Kdo někdy poptával řemeslníky na nějakou opravu nebo stavbu a nemá ve svém portfoliu známých osvědčeného fachmana na daný obor, dobře situaci zná. Obešle pět, deset kontaktů a vybírá. Někdy rozhodne nejnižší cena, někdy pomocná kritéria jako nabízený servis, termín zhotovení či délka záruky. Podobné je to i s městskými zakázkami. Jen s tím rozdílem, že zakázku od určité výše mimo nelze přidělit firmě, se kterou bylo město v minulosti spokojeno, ale musí na ni vypsat veřejnou zakázku.
Město k tomu na podzim roku 2011 ( a na jaře po přijetí zákona o veřejných zakázkách upravovalo) vydalo závaznou směrnici a výběrová řízení se konají na jejím základě. Ve Vimperku je stanovena hranice pro zadávání sto tisíc, jen dvakrát za dobu platnosti využila radnice povolenou výjimku a se souhlasem městské rady zadala zakázku ‚napřímo‘.
Když se v závěru loňského roku ohlížel starosta Bohumil Petrášek za ročními zkušenostmi s novou směrnicí, její přijetí si pochvaloval. „Velké plus námi přijaté směrnice je to, že jsme dostatečně transparentní. Je prokazatelné, že neupřednostňujeme někoho před někým. Výzva je zveřejněna na internetu, přihlásit se může kdokoliv,“ vysvětloval svůj názor. A rozdíl vysoutěžených částek oproti předpokládaným svědčil ve prospěch nové směrnice. V drtivé většině případů byla cena o dost nižší, než s jakou počítalo zadání. Jako optimální hodnotil starosta i nastavenou stotisícovou hranici pro nutnost vypsat veřejnou zakázku.
Přesto muselo dojít ke změně. Objevily se stížnosti ze strany některých firem na podezřelou délku záruky, kterou nabízely vítězné firmy, čímž si zajistily přidělení zakázky. Kriticky proti tomu vystoupil bývalý radní Luboš Drenčeni, jenž mimo jiných důvodů právě pro nesouhlas s zadávanými kritérii pak rezignoval na místo v radě.
Nové regály v knihovně dodané vítěznou firmou ve výběrovém řízení (foto: Josef Rychtář)
Praxí bylo, že výběrová komise nastavila parametry, které ocenila různou procentuální vážností. Pro příklad: o dodavateli policového systému do nově otevřené vimperské knihovny rozhodovala z 80 % cena a z 20 % délka záruky. Do výběrového řízení se přihlásilo deset firem, do druhého kola jich postoupilo šest. Firma (mimochodem místní) s nejnižší nabízenou cenou zakázku nedostala, protože druhá v pořadí s nepatrně dražší nabídkou (o 0,24 procenta) slíbila desetiletou záruku.
Obdobně dopadlo výběrové řízení na policový systém pro archiv stavebního úřadu v budově TKB začátkem minulého roku. Zde se hodnotily tři parametry: cena včetně dopravy (80%), montáž (10%) a záruka (10%). Rozpočtáři zúčastněných firem dokázali při tvorbě nabídek matematická kouzla. Cena za výrobu polic se pohybovala od 263 376 Kč do 516 864 Kč, montáž by někteří zvládli za 14 083 Kč, jiní by si za ní počítali 54 tisíc. Záruku nabízely firmy od dvou do šesti let, jedna garantovala dokonce dvanáct a půl roku. Zakázku nakonec vyhrála firma Alax, která nenabídla nejnižší cenu, ale zabodovala více než dvojnásobnou zárukou oproti dalším firmám. „Protože nám byla délka záruky podezřelá, kontaktovali jsme firmu a žádali jsme vysvětlení. Podle zdůvodnění zástupců firmy běžně nabízejí takovou délku záruky, což nám dokázali jinými cenovými nabídkami v jiných výběrových řízeních,“ vysvětluje výběr dodavatele policového systému tajemník města Zdeněk Ženíšek.
Právě aby se předešlo k podobným situacím, přistoupilo vedení města ke změně. „Jako zadavatel jsme nastavili po prvních zkušenostech s neúměrnou dobou záruky v některých nabídkách délku záruky 60 měsíců jako pevnou. Stejně tak, jako případné sankce za neplnění podmínek smlouvy. Ty byly také předmětem chytračení v nabídkách uchazečů,“ představuje inovaci v zadávání veřejných zakázek starosta Bohumil Petrášek. „Jediným hlediskem při výběru bude pro příště pouze nejnižší cena,“ dodává.
Jak poznamenává ZdeněK Ženíšek nejnižší cena neznamená záruku nejlepšího výběru. „Například v zakázce na pořízení počítačů nám vítězná firma dodala zařízení, které jsme pro jeho nefunkčnost museli několikrát reklamovat. Přísloví ‚Nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci‘ se beze zbytku naplnilo,“ upozorňuje tajemník.
„To, že jediným reálným a nenapadnutelným kriteriem je pouze cena zakázky, může být někdy velice ošidné,“ souhlasí Bohumil Petrášek, ale jak dodává, za současného znění zákona si nedovede představit jiné řešení. „Možná by bylo vhodné, aby o přidělení zakázky mimo rámec nejnižší ceny mohlo rozhodnout zastupitelstvo, třeba i silnějším mandátem než nadpoloviční většinou. Byla by zajištěna transparentnost a možnost dát zakázku místním firmám, zvlášť v případech, kdy je vítězství díky ceně těsné,“ uvádí na závěr svoji myšlenku.
Josef Rychtář
