Odškrtněte si, prosím, duben (2)

Odškrtněte si, prosím, duben (2)

Jak bylo avizováno – druhým hostem talkshow Radka Nakládala v kavárně sušického kina byl Roman Holý. Se Sušicí je spjat od od roku 1966, kdy se tady 23. února, v porodnici na Hrádecké, malý Románek poprvé rozkřičel na svět. A slyšet je ho dodnes – pořádně. Ačkoliv je to muzikant který svým „kumštem“ dobyl nejen celou Českou republiku, tak srdcem vždycky zůstal ve svém krásném rodném šumavském městě a sem se i vrací.

img 7946

Vyzpovídán Radkem Nakládalem na sebe Roman Holý prozradil jaký byl a je jako:

 

…dítě, žák, student

„Já měl nezajímavě pozitivní báječné dětství – takové opravdu bylo moje dětství v Sušici. Na rozdíl od jiných umělců, kteří klopotně přes ‚ústrky, úskalí a neporozumění‘ dospějí k tomu, že se umělecky přerodí, já jsem měl to své dětství a dospívání tak báječně pozitivní, až je to nezajímavé.

Muzikou jsem byl posedlý od malička, ale já měl štěstí na takové dvě zásadní osoby – jedním z nich byl Josef Baierl – nesmírně vlídný člověk který tím jak on sám pro hudbu žil, dokázal nakazit ostatní. Tím druhým pak byl Jaroslav Prunner, který místo klasických etud přinesl jazzové improvizace. Zešílení a totální odevzdání se muzice nastalo v okamžiku, kdy jsem ve věku osmi let dostal od táty svoji první desku Deep Purple in Rock. Věděl jsem že jsem ztracen…

V období dospívání jsme byli muzikantsky nadšení ze všeho. Vyrostli jsme na setkáních mládeže, kdy se sem organizátorům záhadně podařilo dostat celou řadu vynikajících kapel a umělců. Byli jsme součástí všeho, co se tu dělo, ať šlo o koncert, diskotéku, prostě cokoliv jen trochu nasáklé hudbou, co se tu šustlo.

Samozřejmě jsem ve čtrnácti neměl povědomí o tom, co chci dělat, to asi žádné čtrnáctileté dítě nemá. Nicméně moje dominantní báječná maminka zavelela: „Ty jseš kašpar, ty půjdeš na konzervatoř, dělej…“ Tak jsem šel. Ve čtrnácti jsem se ocitl na pražské konzervatoři a přiznám se, že jsem si tak šest let zvykal a pořád ‚utíkal‘ zpátky do Sušice. Ale pak jsem si Prahu zamiloval. Jaký jsem byl student? Byl jsem až nechutně dobrý – vážně mi učení nikdy nedělalo problémy. Ovšem vidina dobrých výsledků měla i jiné pozadí – moje maminka byla jednou na rodičovské schůzce. Věděl jsem, že když ‚budu dobrej‘, víckrát tam nepojede. Nejela. A já si tak otvíral vrátka k tomu bohémskému životu a volnému poli působnosti…což souviselo i s tím, že jsem byl obklopen takovými bohémskými studenty jako Michal Suchánek, Sagvan Tofi, Anna K, David Suchařípa…

A na gymnáziu a základce? I tam jsem byl výborný student, což můžu doložit schovanými vysvědčeními. Já měl vůbec kliku i na tu základní školu – báječné dvě učitelky, které jsem obě miloval a těšil se na ně. Já chodil do školy hrozně rád a těšil jsem se na konec prázdnin…“.

 

…muzikant s touhou dělat kravál

„Ono je to složité popisovat cestu od kapely ke kapele. Důležitá myslím byla nejvíc touha „dělat kravál“. Ale podpořila ji i i moje babička Anička Kučerová, která nám tenkrát, aniž věděla co ji čeká, jako umělcům (jak nás nazvala), nabídla zkušebnu u ní doma. Takže poslouchala zvuky, které jí musely připadat jako ztělesnění něčeho ďábelského. To byla asi její největší oběť, protože ona, jako vyhlášená dechovková zpěvačka se najednou musela smířit s tím, co hrála kapela teenagerů nazvaná Ďáblovi soustružníci (s Danem Čámským). Co smířit, navíc nás, mladé duše, povzbuzovala.

Postupně kapel kde jsem hrál bylo víc…. první velká, nebo výrazná, kapela byla J.A.R založená symbolicky 17. 11. 1989. Pak samozřejmě přišly i další – Sexy Dancers, Monkey Business, Neruda. Já jsem takový ‚nenasyta‘ mě zajímá vlastně hrozně moc věcí – kvalitní dechovka, kvalitní soudobá vážná hudba, filmová hudba , pop, underground, experimentální hudba – taková hudba, která má sílu, význam a která mě oslovuje.“

