NÁZOR KARLA BERÁNKA: Na prosincovém zastupitelstvu mě zaujaly dvě věci. Po dlouhé, předlouhé době bylo prostoru určeného pro občany plno. Hojná účast nasvědčovala, že se bude projednávat něco velmi důležitého. Ovšem z toho velmi důležitého se stala veselohra.
Nic nemám, ani myšlenkou, proti práci myslivců. Je důležitá, potřebná, vyžaduje hodně energie a lásku k přírodě. Někdy bývá i nevděčná. Proto patrně některé z nich hodně naštvu. Tím, jak prosazovali, aby v honitbách, které spadají pod Městské lesy Vimperk (pro Vaši informaci na ploše zhruba 500 hektarů), byly poplatky co nejmenší, připomínali pověstný arabský bazar. Samozřejmě, že se připojili někteří zastupitelé, aby se ukázali a nebyli zde jen tak do počtu. Mám stejně rád svoji rodnou Šumavu jako myslivci z dobrovolných spolků, ale abych jednal z pozice „buď nám dáte nízké poplatky, nebo nastane konec světa a přemnoží se zvěř“, na to povahu nemám. Z celého jednání okolo poplatků z honiteb mám dojem, že nejlepší „řešení“ by byl žádný poplatek a obec aby přispívala na činnost myslivců z rozpočtu. Každá dobrá věc se dá vždy prosazovat dvěma způsoby. Veřejné osočování a znevažování posudků tou pravou cestou asi nebude. Je pravda, že jsem během jednání odešel. Bylo to vlastně o ničem. Kdo nekřičí, nic nemá, ani nedostane.
Karel BERÁNEK
