Tomáš Gaudník – Taneční škola
Jak a kdy jste začal s tancováním?
Už od školky jsem hrál hokej a od sedmi let jsem začal zkoušet první taneční kroky. Obojí probíhalo ve Vimperku. V pondělí bylo tancování, v úterý hokej, ve středu tancování a takhle jsem to táhl několik měsíců. Bylo to náročné, a tak jsem se musel rozhodnout pro jedno. Asi v devíti letech jsem si vybral tancování. Rodiče mě podporovali v obojím, ale tancování mě prostě táhlo víc. Začal jsem navštěvovat taneční školu ve Strakonicích. Tam jsme již tenkrát s mojí taneční partnerkou Janou Bátovskou dosáhli několika republikových úspěchů.
Vaše další kariéra pokračovala v Praze. Jak jste se do Prahy dostal?
Do Prahy jsem přešel tehdy, když jsem se rozhodl věnovat se tanci opravdu vrcholově. Přestoupil jsem do taneční školy Madat Praha, kde jsme s novou partnerkou Kateřinou Tichou trénovali pod vedením manželů Marie a Aloise Dvořákových. V této škole byly vytvořeny výborné podmínky pro trénování a soustřeďovali se tam nejlepší trenéři.
Nebylo to ale vůbec jednoduché období. Studoval jsem tehdy vimperské osmileté gymnázium a čtyřikrát týdně jsem dojížděl po škole z Vimperka na tréninky do Prahy. Domů jsem přijížděl v noci, měl jsem dělat úkoly a učit se. Bylo náročné to skloubit. Proto jsem po kvintě přestoupil na gymnázium do Prahy, bydlel jsem na internátu a měl jsem více času na tancování. Kromě manželů Dvořákových jsme pak trénovali standard s panem Landsfeldem a panem Nováčkem z Prahy a latinu s panem Chlopčíkem z Ostravy. Byli to všichni výteční trenéři a hodně jsme se od nich naučili.
Takže se z původně hezkého koníčku stala celodenní dřina.
Tancování může být jako koníček, ale pokud chcete mít úspěch a být na mezinárodní úrovni, musíte tomu obětovat veškerý volný čas a tanci se oddat. Všechno jde stranou na úkor trénování. Byli jsme úspěšní v rámci naší republiky, ale chtěli jsme uspět i v mezinárodní konkurenci. Denně jsme dřeli tři až čtyři hodiny na parketě a o víkendech po soutěžích. Trénovali jsme většinou i celé léto, kdy jsme absolvovali několik soustředění. Také jsme často jezdili na několikadenní soustředění do Ostravy, kde nás učil Zdeněk Chlopčík. Ten nás také doprovodil a koučoval i na mistrovství světa v latině v Itálii v roce 2002.
Tam jste dosáhli semifinálového umístění v latinskoamerických tancích, je to tak?
Ano, byl to úžasný zážitek. Pro mě a pro moji taneční partnerku Katku to bylo největší ocenění naší práce a dřiny.
Zdeněk Chlopčík je nejen skvělý tanečník a taneční mistr, ale dnes především známý jako porotce z pořadu StarDance. Myslíte, že je dnes tanec populárnější než dříve?
Myslím, že není populárnější, je jen více prezentován. A to i díky soutěži StarDance.
Pro mě byl tanec práce a koníček zároveň. Je to krásný koníček. Kdo si ho dnes vybere, má mnoho možností, jak se mu věnovat. Existují kurzy pro pokročilé, kurzy pro dospělé. Dříve si člověk mohl zatancovat pouze v tanečních a pak na plesech. Dnes jsou možnosti bohatší a my bychom k jejich rozvoji také chtěli přispět.
Musí tanečník dodržovat nějakou zvláštní životosprávu?
Správnou životosprávu by měl dodržovat každý člověk. I ten, co nesportuje. Tanec je sport s prvky umění. Je důležité nejen umět tančit, ale také při tom dobře vypadat. Tancovali jsme závodně jako malí a mladí, a tak jsme životosprávu určitě nedodržovali na 100%. Ale snažili jsme se. Určitě jsme si před tréninkem nedali třeba svíčkovou. Ovšem vyloženě specifická životospráva pro tancování není. Prostě je třeba jíst a žít zdravě.
Jaký styl tance Vás nejvíce baví?
Baví mě všechny druhy a styly tance. Aktivní kariéru jsem zakončil v roce 2005 a dnes tancování už raději učím. Posunul jsem se dál. To, co umím, chci předávat ostatním. Tancoval jsem dlouhá léta a mám už „natancováno“. Pokud mám jít dnes na taneční parket, klidně si zatančím ploužák. Na plese bych nevynechal waltz. Je to tanec s elegancí.
Vrátil jste se zpět do Vimperka s taneční školou.
O tom, že povedu taneční kurzy ve Vimperku, jsem přemýšlel již dlouho. Až teprve předloni jsem se rozhodl udělat nábor do prvních tanečních. Věděl jsem, že mám za sebou už pár let zkušeností a že to určitě bude mít smysl. Společně se svojí taneční i životní partnerkou Karolínou Kundrátovou jsme rozjeli nábor a byli jsme velice překvapeni, kolik zájemců se nám přihlásilo hned do prvních tanečních. Práce nás baví a jsme připraveni v ní tady ve Vimperku pokračovat.
Co Vaše taneční škola nabízí a v čem je výjimečná?
Nabídka taneční školy je široká. Nabízíme nejenom taneční kurzy pro mládež, ale i kurzy pro dospělé, zkrácené taneční kurzy pro maturanty, individuální výuku standardních i latinsko-amerických tanců, výuku salsy a v neposlední řadě zajišťujeme taneční programy a taneční vystoupení na plesech a firemních akcích.
Do taneční školy chceme vložit mládí a radost z tance. Rozhodně bych chtěl vzkázat těm, kteří se bojí, že jim to nepůjde, aby tenhle názor zahodili. Ať raději přijdou a zkusí si to.
Je těžké naučit někoho tancovat? Dokáže se tancovat naučit každý?
Základní kroky se naučí každý člověk. O tom jsem přesvědčený. A ti nadanější se naučí víc. Po gymnáziu jsem vystudoval Pedagogickou fakultu UK a věřím, že i toto mé pedagogické vzdělání mi pomáhá předávat jiným to, co umím.
Taneční to není jen tanec, ale i společenské oblečení. Mladý muž zvyklý denně chodit v riflích a tričku si asi těžko zvyká na oblek.
Jsou příležitosti, ke kterým i mladý muž potřebuje oblek, a k těm taneční rozhodně patří. Myslím si, že to všichni přijali jako fakt a moc jim to slušelo.
Víte, ono je rozdíl mít na sobě košili za pár korun a mít na sobě kvalitní košili, která sedí na míru. Tahle košile je příjemná. Totéž platí o obleku. Já rozhodně netvrdím, že by si měli mladí muži pořizovat do tanečních oblek na míru, brzy z něho vyrostou, ale vím, že v kvalitnějším obleku a košili se budou cítit dobře.
Jak často oblékáte oblek Vy? Denně v něm určitě nechodíte.
Určitě v něm nechodím denně. Občas se obleču ležérně, stačí košile a kravata. Odmala se pohybuji okolo tance, a tak jsem na oblek zvyklý a cítím se v něm přirozeně. Při tanci se nosí i frak a oproti tomu je oblek ležérní oblečení. A tak mi nevadí v něm trávit hodně času. Ale rifle a tričko mám také velmi rád J.
V prosinci jste zakončil věnečkem první taneční kurzy ve Vimperku. Jak probíhaly a jaký z toho máte celkový pocit?
Začínali jsme, ale pocit máme příjemný. A hlavně doufáme, že takový mají i účastníci kurzu. Všichni byli velmi snaživí, poctiví a učenliví. Velmi pěkně se oblékali a dávali si záležet na slavnostním vzhledu. To nás potěšilo.
Pro ty, co se ještě nerozhodli, co je u Vás čeká a co se naučí?
Čeká je jedenáct slavnostních večerů, osm výukových lekcí, dvě prodloužené lekce a závěrečný věneček. Naučí se pohybovat ve společnosti, orientaci na tanečním parketu, správně vést partnerku, mít z tance radost, základy společenského chování a variace do tanců : waltz, tango, valčík, foxtrot, cha-cha, polka, jive, salsa, mazurka, blues, čardáš, slowrock a další. Slibujeme, že nuda určitě nebude.
foto: archiv Tomáše Gaudníka