 

tvůrce filmové hudby

„Film je vůbec náročný proces a člověk nikdy neví, jak to vlastně dopadne, protože do toho mluví hrozně lidí. A filmová hudba je neskutečně těžký proces. Ideální případ je, když režisér skladateli natolik věří, že řekne – tady máš obrázek a je to na tobě. Ale většinou to tak není. Je to zdlouhavá pomalá práce, která nemusí vždycky dopadnout ideálně – právě i proto, že je v tom tolik lidí. Já měl štěstí v tom, že jsem filmovou hudbu dělal většinou v té pohodě, občas byli problémem spíš lidi, kteří nevěděli, co vlastně chtějí. Pak nastupuje cesta únosného kompromisu. Ani ten ale nemusí být definitivně přijatý hned. Film a jeho hudba podle mě dohromady tvoří takový zrající organismus, takže po pěti letech třeba zjistíte, že i když premiéra úplně nesedla, tak teď je ten film vážně dobrý. Včetně muziky.“

 

…moderátor Kinoboxu

„Kinobox – to byla především neuvěřitelná zábava s až nepochopitelně výbornou partou lidí. Sešli jsme se já a kolega Miloš Kohout a režisér ze Strakonic. Bylo to báječné v tom, že to bylo jednak o zprávách a hodnocení, ale taky dost bláznivá zábava. Bylo to osm nesmírně zajímavých, poučných, zábavných a osvěžujících let. Poznal jsem spoustu významných, skvělých lidí kterých si nesmírně vážím, se kterými jsem mohl mluvit a navázat s nimi přátelství.“

 

 

… bez hranic

Obklopují ho muzikanti, se kterými se vzájemně obohacují, spolupracoval s hudebními špičkami světových jmen, Hiram Bullock, Fred Wesley, David Williams, David Sanborn a zejména Glenn Hughes, zpěvák a baskytarista Deep Purple.

 

„To je kapela, která pro mě znamená, a ovlivnila mě, hodně moc, asi nejvíc. To jsou prostě nepochopitelné a neuchopitelné věci. Přesně si pamatuji, když mi maminka koupila v Supraphonu desku Deep Purple. Kdyby mi někdo tehdy řekl, že budu se zpěvákem téhle kapely za třicet let natáčet na chalupě v Bohdašicích….no uznejte….

Je pravda že se nám (Monkey Busines) podařilo spolupracovat s řadou opravdu unikátních lidí. Naposledy se nám na novém albu Happiness of Postmodern Age podařila spolupráce s legendární americkou písničkářkou Joan Baez. To bylo tak fantastické setkání, které bych přál každému muzikantovi, který chce konfrontovat svoje snažení a výsledky s někým, kdo je doopravdy světově uznávaný. Měl by to zažít.“

 

 

pořadatel

„Vzhledem k tomu že bydlím naproti Santosu, tak neustále sleduji „kdy už to bude“? Pořád vidím haldy a šutry a jsem zatím trochu nervózní, ale věřím, že to bude parádní a už se těším až půjdu po nových cestičkách zahrát si kuželník…. Na otevření Santosu se už připravujeme – s Matějem Ruppertem budeme dělat dětský den, který jsme si vymysleli a už dva roky po sobě zrealizovali (v Dlouhé Vsi) „Kdo si hraje zlobí míň“; přivezeme k tomu partu hodně zajímavých lidí, letos tu budou sportovci, herci, fotbalisti, zpěváci…. no a pak další ročník Šumava Rocks.

 

 

…táta a Sušičák

Vidí Roman Holý ve svých dětech obraz sebe sama? Romana Holého v některé z jeho podob? Dcera účinkuje v divadle, maminka založila nový divadelní spolek v Sušici…je to prostě v genech?

 

„Já to až tak neřeším. Byl jsem svědkem několikerého rodičovského působení, kdy si rodiče chtěli plnit svoje nerealizované ambice a díky tlaku který na své děti vyvíjeli to nedopadlo dobře. Já to tak nechci. Já chci aby moje děti byly šťastné, dokázaly milovat, tolerovat, respektovat. Nemám potřebu je někam tlačit. Ale jsem pochopitelně rád, že muziku milujou, rády zpívají, tancují. Ale až čas ukáže, kudy půjde jejich cesta.

Takže když se, sice trochu oklikou, vrátím do Sušice a k dětství…. Jsem tu doma se všemi vzpomínkami – kino, cukrárna, houpačka i příšerná zubařka. To všechno co k Sušici patřilo a patří, patří i ke mně. Jsem tu rád a nikdy jsem nepřestal být Sušičákem. Jsem rád, že jsem se sem po letech mohl vrátit, protože tohle prostředí zbožňuju. Lidi, prostředí, přírodu.“

 

-red, foto el-

Zajímaví hosté na vás čekají i v následujícím Škrtněte si, prosím.

14. května se můžete těšit na Martina Jakše (lyže-běh, bronzový medailista ze ZOH ve Vancouveru a Mistr světa v kategorii do 23 let v roce 2008) a Jarka Hylebranta, herce, scénáristy a uměleckého manažera (mj. jste jej mohli vidět ve filmu Ládi Plecitého Zítra, který měl premiéru v sušickém kině a se stejným režisérem začíná točit právě dnes film Poslední odměna).

 

Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko