NÁZOR PETRA ŠMÍDA: Letos 25. února to bylo již 65 let, kdy se českoslovenští komunisté chopili moci a kdy u nás začali budovat prý historicky první beztřídní společnost. Bohužel na jejich dějinotvorné plány doplatila i celá sociální demokracie.
Řada sociálních demokratů se po únoru rozhodla pro emigraci. Někteří pak v cizině pokračovali dál v činnosti strany, aby tak tím minimálně alespoň udržovali nějakou naději pro její možnou obnovu na našem území. Pochopitelně někteří sociálně demokraté u nás bez velkého morálního namáhání splynuli se zdejšími komunisty naprosto k nerozeznání. Bohužel!
Jak tedy dnes vnímat ,,Vítězný únor“ roku 1948? Jeho předehru musíme vidět v parlamentních volbách v roce 1946, kdy v Čechách KSČ dostala zhruba 40% hlasů. Lidé tenkrát v komunistech po předešlých válečných útrapách viděli novou naději na lepší život, který jim byl slibován. Až sem se to dá nějak pochopit. Co však nelze nevidět, je to, že už tenkrát v roce 1945 komunisté v zádech se Sovětským svazem si začali postupně a systematicky podmaňovat značnou část společnosti.
Mnozí naši soudruzi dobře věděli, jak funguje realita v SSSR a čeho všeho se Stalin ve 30. letech ve své zemi dopustil. O těchto věcech komunisté mlčeli a přitom museli tušit, že Stalin bude chtít styl své revoluce vyvážet i do zahraničí. Revoluci, která se neobejde bez smyček z provazů na krku svých odpůrců. V tomto ohledu komunisté zklamali.
Dnes nám bohužel hrozí něco docela jiného. Jestliže bude u nás dlouhodobě neutěšená sociální situace a pokud se budou stále otevírat nůžky mezi různými společenskými skupinami, nikdy se možnosti různého podobného historického opakování nezbavíme. Je zarážející, že některé pravicové strany nechápou, že jsou porodními bábami dnešních sílících komunistů.
Sociální demokracie je a ještě bude ve velmi obtížné situaci. Chce totiž to historicky nejlepší – svobodu a solidaritu. A to je opravdu těžký úkol.
To se totiž musí umět vybalancovat. Partnerem pro ČSSD by měl být do budoucnosti ten, kdo k tomuto cíli nejlépe dopomůže.
V utěšené společnosti je totiž pak riziko různých ,,vítězných únorů“ vždy minimální.
Petr Šmíd
