Prezident Miloš Zeman
Leden roku 2013 vejde v naší společnosti do učebnic dějepisu jako měsíc, v němž si poprvé občané v přímé volbě zvolili svého prezidenta. Na Pražský hrad ve finále poslali s velkým náskokem Miloše Zemana.
Od začátku bylo jasné, že osobu Miloše Zemana nebude jednoduché porazit. Bývalý úspěšný premiér, muž s nadprůměrným intelektem, řečnicky pohotový a jedinec umějící vycítit před kým co a jak má říci. Navíc dokáže si mistrovsky počkat na chybu soupeře. Toto všechno Miloš Zeman ovládá, a proto je na politickém kolbišti jako doma.
Jeho protikandidát, i přestože některá hlavně tištěná media byla mnohdy na jeho straně, nedokázal politickému titánovi z Vysočiny vzdorovat. Předně Karel Schwanzenberg nepochopil nebo spíše podcenil, že jakákoliv licitace okolo prezidenta Beneše, byť téměř po 70 letech, představuje tenký led, který praská. Knížeti Karlovi nedošlo, že tady svítí červená.
Miloš Zeman tedy ve svobodných volbách dobyl Hradčany. Můžeme mít k novému prezidentovi řadu výhrad, ale nelze zpochybňovat jeho vítězství nějakými řečmi o lži, manipulaci a strašení. Každý jde přece za plentu sám a nikdo nikomu nemíří pistolí u hlavy. To, co nakonec občan do urny hodí, je jen a jen jeho věcí. Je úsměvné tvrdit, že prý u nás Karla Schwanzenberga volili elity a ti slušní, kdežto Miloše Zemana ten opak. Takto triviálně žádná volba nikdy neprobíhá, neboť lidské rozhodování je vždy výsledkem složitého komplexu osobních a sociálních pohnutek každého jedince. Zkrátka volební tým pana Schwanzenberga řadu věcí vůbec nedocenil, a proto prohrál.
Miloš Zeman bude jistě výrazný prezident, ze kterého mohou mít pochopitelně strach pouze ti, kteří své postoje nedokáží silně vyargumentovat. Ale pro takové jedince by snad bylo lépe, kdyby do politických bojů raději vůbec nechodili.
Petr Šmíd
(ilustrační foto lidovky.cz)
