problém – kde vzít finance na prvních pár měsíců v Paříži – mu pomohli vyřešit přátelé a mecenáši, kteří mu sehnali několik set tisíc korun na první semestr.
Přesto byly začátky poměrně tvrdé. Bydleli s kamarádkou v bytě o ploše devět metrů čtverečních včetně koupelny a kuchyně, v přepočtu za deset tisíc korun měsíčně. Na jídlo mu denně zbývala jen tři eura. Obtížná byla i izolace od rodiny. „Jakýkoli telefonát domů mě rozhodil na čtyři dny.“ Do toho mladík neuměl ani slovo francouzsky. „Hodně mi pomohla televize, koukal jsem na takové ty přihlouplé seriály a u toho něco šil nebo stříhal. Mají docela jednoduché dialogy, čemu jsem nerozuměl, to jsem pochopil z obrázků – a nakonec jsem tak tu francouzštinu vstřebal.“
text: Lucie Kavanová, foto: Adam Holý, zdroj: Měsíčník Bel Mondo ve znění pro www.sumava.eu
—————————————————————————————————————————
Celý text o životě sušického rodáka Jakuba Polanky najdete v novém společenském měsíčníku Bel Mondo. K dostání na novinových stáncích nebo v trafice Švelch na sušickém náměstí, a to až do 8. května.
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko