Když se rozohňoval kritik vimperského vedení Milan Straka na březnovém zastupitelstvu v debatě o vybírání poplatku ze vstupného nad neúčinností městské vyhlášky, diskutér použil slovo bezzubé, zmínil další část vyhlášky, kde výběr správního poplatku pokulhává. Podle jeho názoru nemá radnice, podobně jako u vstupného, pod kontrolou poplatek z ubytování.
Ubytovací zařízení nacházející se na katastru Vimperka podléhají podle přijaté vyhlášky č. 5/2010 dvěma poplatkům. Poplatek za rekreační pobyt platí fyzické osoby, které pobývají za úplatu za účelem léčení nebo rekreace, poplatek od nich vybírá ubytovatel a vybrané peníze odvádí obci. Poplatku nepodléhají osoby uvedené v zákoně o místních poplatcích, což se týká osob mladších 18 let, starších 70 let, nevidomých, bezmocných a osob s těžkým zdravotním postižením. Druhý poplatek – z ubytovací kapacity – platí všichni ubytovatelé, nejen ti, kteří poskytli ubytování rekreantům, ale třeba i dělníkům.
Zákon o místních poplatcích stanovuje v současnosti maximum u rekreačního poplatku patnáct korun za osobu a den u ubytovací kapacity a šest korun za využité lůžko a den. Vimperk nešel k horní hranici, drží se v dolní polovině sazby, zastupitelé schválili rekreační poplatek ve výši pět korun za osobu a noc a poplatek z ubytovací kapacity dvě koruny.
Každý ubytovatel musí vést evidenční knihu hostů. Podle údajů v ní posílá čtvrtletně hlášení o ubytování, kde vyčíslí částku a tu je povinen do 15 dnů po skončení čtvrtletí zaplatit. Výběr poplatku má na starosti finanční odbor. „U ubytovatelů se provádí místní šetření, kontroluje se zda a jakým způsobem vedou evidenční knihu. Dále finanční odbor provádí daňové kontroly, při kterých se zaměřuje na správnost výpočtu a odvodu poplatků,“ vysvětluje Zdeněk Ženíšek.
Podle údajů vimperské radnice se na území nachází v současnosti něco málo přes tisíc lůžek sloužící k ubytování hostů.
Jak nám sdělil tajemník vimperského městského úřadu Zdeněk Ženíšek, v posledních pěti letech se výše vybraného rekreačního poplatku pohybuje kolem 75 tisíc korun, z ubytovací kapacity pak cca 90 tisíc. Přijatá částka pak putuje, podobně jako ostatní vybírané poplatky, do městského rozpočtu, aniž by bylo určeno, že se peníze využijí například na podporu turistického ruchu.
Jestli má pravdu Milan Straka s bezzubostí vyhlášky při výběru ubytovacích poplatků, zůstává otazníkem. Jediný výstup, který lze z poskytnutých dat vyčíst, je skutečnost, že Vimperk a okolní obce spadající pod Vimperk zřejmě turisty moc nelákají k vícedenním pobytům. Průměrně denně zde přespalo 41 turistů ve věku od osmnácti do sedmdesáti let. Zda je to málo, nebo se jedná o údaj odpovídající pravdě, nechť posoudí čtenáři.
Starosta Bohumil Petrášek přiznává, že by možná mohl pomoci postup, který se osvědčil jinde a který by otazníky odstranil. Doporučuje řešení Horní Plané, kde stanovili paušální částku za každé lůžko a spokojenost panuje u ubytovatelů i na obci. „Toto řešení považuji za administrativně nejjednodušší a nejspravedlivější,“ domnívá se starosta. „Jak mi řekl starosta Horní Plané, po stanovení paušálu zaplatili ubytovatelé vyšší částku, než kolik se podařilo obci vybrat předtím,“ použil argument z Lipenska.
Josef Rychtář
Čtěte také: Poplatek ze vstupného nepokryje ani náklady na jeho správu
